Jak štěňátka přicházejí na svět aneb Z deníčku těhotné Štěkny – 1. díl

Rozhodli jste se tedy, že „obětujete“ čas i nemalé peníze, a že do toho půjdete? A víte, jak pro vaši fenku vybírat toho správného plemeníka nebo kdy přesně vyrazit na krytí, a také jak to celé probíhá? Pak velmi pozorně čtěte!

Já i partner se věnujeme hovawartům, výcviku psů a také chovu. Psi nás spojili, každý máme svou vlastní chovatelskou stanici – Roman na Slovensku a já v Čechách. Naši psi jsou naši, ale každý má svého psovoda, svého pána, a také svého chovatele v jedné osobě. Ačkoliv oba razíme názor, že každé feně stačí v životě dva, maximálně tři vrhy, a tedy za ty roky chovatelství nemáme odchovanou ani polovinu abecedy, každou chvíli máme doma nějaká štěňata, protože se vlastně dělíme o dvě chovatelské stanice. Chováme tak, abychom to zvládali dělat opravdu poctivě, a do krytí jdeme pouze v případě, kdy jsme přesvědčení, že to má smysl.

Maratón zvaný výběr krycího psa…

Loni měla svůj druhý a poslední vrh naše mistryně stopařka Drákulka a letos mělo konečně dojít na „malou“, i když vlastně již čtyřletou Štěknu. Fenu velkou nejen co se týká centimetrů, ale také charakteru. Štěkna je silná, sebevědomá a skutečně velkorysá. Páníčkovi poskytuje bezmeznou přízeň a se mnou od chvíle, kdy jsem s ní přestala cvičit, cvičí.

A tak začal maratón zvaný výběr krycího psa. Osobně se sledováním plemeníků v Evropě bavím prakticky nepřetržitě, ale když dojde na plánování vrhu, je třeba zabrat. Hodiny a noci strávené u rodokmenů, počítání pro a proti a nakonec měsíce korespondence se zahraničními poradci chovu a studování zdravotních záznamů. Z konečného výběru jsem byla nadšená! Zahraniční pes, kterého jsme oba osobně viděli několikrát v akci na vrcholové soutěži a který podal maximálně přesvědčivý výkon, plný síly a elánu navzdory svému, již vyššímu věku, se jevil jako skvělá volba. Sliboval jistý přínos v podobě pracovního nasazení, temperamentu a morální síly a především dobré kondice a zdraví. Partner, jakého by si každá zkušená žena i fena vybrala jako otce svých dětí. Přesně zapadal do přísných kritérií na povahu a zdraví, která pro krycího psa máme, a na Štěknu po pravdě mohl i velmi dobře sednout po exteriérové stránce. Mohl by, kdyby….

Láska za časů korony

A pak přišla korona… Uzavření hranic narušilo nejen ekonomiku, mezilidské vztahy, ale také plány mnoha chovatelů, a to včetně nás. Při pomyšlení, jak přebíháme hranice s háravou fenou a zkoušíme se domluvit s celníky, aby naši psi mohli mít sex v bezcelním pásmu, se mi nedělalo úplně dobře. Po krátkém pocitu bezmoci a lítosti nad ztrátou času téměř ročního výběru plemeníka jsme se s osudem smířili. Když nejde o život, tak nejde vlastně o nic. A tak jsme zamáčkli slzu, zahodili téměř plný šanon a začali vybírat znovu. Byl to ovšem výběr velice rychlý. Krycí psi s pracovním potenciálem na Slovensku se dají spočítat na prstech jedné ruky. Výhodou ale je, že je všechny známe osobně a známe je poměrně dobře. Dva večery nad kouskem papíru a jeden telefonát s poradkyní chovu rozhodly a slovenský ženich pro madam Štěknu byl jasný. Casper je vážně frajer. Je sportovec, sjezdil půl světa, soutěžil na vrcholových závodech a má fakt něco do sebe. Chlap, za kterým se každá otočí. A doufali jsme, že se otočí i naše budoucí matka.

Je to samozřejmě řečeno trochu s nadhledem. Plemenitba by neměla být sledem pokusů a rozhodnutí na základě sympatií, ale cílenou chovatelskou prací. Výběr vhodného rodičovského páru má proto u nás prioritu číslo jedna. A protože náš chovatelský záměr je především pracovního charakteru, tak na vyrovnané povaze, temperamentu a schopnosti pracovat pod tlakem si opravdu zakládáme.

