Historie zvířecího pohřebnictví: Od kočičích mumií po samoobslužná pietní místa – 1. díl

Věděli jste, že důstojné pohřbívání nejen psů, ale i ostatních zvířecích miláčků není jen fenoménem či výsadou poslední doby, ale že sahá až do hluboké minulosti? Pokud by vás tedy toto téma více zajímalo a rádi byste spolu s námi nakoukli do časů dávno minulých, pak není nic jednoduššího než si přečíst první díl našeho nového seriálu!

Historie zvířecího pohřbívání je fascinujícím oknem do vztahu mezi lidmi a zvířaty napříč různými kulturami a časovými obdobími. A přestože se liší geografickými a kulturními zvyklostmi, jedno bylo vždy společné. Bolest ze ztráty zvířecího přítele.

Pravěk 

Počátky domestikace psa spadají podle většiny pramenů do období okolo 15.000 let před Kristem do oblasti Eurasie a je prokázáno, že k němu docházelo na více místech současně. Soužití člověka a psa proběhlo poměrně velmi rychle a pes začal být využíván nejen jako hlídač území, partner při lovu a válkách, ale také jako společník. Archeologické nálezy ukazují, že zvířecí pohřbívání se praktikovalo již od počátků domestikace. V jedné z nejstarších známých lokalit, v německém Oberkasselu, byly nalezeny kostry psa vedle lidí, což naznačuje, že už před 14 000 lety lidé vnímali psy jako důležité členy jejich společnosti. V počátcích těchto pohřebních tradic byli psi většinou uloženi v hrobech svých pánů. Velmi brzy se však začali pohřbívat i samotní psi, což jen potvrzuje, že se ze psa velmi rychle stal společník, kterému lidé pohřbením prokazovali úctu.

Starověký Egypt

Ve starověkém Egyptě mělo zvířecí pohřbívání výrazný náboženský a rituální význam. Egypťané uctívali mnoho zvířecích bohů a věřili, že zvířata mají duchovní význam a mohou zprostředkovávat kontakt s božstvy. Kočky byly obzvlášť posvátné a uctívané jako vtělení bohyně Bastet, bohyně domácího krbu, plodnosti a ochránkyně před zlem. Když kočka zemřela, její majitelé truchlili a často si oholili obočí na znamení smutku. Kočky byly mumifikovány podobně jako lidé, což dokládá jejich význam v egyptské kultuře. Mumifikace zahrnovala pečlivé odstranění vnitřních orgánů, vysušení těla pomocí natronu a zabalení do pruhů lněného plátna. Takto byly pohřbívány nejen kočky, ale i další zvířata jako psi, ibisové, krokodýli a dokonce býci, kteří měli své vlastní pohřební rituály. V chrámových komplexech byly objeveny rozsáhlé katakomby plné mumifikovaných zvířat, což svědčí o jejich rituální důležitosti. Tyto zvířecí mumie byly často obětovány bohům jako dary s prosbami o ochranu nebo vděčnost. Pohřební rituály a mumifikace zvířat v Egyptě odrážejí hlubokou náboženskou a kulturní úctu ke zvířatům, která byla považována za posvátné a neoddělitelné od duchovního života Egypťanů.

Bůh se psí hlavou je znám jako Anubis. Byl jedním z nejdůležitějších bohů v egyptském pantheonu a hrál klíčovou roli v posmrtném životě a pohřebních rituálech. Byl také bohem mumifikace a ochráncem mrtvých.

Řecko a Řím

V antickém Řecku a Římě byla zvířata také ctěna a pohřbívána s určitými rituály. Psí hroby byly často označeny epitafy, které vyjadřovaly smutek nad ztrátou věrného společníka. Nápisy na hrobech psů často obsahovaly emotivní vzkazy, které ukazovaly, jak moc byli majitelé jejich smrtí zasaženi. Velmi často oceňovali jejich věrnost a odvahu.

Velmi důležitým, pro poznání vztahů lidí a zvířat v antických civilizacích, byl archeologický objev zvířecího hřbitova v přístavu Bereniké na pobřeží Rudého moře. Hřbitov byl užíván v prvních sto padesáti letech našeho letopočtu. V prozatím odkryté centrální části hřbitova bylo nalezeno 585 kompletních koster především psů, koček a makaků. Mnoho z těchto hrobů bylo vybaveno luxusní výbavou. Pravděpodobně nejstarším uloženým zvířetem byl sedmiletý lovecký pes, který zemřel na rakovinu kostí. Ležel na levém boku, byl zabalen do deky z palmových listů a v jeho hrobě byla nalezena vzácná kyperská keramická amfora. V jiném z hrobů byl nalezen velmi starý pes, který měl zhojenou zlomeninu přední tlapy, neměl žádné zuby, a přesto byl dle archeologů ve velmi dobré fyzické kondici. Bezesporu to svědčí o tom, že byl milován a někdo se o něj s láskou staral až do jeho posledních dnů.

