Erdely mám už více než čtvrt století!

Také už jste se vyloženě nadchli pro plemeno erdelteriér a toužíte se dozvědět ještě něco více? Tentokrát vám nabídneme třeba srovnání s o něco menšími foxteriéry, navštívíme jednu dlouholetou chovatelskou stanici a povíme si i něco o trimování a péči o specifickou teriérskou srst. Ale to určitě není vše. Nakonec přesvědčit se můžete sami…

Historie chovatelské stanice Adia Avi chovatelky Ivy Králové sahá až do počátku osmdesátých let minulého století. V roce 1997 do ní přibyl i první erdelteriér a od té doby z ní vzešla celá řada velmi úspěšných jedinců tohoto plemene jak na poli výstavním, tak i na tom pracovním. Přijměte tedy srdečné pozvání na okraj severomoravské metropole, kde společně nahlédneme pod pokličku nejen vystavování, které má paní Iva v rámci klubu na starosti, ale dozvíme se něco více o akci „Dny erdela“ a také se blíže seznámíme s nároky na správnou péči o srst krále všech teriérů. Užijte si tedy tento informacemi nadupaný rozhovor!

Chovu psů se věnuji od roku 1981, kdy jsem ještě jako hodně mladé děvče začala chovat pudly. A protože mě bavil i sportovní výcvik, tak jsem postupně jako majitelka a psovodka  měla i německé ovčáky a dobrmany. V roce 1997 jsem přišla předčasně o svou úžasnou dobrmanku, po ní už jsem si nedokázala pořídit dalšího dobrmana. Tehdy jsem začala hledat plemeno, které by mi svou povahou co nejvíce vyhovovalo, které by bylo stejně ztřeštěné, temperamentní a elegantní jako dobrman a navíc by bylo odolnější v zimě, což dobrman až zas tak nesplňuje. A tak moje volba padla na erdelteriéra. Měla jsem velké štěstí, že mě mí známí zkontaktovali s paní Dorou Geblerovou, majitelkou chovatelské stanice Yard. Tato úžasná paní a zároveň mezinárodní rozhodčí pro exteriér zrovna plánovala krytí své fenky, interšampionky Gerry Family Citas, se kterou měla složené i nejvyšší zkoušky z výkonu. Tohle jsem přesně hledala: krásu a povahu. A tak jsem si domů po nějakém čase přivezla štěňátko z výborného spojení ze zahraničního krytí s velmi kvalitním rodokmenem. A to byl ten zlomový okamžik, kdy začal můj život s erdely.

S Henriettou jsem získala titul Šampion ČR a SR a složily jsme spolu 16 zkoušek z výkonu (mimo jiné ZVV2, ZZP2, ZPO2 a ZPS1). Věnovaly jsme se spolu výstavám, sportovnímu výcviku a záchranařině. A na této fence jsem tedy postavila svůj chov. K Henriettě časem přibyla chovná fenka ze zahraničí, na které jsem založila další krevní linii. A pak následovali další psi a feny buď již z mého chovu, nebo jsem si dovezla kvalitní jedince ze zahraničí. Za těch 25 let jsem odchovala dvacet vrhů, z toho se mnou v průběhu let doma žilo celkem šestnáct erdelů. Na svoje odchovy erdelů jsem velmi pyšná, protože se mi podařilo dosáhnout špičkových úspěchů. Mí psi získali třikrát titul Světový vítěz, třikrát vyhráli a dvakrát se umístili mezi prvními čtyřmi psy v Anglii na prestižní výstavě Cruft´s, byl jim udělený titul Víceevropský vítěz a sedm jedinců z mého chovu si ke svému jménu připsali i prestižní titul Klubový šampion. Mimo to psi z mých odchovů získali tituly šampionů mnoha zemí po celé Evropě. Kromě úspěchů na výstavách složilo mnoho psů z mých odchovů zkoušky z výkonu od těch nejnižších až po ty nejvyšší. Jsem moc ráda, že mnoho majitelů, kteří si ode mě psa vzali, se znovu pro štěňátko z mého chovu vracejí, ať už jako pro rodinného parťáka nebo pro psa, se  kterým pracují jak ve sportovní a záchranářské kynologii, tak i v canisterapii. Momentálně se mnou žijí tři erdelové – Nyxík, Sofinka a Tina.

