Historie a současnost chovu slovenského kopova v České republice

Především v lovecké kynologii se uplatňuje slovenský kopov, slovenské národní plemeno, jehož chov má v České republice velkou tradici. Jedná se o plemeno, které má převážně pracovní využití, a proto se jeho chov vyvíjí trochu jiným směrem a řídí jiným způsobem, než jsme zvyklí například u plemen společenských. Pojďme se tedy společně podívat, jak to chodí u myslivců a v čem je chov psů určených především pro výkon tolik odlišný.

V letošním roce máme nekulaté výročí dvacet devět let samostatného fungování našeho „českého“ Klubu slovenského kopova (KSK). Je to již úctyhodná řádka let k rekapitulaci a zhodnocení našich úspěchů v chovu a pracovní upotřebitelnosti. Toto zhodnocení jsem se snažil převést do „řeči čísel“ a představit vám dlouhodobé trendy nejen v oblasti chovu a prezentace exteriéru, ale i na poli pracovním. Až na výjimky jsem se snažil nesoustředit na jedince, ale naopak jsem se snažil vyzdvihnout dlouhodobé trendy zobrazující stav celé populace jedinců v našem chovu. 

Jelikož na to již v dalším textu nebude prostor, musím poděkovat především majitelům a vůdcům slovenských kopovů, kteří se účastní se svými čtyřnohými přáteli klubových akcí a kteří věnují jejich výcviku a prezentaci takové úsilí. Každá akce jistě přinesla jejím účastníkům neopakovatelné zážitky a zkušenosti a za to patří všem velký dík. 

Veškerá prezentovaná data jsem čerpal ze zpravodajů KSK, celkových výsledků zkoušek, bodovacích tabulek a výsledků výstav. Bohužel za celé období existence Klubu slovenského kopova se nepodařilo vždy dohledat kompletní údaje, proto se v jednotlivých tabulkách či grafech budeme dostávat různě daleko do historie. A že je to historie opravdu zajímavá, o tom se můžete dále přesvědčit sami. 

Protože slovenský kopov je chován především pro své pracovní vlohy, začal bych jako první prezentací jeho pracovních dovedností. 

Za dvacet devět let existence Klubu slovenského kopova bylo předvedeno 983 jedinců na níže uvedených klubových akcích

Celkový počet 983 je obrovské číslo a nebýt špatné epidemiologické situace v roce 2020, překročili bychom společně magickou číslovku tisíc předvedených jedinců. Za tento stav vděčíme nejen  psovodům, ale i rozhodčím a organizátorům jednotlivých akcí. 

Klubové barvářské zkoušky honičů (KBzH) 

První podmínkou pro splnění kritérií chovnosti slovenského kopova je absolvování barvářských zkoušek honičů. Tyto zkoušky je možno absolvovat jako klubové (KBzH). Celkem se v jednotlivých letech zúčastnil KBzH následující počet jedinců

Od roku 2011 se podařilo dohledat i jednotlivé bodovací tabulky. Vyhodnotil jsem známky jedinců, kteří zkoušky úspěšně absolvovali. Na tabulce se můžeme podívat, jak vycházela průměrná známka hodnocení jednotlivých disciplín v daném roce. 

Podle průměrných známek jsou slovenští kopovové na barvářských zkouškách honičů velmi úspěšní. Všechny obdržené známky od roku 2015 vychází nejhůře na známku 3, která řadí předvedeného jedince podle stávajícího zkušebního řádu do první ceny. Zároveň je z tabulky patrná dostatečná rezerva na cenu druhou (ve které jsou limitní známky nejhůře 2).  

