Erdelteriér je prostě osobnost!

Zaujal vás svým vzhledem a elegancí největší ze všech teriérů? A přemýšleli jste někdy nad tím, proč už ho tak často nevídáme mezi plemeny, se kterými se dneska cvičí? Kdyby vás náhodou napadlo, že už se chov odklonil třeba jiným směrem, tak vás moc rádi vyvedeme z omylu. A užijte si následující rozhovor!

Soňa Šabacká se věnuje kynologii a především výcviku prakticky celý svůj život a již více než dvanáct let s nadšením provozuje svou výcvikovou školu Cituška, kde předává své bohaté zkušenosti ostatním. Sama má velmi široký záběr, a to od klasické sportovní kynologie přes záchranařinu až po obedinece. Navíc ve všech těchto disciplínách si na své konto připsala i nemalé úspěchy nejen s boxery, ale také s erdelteriéry, které už přeci jenom v současné době nepotkáváme na cvičištích a vrcholových akcích tak často. A že je to velká škoda, o tom nás paní Soňa jistě velmi snadno sama přesvědčí.  

Máte pravdu, můj první pes, tedy první opravdu můj, se kterým jsem chodila na cvičák, byla boxerka. S erdelteriérem jsem se seznámila díky svému bývalému manželovi, který je má celý život a toto plemeno jsem si zamilovala.

Pes se jmenuje Ernie Finta-Star a svěřila mi ho chovatelka Simona Hošková. Vždy jsem říkala, že je to můj osudový pes. Od začátku jsme dýchali jeden pro druhého, a i když mu bude v dubnu 2023 už dvanáct let, stále s ním pracuji a má tedy aktivní důchod. V rámci sportovní kynologie máme složenou zkoušku IGP3. Nejvíce jsme se ale věnovali záchranařině a obedience. V záchranařině má Ernie složeno celkem dvacet jedna zkoušek a dvakrát jsme reprezentovali ČR na Mistrovství světa záchranných psů v plošném vyhledání. Erník byl také držitelem atestu Ministerstva vnitra v plošném vyhledání. V obedience se nám povedlo dosáhnout na zkoušku OB2 a úspěšně závodit na Mistrovství OB ČR a také na Mistrovství teriérů ČR v obedience.

 Jadet Zlatý most (v září 2022 4 roky) vůbec nebyla v plánu.  Byla jsem se podívat na štěňátka u svojí žačky ze psí školy a kamarádky Martiny Častulíkové, která nyní chovatelskou stanici Zlatý most vlastní. Převzala si ji jako dar od úžasné zakladatelky této chovatelské stanice paní Marie Lázničkové, která nám stále chov kontroluje a pomáhá.  Měla jsem úplně jasno v tom, že žádného dalšího psa doma mít nemůžu. Ale to nebyla jiskra, co přeskočilo, ale doslova požár a nelitovala jsem toho ani jedinou minutu. A mám to štěstí, že můžu říct – druhý osudový pes. S Jadetkou je to jízda. Má složeno ve sportovní kynologii IGP2 a připravujeme se na IGP3. V záchranařině má kromě řady zkoušek složenou nejvyšší zkoušku v plošném vyhledání a to hned na Mistrovství FCI Slovenska, kde stála na bedně na postě nejvyšším. Díky tomuto výsledku má splněné nominační podmínky na start na Mistrovství světa záchranářů 2023 v plošném vyhledání. Trošku nás během těch čtyř let zdržel covid, ale kromě toho všeho je Jadet i maminkou osmi ročních zdravých a velmi šikovných dětí – vrh L Zlatý most.

Zkusím, ale je to jen můj pohled, aby v tom někdo nehledal nějaké dogma. Boxer je šašek a klaun, a všechno, co dělá, tak dělá kvůli svému pánovi. Vezme si odměny, pohraje si s míčkem, ale nejvíc je pro něj pochvala, pohlazení, výrazná sociální odměna. Je tvrdohlavý, chvíli mu trvá, než věci vezme za své, ale pamatuje si je celý život a pokud má motivaci a vztah s člověkem, bude se snažit plnit svoje úkoly na sto procent. A celý život je to takové velké dítě v tom nejlepším smyslu slova. Velký teriér (protože velký má jinou povahu než malý) je osobnost a je potřeba mu ukázat, že vše, co dělá, se mu vyplatí. Je neúnavný, vytrvalý a snadno motivovatelný. Já svoje teriéry od štěňátka učím, aby uměli přijmout i sociální odměnu (mazlení a pochvalu) a myslím, že se mi to daří. Velmi snadno se učí a z mého pohledu mají velké nadání na pachové práce.

Záchranařina je i mojí TOP disciplínou. Jako specializaci jsem si vybrala plošné vyhledání (pes se učí hledat osoby ztracené v lese) a doplňkově sutinové vyhledání (pes hledá osoby ve zřícených budovách, po haváriích, zemětřeseních atd.). Nejvíce zabrat mi v současné době dávají nároky kladené na psovoda – výborná fyzická kondice, orientace v mapě a práce s GPS.

Na mistrovství světa se mi povedlo startovat celkem třikrát. Nejprve to bylo s boxerkou Citou  (po ní se jmenuje i moje psí škola). A dvakrát to bylo s erdelteriérem Erníkem – konkrétně ve Slovinsku a Dánsku. Ve Slovinsku se nám podařilo splnit limit a umístit se na úžasném 9. místě. Aby tomu čtenáři rozuměli, je důležité připomenout, že na mistrovství světa uspěje každý rok jen cca jedna třetina startovního pole.  Pokud vše dobře dopadne, tak mne to v roce 2023 čeká možná i s Jadetkou. Každopádně je to zážitek na celý život.

