Freestylová pravidla v dogfrisbee I. - 3. díl

Chtěli byste v dogfrisbee zkusit kategorii Freestyle třeba i závodně? Pak se vám bude určitě hodit pár rad do začátku a hlavně také postřehy a informace, co se týkají bodování a hodnocení. Tak si tento článek přečtěte opravdu pozorně…

Máme zde další díl z rubriky o dogfrisbee. Tentokrát se podíváme podrobněji na freestylová pravidla. Takže pokud přemýšlíte nad vaší freestylovou premiérou, budete po přečtení dobře vědět, na co se máte nejlépe připravit. 

A co to ten Freestyle vlastně je?

Freestylová sestava je show složená z různých originálních prvků, hodů a spolupráce s vaším psím parťákem. To vše doprovází vámi vybraný hudební doprovod. Pokud rádi cvičíte se svým psem a u toho vymýšlíte spoustu zajímavých triků a máte trochu rádi show, tak je tato disciplína pro vás tím pravým. 

Jak budete taková sestava vypadat, záleží pouze na samotném hráči. Ten se rozhoduje o tom, co do sestavy zařadí a jak si ji poskládá, aby vyhovovala jak jemu, tak i jeho psovi. Různá pravidla se v hodnocení trochu liší. Ale my si vysvětlíme, jak se hraje podle pravidel USDDN (US Disc Dog Nationals), podle kterých se hraje u nás a v okolních evropských státech. Freestyle hodnotí celkem čtyři rozhodčí, kdy každý z nich sleduje a boduje jednu z kategorií. Hráč, pes, tým a execution.

Jaká je práce rozhodčího na execution?

Tento rozhodčí posuzuje vaši úspěšnost provedení, tedy poměr hozených a chycených disků. Ve všech pravidlech se s execution setkáte. V některých má ale větší a v některých menší vliv na vaši výslednou známku.

Na co se zaměří rozhodčí „na hráče“?

Na závodech podle různých pravidel bude vždy nějaký rozhodčí, který bude sledovat vás jako hráče. Tak na co si dávat pozor?

Dogfrisbee nemůže fungovat bez házení a chytání disků, tak jednou z hodnocených věcí je kvalita a různorodost hodů – tzv. „release diversity“. Od hráče se čeká, že pokud chce dostat co nejlepší body, tak použije různé varianty úchopů a výhozů disku. Samozřejmě to musí být hody, které je pes schopný chytit. Pokud hráč vyhodí každý hod jinak, ale pes mu pochytá se štěstím pět disků, body půjdou dolů. Pro začátek je dobré vymyslet si sestavu s hody, o kterých víte, že je umíte. A pomalu a postupně je pak dělat obtížnějšími. Váš pes také ocení beckhendy, které pochytá lépenež pokusy o šílené hody, které mu spadnou na zem, aniž by měl šanci je doběhnout.  

Během sestavy máte omezený počet disků a je tedy důležité si jejich použití správně rozvrhnout. Jde o takzvaný „disc management”. Rozhodčí sleduje, jestli se během sestavy neztratíte a ve chvíli, kdy se na vás řítí natěšený spoluhráč, tak zběsile nepobíháte, protože nemáte po ruce žádný disk. Buďte si jistí, že rozhodčí si všimne, když hledáte rozházené disky a pes po vás skáče, protože čeká, kdy mu hodíte další. Zkušení hráči mají své sestavy už tak vykoumané, že hned po odhodu sbírají disky a přesně vědí, kolik disků budou pro aktuální sekvenci potřebovat a kde je sebrat.

Je důležité si uvědomit, že jakmile nastoupíte, tak celé hřiště patří jen vám a vašemu parťákovi. Ve chvíli, kdy si stoupnete doprostřed, tak vám dojde, jak je hřiště vlastně velké. Rozhodčího ale zajím, jak celou plochu využijete. Jestli stojíte jen uprostřed a házíte disky kolem sebe. Nebo naopak má váš pohyb nějaký systém a využijete větší část hřiště. Tohle všechno rozhodčí zohlední v „field presenation”. Většina trenérů vám doporučí představit si v každém rohu diváky, kterým byste měli ukázat část vašeho vystoupení zblízka.

