Inteligentní pes, který čte ve vašich očích…

Věděli jste, že malý knírač existuje i v barevné, tzv. parti variantě? Není sice zatím ještě uznán FCI, ale za pozornost určitě stojí. Přesvědčit se o tom můžete v následujícím obsáhlém rozhovoru s jeho zatím jedinou chovatelkou v České republice. Jste zvědaví? Tak neváhejte a pusťte se do čtení!

Před necelými sedmi lety dovezla Alice Trojanová k nám do republiky první fenku malého barevného knírače. Nebylo to vůbec jednoduché a měla i trochu toho pověstného štěstí. Tehdy si totiž přála „jen“ mít doma nějakou raritu a ještě zdaleka netušila, že tomuto plemeni naprosto propadne a později se bude věnovat i jeho chovu. Pojďme se tedy společně seznámit s parti knírači s příjmením Inacolata de color…

V kynologii se pohybuji v podstatě celý život. Již od mého útlého věku jsme vlastnili nějaké psy. Od dospělosti a osamostatnění nechyběl nikdy v mé domácnosti pes, většinou jich bylo vždy více. Počínaje boxerem, párem dobrmanů (složeny zkoušky IPO), neapolským mastinem, rotvajlerem, kavkazským ovčákem, hovawartem, malým kníračem a konče čivavami (ty vlastní má dcera, ale jsem s nimi stále v kontaktu).

Proč barevný malý knírač? Vlastně proč vůbec malý knírač? Především, barevný knírač se od ostatních uznaných barevných rázů malého knírače vůbec neliší! Je to prostě malý knírač se vším všudy, jen odlišný a výjimečný svým zbarvením. Během let jsem pocítila potřebu vlastnit malého skladného psíčka, se kterým bych mohla spát v posteli, kterého bych mohla pochovat v náruči, který by byl stále se mnou ve dne v noci. Malý psík je malý psík... Jak je patrno z řádků výše, vlastnili jsme vždy psy hlídací a pracovní, tedy představitele velkých plemen. Důvodem bylo, že jsme vždy během těch dlouhých let s rodinou vlastnili domy a usedlosti s velkými pozemky. Dlouho jsem přemýšlela, pročítala encyklopedie, radila se s kamarády. Nakonec padla volba na malého knírače. Jako na zdravého, inteligentního, odvážného a temperamentního pejska, který je nekompromisním hlídačem a miluje svou rodinu. A také je velmi vytrvalý, což se nám hodilo při vyjížďkách s koňmi, které také vlastníme. Informace, že jeho srst nelíná, byla velkým bonusem k tomu všemu. A to, že srst kníračů se pravidelně upravuje, byl bonus další. Pod heslem „udělej si svého knírače“ lze ze zarostlého nevzhledného psíka vytvořit výstavní kus za pár hodin, lze mu měnit výraz zkracováním fousů a obočí, podle potřeby ostříhat srst na nohách a břiše, anebo ho nechat courat prapory po zemi. V podstatě se může každý měsíc knírač měnit, protože mu srst rychle dorůstá, což mě velmi baví.

A znovu ta otázka, proč tedy barevný knírač? Při výběru mého prvního malého knírače zvítězil bílý. Žádná běžná barva nepřicházela v úvahu! Před třinácti lety byl bílý velmi málopočetný a tudíž rarita. A proč tedy nyní barevný – parti? Protože je to ještě větší rarita a ještě více málopočetná varianta. Před sedmi lety, kdy jsem si pořizovala první fenku parti z Německa, jsem měla jen malé povědomí, jak je to s uznáním u FCI. Já jsem ji prostě chtěla! Původně jsem plánovala, že budu chovat v rámci německého klubu. Krýt v Německu, registrace a odchovy také v Německu a i PP štěňat mělo být německé.

V Německu i v USA byli a stále více jsou parti velmi žádaní, to mně stačilo. Měla jsem kontakt na jednu chovatelku kníračů v Německu, barevných i standardních, která mi ukázala cestu a nabídla spolupráci, a bylo rozhodnuto.  Až během doby a poptávání jsem zjistila, že mohu registrovat svou fenku a odchovy pod ČKF (UCI), což mi otevřelo další cestu ke zviditelnění a propagaci parti v ČR.

Knírač je německým plemenem, proto se k původu parti hlásí Německo a rovněž Německo se také snaží o uznání tohoto rázu u FCI. V USA pak byla tato barevná varieta obnovena několika tamními největšími propagátory a chovateli.

První záznamy o parti pochází již z konce 19. století, svou obrodu však zažil ve třicátých letech minulého století díky hraběnce von Kanitz, která i incestním spojením docílila progrese černobílého genu. Bohužel tento gen je velmi recesivní. Během války byl chov barevných kníračů z důvodu konkurence s běžným zbarvením pepř a sůl zakázán. To je pohled do historie opravdu jen v kostce (více si můžete přečíst ZDE). 

Ano, chovají se s PP a mají doložený původ nejméně pět generací zpět. Má chovatelská stanice je registrována v ČR u ČKF (UCI). V Německu a po celém světě je mnoho organizací, které zaštiťují chov parti kníračů malých.