Atesty do praxe jsem měla splněné s erdelem Candy Commander Gapone (chovatel pan Polášek) a to sutinové. Dále s Erniem máme atesty plošné. Na misi v Alžířu jsem byla právě s Candym. Candy byl typickým erdelem „starého“ typu, velmi paličatý a často jsme si museli spolu vyjasňovat, kdo z nás je doma ten šéf. Ale měl složené všechny trojky (a k tomu účast na Mistrovství MSKS v IPO3), byl účastníkem Mistrovství republiky záchranných psů a atestovaným psem. Alžír byl velkou školou pro oba a hodně se od té doby v rámci zásahů v zahraničí změnilo. Představte si tři dny s minimálním vybavením, balenou pitnou vodou, bez záchodu a k tomu všemu otřesy zemětřesení v reálu. Zvládli jsme několik nasazení na zřícených budovách. Hodně nám tehdy materiálně pomohli Francouzi. Zpět do republiky jsme se vraceli na palubě letecké společnosti pana Fišera s občerstvením a s uznáním.

Erdel je velmi všestranným plemenem, ale s Erníkem i Jadetkou se věnuji primárně záchranařině. Neznamená to, že by nemohli mít trojkové zkoušky IGP nebo zkoušky obedience, ale od určité úrovně si už musím vybrat, abych je nepřetěžovala a přesně, nedělala jim v hlavě guláš.

Obedience je nádherná disciplína. Věnuji se jí většinou v zimě, kdy dávám pauzu od stop a je to opravdu taková „vrcholová“ poslušnost. Nutí člověka přemýšlet, dbát na čistotu těla, učit psa opravdu naslouchat povelům, ne je jen předvídat… Stupně 2 a 3 jsou velmi obtížné a vážím si všech psovodů, kteří se obedience věnují a dosahují v ní úspěchů.

Snažím se, aby měli psi dva až tři dny v týdnu úplně volno, tedy jen vycházky.  Trénink se pak odvíjí od toho, co nás společně čeká. Když jsem se připravovala na IGP2, probíhala jednou týdně obrana, jednou týdně poslušnost a dvakrát týdně stopa. Záchranařinu jsem na to období vypustila. Když jsme se připravovali na Mistrovství FCI Slovenska v plošném vyhledání, vynechala jsem stopy i obrany a makali jsme na záchranářské poslušnosti a hledání. Jadetku baví úplně všechno a trénink s ní je prostě za odměnu.

Určitě jsou to plošné atesty s Erníkem. Musela jsem se vyznat v mapě, v noci ve skalách s GPS a navíc v neznámém terénu. Ale dali jsme to.

Co se týče motivace, tak v žádném případě nepracuji na bázi hladu nebo odříkání. Snažím se, aby je to bavilo, aby si říkali o úkol, a neustále si hraju. Používám odměny, dobré (maso), a také míčky, pešky a hračky. Ale nejvíc sama sebe. Hladím, chválím, jásám, raduju se, anebo mlčím, když je něco špatně.

Teď jste mě dostala. Poslušnost je o nás dvou, prostě nejvíc o vztahu. Stopa je královskou disciplínou a musím tam nejvíc věřit svému psovi. Záchranařina je baví, tedy nás všechny, a je tak přirozená, jako třeba pasení nebo lov. Obrana je adrenalin, a když se chce pes najíst, musí nejprve ulovit kořist. Ale když si mám vybrat, tak asi poslušnost.

To je velmi složitá otázka. Jsou plemena, která opravdu pracují z podstaty své existence – německý ovčák, belgický ovčák malinos, borderka atd. Plemena, jako jsou erdel nebo boxer, jsou prostě těžší, trvá to déle a jsou na té cestě překážky. Ale opět budu mluvit jen za sebe. Odmítám rozdělovat plemena boxer nebo erdel na pracovní a exteriérová, jak je současný trend. Můj Candy neměl do žádného kolene jedinou zkoušku, ale on sám byl super pracovním psem a měl složeno IGP3, SchH3, ZVV2, speciálky obranářské i stopařské. Netvrdím, že to bylo zadarmo. Ale teriér není pes zadarmo.

Psí škola Cituška funguje od roku 2010. Jsme otevření všem plemenům a zabýváme se poslušností pro běžný život, poslušností na zkoušky, záchranařinou, stopařinou a obedience. A víc, než složené zkoušky nebo vyhrané závody mě těší spokojení psi, kteří fungují v běžném životě a žáci, kteří se do mé školy rádi vracejí…

Jsem členkou Kynologického klubu Zetor a jeho výcvikářem. Dále jsem členkou záchranářské organizace KZJ ČR, kde jsem téměř třicet let dělala funkci výcvikáře.  V současné době jsem rozhodčí KZJ, členkou výcvikové komise a členkou odborné kynologické komise při Ministerstvu vnitra ČR.

To je krásná otázka.

Erník by měl být nadále spokojeným a zdravým důchodcem a doufám, že tu bude s námi ještě dlouho.

Jadetka by mohla v roce 2023 složit zkoušku IGP3, zúčastnit se Mistrovství světa záchranářských psů 2023 a v březnu 2024 udělat radost budoucím pánečkům svým dalším vrhem pod chovatelskou stanicí Zlatý most.  

A doufám, že se jim oběma s námi dobře žije.

Děkuji za pěkné povídání a za naši redakci přeji, ať se vám vaše přání a sny brzy splní.

Michaela Weidnerová

Foto:   archiv Soni Šabacké