Rozhodčí také sleduje, co jako hráč děláte, aby na sebe veškeré prvky navazovaly a plynule přecházely jeden v druhý. Každou otočku, tríček, nebo jen to, jestli stojíte na místě. To vše zohlední v kategorii „rythmic team”.

Co sleduje rozhodčí „na psa“? 

První, na co se rozhodčí zaměří, je „prey drive”, neboli to, jaký kořistnický pud pes má a jak moc ho hra baví. Dále sleduje, jak se pes soustředí během vašeho vystoupení na vás a hru, nebo má čas si něco očuchat nebo odběhnout k tomu divákovi s párkem v ruce. Pokud má pes správný drive, jde do každého disku plně a to i do takového, u kterého je jasné, že ho nemá šanci doběhnout. Pes by měl být schopen vnímat i hráčovi povely. Je důležité uvědomit si, že drive je ovlivněn i výkonem hráče. Pokud má pes šanci chytit jeden disk z deseti, nebo budete zkoušet nedotrénované věci, které nebudou vycházet, váš parťák může být ke konci sestavy dost otrávený. Známka tedy nemusí být jen hodnocením skutečného drivu, ale také dobrého či špatného předvedení psa ze strany hráče. 

Během sestavy pes předvádí spoustu akrobatických kousků od vaultů, flipů až po výskoky pro disk v plné rychlosti. A to, jak u toho pes vypadá, jaké má dopady a jak kontroluje své pohyby ve vzduchu a dokáže ustát i méně povedené kousky, hodnotí rozhodčí v kategorii „athleticism”.

Abyste si aspoň trochu zahráli, musí vám pes disky nosit zpět. A to, jestli je schopný vám přinést disk do ruky, k nohám, na záda nebo ho na povel pustí dvacet metrů od vás, ale i to, jak celou dobu disk sleduje, zohledňuje rozhodčí v kategorii „retrieval”. 

Poslední kategorií je „grip”. Body se zde udělují za to, jak spolehlivě pes disky chytá. Rozhodčí zde sleduje, jestli pes disk chytá opatrně, často jen na špičáky, nebo naopak se po disku vrhne a než k vám s ním doběhne, máte z něho cedník. Pokud pes u chytání působí sebejistě, nepřekusuje, disk drží pevně, dostane jistě dobré body.  Zde se zohledňuje i náročnost chytu. (upside down, motýlek..).

Pes je vždy bodován s ohledem na plemeno a svou stavbu těla. Pokud hráč zapomene hrát bezpečně pro svého psa, mají rozhodčí právo udělit trestné body. Nejčastěji jde o špatné valuty nebo flipy, po kterých se psovi podlomí nohy, nebo dopadne na jinou část těla. V extrémních případech, nebo při častém opakování se špatným dopadem může být tým diskvalifikován.

A co rozhodčí na tým?

Hodnocení týmu je poněkud složitější. Prvky jsou rozděleny do sedmi skupin: overy, vaulty, dog catch, passing, direction distance movement a team movement. Do konečného součtu se započítávají pouze čtyři nejlépe hodnocené kategorie. 

Jelikož je tým jako takový kapitolou, která se dá rozepsat podrobněji, necháme si ji na příště.

A jak je to s hudbou?

Hudbu nehodnotí žádná kategorie, ale určitě ovlivňuje celkový dojem. Prvky jako takové nemusíte předvádět do hudby, jako je tomu například v dogdancingu. Hudba zde tvoří spíš pozadí. S rytmickou hudbou vyniknete víc, než s nějakým ploužákem. Hudba by vám měla ale nejlépe sednout, nabudit vás a pomoci vám trochu se na veřejnosti odvázat. Většina hráčů říká, že ji vnímá většinou jen na začátku a pak už nic neslyší, ale jsou i tací, kteří se jí řídí. A sekvence si plánují tak, aby reagovali na různé změny rytmu.

Takže pokud máte v plánu vyrazit na freestyle, doufám, že vám těchto pár informací aspoň trochu pomohlo. 

Foto: Yvona Pařízková