Českomoravská kynologická federace (člen UCI) má podmínku, aby její členové byli majitelé psů s PP (FCI nebo odjinud ze světa, kterých je bezpočet), aby se jednalo o jedince standardní ke svému plemeni, zdravé a vychované. Jsou přístupní komukoli, kdo chce pod záštitou této organizace vystavovat a chovat. Na mezinárodních výstavách se hodnotí podle pravidel FCI rozhodčími s licencí a jsou také prováděny bonitace.  Schvaluje se krytí, kontrolují se vrhy, všichni členové se musí řídit chovatelským řádem. Pokud ho poruší, jsou vyloučeni, anebo štěňata nedostanou PP (znám pár případů). Průkazy původu jsou vystavovány ještě před odchodem štěněte do nového domova (podmínkou je minimálně osmý týden věku štěněte). Pokud některý z uchovněných psů dostane výjimku, je pak na etice chovatele, zda odchová na jedinci, který např. nemá plný počet zubů nebo má problém s dysplazií. Ale to se řeší i u FCI a jinde. Etika v chovu psů každého chovatele je podle mě základem. Chovat za každou cenu jen za účelem zisku zavání množírnou. ČKF mi přijde jako pohodová organizace vycházející vstříc neuznaným plemenům, která si zaslouží prezentaci a budoucnost.

Mám ve svém okolí spoustu nadšenců pro parti knírače. Jsou to majitelé štěňat z mého chovu, majitelé štěňat, jejichž dovoz jsem zorganizovala přes mé kontakty v Německu, a v neposlední řadě nadšenci, kteří čekají na má další štěňátka (plánuji vrh na jaro 2020). V budoucnu máme všichni v plánu založit Klub parti kníračů malých. Cesta, jak získat  záštitu ČMKU, tedy potažmo FCI existuje! V USA je tato barevná varieta malého knírače uznána u AKC. Tento klub je partnerem ČMKU. Tím pádem je veliká šance, že pokud importovaní jedinci z USA s PP vystaveným AKC budou řádně zaregistrováni, mohou v sekci neuznaných plemen vystavovat a chovat. Já osobně mám v plánu chovný pár z USA pořídit. Je to velice nákladná záležitost, ale jsem tak nadšená z mých pejsků z Německa (kteří mají mimochodem všichni v pedigree americké předky s PP AKC), že jim pořídím americké kamarády.

Má současná smečka čítá celkem pět pejsků. V žádném případě nechci nijak výrazně navyšovat jejich počet. Chci se svým kníračům individuálně věnovat, chodit se všemi najednou na procházky do přírody (vždy navolno), sledovat, jak se tváří a podchytit minimální změny v jejich chování. Každý je sice tělem i duší knírač, ale také individualita, a proto potřebuje trochu jiný přístup. Ve větším množství psů se toto nedá splnit. A do postele by se mi jich už asi více nevešlo…

Nejstarší členkou je třináctiletá bílá kníračka Sisi (CZ), pak sedmiletá zakladatelka chovu parti Lola – Bagira (import SRN), pětiletý její dosavadní partner Baldric (import SRN) a pak na obnovu krve přibyli parti sourozenci Genia a Goody (import SRN), kterým byl nyní jeden rok. Spolupracuji s chovateli v Německu, Holandsku a USA. Získat štěně není vůbec jednoduché! Zvláště když požadujete super kvalitu, a nedej bože do chovu! Cena je hodně vysoká, ale někdy vůbec nerozhoduje. Žádný chovatel neprodá top kvalitu cizinci. Já jsem měla štěstí, okolnosti a doba mi byla nakloněna. Nyní mám doma velice kvalitní pejsky s budoucností.

Malý knírač barevný je naprosto totožný jako malý knírač uznaný podle standardu FCI. Jen s tou barvou srsti je to odlišné. U FCI je vyřazující jakákoli bílá barva srsti (tedy kromě bílého knírače samozřejmě), ale u barevného – parti je toto naopak žádoucí. Pokud se narodí v parti chovu jednobarevní jedinci, tak mají vždy někde bílou srst (na hrudi, tlapkách, špičce ocásku). Všichni jsou nositeli barevného genu. Nejvíce se cení více než sedmdesát procent bílé barvy. U parti mohou být „fleky“ černé, pepř a sůl, hnědé (black parti, pepř a sůl parti, liver parti, choco parti). Hnědá je nejvíce žádanou barvou, a také se to projevuje na ceně (od 3.000 dolarů). U hnědých jednobarevných jedinců se vyskytuje také pálení (liver & tan, choco & tan).

Já preferuji černou a pepř a sůl v kombinaci s bílou. Sice mám u svých psů předky i liver nebo choco, ale tento gen je velice recesivní. Byl by tedy zázrak, kdyby se nějaké hnědé štěňátko objevilo.

Jak jsem již psala výše, malý knírač barevný – parti se ničím, co se týká stavby těla, osrstění i charakteru, od běžného malého knírače neliší.

