Hledali jsme prima parťáka do rodiny!

Chtěli byste si pořídit relativně všestranné a nekonfliktní hladkosrsté plemeno, které by mělo chuť cvičit třeba triky nebo jiné kynologické disciplíny a předvádět se v kruhu na výstavách i s dítětem a bylo snadno motivovatelné? Pak by vaše požadavky mohl splnit dánsko-švédský farmářský pes, o němž bude v tomto pěkném rozhovoru „řeč“.

Dánsko-švédský farmářský pes je velmi vnímavý, rychle se učí a dobře se přizpůsobí běžnému chodu a „nastavení“ každé rozumné domácnosti. Je tak akorát veliký, má krátkou srst a je bez problémů ochotný spolupracovat i s dítětem. Nakonec o tom se přesvědčili i manželé Klára a Jerzy Kubeczkovi, kteří si právě toto plemeno vybrali a jsou s ním nadmíru spokojení. Stejně tak jako jejich dvanáctiletá dcera, která se věnuje juniorhandlingu a cvičí triky. O tom všem jsme si podrobně popovídaly s paní Klárou… 

Před čtyřmi lety naše tenkrát osmiletá dcera projevila zájem o zvířátko. Nechtěli jsme nic uspěchat a začali jsme o zvířeti nejprve přemýšlet. Jsme rodina, která hodně cestuje, podnikáme různé aktivity, takže volba padla na pejska, abychom ho mohli brát s sebou jako dalšího člena rodiny. Dali jsme si dohromady, jak si takového čtyřnohého parťáka představujeme a začali hledat. Už to málem vypadalo, že takové plemeno vůbec neexistuje, ale nakonec jsme v encyklopedii narazili na dánského kuřecího psa. Toto plemeno nebylo v Čechách moc známé, dokonce se tady chová pod jiným názvem. Oslovili jsme tedy poradkyni chovu dánsko-švédského farmářského psa a dostali jsme kontakt na paní chovatelku. Měli jsme veliké štěstí, protože zrovna byla na světě štěňátka. Nakonec zbylo jedno i pro nás. Vybrali jsme si rozhodně dobře, jelikož je to úžasné společenské plemeno. Naše fenka Darsi se okamžitě stala dalším členem naší rodiny, kterého můžeme vzít všude s sebou.

Naše starší čtyřletá fenka se jmenuje Darsi. Je to klidná a pohodová fenka. Osmiměsíční štěně Lykke je oproti Darsi živější a impulzivnější, ale je to z části i tím, že je ještě hodně mladá. Nepřestává nás překvapovat, jak jsou fenky stejného plemene každá úplně jiná. Společně si velmi dobře rozumí a vzájemně se doplňují. Dokonce si i pěkně rozdělily místa u nás v posteli.

Darsi před rokem při venčení na kraji Kladna, kousek od městské zástavby napadlo divoké prase. Prognóza nebyla moc příznivá: „Levá zadní noha se musí amputovat a obě zlomené pravé nohy se snad podaří zachránit.“ Chtěli jsme ji zachránit a naštěstí se jí ujal skvělý pan doktor Čučka z Veterinární kliniky Zvířecí doktor v Kladně. Po dlouhé a náročné operaci se Darsinka druhý den probudila s ohromnou chutí do života. Za dva dny, když jsme si ji brali z kliniky domů, tak už chodila po třech nožičkách. Všichni jsme z ní byli překvapení a nadšení. Léčba trvala dlouho. Darsi nakonec musela na další dvě operace, při kterých jí vyndavali titanové výztuhy.

Darsi teď běhá po třech nožičkách tak, že si toho spousta lidí nejdřív ani nevšimne. Na oblíbenou činnost hrabání myši si našla vlastní styl. Doma jsme jí nejdřív vyrobili schůdky ke gauči, aby tam za námi kdykoliv mohla, ale ona se naučila na gauč vyskočit i tak. Když jsme vybírali kočárek pro miminko, tak jsme koukali hlavně na to, jaký má dole košík, aby si do něj Darsinka mohla vlézt a chvíli se vozit. Teď už to není potřeba, Darsi s námi ujde statečně celý výlet a odpočívá pak až doma.

Tím, že Darsinka přišla o nohu, jsme bohužel přišli o možnost jezdit s ní na výstavy. Darsinka je uchovněná, plánovali jsme chov, ale nechceme jí zatěžovat tu jednu zadní nohu, takže jsme přišli o možnost mít štěňátka. Ale pořád je to ta naše veselá akční Darsi, kterou milujeme.

Vloni v létě jsme byli na psím táboře pořádaném naší chovatelkou Dagmar Žákovou. Dcera jako účastník a my s manželem jako vedoucí. Jeden večer Dáda předstoupila před děti a začala vyprávět příběh o holčičce, která si přála pejska. My jsme nejprve nevěděli, o kom mluví, ale pak začala mluvit o úraze Darsinky a to už se nám začaly hrnout slzy z očí. Na konci toho povídání najednou přinesli a věnovali naší dceři košíček s měsíční fenkou Lykke. Ještě teď, když na to myslím, tak se mi zamlží oči. Dcera se pak o štěňátka po zbytek tábora starala.

Když jsme si pak Lykke přivezli domů, tak Darsinka hrozně ožila. Od úrazu se nezajímala o hračky a hodně odpočívala. Ale se štěňátkem najednou začala dovádět, prát se o hračky, úplně ji to probralo a vrátila se jí i její dřívější veselost.

