Grifonek rozhodně nepatří jen na gauč!

Věřili byste tomu, že s tak malými společenskými pejsky, jako jsou grifonci a brabantíci se dá provozovat i canisterapie, záchranářský výcvik a skládat zkoušky z poslušnosti? Určitě vás o tom přesvědčí následující rozhovor…

Kde kdo by si jistě řekl, že malé společenské plemeno se bude jen tak povalovat doma na pohovce a dělat radost svému majiteli. To je jistě pravda, ale na druhou stranu to nevylučuje možnost provozovat i nějakou sportovní aktivitu nebo výcvik. A čiperní grifonci Štěpánky Svobodové jsou toho jasným důkazem.

Zaujala mě jejich povaha, je to neskutečně miloučký pejsek. Hledala jsem čtyřnohého parťáka malého vzrůstu. Rozhodovala jsem se tehdy mezi grifonkem a malým kníračem. Nakonec to vyhrál grifonek právě díky své povaze. A nelituji toho…

Ano, říká se to. Já, když jsem před lety viděla prvního grifonka, hned mne napadlo: „Proboha, co to je za příšerku?. Taková ošklivá opička…“ Ovšem s úžasnou povahou. A dnes je pro mne grifonek tím nejkrásnějším pejskem na světě.

Starší pejsek bude mít už sedm let a je to belgický grifonek Trim Černý onyx. Má složenou zkoušku ZZO, ZOP a canisterapeutickou zkoušku. V povaze je spíše klidnější, přemýšlivější… takový pan profesor. Má svou hlavu, někdy až moc a nic mi nedá zadarmo. Na druhou stranu se rád předvádí. Miluje překážky a nic ho nezastaví.

Druhý pejsek je čtyřletý bruselský grifonek Gambi Černý onyx. Má zatím pouze canisterapeutickou zkoušku. Tři roky se s ním však věnuji záchranařině. V povaze je naprosto odlišný od Trima. Hyperaktivní, veselý… Přetrhl by se, aby mi vyhověl. Miluje lidi a s každým je kámoš. Je to takový „happy dog“.

Upřímně, zase tolik aktivit neprovozujeme. Kluci milují dlouhé procházky, občas si zacvičíme poslušnost. Nepravidelně se věnujeme canisterapii, poslední dobou spíše méně. Mojí hlavní aktivitou je záchranářský výcvik s Gambim.

Gambi je cvičen na vyhledávání osob v sutinách. Tak nějak to vyplynulo z jeho fyzických předpokladů a možností. Malý pes se na plošné vyhledávání moc nehodí a na vodní záchranařinu už vůbec ne. A hlavně mu dělá problém pohyb v křoví, vysoké trávě a hustém porostu. Strašně to řeší, takže jsme od plošného vyhledávání upustili

Gambíka vyhledávání osob strašně moc baví. Nenapadá mě vlastně nic konkrétního, co nemusí. Někdy ho nezastaví nic a jindy řeší sebemenší překážku, jako je např. pneumatika, přes kterou musí přelézt.

Používám krabičky s pamlsky. Neustále vymýšlím, co bude mít Gambi dobrého. Musí to být něco, co běžně nemá… např. vařené nebo pečené masíčko, srdíčka atd. Prostě pořádná motivace.

Oblečky při tréninku nepoužívám. Psa to v jisté míře omezuje. Gambi zvládá výkyvy počasí dobře. Je  vcelku otužilý. A mám dobře vymyšlené zázemí, kde je můj pejsek schovaný v mezičase, když zrovna nehledá.

Srst grifonka je odolná a tento druh výcviku jí určitě neškodí. S výstavami rozhodně záchranařina skloubit jde. Občas i na nějakou tu výstavu vyrazíme.

Ano, grifonek není zrovna typickým psem na záchranařinu. A nikdy nebude dosahovat svými výkony na pracovní plemena. Děláme to pro radost a pro to, že nás to oba baví. Trénujeme u zkušené Ivety Soukupové. A ta se věnuje jakémukoli plemeni. S každým pejskem pracuje jinak, vymýšlí tréninkové postupy každému na míru. Naše začátky nebyly vůbec jednoduché. Co některý pes zvládne za půl roku, Gambimu trvalo rok a půl. Grifonek potřebuje velice citlivý přístup. Ve výcviku nikam nespěcháme, všechno má svůj čas. Gambi se pomalu dostává dál a dál, získává nové a nové zkušenosti. V naší partě okolo Ivety mají Gambíka všichni rádi a fandí mu. Setkala jsem se i s negativními reakcemi. Ovšem nikoli mezi záchranáři… Někteří lidé si myslí, že malý pes patří jen na gauč a jakákoli forma výcviku je pro něj nepřípustná.

Takových situací bylo asi víc, ovšem jeden takový případ mi hodně zvedl sebevědomí. Hledaná osoba byla schovaná v zavřené místnosti a kontakt s ní byl možný jen malou dírou ve zdi, ve které měla pouze konečky prstů. Jinému zkušenějšímu psovi to dělalo dost velký problém, aby ji označil. Gambiho jsme vyslali víceméně ze zvědavosti, jak se s tím popere. No, a on se popral. Sice chvíli váhal a nebyl si jistý, ale osobu označil! V tu chvíli člověk cítí, že to, co dělá, má smysl. Že ty tři roky tréninku k něčemu byly, i když jsem to v počátcích chtěla vzdát.

Pokud se tomu dá vůbec říkat nešvar… Grifonci a brabantíci jsou bohužel hovnožrouti.

Pořízením grifonka nebo brabantíka získáte pejska, který s vámi bude chtít být opravdu na každém kroku, ať půjdete kamkoli. Bude na vás neustále nalepený.  Je to takový malý komediant a rozhodně se s ním nebudete nudit.

Foto: archiv Štěpánky Svobodové
http://www.grifonek-trim.estranky.cz