Gabby Harris po pěti letech navštívila Prahu

Gabby Harris, mezinárodně oceňovaná odbornice na trénink a welfare zvířat s téměř čtyřicetiletou praxí a jedinečným přístupem k této práci, navštívila v listopadu Českou republiku. V letech 2013 až 2019 přilétala každý rok, koronavirus tuto šňůru návštěv přerušil a my máme velké štěstí, že ji letos opět obnovila. Přečtěte si o tom, jak její návrat proběhl.

Gabby Harris působila jako etická trenérka zvířat a konzultantka tréninku a welfare na mnoha místech světa. Spolupracovala také se Zoo Praha, kde se zásadně podílela na tvorbě vystoupení lachtanů. V současné době pracuje jako kurátorka péče o welfare zvířat a management chování v uShaka Sea World v Jihoafrické republice, a to především s delfíny, lachtany a tučňáky. Pracuje také s domácími zvířaty, bohaté zkušenosti má se psy a koňmi. V ČR jí vyšly dvě knihy u nakladatelství Plot „Dotkni se zvířecí duše“ a „Od delfína ke psovi a zpátky k člověku“.

Trénink zvířat jako obohacení i (sebe)poznání

Vzdělávací akce Gabby Harris v ČR a na Slovensku opakovaně zorganizoval trenér zvířat František Šusta. František s Gabby jsou přátelé i kolegové, společně vytvořili a publikovali několik tréninkových konceptů. Sdílí svůj přístup k tréninku, který není pouze technickou dovedností, ale duchovní cestou obohacující obě zúčastněné strany. Během vzdělávacích a prožitkových víkendů v Praze a Žilině, semináře o problémovém chování v Brně a účasti na systemických konstelacích o soužití se psem v Senohrabech nám umožnila nahlédnout, jaké další rozměry trénink zvířat může mít.

Čeho lze dosáhnout respektujícím přístupem

V rámci víkendových akcí se Gabby v sobotu více zaměřila na předání základních znalostí, které pro trénink se zvířaty potřebujeme, neděle na seminář navazovala a byla více prožitková.

Seminář nazvaný Etický trénink zvířat a úprava chování – smysl, metody a co všechno lze dokázat, který se konal 9. 11. 2024 na České zemědělské univerzitě v Praze, byl zaměřený na péči se souhlasem. Jeho cílem, který se rozhodně podařilo naplnit, bylo ukázat, čeho všeho lze přístupem postaveným na respektu, úspěchu a možnosti volby dosáhnout.

Neustále se učit a důvěřovat

Gabby sdílela vzpomínku, jaký byl trénink pozitivním posilováním na začátku její kariéry. Dříve býval hodně analytický a trenéři nevěřili tomu, že si zvířata sama sebe uvědomují nebo že mají osobnost. Panovala představa, že jsou jako roboti.

Dnes na trénink koukáme komplexněji, hodnotíme život zvířat z pohledu naplnění jejich welfare, zabýváme se enrichmentem ve smyslu naplnění potřeb každého jedince. Podle Gabby by enrichment měl být experimentem, ze kterého se dozvíme, jak o daného jedince pečovat, nikoli něčím navíc, co zvířeti dopřejeme. Nabádala nás k empatii vůči potřebám, které nám naše či námi trénovaná zvířata komunikují.

Gabby probrala několik základních principů, na kterých by měl být trénink založen. Nezbytným základem je znalost teorie tréninku. Dozvěděli jsme se, že vše, co se zvířaty děláme, musíme dělat vědomě a musíme se také neustále učit a zlepšovat, protože i ostatní věci se neustále posouvají vpřed. Zásadní je budování důvěry a následná vědomá práce s odebíráním z konta důvěry, které jsme si u zvířete vytvořili, a zejména jeho doplňování. Důvěra by však měla fungovat i naopak, my také potřebujeme důvěřovat zvířeti, sami sobě i tréninkovému procesu, kterým procházíme.

Dobrovolné trhání zubů

Pokud jsou principy tréninku dodržovány, může výsledek vypadat tak, jak nám Gabby prezentovala. Delfín, který si nechá udělat vyšetření břicha sondou nebo lachtan, který dobrovolně podstoupí biopsii, sono, EKG či odběry krve. Želva, která si nechá provádět fyzioterapii nebo lachtan naučený nastoupit do dopravního prostředku, nechat se odvést za zvuku sirény do nemocnice, tam stále dobrovolně umožnit píchnutí anestetik, aby mohlo být provedeno CT. To vše bez jídla, protože anestezie musí být provedena nalačno, a bez zvýšení dechové frekvence, tedy v klidném stavu. Pravděpodobně největší obdiv však vzbudil delfín, který si díky důslednému tréninku nechal dobrovolně vytrhnout několik zubů, což obnášelo sedmnáct injekcí a záplavu krve.

Emoce vyvolala také cvičení, při kterých jsme si na sobě zkoušeli, jak naše zvířata vnímají různé podněty a vytvářejí si asociace. Přednáška byla interaktivní, Gabbyiny otázky směřující do publika vzbudily bohatou diskuzi. Závěrečná zpráva zněla, že vedle vědeckých poznatků je nutné vnímat a zapojit svoji intuici.

Neděle ve znamení seberegulace

Návazný nedělní program se v Praze konal v hotelu Svornost v Dolních Počernicích a byl nazvaný Seberegulace člověka i zvířete v etickém tréninku. Vedle seberegulace, kterou jsme trénovali při skupinové práci, byl workshop zaměřený na budování odolnosti. Dozvěděli jsme se, že i u ní platí stejné principy pro lidi i zvířata a pro spokojený život je její zvyšování nezbytné.

Součásti prožitku bylo i to, že jsme se cítili nepohodlně, abychom si vyzkoušeli, co cítí naši psi. Přínos pro nás spočíval v uvědomění si vlastních hranic a také potřebnosti naslouchání ostatním lidem a zvířatům a propojení s nimi.

Vůdci skupin, do nichž jsme se rozdělili, bylo šest psů a jeden poník. Díky nim jsme se učili o tom, jak nás ovlivňuje stres a úzkost, o důležitosti pocitu bezpečí nebo proč je nezbytné naučit sebe i zvířata dělat chyby a vyrovnat se s nimi.

Emoce, informace, prožitky…

Víkend strávený s Gabby Harris a přeneseně jejími svěřenci ze zvířecí říše, s ostatními milovníky psů a všech ostatních zvířat a několika jejich zástupci byl nabitý informacemi i emocemi. Umožnil nám prožít jedinečné momenty, které si přenášíme do tréninku a života s našimi zvířecími přáteli.

Simona Šimíčková

Foto: archiv Kristýny Malenínské, archiv Simony Šimíčkové