Frída je pro nás ztělesněním všeho, co jsme si vysnili!

Dovedli byste si představit, že i majestátnímu pastevci můžete nabídnout něco víc než „jen“ ochranu svého majetku, mnohakilometrové romantické toulky přírodou a prvotřídní baštu? I takové plemeno se dá totiž s úspěchem socializovat, cvičit, vystavovat a sdílet s ním veškeré radosti společného bytí. Že se o tom ale musí dobře přemýšlet a vždy se správně rozhodnout pro pohodu všech zúčastněných, je nad slunce jasné a určitě vás o tom přesvědčí i tento náš moc pěkný rozhovor…

Fenka pyrenejského horského psa se před necelými dvěma lety stala do slova a do písmene splněným „tajným“ přáním manželů Tomanových a skvěle doplnila jejich stávající smečku dvou border kolií. Kromě toho, že má na starosti veliký pozemek okolo jejich domu, má i bohatý „doprovodný“ program. Pan Petr miluje společné ranní procházky a také vystavování. A paní Renata, majitelka pražské Psí akademie Dance and Jump, zaměstnává její chytrou hlavičku nejrůznějšími společnými aktivitami, mezi nimiž jednoznačně vede tancem se psem. „Smím tedy prosit?“

Velký pes byl dlouholetým snem mého manžela. Po důkladném studiu a mnoha rozhovorech s odborníky jsme se rozhodli pro pyrenejského horského psa, který nám byl velmi blízký svými povahovými vlastnostmi. Od rozhodnutí do okamžiku, kdy jsme mohli poprvé držet Frídu v náručí, ovšem uplynula dlouhá doba. 

Naše Frída, oficiálním jménem Chenespace Unlimited Freedom, je pro nás ztělesněním všeho, co jsme si vysnili. Povahově naprosto vyrovnaná, zdravá, veselá, jak ty říkáš, krásná. S ní zapomínáme na všechny starosti. Ona nám to dovolí. Když si k ní lehnu, je to naprosto uvolněný láskyplný pes, který nechce v ten okamžik nic jiného než sdílet ten čas s tebou. To s borderkami nikdy nezažívám, protože jsou neustále nastartované do další činnosti a jen tak si s tebou v pohodě hovět je vážně nebaví. Je to i velká hlídačka a svědomitě hlásí všechny ty, kteří si „dovolí“ se přiblížit k našemu domovu. Vyštěkává i houbaře, kteří sbírají houby v našem lese, takže od doby, co máme Frídu, máme u nás víc hub a méně houbařů (smích). A když už jsme u toho štěkání – věděli jsme, že si pořizujeme plemeno, které je hodně uštěkané a počítali jsme s tím. A tady musím říct, že Frída (krom strážního štěkání) štěká méně než naše borderky. Jasně, je to tvrdohlavá pyreneja! Co se toho týče, mohl by vyprávět můj manžel. Ranní a večerní procházky patří právě jim dvěma. A Frída je holka romantická (smích). Když se rozhodne, že se jí některé místo líbí a bude meditovat, udělá to.

Takže si manžel pořídil skládací stoličku a na místě, které si Frída k meditaci vybere, meditují tedy oba (smích). Upřímně říkám, že mně toto nedělá. Manžel je proto vždy moc rád (a přitom trošku „jako“ naštvaný), když jdu s nimi a Frída jde jako vzorňačka celou procházku. Další její typickou „pyr“ vlastností je hloubení děr – měla bych spíš říct výkopové práce. I o tom jsme věděli a pořídili k tomuto účelu speciálně pro ni veliké pískoviště. Ovšem samozřejmě daleko raději vykonává tuto záslužnou činnost kdekoliv jinde, já potom chodím a její pracně vykonanou práci zase zasypávám (smích). Ne na všechno jsme se ale řádně připravili. Opět „chudák“ můj manžel, jehož fyzioterapeut má skutečně hodně napilno. Když například před nosem vyskočí 45 kg psovi zajíc a on zatáhne…, je to na měsíční rehabilitaci (smích). Abych ji ale takhle nepomlouvala – absolutně jsme nepodcenili socializaci a Frída do dneška naprosto bez problémů absolvuje pravidelné procházky Prahou, kde je středem obdivu, který si užívá, pravidelně navštěvujeme Hornbach, kde to úplně miluje a personál ji zná od štěňátka, chodíme do zahradnictví Chládek a dalších obchodů, kde je pes dovolen. A všude ji mohu vodit doslova na malíčku. 