Absolvovat mezinárodní výstavu ve třídě otevřené hodnocením minimálně výborný. Dále musí splnit bonitaci, mít standard podle FCI, charakter podle FCI a zdravotní testy DOV, MAC…

Péče je stejná jako o každého jiného pejska, kterého milujete. Knírač je velice temperamentní, takže vyžaduje denní procházky, pobyt venku, cestování za zážitky, trochu si zahlídat a také pozlobit sousedy. Pak máte spokojeného kníráčka, který vás v noci vzbudí jen jednou nebo dvakrát.

Péče o srst je trochu náročnější. Tedy jak pro koho, mně to baví… Každopádně vyžaduje pravidelné trimování, stříhání a vyčesávání.

Malý knírač je velice zdravé a odolné plemeno. To je známá věc. Dožívají se běžně patnácti let v plné síle. Vždy ale záleží na výživě a celkové péči. Vyřáděný knírač je nejspokojenější knírač! A neustálý fyzický kontakt s páníčkem podporuje i jeho psychickou kondici. Parti knírači netrpí žádnými speciálními chorobami.

Já osobně se svými psy chodím do přírody na dlouhé procházky. Všude jezdí se mnou, milují jakoukoli akci a jakoukoli změnu, navštěvujeme psí kamarády, koňské závody a také výstavy. Hodně pejsků z mého chovu se věnuje coursingu, agility, chodí na cvičáky... S malým kníračem lze provozovat cokoli. Je vytrvalý a temperamentní, nadšený, rychlý, šikovný a neúnavný, takže agility, anebo coursing jsou pro něho ideálními disciplínami. Také mají vynikající čich a umí vyhledávat třeba drogy.

Musím říct, že zájemci chtějí většinou raritu, být odlišní od ostatních. Například již vlastní jednoho nebo dva malé knírače běžných barev a chtějí k nim zajímavost. Někdo ale preferuje standardní barvy, i když s bílými znaky, a těmi také uspokojím zájemce. Většinou přijímám záznamy na štěňátka ještě před jejich narozením. Všichni zájemci jsou obeznámeni s tím, že každé mé štěně je nositelem parti genu. Tudíž může během svého života mírně změnit odstín základní barvy. A při volbě toho správného partnera v chovu může majitel docílit u štěňat několika dalších barevných rázů, což je na chovu parti kníračů velice zábavné.

Většina „mých“ majitelů měla, anebo má zkušenosti s knírači, buď si pořizovala druhého, třetího, nebo je v minulosti chovali, takže nebylo co vysvětlovat. Dnes, když si lze cokoliv zjistit na internetu, zájemci o má parti štěňátka nebo o ta s bílými znaky jsou plně informováni. A v neposlední řadě i díky mým webovým stránkám www.inacolatadecolor.com, kam se snažím veškeré informace vkládat spolu s nespočtem fotografií, zjistí vše. Myslím si, že si každý potenciální zájemce o mé štěně si rychle udělá představu o mém chovu a o parti kníračích.

Kdybych měla charakterizovat majitele malého knírače, tak se pokusím jednou větou. V každém případě by to měl být vyrovnaný člověk s dostatkem volného času, aktivní, bez sklonu k násilí, hodný, vnímavý, tolerantní k občasnému štěkání, majitel jiných zvířat, milovník přírody a sportu. Malý knírač by zcela jistě trpěl s majitelem, kdyby: byl celý den sám v bytě, byl sám na malinkém dvorku (i velké zahradě ) bez pozornosti majitele, byl celoročně venku, s neupravenou srstí, bez denního fyzického kontaktu se svým páníčkem, bez procházek a sportu...

Malý knírač je velice citlivý na hrubé zacházení, fyzické tresty jsou naprosto nepřípustné! Je to tak inteligentní pes, který čte ve vašich očích, že pak nechápe, proč na něj křičíte, anebo jej nedej bože trestáte. Nemusí se složitě cvičit, pochopí okamžitě, co po něm chcete. Všechno si pamatuje. Nikdy nedělá nic zákeřně, všechny škody způsobí z nudy či z nečinnosti (on nechápe, že sedačka se nesmí okusovat, když je osm hodin sám doma v malém bytě!!!) A miluje vás nekonečně!  Dokáže třeba tři dny za sebou lenošit, když lenoší jeho páníček. Není ale úplně vhodný k malým dětem. Nechápe, proč ho dítě tahá za ocas a za uši,  nebo proč do něj jen tak kope nebo po něm hází kameny... Pokud prodávám štěňátko do rodiny s malými dětmi, tak se vždy přesvědčuji, zda mají rodiče svou ratolest plně pod kontrolou.

Parti kníračům bych chtěla popřát čím dál tím více příznivců této rarity, solidní chovatele, kteří budou rozvíjet a chránit barevný gen s kvalitními jedinci, milující páníčky a samozřejmě uznání u FCI.

Moc vám děkuji za poutavý rozhovor.

Foto: Alice Trojanová

www.inacolatadecolor.com