Háravá fena je peklem na zemi!

Znáte ty strasti a slasti s háravkou? Ubezpečujeme vás, že to zdaleka není jen o tom uhlídat chtivou fenku před nevítanými nápadníky. Těšit se můžete i na nejrůznější doprovodné efekty. A to opravdu není k smíchu, přátelé!

Nerada si stěžuji a zvlášť na svoje psy! Ale kdo nezažil háravou fenu, tak si vůbec nedokáže představit, o čem nyní píšu!!! Háravá fena je peklo na zemi!!! Mozek vyndaný, frndou všude napřed a s pocitem: „Jsem bohyně, chovej se ke mně tak!“ I jedna jde těch pár týdnů těžko přežít... Mě ale najednou háraly čtyři…

To musím zvládnout sám, na to snad sílu mám 

Pominu ty TOP modelky, co mi tu kroutí důležitě prdelí, i když si jdou lehnout z jednoho rohu gauče do druhého, natož, když se jdou napít... To si tak nějak člověk zvykne a říká si ještě týden... Ještě týden... To zvládneš!!! Přeskočím i to, že si pokaždé, když člověk vyjde z domu, ihned rozbije hubu! Protože dámy se nejdříve musí zastavit, rozhlídnout se, kdo vše je vidí a teprve pak a hlavně pomalu, jdou dál... Úplně přeskočím to, že když se konečně dostanete na venčící louku, stačí tyhle vochechule nechat na jednom místě, protože kde se vyčůrá jedna, tam se musí vyčůrat i druhá, třetí, čtvrtá, což už zas vytáčí tu první, takže si to opět přeznačkuje. Po deseti minutách, kdy zbytek smečky stihl vše ostatní, je seberete na stejném místě a POMALU jdete domů...

Prdy hárací

Ale to, o co se s vámi chci dnes podělit, je trochu o něčem jiném... Jedná se o pšoukance! Ano... O normální prdy! No, normální... To nejsou jen tak ledajaké... To jsou pšoukance hárací... Tedy něco, co vám vypálí chloupky v nose po první vteřině!

Samozřejmě, že se tam dole holkám vše díky háraní mění a tak je normální, že si samy a velmi často, upustí anální žlázky, pustí nějakého toho půcánka... A vám v tu chvíli vypadnou i oči, jak nechtějí být v blízkosti čichového orgánu, co zbytku těla oznámí, že brzy dojde k otravě bio-plynem. Dokonce už tři týdny jsem u nás neviděla žádného pavouka, jen několik mrtvých... (obávám se, že vím, co jejich krutou smrt způsobilo) Tak jasně, že to jako ženská chápete, i když občas si říkám, díky bohu, že je to „jen“ dvakrát do roka!!!

A nyní k té mé stížnosti…

To, že se Smraďochy spím v obýváku, není žádným tajemstvím. To, že se celou noc snažím nespadnout z gauče, kam se mi buď vejde hlava, ale nohy pak ne nebo se vejdou nohy, ale ta hlava pak ne, to také není tajemstvím. Natož to, že se na ten samý gauč naskládá sedm „květinek“ (Arni ne... Jako jediný muž v bytě na to prostě s*re). Začínáte tušit správně... V době háraní holky samozřejmě nespí v klubíčku! Spí rozvalené na zádech, nohy do praku a ideálně frndou někomu přímo pod nos – bohužel ne někomu, ale MNĚ!!! Takže...

Jak si kdo ustele, tak si i lehne

Večer si udělám ležení, vybojuji si, abych si lehla první a poštelovala se tak, ať mě z gauče kouká co nejmíň a už cítím, jak mě skalpuje první tlapka, druhá tlapka, třetí tlapka mi šlápla do oka, už ho mám zavřené, tak se nerozčiluji, čtvrtá tlapka už můj obličej míjí jen ve skluzu a někdo se tak někam umístil... To se opakuje sedmkrát! Probíhají tak ještě všelijaké masáže mých vnitřností, počítání žeber a podobně... Vše trvá tak pět minut, než se všechny poskládají a uloží... „Aaaaau!“ Někdo mi vrazil tlapku zadní nohy, do nosní dírky!!! Naštěstí, pro TU někoho, jsem tak zaskládaná, že se nezmůžu na nic jiného, než abych si prstem zakryla volnou nosní dírku a frknutím tu tlapku z druhé dírky vyfoukla. Začínám být lehce vytočená! „Pšoooooouk!“ No fuj! Je to takový smrad, že začíná hromadná migrace POD deku!  

Kdo to má vydržet!

A tak je to celou noc! Tři týdny!!! Čtyři „pukavci“!!! Otevřené okno pomáhá jen tomu, že pavouky nemáme už ani na balkóně. Bojím se zeptat sousedů v okolních bytech, jak jsou na tom s pavouky oni. Dlouho jsem totiž neviděla ani ty sousedy…

Foto: archiv Marie Krejčové, Lucie Bruchanová, Honza Jirkovský