Hledání, nalezení a označení osoby 4. díl

Zajímá vás, jak se nacvičuje vyhledávání ztracené osoby a její značení? Nebo jaké číhají na psa v terénu nástrahy a na co je tedy šikovné dávat dobrý pozor? Tak přesně toto je námětem dalšího dílu našeho záchranářského seriálu!

Na jedné z našich ukázek na DEN DĚTÍ se mě jedna z přihlížejících maminek zeptala, jak přinutím svého psa, aby někoho hledal. Má odpověď zněla: „Nepřinutím, na rozdíl od poslušnostních povelů sedni, zůstaň…, které mohou být příkazové, je povel HLEDEJ pro psa vždy a pouze motivačním podnětem.“ Nikdy nepřinutíte psa, aby hledal lidi, když to pro něj nebude zábavou nebo odměnou.

Nicméně pojďme se podívat na jednotlivé kroky pro hledání v sutině:

• Motivace psa k hledání
• Hledání a nalézání osoby a její označení
• Rušivé vlivy
• Samostatnost a ovladatelnost psa při hledání
• Prohledávaný terén a úkryty

Motivace psa k hledání

Je vlastně spojení odměny psovi od osoby, kterou nalezne. Ideálně můžeme začít se psem sami na sebe při procházce. V okamžiku, kdy nám pes nevěnuje pozornost, odběhneme a skryjeme se za zídku, strom nebo do obilí. Jakmile nás pes najde, pochválíme ho a můžeme zapojit povelové štěkání, poté přichází odměna a hra.  V případě zdárného úspěchu může začít psovi odbíhat další osoba (figurant), která motivuje psa k označení odměnou a pochvalou. I zde je nutný počet opakování a upevnění cviku. Vše je prací pouze figuranta, nikoliv psovoda. Pokud pes ztrácí zájem o figuranta, je to způsobeno nedostatečnou motivací či nedostatečným počtem značení. Je nutné psa opětovně motivovat, prioritou je vždy zdárné zakončení cviku odměnou. „Odbíhačka“ (jak tento nácvik nazýváme) je z mého pohledu jedním z nejdůležitějších cviků při hledání a já ji používám i u zkušených psů pro zvýšení motivace.

Hledání a nalézání osoby

Pokud pes zdárně zvládá krátké „odbíhačky“ na figuranta, začínáme prodlužovat vzdálenost (50 metrů, 100 metrů, do sklepa, do patra). Ke vzdálenosti přidáváme i postupné ukrývání osoby. Zpočátku se figurant ukryje za zídku, do rohu místnosti nebo pod schody. Později může pomocník použít otevřený úkryt a poté polootevřený úkryt. Vše stále za předpokladu dostatečné motivace a dobrého pohybu psa po sutině. Zakryté úkryty jsou další úrovní a postupně ztěžujeme úroveň od lehkého zakrytí až po vícemetrové úkryty pod nebo nad úrovní terénu (hluboká skruž, nadzemní balkón).

Označení osoby

S nalezením figuranta je spojeno jeho značení. Způsobů značení je vícero – polohy, nálezka, hrabání a u nás nejčastěji využívané štěkání. V Americe je naopak nejvíce žádané značení polohou. Každý způsob má své pro a proti. Označení osoby polohou určitě nalezenou oběť nevyleká, a naopak může ztracenou osobu uklidnit, ovšem pokud psovod na psa nevidí, je tento způsob nevýhodný. Jeho využití vidím více pro hledání v ploše (les, louka), kde na rozdíl od sutiny mohu za psem dojít.

Nácvik označení obsahuje spousty složitostí. Například v praxi a na atestech je požadováno i odvolání psa od nalezené osoby. Na zkouškách se naopak hodnotí intenzita značení, zda pes nehledá podporu od psovoda, zda značí přímo do úkrytu, nebo případná délka ověřování před označením.

Rušivé vlivy

Jsou součástí každého hledání v praxi, na zkouškách i v tréninku.

I přesto, že občas na procházkách schováváme psovi různé předměty (hračky, předměty psovoda), které pes hledá, je nezbytné vědět, že v sutině jsou jakékoliv předměty včetně jídla nežádoucími negativy. Není moc efektivní, když pes po výbuchu plynu prohledává trosky domu a v průběhu hledání se „láduje “gulášem z hrnce.

Dalším rušivým vlivem jsou ohně, zvěř a různé zvuky. Zvukem se rozumí nejen centrála, sirény, či bušení kladiva, ale mohou to být i zvuky přírody. Zažila jsem psa, který nebyl schopen soustředit se na hledání při štěbetání vlaštovek (v krovu budovy), které pro něj bylo zajímavějším podnětem než motivace na figuranta.

Rušivým vlivem mohou být i osoby v terénu. I vy určitě znáte reakci psa, když někdo zašustí sáčkem, tak si představte situaci, když osoba pohybující se po sutině z kapsy vytáhne šustivý paklík s kapesníky mezitím, co pes hledá nebo značí ukrytou osobu.

Samostatnost a ovladatelnost psa při hledání

Jinak řečeno „vyšší level“. Při práci psa v sutině vyžadujeme u psa kompletní samostatnost na vzdálenost, a s tím spojenou i jeho ovladatelnost na dálku. Laicky řečeno, pes sám prohledává jedno patro, pak druhé patro budovy, ale zároveň nesmí vběhnout do místa označeného páskou vzdálené od psovoda třeba padesát metrů, protože toto místo je pro něj nebezpečné.

Prohledávaný terén a úkryty

Prázdný terén by taktéž měl být nedílnou součástí tréninku. Proč? Ponechat psa prohledávat dvacet minut v prázdném terénu, aniž by zde byl ukrytý figurant, je nejen ověření fyzické kondice psa, ale i vytváření vytrvalosti a psychické odolnosti psa. Zde opatrně, vždy doporučuji po skončení zakončit práci odbíhačkou a odměnou.

Bezpachový úkryt – devadesát procent ukrytých osob je při tréninku spojeno s pachovou stopou figuranta a pomocníků. Každý chytrý pes považuje terén za prázdný, když zde pachová stopa není. Když naučíte psa, že v terénu, kde není žádná stopa, je i přesto ukrytá osoba, a tudíž vytoužená odměna, máte vyhráno.

Napachovaný prázdný úkryt – Pes při trénincích získává rychlou nápovědu s pachovou stopou, kterou zanechávají například odcházející figuranti, nebo osoby, které úkryt zakrývají. Tento pach není tak silný jako samotný zdroj (ukrytá osoba), nicméně pro psa může být podnětem k falešnému značení, pokud si včas napachovaný prázdný úkryt neověří. Tedy i s touto nežádoucí činností musí pes získat zkušenost.

Obecně práce s pachem a jeho zdrojem je velmi náročná, a právě proto se k tomuto tématu vrátíme v příštím díle.

Foto: archiv Ivety Katrevové

http://krasna.lukrecia.sweb.cz/

http://zko-blahunov.cz/