K erdelům jsem si před patnácti lety přibrala ještě foxteriéry. Z legrace jsem říkala, že foxíky budu mít jako parťáky v důchodovém věku, kdy už mi budou scházet síly na erdely. Ale opak je pravdou. Erdelteriér je ve srovnání s foxteriérem daleko více ovladatelnějším psem, který je ochotný spolupracovat. Vždy jsem měla svoje erdely poslušné a najednou jsem si musela zvyknout na živelnost a neskutečnou samostatnost foxteriérů. Erdel je pes ochotný spolupracovat se svým pánem. A i když má také jako správný teriér lovecké pudy, ty se však dají správným vedením utlumit. Foxteriér je loveckým plemenem, které má dané vlohy k samostatnému vyhodnocování situací. V noře nebo v lese při práci mu nikdo neříká, jak se má chovat a co má dělat. Musí pracovat samostatně. A v tom je podstata jeho povahy. Erdel i fox jsou teriéři, kteří potřebují pevnou, ale laskavou ruku. Hodí se tedy pro každého aktivního člověka, který dokáže být důsledný ve výchově.

V rámci klubu se starám o přihlašování našich klubových výstav na ČMKU a o zapisování výstav prostřednictvím systému Dogoffice, dále zpracovávám výsledky výstav za výstavní sezónu a vyhodnocuji naši klubovou soutěž. A především pomáhám členům se vším, co souvisí s výstavami. Výstava je pro psy i pro majitele velice náročnou disciplínou jak fyzicky, tak i psychicky. Když si představíme, že pes se má ukázat v tom nejlepším světle ve velice krátkém časovém limitu a pozor – má k tomu jen jednu příležitost, bylo by tedy od majitele vůči němu velmi nezodpovědné vstoupit do kruhu jako nepřipravení. Výstavní postoj, kontakt a dotyky rozhodčího, správný pohyb v kruhu, soustředění se pouze na svého pána, důvěra a spolupráce s ním, ignorace ostatních psů v kruhu, ignorace nárazových a hlasitých zvuků na výstavišti, pohyb a velké množství lidí a psů za kruhem, směsice emocí, na které jsou psi citliví a nehledě na časovou náročnost v těchto podmínkách. To všechno dobře zvládne pouze pes s velmi vyrovnanou a pevnou povahou. Ale i přesto je třeba mu pomoct, to znamená natrénovat a připravit ho na tyto situace. A toto je mojí nejdůležitější prací v klubu pro naše členy, kteří pak mohou svou účastí na výstavách se ctí reprezentovat kvalitní chov českých erdelů.

Den erdela je především o setkávání lidí, kteří milují toto plemeno. Náplní tohoto setkání je pomoc při výcviku, trénink na výstavy, ukázka úpravy erdela, ale hlavně sdílení zkušeností a zážitků s tímto úžasným psem. Této akce se zúčastňují nejen členové klubu, kteří momentálně vlastní erdela, ale i ti, kteří už ho nemají, ale zajímá je pořád dění v klubu a zůstávají jeho členy. A také za námi přijíždějí budoucí majitelé, kteří si mají v úmyslu erdela pořídit a chtějí se o něm něco více dozvědět.   

Erdelteriér má jednu naprosto úžasnou vlastnost – nelíná. Jeho drsná tvrdá srst má navíc samočistící schopnost. Každodenní péče o ni není nijak náročná. Erdela stačí jednou týdně řádně vykartáčovat, vyčesat a vytřít vlhkým hadříkem. Pokud s ním majitel nejezdí na výstavy, tak ho stačí dvakrát až čtyřikrát ročně důkladně vytrimovat.

Obecně se v našich tuzemských chovech nestandardní srst již spíše neobjevuje. Jsou to opravdu výjimečné případy. Měkká až plstnatá srst, tzv. angora, je i vyřazující vadou při uchovnění, takže takoví jedinci se ani nedostanou do chovu. Zájemci o štěně doporučuji, aby si všímal kvality srsti rodičů a prarodičů. I u malého štěněte se dá velice dobře poznat kvalita a síla kostry, nasazení ocasu, rovnost hřbetu, zaúhlení končetin, tvar hlavy a taktéž kvalita srsti. Už malé štěňátko by mělo mít na zádech drsnou srst. V době prodeje může mít štěně srst ještě na dotyk jemnější, ale u kůže už by měla vyrůstat srst tvrdá. Po prvním otrimování se kvalita srsti výrazně zlepšuje.

Srst erdela se trimuje. To znamená, že se trimovacím nožem, prsty nebo pemzou vytahuje vyzrálá srst. Pro zajištění krásné barvy a kvality srsti je to velice důležité. A z toho jasně vyplývá, že na výstavy musí být erdel pouze trimovaný. Příprava výstavního jedince je delším procesem. Úprava srsti se tak musí nafázovat v čase, tedy přibližně osm týdnů před výstavou se pes důkladně vytrimuje. Důraz kladu na to, aby se vyzrálá srst opravdu celá vytáhla, aby se tzv. neořezala. Tři až čtyři týdny před výstavou se znovu přetrimují plece, hrdlo, hlava, uši, zadek a ocásek a případně se přetrimuje to, co někde přerůstá. A poslední fáze úpravy přichází cca pět až deset dní před výstavou, kdy se doladí detaily, pes se tzv. vymodeluje, aby byl elegantní tak, jak má erdel být. Správná úprava srsti vytváří dojem přirozeného vzhledu psa. Tento celý proces v součtu může trvat cca deset hodin. Samozřejmě pro domácí úpravu si někteří majitelé náročné trimování ulehčují stříháním. Pokud ovšem nechtějí nebo nemohou celého psa otrimovat, je možné ho nejdříve důkladně vyčesat, vytrimovat hřbet a vyzrálou srst a hrdlo, uši, hlavu a ocásek pak přestříhat strojkem. To je práce tak na čtyři hodiny.  

