Jak poznat, zda-li kráčíte společně bok po boku? – 21. díl

Již víme, že pohodové soužití člověka a psa hodně záleží i na detailech a správné komunikaci. A někdy i zdánlivě drobný problém dokáže jednoho nebo druhého pořádně potrápit. Měli jste třeba někdy pocit, že vás váš čtyřnohý parťák nemá rád? Jak se to projevuje a co s tím? Podobnou situaci si společně rozebereme v dalším díle našeho seriálu.

Posledně jsme se společně věnovali porozumění člověka a psa a jeho vlivu na vztah v partnerství. V tomto díle si blíže odkryjeme, co porozumění brání, aniž by to bylo vidět. Na příkladu ze života se naučíte prozkoumat své partnerství. Pomůže vám odhalit, jak taková neviditelná překážka vypadá a jak ji jednoduše odstranit z vašeho společného každodenního života.

Mnohdy se nám lidem jeví, že máme se psem úžasný vztah. Trénujeme, vychováváme, používáme pomůcky a prostě fungujeme. Náš každodenní život nevykazuje žádné známky obtíží, kterých bychom si všimli. Naše lidské smysly nás ale mohou dost klamat. Mnoho věcí si v procesu komunikace nevšimneme nebo nevšímáme. Nemusí to být zrovna překážky, které již jako problém vnímáme. Mnohdy může jít jen o drobnosti, které naše soužití velmi ovlivňují, ačkoliv jsou našim očím ukryty. Naše nepozornost v přítomném okamžiku může velmi podpořit cestu, kterou se naše partnerství bude v budoucnu ubírat.

Jednoduše ze života…

Ukažme si jednoduše na příkladu starší paní, svého pejska nad míru milující pejskařky, co vše ovlivňuje váš úspěch v komunikaci s psím parťákem. Nepřála si být jmenována, tak to budeme respektovat. Její příběh byl ale natolik úžasný, že si s vámi přeji tuto zkušenost sdílet.

Paní S. mi volala s přáním více se dozvědět o komunikaci se psy, kterou sdílím. Zaujal ji můj rozhovor v rádiu. „Mám již šestiletého pejska a mám s ním úžasný vztah. Nemáme žádný problém. Již před ním jsem měla pejska. Rozuměli jsme si také velmi dobře. Přeji si s vámi jen promluvit a ujistit se, že máme dobře nastavený vztah a že pejsek „netrpí” mojí nevědomostí. Určitě bude něco, čím můžeme obohatit naše partnerství.”  Paní byla zdaleka. Dnes již vzdálenost není žádným problémem. Domluvily jsme si nakonec jen telefonické setkání, protože počítač na online setkání doma nemá. Osobní setkání přes půl republiky by bylo zbytečně finančně i časově náročné.

Žádný učený z nebe nespadl

Nikdo neznáme všechno. Nikdo učený z nebe nespadl. Ale vždy je možné se něčím obohatit, něco se naučit, něco zlepšit. A nyní nemluvím pouze o výchově a tréninku pejska. Jelikož jsou v partnerství dva parťáci – člověk a pes, tak je důležité umět rozeznat nedorozumění dříve, než se z něj stane problém. A proč dříve než je to problém? Protože se neporozuměním vystavujete příležitosti nebezpečné situace. To může být přeběhnutí přes silnici za ptákem, „pobrukování” či jiné „nevhodné” chování při setkávání se s ostatními pejsky nebo lidmi. A to, věřím, si nikdo z nás nepřejeme.

Paní S. má moji úctu právě proto, že chtěla pomoci svému pejskovi, aby se měl co nejlépe. Proto zjišťovala informace, které mohly posunout jejich soužití k ještě lepšímu souznění ve vztahu. Šlo jí hlavně o porozumění ze strany člověka. Velmi si jí vážím, že mi zavolala a zkoumala, co ještě více může pro pejska udělat i mimo toho, co již měla načtené, odzkoušené a společně se jim povedlo. Její zvídání mělo nakonec obrovský přínos pro společné partnerství.

„Můj pes mne nemá rád“!

Během našeho telefonátu jsme se povídaly o jejich každodenním životě. Vše jim dobře fungovalo. Jen v jeden moment se paní S. zmínila o pro ni nepodstatné drobnosti: „Mám pocit, že mě můj F. nemá rád. Když ho chci pohladit, tak se odtáhne. Celé dopoledne mi nevěnuje pozornost. Když se k němu přijdu pomazlit, tak odchází.”

Dokážete si představit, kolik stresu paní S. asi zažívala?