Středověk a renesance               

Ve středověké Evropě se zvířecí pohřbívání stalo méně běžným než v antice, ale přesto existují důkazy o tom, že někteří lidé stále pohřbívali své milované domácí mazlíčky a pracovní zvířata s náležitou úctou. Pohřební rituály se objevují i mezi prostým lidem, kdy byla těla mazlíčků pohřbena například v sadech či zahradách. Jejich hroby zdobily jednoduché náhrobky či prosté dřevěné kříže.

Šlechtici a vyšší vrstvy společnosti ve středověku měli zvláštní vztah ke svým loveckým psům, koním a sokolům, kteří byli nejen pracovními zvířaty, ale také symboly statusu. Lovečtí psi byli ceněni pro své schopnosti a často byli pohřbíváni se zvláštními poctami. Šlechta budovala na svých pozemcích okázalé hrobky a nechávali vytesat epitafy na náhrobní kameny svých zvířecích společníků.

Během renesance se pohled na zvířata a jejich pohřbívání začal měnit, zejména mezi vzdělanými a bohatými vrstvami společnosti. Důraz na humanismus a znovuobjevení klasické kultury, přinesl i nový zájem o přírodu a zvířata. Pohřební rituály byly propracovanější a psi či koně byli často pohřbívání s velkou pompou. Život a skutky zvířat byly opěvovány i v literatuře a výtvarném umění. Mnoho šlechticů nechalo svým zemřelým zvířecím společníkům skládat básně nebo psát kroniky jejich života. Anglický král Jakub I. Stuart byl velikým milovníkem lovu a býval kritizován za rozmařilost při této kratochvíli. Svého oblíbeného loveckého psa nechal pohřbít s veškerými poctami, které by příslušely významné osobě.

Moderní doba – 19. a 20. století

S průmyslovou revolucí a rostoucím významem domácích mazlíčků ve společnosti, se zvířecí pohřebnictví začalo rozvíjet jako samostatný obor. Okolo roku 1880 – 1881 byl v Londýně otevřen první zvířecí hřbitov – London Hyde Park Dog Cemetery, který se stal jedním z prvních oficiálních pohřebišť pro domácí zvířata. Hřbitov se stal populárním především po pohřbu psa patřícího manželce prince George, vévody z Cambridge. Před uzavřením hřbitova v roce 1903 bylo provedeno asi tisíc pohřbů.

Trend zvířecích hřbitovů se dostal i do Ameriky, kde dodnes najdeme pravděpodobně nejstarší dosud fungující hřbitov pro domácí mazlíčky. Leží v Hartsdale nedaleko New Yorku. Slouží od roku 1896 a jsou zde uloženy ostatky více než osmdesáti tisíc zvířat. O rozsahu a významu tohoto pohřebiště svědčí i fakt, že byl zařazen mezi deset nejvýznamnějších hřbitovů na světě. Hřbitov v Hartsdale má však ještě jedno světové prvenství. Najdeme zde i největší zvířecí hrobku na světě. Je jí padesáti tunová hrobka pro čtyři kokršpaněly.

Pohřeb zvířete v Hartsdale však není úplně levnou záležitostí. Cena pronájmu hrobového místa začíná na částce 3000 dolarů. Zajímavostí je, že na tomto zvířecím hřbitově mohou být uloženy i kremační ostatky lidí. V současnosti zde hrob se svým zvířecím přítelem sdílí více než osm set lidí.

Historie v českých zemích

Na našem území vývoj probíhal velmi podobně jako ve zbytku Evropy. O symbolickém významu vztahu psa a člověka svědčí i tzn. Psí stavební oběti, které nacházíme i na našem území. Jednalo se o rituály, kdy byl kadáver psa uložen do stavěné budovy, většinou do základů, pod práh nebo k otopnému zařízení. Dle pověr se věřilo, že ochrání obydlí od zlých sil, zabezpečí ho proti přírodním katastrofám a majitelům domu přinese dostatek a spokojenost.  