Erdelům, kteří nejezdí na výstavy, stačí, když je dvakrát až čtyřikrát do roka důkladně vytrimujeme. A jak už jsem uváděla, mezitím je stačí jednou týdně vykartáčovat, vyčesat a vytřít vyždímaným hadříkem namočeným ve vlažné vodě s přídavkem malého množství octu.  

Ano, úpravu erdela se může naučit každý běžný majitel, pokud má zájem. Samozřejmě žádný učený z nebe nespadl a trimování je třeba si osvojit a trénovat. I za tímto účelem pořádáme v rámci klubu Dny erdela, kde zájemcům ukazujeme techniku trimování, radíme jim, jaké pomůcky si mají pořídit a sami si zkoušejí trimování pod vedením zkušenějších chovatelů, kteří velice rádi začínajícím erdelářům předávají své zkušenosti. Máme mezi našimi členy majitele, kteří si dnes umějí svého psa upravit krásně sami i na výstavu. Samozřejmě s takovou úpravou je potřeba se poradit s někým, kdo toto plemeno umí opravdu upravovat a má oko na detaily. Správnou úpravou se dají vyzvednout u psa jeho přednosti a naopak potlačit některé drobné nedostatky. A naopak – špatnou úpravou pokazit celkový dojem i dobrému psovi. Spousta salonů vám řekne, že erdela „umí“ a že ho otrimují, ale kolikrát je opak pravdou. 

Základem je především kvalitní výživa psa, která se na kondici srsti velice odráží. Vybírat kosmetiku je potřeba podle toho, čeho chceme dosáhnout. U psů, kteří mají hodně tvrdou srst, která se ráda láme, je potřeba ji hlavně na nohách dostatečně hydratovat, aby se zabránilo lámavosti chlupů. I u psů, kteří pracují např. na stopách, v sutinách nebo v plochách při záchranářském výcviku, je díky správné péči, která přitom není nijak časově náročná, možné udržet srst v dobré kondici, hustotě a kvalitě. A k tomu si každý majitel vybere kosmetiku, která jeho psovi vyhovuje. V dnešní době máme k dispozici velký výběr různých regeneračních a vyživujících přípravků na srst.

Nestandartní úpravou se rozumí opakované stříhání bez předchozího vytrimování krycí srsti.Není to sice pravidlem, ale srst po takové úpravě časem změkne, zjemní a ztrácí barvu a lesk. Ale ani v tomto případě není nic ztraceno. I takovou srst můžeme znovu začít trimovat.  Samozřejmě se nezregeneruje za jednu úpravu. V tomto případě rychlost její regenerace závisí i na původní kvalitě a na tom, jak je konkrétní jedinec geneticky v tomto ohledu vybavený. Regenerace může trvat půl roku i rok. Kvalitu srsti ovlivňují i jiné vnější vlivy, jako je např. užívání léků. Kvalita srsti se zhoršuje i po operačních zákrocích, po kastraci atd.  

Erdel je pes, jehož srst ho ochrání v jakémkoliv počasí. Miluje vodu, miluje sníh, nevadí mu déšť, miluje povalování se na sluníčku. Erdela je vhodné oblékat pouze v případě, že jsme ho otrimovali v zimě a hrozilo by jeho podchlazení v mrazu. A to jen po dobu tak čtrnácti dní, než mu podroste nová srst. Také bych doporučila v chladném období chránit psí seniory, aby nedošlo k zánětům ledvin nebo prochlazení páteře.  

Možná bych ráda zmínila mylnou představu mnoha lidí, že je erdelovi v létě lépe v krátké srsti než v delší. Srst ho chrání jak před chladem, tak i před horkem. Erdelteriér je obecně zdravým plemenem a zdravotní problémy jsou víceméně ojedinělé.

Ráda bych, aby erdel zůstal zdravým, přátelským, sebevědomým a krásným plemenem. A přímo erdelům bych popřála do budoucna, aby měli chovatele, kteří budou jejich chov posouvat tím správným směrem.   

Moc vám děkuji za poutavé a poučné povídání.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Ivy Králové

http://www.adiaavi.cz