Hoopers očima rozhodčí – úvodní rozhovor

Znáte hoopers? Určitě ano. O tomto zajímavém a ne příliš rozšířeném psím sportu jsme už v našem magazínu nějaký ten článek vydali. Propagace nové a zajímavé kynologické aktivity však není nikdy dost. Rozhodli jsme se proto vyzpovídat na toto téma i závodnici, trenérku a rozhodčí pro hoopers, slečnu Terezu Richterovou. Věříme, že spoustu z vás to určitě také „chytne“.

Ačkoliv je Tereza Richterová zapálenou pejskařkou, nepochází z kynologické rodiny. První pejsky si vyprosila u maminky ve dvanácti letech, a noví členové domácnosti tak přibyli rovnou dva. Bráškové z jednoho vrhu, border kolie Iziček a Impo. S nimi se v začátcích věnovala převážně agility. Bohužel, Izičkovo zdraví mu nedovolovalo v této aktivitě nadále pokračovat. Problémy s pohybovým aparátem jednoho z pejsků tak nasměrovaly Terezu k novému sportu – hoopers. Iziho jeho zdravotní stav v této disciplíně nijak neomezoval, a tím se jejich nový koníček rozjel naplno...

Rok 2017 byl pro Terezu vyloženě nabitý – absolvovala trenérský kurz hoopers vedený Lenkou Blachovou. V tomto roce začala také působit jako trenérka agility a základní poslušnosti. O tři roky později se stala pod klubem Hoopers pro Českou a Slovenskou republiku certifikovanou rozhodčí a trenérkou. V následujícím roce založila vlastní výcvikovou školu v Opavě, posunula svou odbornost o kousek dál jako terapeutka Dornovy metody, a získala titul Trenér roku Hoopers 2021.

Neusnula však na vavřínech a neustále si doplňuje znalosti a dovednosti na různě zaměřených seminářích a online kurzech v oboru kynologie. Stejné služby poskytuje i klientům své psí školy. Aby toho nebylo málo, je Tereza Richterová také pořadatelkou táborů v Agility kempu Větřkovice, závodu Dream Cup, a majitelkou e-shopu Rundogs.

V současnosti tvoří její smečku tři border kolie a jedna šeltie.

Hoopers se poprvé objevil v USA pod NADAC (North American Dog Agility Council). Vznikl na popud milovníků a závodníků agility, kteří se už nemohli věnovat tomuto sportu, ale chtěli být se svými psy stále aktivní. Z USA se postupně rozšířil do Evropy. Hlavní průkopnickou zemí bylo Holandsko. Holandský a americký „styl“ hoopers se však celkem liší. V Americe dávají přednost složitějším parkurům náročným na prostor. Také diváci jsou hlučnější a tribuny bouří nadšením a povzbuzováním svých oblíbených týmů. Oproti tomu evropští fanoušci zajišťují závodníkům absolutní klid, aby se mohli koncentrovat na svůj výkon a ovládání psa.

V České republice se tento sport začal objevovat zhruba okolo roku 2017. Proběhly u nás zatím čtyři mistrovství republiky. V roce 2024 se můžeme těšit na první světový šampionát, který bude hostovat Itálie.

Těch rozdílů je tam mnoho. V agility probíhají parkurem oba členové týmu. V tomto směru je podobnost s hoopers pouze v nižší kategorii FUN. Ve vyšších soutěžích už má psovod vymezený prostor, tzv. čtverec, ze kterého vede psa parkurem na dálku. Hoopers také neklade velké nároky na fyzickou kondici jak psovoda, tak i psa. Nenajdete zde žádné překážky, které by pes musel zdolávat skokem. Princip tohoto sportu je založen na vysílání na dálku, obíhání a probíhání překážek. Soutěžní dráha je prostá ostrých točení, jako je tomu běžné v agility. Soutěží se pouze ve dvou velikostních kategoriích a to do 40 cm a nad 40 cm v kohoutku.

Obecně lze říct, že je tento sport je pro každého psa, kterému pohyb dělá radost. Taktéž je vhodný pro psovody s omezením pohybu. Vzhledem k minimálním nárokům na pohybový aparát se hodí i pro mladé psy, připravující se na kariéru v agility, nebo pro týmy vyřazené ze závodů kvůli zranění. Je také vhodný pro psy, pro které je s ohledem na jejich tělesnou stavbu skákání nevhodné. A v neposlední řadě je určený i pro týmy, které hledají společnou zábavu i třeba v seniorském věku.

Hoopers klub udělal taková pravidla, že i hluchý pes nebo pes na vozíčku může závodit. Každý pes s různými typy omezení má jisté výjimky v řádu, ale stále platí, že se jedná o sport pro každého. Majitel zdravotně postiženého psa musí mít na závodech u sebe potvrzení od veterináře, které toto postižení potvrzuje. V takovém případě může mít pes ortopedické pomůcky, obleček proti prochladnutí, obojek či postroj.

Hoopers není omezeno na papírové a bezpapírové jedince, šanci mají všichni stejnou. Možná časem se větší závody jako například mistrovství světa budou regulovat, ale to není zatím aktuálním tématem. Vůbec to nechci škatulkovat na vhodná a nevhodná plemena, podle mne spíše záleží na povaze psa a jeho chuti k práci. Řekla bych akorát, že obecně platí, že psi, kteří přechází z agility, mají zrychlenější tréninkový proces a dříve napojují složitější sekvence překážek.

Povíme si něco více o pravidlech hoopers, dozvíte se, s jakými překážkami se na trati můžeme potkat, a jak vůbec máme začít s tréninkem svého pejska.

Kateřina Smětáková

Foto:   archiv Terezy Richterové, pixabay a pexel