Hroby zvířat najdeme nejen na šlechtických sídlech, ale jejich existence je doložena i mezi prostým lidem. Vždy však vypovídají o velké lásce a náklonnosti, kterou lidé ke svým společníkům chovají. Jedním z nejstarších zvířecích hřbitovů je Psí hřbitov v Kunštátě. Byl založen okolo roku 1890 majiteli kunštátského panství. Nachází se zde šestnáct pomníčků. Ten nejstarší je právě z roku 1890 a patří psu jménem Lux. 

Jedním z nejznámějších psích hřbitovů u nás je Psí hřbitov Praha – Bohnice, který vznikl v roce 1998 pod názvem Zahrada přátel nejvěrnějších, a pohřbívání zde bylo ukončeno v roce 2006. Za pouhých osm let aktivní činnosti zde vzniklo více než dva tisíce hrobečků. Hřbitov se bohužel nepodařilo rozšířit, úřady jeho činnost ukončili a stal se z něj pietní park. Zajímavostí je i fakt, že pozemek byl veden jako parková plocha, a proto úřady nedovolily používání kamenných náhrobků. Z tohoto důvodu je na každém hrobu vysazena dřevina, kterou si majitel vybral. Vznikla tak unikátní sbírka dřevin, ve které jsou zastoupeny i velmi exotické kusy, jako jsou metasekvoje čínská nebo korkovník.

Současnost

Zvířecích hřbitovů je u nás poměrně dost. Jedná se však o menší lokální hřbitovy, které slouží především obyvatelům blízkého okolí. Minimum z nich splňuje legislativní požadavky a povětšinou se jedná o „tradiční“ louky za městem, kam lidé své mazlíčky pochovávají.

Od roku 2003 začala nabídku pohřebních služeb rozšiřovat vznikající krematoria zvířat. V současnosti je jich u nás jedenáct a další projekty se připravují. Kremace zvířat je důstojným způsobem rozloučení s domácím mazlíčkem. V České republice je nastaven velmi vysoký standard kremačních služeb. Chovatelé mají možnost využít převozů zemřelých mazlíčků, uspořádání rozlučkového obřadu nebo mohou sledovat průběh kremace. Mimo běžné provozní hodiny krematorií je za pohotovostní příplatek dostupná i pohotovostní služba.

Od ledna 2024 je k dispozici i nová služba Memory Pet Point, kterou provozuje společnost Memory Servis, s. r. o. Jedná se o první samoobslužné pietní místo pro zvířata s možností uložení a následnými kremačními službami. Tato služba je nabízena prostřednictvím partnerských krematorií zvířat. Chovatelé mohou své zemřelé zvířátko kdykoliv 24/7 přivézt bez pohotovostních příplatků do nejbližšího Memory Pet Pointu a zde se v klidu a soukromí v důstojném a příjemném prostředí naposledy rozloučit se svým mazlíčkem. Chovatelé tak nemusí v tu nejtěžší chvíli s kýmkoliv komunikovat a řešit praktické otázky, ale mohou se soustředit jen na své poslední sbohem. Po rozloučení pak uloží tělo do rezervovaného chladicího boxu, kde v bezpečí čeká na převzetí pracovníky krematoria. Každého klienta kontaktujeme, dohodneme podrobnosti a po provedené kremaci urničku s popelem a dalšími vzpomínkovými předměty zdarma doručíme zpět do Memory Pet Pointu. Více informací o této službě najdete na www.MemoryPetPoint.com

Standardem dnešní doby je široký výběr zvířecích pohřebních uren, Památečního skla, šperků na popel či vzpomínkových diamantů z popela. Společnost Memory Crystal, s. r. o. je předním výrobcem křišťálových vzpomínkových produktů a významným dovozcem dalšího vzpomínkového zboží. S našimi produkty se můžete setkat nejen ve zvířecích krematoriích, ale i v lidských pohřebních službách. Nabídku našich produktů najdete na stránkách www.memoryurny.cz

A jak si představujete budoucnost zvířecího pohřbívání vy?

Lukáš Illek

Foto: archiv Lukáše Illeka a Memory Servisu, s. r. o.

Kontakt:
Memory Pet Point
www.memorypetpoint.com; info@memorypetpoint.com; Nonstoplinka 481 012 204

Krematorium zvířat česká Lípa
www.krematoriumzviratcl.cz; info@krematoriumzviratcl.cz, Nonstoplinka 481 012 200
https://www.facebook.com/KrematoriumZviratCeskaLipa/

Provozovatel:
Memory Servis s.r.o.
Dubice 32, 470 01 Česká Lípa
Obchodní ředitel: Lukáš ILLEK
E: lukas.illek@memoryservis.cz, T: 481 012 205