Jak se točí psí film? A víte, že i psi umí mluvit?

Všechno pěkné bohužel jednou končí a nejinak je tomu i u seriálu o natáčení filmů s psími herci od Magdaleny Novotné. Nudit se však rozhodně nebudete. Ba naopak, dozvíte se něco více o složitějších fintách a kouzlech z produkce Letní filmové školy v Heroltkách. Příjemné čtení...

V minulém dlouhém pokračování našeho seriálu jsem se rozpovídala o tricích, které používám při natáčení, když jsem v koncích a nevím, jak na to jinak. V závěrečném díle si povíme něco o složitějších fintách, pak malinko o tom, jak psi mluví, a že samotné vymýšlení a natáčení triků je vlastně sranda.

Vrátím se k poslední scéně minulého dílu – aneb dva inženýři se vyřádili

Do scénáře jsem si dle vzoru Limonádníka napsala: „Kovbojové sedí u baru, barman posílá flašky jednu po druhé a kovbojové si je odebírají“. A pak jsem zoufale volala o pomoc. Tohle opravdu nevím, jak udělat. Ale když máte manžela a kamarády s technickým myšlením, zapálením pro věc a ochotné k čemukoli, tak je vyhráno. Stačí nápad, dirigent a orchestr pomocníků. Podmínkou je, že máme vyrobené umělé packy. O výrobě a využití umělých pacek jsme si povídali již posledně. V tomto triku pomocník jeden po druhém dle pokynu dirigenta packou odsune lahev od sebe a dirigent ji přitáhne na niti k sobě na kraj stolu k černé pacce barmana. Pak se to v postprodukci celé pustí pozpátku, rychlost se přizpůsobí rytmu hudby a přidá se pes barman již dříve natočený před zeleným pozadím.

Takto to vypadá ve filmu.

A takto jsme si to vymysleli my a užili si i dost srandy, hlavně naši dva páni inženýři si to vyloženě vychutnali.

 A tady je vidět „náš“ výsledek.

Psi mluví, aneb Miloš Kopecký by se asi divil, že daboval psa.

Při zpracování Limonádníka mi se složitějšími triky pomáhal můj muž. A ten vysloveně trval na tom, že psi budou „mluvit“ do rytmu původních lidských dialogů. Já jsem zprvu takové ambice neměla, ale když se na to dívám zpětně, dalo to našemu filmu další úžasný rozměr. 

Přestavte si to jako „obrácený dabing“. Při natáčení dostane pes na dálku povel ke štěkání anebo dostane něco ke žvýkání. Štěkání se víc hodí pro dramatické krátké věty, žvýkání pro delší projev. V postprodukci pak otvírání čelistí zpomalíme či zrychlíme, chvílemi i pustíme pozpátku a to i několikrát, aby otvírání huby pasovalo na mluvení herce. A iluze mluvení je hotová. Akorát nevím, co by tomu řekla paní Květa Fialová nebo pan Miloš Kopecký, kdyby se dozvěděli, že dabovali psy.

„Sou fár tu jú aj mej“ – najdi 5 rozdílů

Pes si píše deník. 

V Cestě do pravěku si hlavní hrdina vedl deník, kde si kreslil zvířata a zapisoval prožitá dobrodružství. Chvíli jsem si myslela, že bychom to ošálili pohledem na deník, ale pak vznikl nápad. Vyfotíme psí packu s tužkou zastrčenou mezi prsty, v postprodukci ji rozhýbeme, postupně odkrýváme text pod hrotem tužky, přidáme stín hrotu tužky – stín se oddaluje a přibližuje hrotu tužky, tím dosáhneme dojmu kreslení po papíru a zvednutí tužky na další písmeno. Ani nevím, kolik psů zvládne mít tužku mezi prsty, ale naštěstí naší filmové hvězdě Winky to nedělalo žádný problém.

Do mamuta se zabodne dopadající oštěp. Věříte, že se tahle scéna setkala s negativní odezvou u ochránců zvířat? A přitom vše bylo uděláno trikem v postprodukci. Alfík jako mamut opravdu přežil a nic ho nebolelo.

Jak prosté: Vyfotíme nebo nakreslíme oštěp, v počítači zmenšíme na odpovídající velikost vzhledem k psímu mamutovi, přidáme do videa a změnou polohy oštěpu simulujeme hod. Zakrytím špičky oštěpu napodobíme zabodnutí. Ale hlavně, když si pak mamut lehá, musíme „zabodnutým“ oštěpem hýbat synchronně s tělem. A ochránci zvířat, ať si klidně stěžují.

Pteranodon letí

Nejprve jsme měli ideu, že vyrobíme křídla a přišijeme je k oblečku.

  Pak položíme psa na skleněný stůl (skleněná deska za tímto účelem zakoupená na e-bazaru) a pomocníci pomocí nitě budou „mávat“ křídly dle pokynů dirigenta (roli dirigenta už znáte z posouvání flašek po stole). Já ležela na zemi pod skleněnou deskou a natáčela zespodu. Bylo to hodně zábavné, moc jsme se zasmáli, ale ve finále nepoužitelné. Takže jsme v postprodukci nakreslili a rozhýbali tělo, přidali video hlavy a spojili.... No mne víc bavilo ležet pod skleněným stolem...

Goodman hraje na housle

Dva obrázky jsou lepší než tisíc slov:

V Limonádníkovi je nádherná scéna, kde Doug Badman zavrtává vývrtku do zad Horáce. To byl náročný záměr, jehož realizace nás všechny moc bavila.

Pokud vás zajímá, jak na to, tak tady je návod.

Pořídili jsme si tyto vstupní záběry:

1. Fotografii psí packy (živé nebo umělé) shora (bude pak shora jakoby držet vývrtku), odřízneme pozadí.
2. Video vývrtky (šikmo shora) prostrčené otvorem v zeleném papíru, kdy vývrtkou drženou zespodu za konec postupně otáčíme. Zelené pozadí zprůhledníme.
3. Video toho, jak se látka kostýmu deformuje, když se do ní něco zapichuje – kostým navlečeme na molitan, prošijeme v jednom bodě nití a nafilmujeme krčení látky, když za nit několikrát zespodu zatáhneme a povolíme.
4. Video psa v kostýmu – detail zad.

A pak vše v uvedeném pořadí seskládáme do konečného videa, přičemž fotografii packy musíme v počítači rozhýbat.

Natáčení

                    Originál                                                              Náš masterstich

Ale pořád platí, že cokoli se povede natočit bez následných triků, je výhrou. Vždycky to zkuste udělat tak, aby se nemuselo následně kouzlit. Je to náročné a většinou ne dokonalé. 

Na závěr seriálu mi dovolte poděkovat Herolkám, že mi dali důvěru a pustili mně mezi profíky filmaře. A pak všem těm psovodům a pejskům, kteří se mi každoročně vrací na filmovku, a fakt přibývají noví. Jsem občas nesnesitelná, protože nestíhám rychle křičet zdvořilé věty, když je potřeba zareagovat okamžitě. Tak se, prosím, nelekněte, když zařvu: „Vypadni!“ A oni to vydrží a hlásí se znovu a znovu.

Těším se na všechny tradiční i nové zájemce a moc si vážím toho, že jste můj seriál dočetli až sem.  Pokud máte také chuť hrát v dalším filmu, tak šup, šup ozvěte se.

Na rozloučenou je libo trochu šampaňského?

Foto: archiv autorky