Jak se ke mně dostala lapinka

Zajímal by vás takový reálný příběh zapálených chovatelů, kteří to myslí naprosto vážně s chovem plemene, jenž u nás zase není tak početné a jemuž doslova a do písmene propadli celým svým srdcem i celou svou duší? Pak se nechte srdečně pozvat k manželům Bastlovým a pozorně se začtěte do jejich vyprávění…

Pejsky máme s manželem už od dětství. Nejprve čínské chocholaté psy, každý svého a pak už i ty společné. Ty máme mimochodem až dodnes, ale už ve veteránském věku. Spolu jsme měli a stále máme velkou lásku a tou jsou novofundlandští psi.

Začalo to zcela nevinně…

Zhruba před pěti lety byla naše fena novofundlandského psa už starší a nemocná dáma a pobývala většinu času v domě a její parťák, také novofundlandský pes, to velmi těžce nesl. Má velmi blízká a dlouholetá přítelkyně, znalá věci říká: „A nechceš k medvědovi na zahradu lapinu?“ Povídám: „Co to je?“ Poslala mi pár fotek jednoho vrhu a ono tam bylo štěně, na které, když se poprvé podíváte, tak víte, že je to ten pravý pes pro vás. V tomto případě to byla „Eliška“, ta první. Můj rozum  zavelel a zahlásil: „Jsi blázen, už máš dost psů, tak klídek!“ V té době jsem měla ještě několik veteránů čínských chocholatých psů. Nakonec to ne já, ale manžel ji přivezl a během chvíle už řádila na naší zahradě se svým velkým černým bodygárdem, který byl už zase moc šťastný.

Jedna lapinka, žádná lapinka

Protože s manželem rádi jezdíme na výstavy, ani Eliška tomu neunikla a má skvělé výsledky. Opět vyvstala otázka: „Co třeba štěňata?“ Jako že by je mohla mít. Začala jsem tedy pátrat po vhodném partnerovi pro naši madam. Ovšem po zjištění, že je téměř s každým v Čechách příbuzná, se naše pátrání rozšiřovalo, až skončilo u verdiktu, že jí ženicha přivezeme, a to rovnou z Finska. Rozum se ptá: „Další pes?“ A srdce odpoví: „Jasně, Eliška si to zaslouží.“ Našel se, objednal, a už se jen čekalo. Čekání jsem si zkracovala prohlížením mnoha fotek a skupin na FB s lapinkami. Jednoho dne jsem tam viděla na obrázku naprosto famózního jedince v barvě black and tan z Norska. Hned volám manžela a říkám: „Jednou chci od tohoto psa štěně.“ Odpověděl: „Jasně, je fakt krásný, tak snad časem.“ Bylo jasné, že už v tom oba lítáme a lapinám už jsme zcela propadli.

Žijeme jen jednou

Hosuli av Vintervidda TOP DOG 2017

Pes mně ale nedal spát. Našla jsem tedy web norského chovatele a koukám, on má zrovna s tímto psem štěňata a spojení bylo moc pěkné. Zase volám na manžela a hlásím mu svůj skvělý objev. Teď už nejen rozum, ale i manžel pravil: „Jsi blázen?“ „Ano, protože jsem do Norska jen tak zkusmo napsala v domnění, že tak krásný vrh už je stejně dávno zadaný.“ No, nebyl a po týdnu přišla odpověď, ať si vyberu, kterého chci. A zase tam byl ten kukuč. Doma proběhla složitá diskuse, kterou můj manžel zakončil slovy: „No co, žijeme jen jednou“. Nakonec jsou kluci doma oba a ještě k tomu narozeni ve stejný den. A tak máme Elišku „paní domácí“, Williho z Finska „pana starostu“ a našeho krasavce Hosuliho z Norska „pana prezidenta“, který mimochodem splnil naprosto mé očekávání a je opravdu nádherný. Potvrdil to vítězstvím V. FCI skupiny za rok 2017 v soutěži TOP DOG. Přezdívky naprosto odpovídají jejich chování.

A tak by to mohlo stačit, že? Omyl!

Chovatel z Norska nám nabídl na zapůjčení nádherného krycího psa Ila. Chtěl za to splnit podmínky českého šampiona. Přijel naprosto úžasný, sebevědomý a nádherný jedinec. Pobyl u nás půl roku a zase jel domů. „Eliška nemůže mít štěňata“, zněl verdikt při jedné prohlídce na veterině. Tak a co teď? Jeden krásný nevyužitý pes odjel a dva naprosto nepříbuzní psi doma a my nemáme fenu. Na doporučení z Norska k nám přijela malá veselá čertice Olinka ze Švédska. A od našeho milého chovatele přišla ještě nabídka jedné holky od něj. Měl aktuálně dva vrhy a prý: „Vyberte si.“ No, výběr se zúžil na dvě, z každého vrhu jedna. Přivezl je obě, když se nemůžeme rozhodnout. Podotýkám, že jedna z nich je dcerou zapůjčeného krasavce Ila.

