Jak se čivava Olinka přestala bát 9. díl

Trápí vás také nějaké neadekvátní chování vašeho psa a nevíte si s tím rady? Pak by vám mohly pomoci rady naší milé autorky a zkušené koučky Míši Drábkové. Začtěte se tedy do skutečného příběhu malé uštěkané čivavy…

„Dokážete mi prosím pomoct?” oslovila mě paní plná obav. „Naše Olinka je čtyřměsíční štěňátko. Mám strach, že mi ji zakousne nějaký velký pes, protože začala štěkat na každého, kdo kolem nás prochází. Co s tím mohu dělat? Nechci, aby došlo k nějakému konfliktu či ohrožení.” ptala se mě majitelka krásného chlupáčka.

Na nic nečekejte!

Je rozhodně lepší umět nebezpečným situacím předcházet. Jakmile se tedy objeví první příznaky chování, které může vypadat nebezpečně pro pejska, pro vás nebo pro okolí, vždy je potřebné je okamžitě řešit. Z praxe se ukazuje, že jakékoliv opomenutí může v budoucnu stát daleko více energie, úsilí i stresu. A to přeci v partnerství s pejskem nechceme.

Štěkala na všechny psy

S paní jsme se domluvily, že uděláme maximum pro to, aby si opět mohly s Olinkou užívat klidné procházky. Paní přišla na setkání i se svým synem (8 let), který jejich malinkou slečnu čivavy venčí. Svou velikostí byla srovnatelná s velikostí dlaně dospělého člověka. Vždy byla milá, hravá, kamarádská. A byla tak jemná, že jsem v první chvíli zvažovala, zda-li ji vůbec mohu pohladit.

Poslední dobou však začala štěkat na všechny psy kolem sebe. Bez rozdílu velikosti. To paní právem znepokojovalo. Dokážete si představit, že by její štěkot vyprovokoval většího pejska k porovnání síly? Nechci ani domýšlet, jaké by to mělo následky. Jsem ráda, že mě našli, abychom společně mohli odkrýt důvod štěkání a zajistit tak bezpečnost Olinky i celé její smečky. Vážím si paní Andrey za to, že se snažila řešit nestandardní chování ihned, jakmile se začalo projevovat. Tím si také pro budoucnost ušetřila spoustu stresu na procházkách a mohla si být jistá, že pes nebude vyvolávat konfliktní situace. 

Může to být začarovaný kruh

Vzrůstem malí jedinci (a to nejen ti zvířecí) mají mnohdy pocit, že musí být vidět a slyšet, protože jinak je může někdo přehlédnout. Zvláště během dospívání prochází i chlupaté stvoření obdobím, ve kterém je potřebné ho podpořit ke zdravému sebevědomí. Tím, že jsou tak malí, vše jim připadá velké. A tak nejjednodušším způsobem je udělat něco, čím na sebe upozorní. Když to velikostí nejde, tak hlasitostí to často zafunguje. Tím si potvrdí, že jejich chování vede k žádanému výsledku. A takto jednoduše – bohužel – pejsek pochopí, že štěkání na okolí je pro něj vhodným způsobem komunikace.

Tím, že určitou situaci malí pejsci zvládnou ke své spokojenosti „uštěkat”, zjistí, že to funguje a budou stejné používat i nadále. Takto naučené chování budou pak aplikovat ve všech dalších situacích až do doby, než člověk dokáže rozeznat, že pejsek potřebuje pomoci v pochopení, že štěkání při setkání s dalším psem není vhodné. Může totiž být výzvou k případné roztržce a to si přeci nepřejeme, nebo ano?

Je důležité si uvědomit, že každé nevhodné chování nebo chování, které potenciálně může vyvolávat nepříjemné reakce okolí, je nutné „opravit”, tzn. cíleně provést pejska k aktivitě, kterou si přejeme, aby v dané situaci dělal. Věřte ale, že v těchto situacích vám nikdy nezafunguje křičení, slovo „Ne“ nebo „Nesmíš“, zvedání psa nad zem či držení (pokud nejde o způsob jak v dané situaci zajistit bezpečí).

Na vině můžeme být i my sami

Jak dlouho myslíte, že trvá, než se pejsek naučí, že štěkání pomáhá a začne to stejné používat v různých jiných situacích? Hádali jste několik minut, dní nebo týdnů? Případ chování, který mu zafunguje, si zapamatuje ihned při jeho vykonání. Pejsci žijí tady a teď (právě v daném momentu) a učí se velmi rychle. Přijímají za své i to chování, kterého si my lidé v dané situaci ani nevšimneme. Mnohdy to mohou být i případy, které nám nepřipadají významné pro další vývoj jejich chování. Tato naše „nepozornost“ vede k tomu, co se v situaci děje a naše následná „nečinnost” dává pejskovi základ k jeho dalšímu chování. Často si ani nevšimneme, že se něco neděje správně. Určitě to neděláme schválně, protože některé momenty sahají až za hranici naší lidské pozorovací schopnosti. Takto „přehlédnuté” situace se v budoucnu u pejska stupňují v chování, které se stává překážkou nebo až problémem.