Ne vždy byl však zkušební řád stejně benevolentní jako dnes. Podmínky chovnosti se zakotvenou podmínkou absolvování BzH nejhůře v druhé ceně vznikly v roce 1993. Bylo to dáno především limitní známkou za disciplínu dosled na uměle založené nepobarvené stopě. Podmínka pro absolvování této disciplíny v první ceně byla u vodění na řemeni známka 4. Jakékoliv sejití ze stopy automaticky zařadilo psa o cenu níž. Tehdy bylo v klubu dohodnuto, že toto kritérium je velice přísné a pro chovnost se bude tolerovat maximálně jedno sejití ze stopy, tedy nejhůře druhá cena.  Od 1. 1. 2014 vstoupil v platnost nový zkušební řád, který tyto limitní známky upravoval a u disciplín dosled a vodění (obojí na řemeni), posunul limitní známku pro I. ceny ze 4 na 3 a pro II. cenu z 3 na 2. Tímto se tedy snížily nároky na dosažení jedné z podmínek chovnosti.  

Individuální honičské zkoušky slovenských kopovů IHZ-SK 

Další druh zkoušek, které vedou k získání lovecké upotřebitelnosti, jsou individuální honičské zkoušky slovenských kopovů (IHZ-SK). Při získávání dat pro vyhodnocení těchto zkoušek bylo značnou výhodou, že tyto zkoušky jsou pořádány pouze Klubem slovenského kopova. Díky tomu jsou k dispozici data o všech jedincích, kteří se těchto zkoušek účastnili. 

Jelikož v několika posledních letech pořádáme tyto zkoušky i v měsíci lednu a únoru, vyhodnocení dle jednotlivých let jsou zpracovány podle mysliveckého roku, tedy od 1. dubna do 31. března. Výsledky zkoušek pořádaných v termínu do 31. března jsou vždy započítány do roku předcházejícího. 

Počet předvedených psů v jednotlivých letech má stoupající tendenci a zároveň je v posledních letech viditelná klesající tendence absolvování v I. ceně, která je podmínkou k chovnosti. 

Aby zhodnocení bylo genderově vyvážené, máme absolvování IHZ-SK rozděleno i podle pohlaví. 

A porovnání úspěšností mezi pohlavím 

Podle zkušebního řádu je limitní známkou pro I. cenu u všech disciplín známka 3. Vyhodnotili jsme tedy i zadané hodnocení v jednotlivých letech. 

Tato čísla ukazují, že úroveň práce psů předvedená na IHZ-SK klesá. Není to subjektivním názorem některého z rozhodčích, ale celkovými výsledky. Zatímco do roku 2015 bylo hůře hodnoceno především hledání (ale stále v mantinelech pro absolvování v I. ceně), od roku 2015 se začínají objevovat výhrady k disciplíně nahánění, ale především k disciplíně ochota. Jsou to disciplíny, které by slovenského kopova měly zdobit a měl by v nich vynikat.  

Myslím, že toto je aktuálně nejpalčivější problém, na který bude potřeba se zaměřit.  

Klubové výstavy KSK 

Absolvování klubové výstavy SK je podmínkou pro vyhodnocení exteriérové vhodnosti jedince a následné zařazení do chovu. Díky konzistentnímu posuzování stejné rozhodčí máme sjednocený pohled na exteriér mezi jednotlivými lety.  

Podrobné výsledky se mi podařilo zajistit od roku 2001. Hodnotil jsem dohromady všechny pořádné výstavy KSK, tedy klubové, národní a mezinárodní. 

Počet předvedených psů a fen je v posledním období stabilizovaný a pohybuje se lehce nad hodnotou čtyřicet předvedených jedinců ročně. Zajímavé jsou dvě skutečnosti, které se ukazují.  

• Pokud je výstava pořádána jako mezinárodní (v roce 2011 a 2019 byly výstavy evropské), vždy se výrazně zvýší počet účastníků.  
• Pokud se klubová výstava pořádá na Moravě (liché roky od roku 2005 a navíc rok 2020, který ovšem poznamenala epidemie) je vždy počet účastníků vyšší než v roce předcházejícím, kdy se výstava konala v Čechách.  