Budu naprosto upřímná. Nebýt dlouholeté chovatelky PHP Markéty Langerové, která nás zná a zaručila se za nás, myslím, že bychom neměli šanci Frídu získat. Chovatelská stanice Chenespace byla opravdu velmi důkladná. Chtěli vědět, v jakém prostředí bude štěně žít, jak jsme na ni připraveni, jak máme zabezpečený pozemek, k jakému účelu si štěně chceme pořídit, zda budeme i vystavovat. Dostali jsme k prostudování skvěle zpracovaný materiál o plemeni a také o tom, jak správně přistupovat, vychovávat, pečovat a starat se o pyrenejce. A podle našich odpovědí nám potom „přidělili“ Frídu. Nemohli mít šťastnější ruku, i když se musím pochlubit, že i Frídini sourozenci jsou naprosto mimořádní. Frídin bratr, který žije ve Finsku, se věnuje canisterapii s úžasnou Tanjou Paasonen ve společnosti Eläinkuusikko. Frídina sestra ve Finsku má dokonce složenou i pachovou zkoušku. A oba mají, stejně jako Frída, velké úspěchy i na poli výstavním. S chovatelkami jsme stále v pravidelném kontaktu. Jsou připraveny kdykoliv pomoci a zodpovědět jakoukoliv otázku. Až do Frídina roku jsme každý týden zasílali váhový přírůstek, který porovnávali s váhou sourozenců a běda, když nabrala o trošku víc! Jejich starost a servis jsou naprosto příkladné. 

Frída s námi žije na pozemku, který má 22 ha. Má čtyři ovečky, drůbež, dvanáct koček a dva borderáky. Přáli jsme si, aby měla základní poslušnost, a od samého začátku jsme s ní chodili k nám do akademie (pozn. red. Psí akademie Dance and Jump) do štěněcí školky. Byli jsme překvapeni, jak dlouho se dokázala od začátku soustředit a jak ji výcvik bavil! Potom jsem jí zkusila pustit hudbu a… ona se ukázala být úžasnou „tanečnicí“. Takže pyrenejský horský pes a dogdancing? Nezvyklé, ale ne nemožné! 

Já musím říct, že trénink s Frídou je pro mne jen a jen čistou radostí. Na rozdíl od tréninků s BOC, jsem od sebe a Frídy neměla žádná očekávání a necítila jsem ani žádný tlak z okolí. A myslím si, že i právě proto, jsem si od začátku užívala každý, i sebemenší pokrok. A Frída nás od samého začátku přiváděla v úžas svojí ochotou spolupracovat a učit se stále nové věci. Od malička chodila do štěněcí školky a vyloženě se na tréninky vždy těšila. Pokaždé, když přijdeme do haly, je připravena pracovat, a to i v době hárání. Ovšem i na ní jsou stopy toho, že vyrůstá s borderami. Pokud má pocit, že jí nevěnuji dostatečnou pozornost, začne mi sama nabízet cviky, protože dobře ví, že tohle na mne zabere. Takže toto má s borderkami společné. Má svoje oblíbené cviky a občas se rozhodne mi zasáhnout do mé choreografie a prosadit si je tam, kde jsou podle ní nejlepší (smích). 

Frída navzdory své velikosti a mohutnosti působí na place velmi elegantním dojmem. Po své mamince zdědila nádherný dlouhý krok, který působí vskutku impozantně. S Frídou zásadně nikdy neskáčeme, v tomto ohledu nevolíme žádné cviky ve skoku. Co se týče zátěže, vždy jsme dbali a dbáme na to, aby ji trénink bavil, ale nepřetáhli jsme ji. Zde se ale projevuje povaha tohoto plemene. Pokud už je opravdu unavená, lehne si. A ukáže nám – stačilo! A my to samozřejmě respektujeme.  Tohle u borderky neznám. Abychom si byli zcela jisti, že je Frída v pořádku, od svých osmi týdnů navštěvuje pravidelně Physiodog Katky Plačkové. Zvykali jsme ji naprosto odmalička, aby se pro ni manipulace, masáž, cvičení či chůze ve vaně, stalo naprostou samozřejmostí. Bylo nám jasné, že jakmile bychom toto zpočátku zanedbali, těžko bychom jí potom při její váze vysvětlovali, že aquaterapie ve vaně je vlastně velkou zábavou…. 

Musím říct, že tím, jak cviky vybíráme Frídě přímo na tělo, žádný z nich nám zabrat nedal. Spíš na sebe vždy překvapivě koukáme, jak velmi rychle pochopí podstatu cviku. Před nedávnem jsme začali učit „bokem“ a cvik zvládla během jednoho tréninku. Samozřejmě to nebylo dokonalé, ale velmi dobře pochopila, co od ní chceme a dělala to. 

Frídu jsem se snažila od začátku motivovat jak na hračku, tak i na pamlsky. Musím však přiznat, že pamlsky většinou vedou. Na ně je úžasně motivovatelná. Musím říct, že s naší trenérkou Petrou Malou velmi pečlivě vybíráme triky, které ji budeme učit a díky tomu, že výběr přizpůsobujeme její konstituci i povaze, daří se nám námi vybrané cviky zvládat bez problémů. Frída je od štěněte cvičená na klikr, na který funguje zcela báječně. Asi nejvíce nás překvapila, když jsme připravovali vánoční klip a chtěli jsme, aby na závěr Frída nakráčela ke stromečku, šlápla na vypínač, zhasla světla na stromečku a hodila pohled do kamery. Tak dlouho jsme si všichni lámali hlavy s tím, jak jí to vysvětlit, až to prostě nevydržela, šla, na první dobrou stromek zhasla a koukla do kamery jako filmová hvězda. To nás naprosto dostalo, všichni jsme zůstali na dlouhou dobu beze slov. 