Nejhorší případy jsou ty, kdy již situaci vnímáme, ale z různých důvodů se rozhodneme ji neřešit. Tyto důvody mohou být např. spěch, stres, považujeme je za nezávažné situace nebo situace, které se časem vytratí či vyřeší samy. Pro tyto případy si můžete být jisti, že pokud není pejskovi jasné, jak se správně v dané chvíli zachovat (např. neštěkat na kolemjdoucí), tak si naší nečinností zaséváme semínko případných budoucích problémů.

Majitelka Olinky přišla včas

Toto ale nebyl případ Olinky. Majitelka již během prvních reakcí odhadla, že situace do budoucna může být závažná, nebezpečná a chtěla ji vyřešit. Tímto krokem si zajistila nejen mnohem bezpečnější budoucnost pro svého psího parťáka, ale také klidné procházky, méně stresových situací na psích výstavách i ve městě.

Důvodem proč Olinka začala štěkat, bylo, že se začala bát velikosti druhých a necítila se v pohodě.  Odehnání většího psa, tedy „nepřítele” od sebe se jí jevilo jako nejlepší řešení, aby nemusela zvládat náročné situace, kdy se k ní nějaký „obr” přiblíží. Nejvhodnější je stát se svému pejskovi přirozeným vůdcem = oporou = bezpečným zázemím. Vodítko, fyzická manipulace či okřikování až na výjimky v těchto situacích nepomáhají.

Co pomohlo Olince?

Naučili jsme se, jak jí dodat sebevědomí tak, že si určí sama, kdy se zvládne kamarádit a kdy ne. Jedním velmi jednoduchým a skoro vždy proveditelným tipem je, že si fyzicky dřepnete (u větších pejsků postačí rozkročení) a necháte pejska ve volném prostoru mezi nohama až do doby, než se opět rozhodne objevovat svět mimo svůj úkryt. Velmi podstatné je nechat mu prostor průchozí. Nikdy nevytvářejte omezený prostor rukama (svého psa držíme fyzicky u sebe nebo jej nezvedejte ze země, není-li to nutné z důvodu jeho bezpečnost ve vyhrocené situaci). Toto na něj působí jako vězení a nebude se k vám chtít vracet. Pokud v situaci potřebujete omezit pohyb druhého pejska k vašemu chlupáčovi, postavte ruce kousek od sebe, jako byste nastavovali bariéru „vetřelci”. Tímto zajistíte, že váš pes bude cítit bezpečí a ochranu z vaší strany. Zlehčováním situací vyvolaných strachem zvyšujete v partnerství se psem jeho nedůvěru vůči vám. Nejjednodušší pro psa pak v těchto nesprávně řešených situacích bude, že se od vás začne vzdalovat a bude hledat bezpečí buď jinde, nebo si vymyslí chování, které mu zafunguje. Staňte se mu člověkem, u kterého najde skutečné bezpečí.

Upozorňuji, že dostanete-li se do skutečně nebezpečné situace, udělejte vše proto, abyste byli opět v bezpečí, bez ohledu na to, co v dané chvíli budete dělat. Člověk je zodpovědný za bezpečí své i svého psa. 

Zlepšení na sebe nedalo dlouho čekat

Během několika krátkých setkání s rodinou jsme se společně naučili, jak Olinku podpořit, co dělat a co nedělat v různých (i náročnějších) momentech. Dokonce potom i jak zvládat náročné situace na výstavách se spoustou velkých psů.

Olinka se na své první výstavě chovala jako zkušený klidný dospělý pes. Předvedená svým mladým a nadějným „podporovatelem” Filipem získala velmi dobrou známku. Je to zlatíčko. Začala si opět hrát s pejsky a její strach jakoby ani nikdy nebyl. Mám radost z této změny k příjemnějšímu soužití. Velmi mě těší zkušenost, jak málo stačí pro pohodový průběh společné budoucnosti člověka a jeho parťáka – chtít vědět a umět být přirozeným průvodcem pejska do bezpečí.

Také řešíte nějaký problém?

Jste-li v obdobné situaci nebo máte-li pejska, který si je nejistý, bojácný, vyzkoušejte, zda-li návod s Olinkou pomůže ke zlepšení. Pokud ne, nebo jste si všimli i nějakého dalšího chování, které si přejete pro vaše spokojené soužití poupravit, přijďte na některou z pořádaných akcí pro zlepšení porozumění ve vztahu se psem. Mnohé zkušenosti si také sdílíme ve FB skupině Pes Parťák. Věřím, že i vám společně dokážeme pomoci k odhalení příčiny, a tím i k rychlejší nápravě k bezpečnému chování.

Ing. Michaela Drábková, Ph.D.

Foto: archiv Michaely Drábkové

Ilustrační foto čivav: Alena Vanžurová Nikola Kolářová, Jitka Metličková, Martina Irglová

 Za některé použité fotografie děkujeme i našim milým čtenářům. 

http://www.pespartak.cz/

http://www.znakovarecpropsy.cz/

https://www.facebook.com/pespartak/