Hrdinové Pohraniční stráže – největší hrdina Brek

Těšíte se na již slíbené povídání o československých psech, kteří věrně sloužili u Pohraniční stráže? Mohli bychom asi říci, že se před vámi „otevírá“ miniseriál o těchto čtyřnohých hrdinech, na které by se ani po řadě desítek let nemělo zapomenout. Nesmazatelně se totiž zapsali do naší kynologické historie.

V článku o historii kynologie u Pohraniční stráže už bylo „nakousnuté“, že vám postupně představíme několik významných psích hrdinů, kteří se ocitli v této mnohdy nelehké službě. A Brek mezi ně určitě právem patří…

Možná jste o něm již slyšeli. Ostatně pokud vás zajímají dějiny služební kynologie, tak o tom nelze pochybovat. Každý takový „zvědavec“ ví, kdo byl Brek. Ví také, že je naprostým rekordmanem co do počtu zadržených narušitelů, vyznamenání a pochval. Drží také rekord v počtu utržených střelných zranění. Jaký tedy Brek byl, a proč se stal nezapomenutelným.

Nelehká služba plná nástrah

Po přechodu na vojskový systém střežení hranic v roce 1951 následovalo období mnoha pokusů, které měly za úkol zvýšit efektivitu ostrahy státních hranic. V této době probíhala také Brekova služba. Byla to doba experimentů s minovými poli, ženijního zátarasu typu EDZ (elektronický drátěný zátaras), a během první poloviny existence systému EZOH (elektronické zabezpečení ochrany hranice) v těchto podmínkách byla služba u PS opravdu náročná. Tyto nástrahy nezřídka zranily i příslušníka Pohraniční stráže, natož pak psa, který pásmem sledoval narušitele. A přesto nic z toho Breka nezastavilo ve výkonu služby.

Ani kulka ho nezastavila...

Stejně tak se Brek vypořádal i se stále ještě vysokým výskytem zbraní mezi takzvanými teroristy, kteří se pokoušeli o přechod přes státní hranice. Díky jeho schopnostem, vycvičenosti a ovladatelnosti se dokázal vyhnout nástrahám v podobě min a elektrických drátů. Střelám však uhnout neuměl a byl hned třikrát postřelený. I jako postřelený nebyl nikdy odrazený od toho, aby dokončil svůj úkol, zadržel narušitele a ochránil svého psovoda. Po zotavení se vždy vrátil zpět do služby.

Pes, o kterém se vypráví legendy

Byl to pes, o kterém se vyprávěly a stále se ještě vypravují legendy. Již za jeho života mu byla vzdána pocta v podobě opravdového uznání, kdy 22. srpna 1953 vydal ministr vnitra Václav Nosek rozkaz, že: „Služební pes Brek od Pohraniční roty Poštorná, 4. znojemské brigády MV, nesmí být utracen, ale musí zemřít přirozenou smrtí a do konce života mu musí být věnována příkladná péče.“ V době, kdy vyšel tento rozkaz, byly Brekovi teprve čtyři roky.

Druhý život pro Breka...

Když pak Brek 1. listopadu 1961 v 9.37 hod. zemřel, tak vzhledem ke všem jeho úspěchům a získané popularitě jeho služba neskončila.  V duchu pokynů ministra vnitra byl vypreparován a vystaven v Muzeu SNB a vojsk MV v Praze (dnes Muzeum Policie). Po téměř tři desítky let pak stál v muzeu a snad každé dítě, které tento ústav navštívilo, si ho mohlo pohladit. A přesně toto mělo za následek, že Breka bylo třeba restaurovat.

Protože však dřevěný podstavec, na kterém Brek původně stál, zůstal prázdný jen s nápisem „Pozor! Hraniční pásmo. Vstup jen na povolení“, byl mu pořízený „dvojník“. Avšak není dvojník jako dvojník. Rozdíl mezi psy spočíval v barvě srsti (zvláště na levé přední tlapě). Dnes díky zpřístupnění archivních materiálů a hlavně fotografií, není problém Breka identifikovat.

Ať máme názor na službu u Pohraniční stráže jakýkoliv, tak udatnost, bojovnost a odhodlanost se Brekovi rozhodně nedá upřít...

Čest jeho památce!

Iveta Panýrková

Foto: Muzeum Policie ČR

Zdroj: časopis Pohraničník, 1984, číslo 14;1986, číslo13; 1984, číslo 1, Dějiny služební kynologie, J. Rulc