A budeme čekat, až nám holky dorostou. Našlo se ovšem další řešení. Co použít maminku Elišky? Slovo dalo slovo a bylo to. Mezitím ovšem přijel další krásný host z Norska – Eliášek a bylo jasné, kdo bude jejím prvním manželem. Povedlo se a u nás doma se narodill vrh „A“. Jenom dvě? To bylo překvapení. Jedna malá odjela do Itálie a ta druhá naštěstí jen do Plzně. No nic, vrh byl krásný, tak to zopakujeme. Nebylo nám to ovšem souzeno. Opět ovšem zasáhl náš norský chovatel. Jelikož plynul čas a naši dva první kluci dospěli, přišel s návrhem zapůjčení feny na jeden vrh. Ani nás nemusel přemlouvat. A tak náš Willi a jeho norská holka Tulli spolu měli vrh „B“. Šest? Super, tři a tři. To bylo radosti. Holky jsou všechny v zahraničí a kluci v Čechách. Zůstal někdo doma? Tentokrát měl manžel svého vyvoleného, ale byl naštěstí již zamluvený. No, opravdu byl, ale rezervace byla zrušená, a tak máme dalšího lapího kluka. „A už to vážně stačí,“ říkáme oba dva. Pro ty, kteří to sčítají, musím upozornit, že v průběhu těchto let nás navždy opustili oba dva novofundláci a dvě číňanské babičky. Záhy přišel na svět i vrh „C“ a kupodivu, opravdu nikdo nezůstal doma. Myslím, že všechny tři vrhy jsou zatím velmi povedené a my jsme na všechny moc hrdí.

A tak přemýšlím jako chovatel…

Elišce je pět let, je to naše domovnice a dobře hlídá, ale do chovu není. Kluci, protože jsou nepříbuzní na české feny, už mají každý na kontě dost potomků. A já mám doma feny, které vlastně nemám kým krýt, aby to nebylo příbuzné. Co z toho vyplývá? Potřebujeme mladou krev a dalšího kluka. A co na to rozum? „Jsi blázen, tolik psů a chceš dalšího?“ A co na to manžel? No, byla u nás nedávno vzácná návštěva z Norska a přijela s dárečkem k Vánocům. Sice o trochu dříve, ale zato velké a krásné překvapení. A tentokrát jsem v tom já nevině. Manžel s malým ďáblíkem bez sebe nedají ani ránu.

A jak to bude dál?

Z pohledu normálního člověka je odpověď jasná – stop stav. Z pohledu chovatele: V roce 2019 jsme plánovali dva zásadní vrhy, u obou byl otcem „pan prezident“. Jeden s naší Olinkou, nejkrásnější fenou světa a druhý s naší holčičkou z vrhu „A“ Ajsinkou, která je mimochodem užasnou kopií svého norského otce. A nenechte si potom něco doma. To je jako odmítnout potomka po vítězce miss a v druhém případě je to ještě horší, jako když odmítnete mít doma vlastní vnouče.
Tohle je jen hrubé shrnutí zhruba pětiletého soužití s lapinkami. Myslím, že je jasné, že lapinky u nás jsou jako nekonečný příběh, který je ovšem plný lásky, štěstí a smíchu. Dělají nám jen samou radost, ti nejstarší už mají splněný titul Interšampion krásy a ostatní je, doufám, budou brzo následovat. Mají i jiné úspěchy: například naše švédská kráska, když byla ještě ve třídě mladých, skvěle obstála na výstavě v Dánsku a svou třídu tam ve velké konkurenci vyhrála. Ano, jsou to šašci, kteří se stále smějí, a věřte, že nejlépe se nám usíná, když můžeme být zabořeni v jejich úžasném kožichu. Prostě je milujeme nadevše. Chcete je také poznat? Klidně se objednejte na kafe, nebo se přijďte podívat na některou výstavu, ať máte možnost poznat toto úžasné plemeno osobně.

Více informací o našich psech najdete na  www.nezkrotnamarkyza.cz.

Jitka Basl Hořáková a Martin Bastl

Foto: archiv manželů Bastlových