Stresu, který není vidět, ale „sžírá” nás na emoční rovině našeho vztahu. Věřím, že tato situace by nebyla lhostejná nikomu z nás. Kolik strastí a negativních emocí měla v životě po mnoho let jen proto, že to nepovažovala za důležité. Každé partnerství trpí našim nevnímáním drobností, které je možné změnit tak, abychom mohli společně fungovat s větší lehkostí.

Ano, můžete namítat, že je to přeci jedno. Takovýto pocit nevadí. Nijak nás viditelně neovlivňuje. Dokážeme na něj nemyslet či na něj zapomenout. Paradoxem je, že v nás ale pořád je. Obtěžuje. Ať ho chceme vnímat nebo ne. A pejsek ho také vnímá. Vnímá naše emoce jako překážku, protože takto cítící člověk pro něj není klidným vědomým průvodcem, kterého může následovat. Tato emoce vytváří blok, který při naší komunikaci směrem k pejskovi vysíláme. A na tuto situaci poté reaguje způsobem, který nám nemusí být nejpříjemnější. Dokonce nás může zraňovat.

Prožívaný smutek v tomto případě nebyl ale pravým důvodem, proč F. projevoval odmítavé chování.  Během rozhovoru jsme přišly na pravý „zdroj” pejskova chování. Přišly jsme společně na to, že se v jejich soužití změnila určitá situace. Paní S. před mnoha měsíci přestala chodit do práce. Teď byla celé dny doma. F. se od začátku soužití choval ukázněně a když byla v práci, tak spal.

Člověk většinu situací v životě bere tak, jakože jsou. Nemá potřebu okolí vysvětlovat nějakou změnu. Mnohdy i jen proto, že ji nevnímá on sám. Ale poté se divíme, že ten druhý nechápe, co a jak. Cokoliv se v každodenním soužití změní, to je důležité komunikovat právě proto, aby na to parťák (a to nejen psí) dokázal patřičně zareagovat. Změnou situace a nevysvětlením nového nastavení dochází ve smečce k nedorozumění. Pejsek se vždy pomazlil jen ráno, to byl jejich ranní rituál. A pak během pracovní doby spal. A to dělal, i když byla paní S. doma.

Řešení se našlo a zafungovalo

Během našeho telefonátu jsme našly pro paní S. nejvhodnější řešení, které je právě pro jejich soužití možné a vhodné. Vycházely jsme z jejich schopností, možností, zkušeností a hlavně také z přirozenosti její i jejího pejska (pozn. autorky „přirozenost” - podstata bytí, projevení sama sebe jako základ chování jedince). Uvědomění si zdroje potíží bylo pro paní S. velkým odlehčením. Přála si pejskovi pomoci porozumět dané změně a našly jsme společně způsob, jak pejska správnou komunikací podpořit ke změně návyků, které již nyní nebyly pro partnerství prospěšné.

Člověk by řekl, že takový telefonát nemůže fungovat, že ano? Další den mi paní S. nadšeně volala: „Míšo, já tomu nemohu uvěřit. Vyzkoušela jsem tu komunikaci. F. už ode mne neodchází. Zůstal se mnou celou dobu, kdy jsem si přála jej láskyplně hladit. A dokonce si přišel sám. Je to úplně jiné. Mnohem příjemnější. Moc děkuji.” Její nadšení a vděčnost byla obrovská.

Dokážete si představit tu velkou změnu, která v jejím životě nastala? Nyní již neřeší neviditelný stres a smutek. Tato situace již neváže její pozornost, vědomou ani podvědomou. Může ji tedy dávat mnohem prospěšnějším a příjemnějším věcem. Dnes s pejskem fungují úplně jinak než před naším telefonátem. Paní S. mi sdílela i to, že je velmi odlehčující umět zpracovat výčitky, stres a smutek, který dříve zažívala. Srdečně mě těší, že jsem jejich partnerství mohla podpořit a zkrátit jim cestu k partnerství, které je opravdu příjemné pro oba.

A zkušenost z tohoto setkání?

Je důležité vědět, co si v partnerství přejete mít. Ale mnohem důležitější je umět rozeznat tu drobnost, která mezi vámi již překážku tvořit dále nemusí a umět ji jednoduše odstranit.

Případné dotazy můžete psát na www.pespartak.cz.

Ing. Michaela Drábková, Ph.D.

Foto a ilustrační foto: archiv Michaely Drábkové, Filip Adámek, Ladislava Badalová, Anita Bebr Mikutová, Jitka Metličková, Alena Vanžurová

http://www.pespartak.cz/

http://www.znakovarecpropsy.cz/

https://www.facebook.com/pespartak/