Obě skutečnosti mají pravděpodobně vysvětlení v zastoupení účastníků ze Slovenska, pro které je dojezdová vzdálenost přívětivější. 

Aktuální podmínkou chovnosti z exteriéru je absolvování klubové výstav ve věku minimálně 15 měsíců a 1 den s hodnocením pro psy nejhůře výborná a pro feny nejhůře velmi dobrá.  

Máme velké štěstí, že slovenský kopov patří mezi tzv. primitivní plemena, tedy plemena nepříliš „zničená“ chovem a jedinci, kteří se rodí, jsou v drtivé většině bez problematických vad kostry a nejsou nijak limitováni ve svém dalším pracovním životě.  

V tomto je náš pohled trochu zkreslený oproti jiným plemenům, která se správným vývinem a zdravotním stavem svých jedinců mají daleko větší problémy.  

Protože výstavní řád na začátku vznikal pro posouzení plemen člověkem intenzivně šlechtěných, formuje se i hodnocení v něm na tato plemena. Šíře vad, které jsou brány jako vady drobné, je velmi rozsáhlá a schová se do ní téměř vše.  

Z tohoto pohledu splnění chovné podmínky ocenění velmi dobrá dosáhne jakýkoliv jedinec, který nemá morfologické vady (tj. především výrazné vady pohybu nebo kostry). 

Snažil jsem se tedy zjistit, jak jsou z celkového pohledu hodnoceni psi a feny na našich výstavách. 

V roce 2000 bylo podmínkou chovnosti pro psa i pro fenu obdržení nejhůře známky velmi dobrá. V roce 2011 se podmínky chovnosti změnily a u psů byla podmínka zpřísněna na nejhůře výborná. Jak vypadal poměr a počet psů a fen, kteří byli takto oceněni, je uvedeno v následující tabulce. 

U vyhodnocení je patrná odchylka v roce 2016, kdy na výstavě posuzoval slovenský rozhodčí a nasadil jiná kritéria posuzování s důrazem i na drobné vady. Ve zbývajícím období vidíme, že počet psů, kteří skončili těsně pod hranicí chovné podmínky (známka velmi dobrá) se pohybuje v rozmezí 20% - 30%. V pokračování vyhodnocení ve vztahu k chovným jedincům bude patrno, že toto zpřísnění nemělo vliv na snižování chovatelské základny.  

U fen vidíme, že poměr mezi oceněním výborná a velmi dobrá je vyšší než u psů. Nepochybně je to dáno tím, že chovatelé, kteří vědí, že jejich pes má vady posunujícího ho do hodnocení velmi dobrá se výstavy neúčastní. Feny, pro které je toto hodnocení dostačující pro dosažení chovnosti, jelikož vylučující podmínkou by byla jen známka dobrá, se výstavy účastní a úspěšně ji absolvují. Tuto podmínku totiž splňuje většina fen, které mají jen některou z menších vad (prohnutý hřbet, světlé oko, nevýrazné pálení, nekorektní zaúhlení hrudních i pánevních končetin…).  

Pokud by se zpřísňovala exteriérová podmínka i pro feny (známka nejhůře výborná), pravděpodobně by to na chovnou základnu mělo stejný vliv, jako provedená úprava v roce 2011 u psů. 

Vývoj chovných psů a fen 

V závislosti na změnách podmínek chovnosti se v průběhu jednotlivých let měnil počet chovných jedinců. Zdá se, že z dnešního pohledu jsme dosáhli stagnace a je otázkou, zda se jedná o dlouhodobý trend anebo jsme dosáhli pomyslného vrcholu, po kterém bude následovat snižováním počtu chovných jedinců. 

Dle dostupných dat (která v období prvních let fungování klubu bohužel nejsou kompletní) se vyvíjel počet chovných jedinců takto:  

Počet chovných fen i chovných psů měl velmi strmě vzrůstající tendenci, která se ale v roce 2018 zastavila. Od toho roku začíná klesat celkový počet chovných jedinců obou pohlaví. Samozřejmě tomu neprospěl rok 2020, kdy kvůli epidemii nebylo umožněno pořádat IHZ-SK, a tím pádem nebylo možno splnit chovné podmínky pro nové jedince. Počátek úbytku je však třeba hledat již dříve. 