Dcera se hned s první fenkou ve svých osmi letech ujala tréninku. Našli jsme dětský kroužek, který se věnoval tréninku psů.  Ve skupince šesti dětí s vlastními pejsky se učili, jak s pejskem zacházet a učili se moc pěkné triky. Dcera pak přišla s tím, že budou mít ve škole talentovou soutěž, kde mohou předvést něco, v čem vynikají. Sama navrhla, že by si do školy mohla vzít pejska a předvést nějaké triky. Doma si s Darsinkou natrénovala sestavu a z prvního kola postoupila dále. V soutěži celé školy pak obsadila krásné druhé místo.

Hezkým bonusem bylo, že nám pak trenérka nabídla, že si můžeme zažádat o americký certifikát „Trick Dog title“, protože jsme splnili první úroveň školy triku. Se štěňátkem tak byla jasná volba pokračovat u naší trenérky Karolíny Pincové.

Mimo výstav a juniorhandlingu pak v létě jezdíme na psí tábor. Já jsem ráda, že mám parťačky na výletech s kočárkem.

Na první úroveň školy triku je potřeba splnit minimálně patnáct triků. Tuto úroveň teď mají obě fenky. Darsinku nejvíce baví otočky, těch udělá klidně deset za sebou. Měli jsme s ní natrénovaný vlastní cvik, který jsme pojmenovali „surikata“. Darsi ušla po zadních nohách klidně dva metry, ale po jedné už to teď nejde. Ale i tak vesele dělá další triky a za pamlsek je ochotná naučit se nové. Lykke umí s přehledem vyskočit na podstavec a zvládne „touch“ v mnoha podobách (pes se musí čumákem dotknout ruky, destičky, „lízátka“ apod.).

S fenkami jezdíme na výstavy po ČR a byli jsme i na Slovensku. U Darsi jsme se při vystavování jako rodina střídali, ale dceři to jde nejlépe i díky tréningu na psím táboře, takže nyní vystavuje hlavně ona.

Junior handling si dcera vyzkoušela už s více farmáři a nyní se těší na další výstavu, kde již půjde do kruhu s mladší Lykke.

Společně se štěňátkem jsme si vloni v létě přivezli z porodnice miminko. Docela jsem se toho obávala, ale i to dvouměsíční štěně hned pochopilo, že na novorozence musí jinak než na ostatní členy rodiny. My fenky nijak neseparujeme, jsme prostě jedna velká smečka v jednom bytě. Dánsko-švédský farmářský pes patří právem mezi společenská plemena. Jsou to chytří vnímaví pejsci.

Každý pes potřebuje ze začátku, aby se mu někdo věnoval a naučil ho alespoň základní povely. Pokud se mu člověk nevěnuje, tak pes se sám od sebe nic nenaučí. K výcviku patří také motivace v podobě pamlsků. Pes má z výuky radost a za odměnu se naučí téměř cokoliv. Postupně se pamlsky mohou nahradit pochvalou. Možností, jak si psa vytrénovat, je mnoho.

Je pravda, že DŠFP je plemenem psa, které se velice rychle učí a zvládne toho opravdu hodně. Každý majitel si musí uvědomit, k čemu chce svého psa využít a podle toho ho pak učit povely. Záleží rovněž na povaze psa, protože stejně jako u lidí jsou povahy psů různé. DŠFP je kamarádské a společenské plemeno.

Dá se tedy říci, že odrostlejší dítě se bez problémů zvládne o toto plemeno psa postarat.  My to pozorujeme u dětí na psím táboře. Některé děti přijíždí bez zkušeností se psem a odjíždí s tím, že by se o pejska dokázali postarat.

Tábor trvá asi dvanáct dní, děti na něj mohou jet s vlastním pejskem nebo i bez něj, takové děti pak dostanou přiděleného psa chovatelky, o kterého se pak po celý tábor starají. Na táboře se děti učí se psem zacházet, krmit nebo ho venčit. Na tábor jsou pozváni hosté, kteří dětem ukazují, co všechno se se psem dalšího dá dělat (dogdancing, tahání saní…). Děti se učí jak správně vystavovat v kruhu a jak správně předvádět psa. Na závěr proběhne celotáborová výstava, kam jsou pozváni oficiální rozhodčí a závěrečný víkend se pak koná řádná klubová výstava, kde mohou děti naostro předvést vše, co se na táboře naučily.

Byla bych moc ráda, kdyby se toto plemeno ještě více rozšířilo po České republice, a aby se dostalo více do povědomí kynologické veřejnosti. Naše veterinářka poprvé říkala, že máme hezkého voříška, takže „farmářům“ přeji, aby je poznávalo čím dál tím více lidí. My si s fenkami chceme brzy udělat druhou úroveň školy triku a s Lykke se chystáme na výstavy a chceme ji nechat uchovnit a pak se časem snad dočkáme i štěňátek. Předpokládám, že si krytí domluvíme tady, přeci jen už jsou v ČR farmáři z různých chovů a hlavně se s jejich páníčky potkáváme a známe z výstav i z tábora. Mít doma třetího pejska už by bylo moc, ale byli bychom rádi, aby naše štěňátka zůstala někde poblíž a mohli jsme se s nimi potkávat.

Děkuji vám za rozhovor.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Kláry Kubeczkové