S Frídou jsme se prozatím zúčastnily dvou DD závodů. V obou případech byla „na bedně“. V prvním závodě jsme byly třetí a ve druhém jsme dokonce zvítězily. To, co bylo pro mne absolutní prioritou, bylo, že jakmile jsme přišly na plac a začala hudba, přestala vnímat okolí, lidi, psy a byla tam jen ona a já. Tančila už i v klipu po boku borderek i kavalírů a rozhodně se mezi nimi neztratila. Průběžně se připravujeme na zkoušky a nyní pracujeme na nové skladbě. S Frídou je pro mne krásná jedna věc – nikam se neženeme. I cesta je cíl. A ta cesta s ní mne neobyčejně baví. 

Ano, ze splnění této zkoušky mám opravdu „nos do vrchu“, jak jsem na ni pyšná. Pes – dobrý spoluobčan je zkouškou prověřující schopnost psa a jeho páníčka fungovat v běžném životě a ve městě. Zkouška obsahuje mimo jiné chůzi na vodítku, odložení psa, přivolání,  setkání s dalšími psy a lidmi, přecházení silnice, ale i třeba procházení dveřmi, preventivní prohlídku, péči o srst, teoretické otázky… zkrátka a jednoduše je to zkouška pro každého, kdo si chce ověřit, že se svým psem zvládne vše, co mu běžný život nachystá. 

Výstavy jsou plně v rukách mého manžela, který s Frídou a jejím handlerem Marianem Puskarem výstavy absolvuje. Vybírají výstavy s rozmyslem a v takovém množství, aby to pro ni nebylo unavující. Za mne je samozřejmě Frída nejkrásnější a nepotřebuji k tomu žádné tituly, ale je moc milé, když moje mínění sdílejí i rozhodčí. Výsledky, dosažené za rok a půl života: 

• 6x CAJC 
• 4x CACIB-J 
• 9x CAC 
• 6x CACIB 
• 3x BOJ 
• 3x Národní vítěz 
• 5x BOS 
• 10x BOB 
• 1x BIS 
• Slovenský šampion krásy mladých 
• Český junior šampion 
• Klubový junior šampion 
• Šampion ČMKU 
• Český šampion 
• Champion International de Beauté Jeune 
• Kvalifikace na Cruft´s 2024 

S příchodem Frídy do našich životů, jsme získali přátelství několika skvělých lidí. Jedno z nejvzácnějších, kterého si nesmírně cením, je i přátelství pana MVDr. Milana Štourače. Já jsem zarytá barfistka. Ovšem barfovat střední plemeno a obří plemeno je velký rozdíl. A já měla skutečně velký respekt. Troufla jsem si požádat o radu (dle mého mínění) největšího specialitu, a to MVDr. Štourače. Ten nás nejen že neodmítl, ale díky Frídě se mezi námi rozvinulo skutečné přátelství. Vedl nás s Frídou výživou krok za krokem, byl a je nám trpělivým rádcem. Obzvláště při přezubování bylo třeba vše pečlivě hlídat. Takže Frída je od začátku na barfu a s doplňky stravy či vitamíny to skutečně nijak nepřeháníme, snad bych zmínila pouze krilový olej. Náš nejlepší den byl, když Frída v roce a půl absolvovala u MVDr. Duchka rentgeny a vyšetření, s tím absolutně nejlepším možným výsledkem. Takže – ano, lze barfovat obří plemeno, ale rozhodně to není jen o kusu masa a mrkve. 

Frída je ten nejmírumilovnější a nejpřátelštější pes, jakého si umíte představit. Chce se se všemi psy přátelit. Pozor si dávat musím – kvůli její velikosti. Občas mám strach, aby při hře nechtěně nějakého kamaráda nepřimáčkla. 

Frída je uchovněná.  Prozatím ale neplánujeme chovat. Dívám se pozorně na chov pyrenejských horských psů u nás a vidím mnohdy skvělé chovatele, kteří mají problém pro svá štěňátka najít kvalitní domovy. Nedovedeme si s manželem představit, že bychom dali třeba Frídina štěňátka do rodin, o kterých bychom nebyli na sto procent přesvědčeni. A už vidím, jak by nám potom doma pobíhalo deset pyrenejců (smích). Ale máme čas, Frídě budou letos v létě teprve dva roky, je to ještě „pískle“ (smích). 

Moc děkuji za prima povídání přímo od srdce a přeji, ať se vám i nadále daří.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Renaty Tomanové, archiv PhysioDog, Martina Irglová, Monika Navrátilová, Ladislav Hájek