Za celkovou dobu trvání českého KSK bylo uchovněno celkem minimálně 82 chovných psů a 182 chovných fen. Celkových 264 chovných jedinců za dvacet devět let fungování klubu je velké číslo! 

Chov slovenského kopova v Čechách 

Po úspěšném uchovnění jedince je cílem každého z chovatelů zanechat odkaz svého svěřence pro další generace. Do konce roku 2020 bylo v České republice vrženo 2417 a zapsáno v plemenné knize 1917 štěňat slovenského kopova. 

Pokud bychom se zaměřili na jednu „statisticky průměrnou“ fenu, výsledky mezi lety jsou velmi dobré. Počet štěňat ve vrhu se pomalu zvedá a úspěšnost krytí se stabilizovala na hodnotě kolem 80%. Viditelný je i zvyšující se počet štěňat.  

Tento trend však neodpovídá zvyšujícímu se počtu nových chovných jedinců (především fen). 

V grafu je jasně vidět, že se nám ohromným způsobem rozevřely nůžky mezi celkovým počtem chovných fen a fen, které mají vrh.  

Za poslední roky vychází průměrně osmnáct vrhů ročně, ale chovné feny v nich nejsou zastoupeny rovnoměrně. Téměř polovina vrhů je od fen, které mají vrhy pravidelně a druhá polovina vrhů je od fen, které absolvují jedno krytí za celý svůj produktivní život.  

Tímto rozložením krytí a vrhů bohužel nevyužíváme potenciál široké chovatelské základny a velké genetické různorodosti. Při diskusích o úpravě chovných podmínek bylo nejčastějším argumentem proti zpřísnění malá chovatelská základna, nedostatečný počet chovných jedinců a jejich malá genetická různorodost.  

Přesto ani v okamžiku, kdy se naše chovná základna rozšířila na 92 chovných jedinců (61 chovných fen), jejich různorodost stejně nedokážeme využít. Jedním z hlavních důvodů tohoto stavu je zřejmě následný odbyt štěňat.  

Počet štěňat, která se myslivci rozhodli používat jako své společníky, je aktuálně nastaven na cca 120 ročně. Větší počet se nedaří zadat, protože o ně není aktuálně zájem. Pokud bychom tuto situaci chtěli změnit, myslím, že je jen jedna cesta. A tou je propagace plemene, a to především propagace jeho práce. Dříve bylo na kopova pohlíženo skrz prsty, protože „prohnal tři revíry“, ale v okamžiku, kdy bylo potřeba začít pracovat se zvyšujícími se stavy černé zvěře, nebylo většího pracanta.  

Se zvyšujícím se zájmem o slovenského kopova a větším počtem jedinců v chovu ale bohužel začaly slábnout jeho lovecké vlohy a kvalita práce se začala zhoršovat. Je to jasně patrné z tohoto celkového zhodnocení.   

Vzhledem k tomu, že nemůžeme využít naplno celou chovnou základnu, je možná vhodná doba zrevidovat chovatelský řád, nastavit takové podmínky ve výkonu i exteriéru, které zaručí, že do chovu se dostanou opravdu jen ti nejlepší jedinci, jak z exteriérového, tak především z pracovního hlediska.  

Každý z nás chce, aby štěně, které si bere a bude vychovávat, mu dělalo hlavně radost svou prací a touto prací dělalo čest celému plemeni. A chovnost? Ta by měla být třešničkou na dortu pro ty nejlepší a ne garantovanou záležitostí pro všechny zájemce! 

Ing. Libor Beníček  

hlavní výcvikář Klubu slovenského kopova

Foto: Libor Beníček 

Zdroje: Klub slovenského kopova