Píše se pátý den hárání…

Štěkna se sice zatím nijak neprojevuje, ale nechceme něco podcenit, tak jedeme na veterinu, kde nám udělají vaginální stěr. Ten ukáže, kdy se blíží ovulace, a kdy bude na čase odebrat krev. Již dříve jsem zkoušela různé metody, jako například glukózové testy, ale nejpřesnějším ukazatelem pro stanovení vhodného dne ke krytí je určení hladiny progesteronu z krve. Stěr ještě není zralý, a tak je jasné, že máme ještě minimálně dva dny čas. Sedmý den zkoušíme ukázat Štěknu kámošovi ze cvičáku, rotvajlerovi Berymu, kterého Štěkna za normálních okolností zbožňuje. On jí momentálně zbožňuje ještě víc než obvykle, ale Štěkna jasně dává najevo, že ještě vážně není čas. Nicméně na kontrolní krevní test jedeme, abychom věděli, jak nám progesteron pomalu stoupá a kdy přibližně nás má Mirka, majitelka Caspera, čekat. A progesteron ukazuje, přesně podle našeho odhadu, že krytí by teoreticky mohlo proběhnout za dva až tři dny. Páníček je vážně nervózní a nedbá ani na moje rady, že fena by teď měla být především v klidu a že jí před krytím nesmíme stresovat. Ale vysvětlete to chlapovi, vždyť je to jeho Štěknička! Atmosféra doma pomalu houstne a já si nejsem jistá, jestli jsme neměli dát před krytím přednost přípravě na IPO1. Pozdě.

Konečně jdeme na věc!

Devátý den bychom měli jít na další progesteron. Ale odpoledne nás ještě čeká trénink obran s Godzilou a Drákulkou, které kvůli Štěkniným choutkám na sex nemůžou vypadnout z tréninku. A tak bereme Štěknu s sebou a hned první maliňák, kterého potkáváme v bráně, říká, že krýt bychom mohli asi hned. A Štěkna přitakává, že může být. Tak je to jasné, desátý den vyrážíme směr Banská Bystrica. Casper ještě nekryl a tak panují trochu obavy, jak to zvládne. Navíc Štěkna je dost vysoká fena, a to bude od psa vyžadovat dostatečnou obratnost. Brzy se ukazuje, že obavy vůbec nebyly na místě, Casper je kanec a s výškou si hlavu nedělá! Ale popořadě….

Pořádná příprava je důležitá

Ihned po příjezdu vypouštíme Štěknu z auta, aby si obhlídla teritorium, označkovala půl zahrady a dala všem samcům v širokém dalekém okolí vědět, že je tady a je připravená. Po půl hodince běhání po zahradě a úvodní společenské konverzaci zavíráme Štěknu zpět do auta, aby se psychicky připravila, a Mirka pouští na zahradu Caspera. Ten má chudák oči na vrch hlavy, neví, kam dřív má čuchnout, běhá sem a tam a snaží se najít svoji nevěstu. Kam mu jí schovali? Mirka nabízí kávu a my s díky přijímáme, protože jsme od rána ještě neměli. Těším se na kávičku a pomalu se chystáme na seznámení našich dvou budoucích milenců. Už jsem osobně byla nebo asistovala u řady krytí, a v naprosté většině případů bylo zapotřebí trochu času, než došlo k aktu samotnému. Navíc u psa, který kryje poprvé, jsem byla trochu skeptická k tomu, zda se vůbec první den podaří nakrýt.

Rychlovka to vážně nebyla

Casper si na předehru sice nepotrpí, ale Štěkna, jako správná fena, považovala za nutné trochu prověřit jeho fyzické schopnosti. A tak po krátkém běhání po zahradě jsme Štěkně museli trochu zmenšit rádius, postavit ji pro jistotu směrem z kopce, a než jsme se nadáli, Casper se pochlapil. Naštěstí se jedná o psa, který nemá problém s manipulací, a tak naše drobná pomoc vedla k tomu, že po pár minutách došlo k ukázkovému spojení. Mirka, jakožto majitelka novopečeného „chlapa“ je samozřejmě nadšená a dojatá, a teď teprve dojde na vysvětlování, co bude následovat. Jakožto zkušená chovatelka poučuji Mirku i jejího chotě, že běžné spojení trvá většinou něco mezi deseti a dvaceti minutami, a že budeme muset chvíli u psů klečet na zemi, což oba trochu překvapuje. A podivují se nad tak dlouhým časem. Na stole zatím chladne moje káva… První minuty ubíhají velice rychle, těšíme se z výkonu obou psů a už počítáme, kdy půjdeme na sono, vyprávíme si šílené historky z nepovedených krytí a smějeme se. Po prvních patnácti minutách už nás úsměv trochu přechází. Není sice ještě úplně pozdě, ale není ani moc teplo, zem je chladná a naše kolena už nejsou nejmladší. Ale co, všichni se těšíme na štěňata, tak to nějak zvládneme. Po dalších patnácti minutách si Mirka přestává být jistá, že takhle to má opravdu probíhat. Trochu se obává o zdraví a hlavně o nářadí svého psa a byla by ráda, kdyby ho Štěkna už pustila. Ani Casper už není moc nadšený a rád by odešel. Štěkna je spokojená a jasně nám dává najevo, že si máme ještě chvíli počkat. Vyprávím o kamarádce, která v dešti ležela u dvou spojených kavalírů padesát minut. Mirce tuhne úsměv a i moje káva je ledová. Odbíjí čtyřicet minut spojení čistého času a Štěkna konečně pouští svého zajatce na svobodu. Mirce se dost ulevilo, Roman se těší z nakryté feny, já piju ledovou kávu. Posilněni vínem frčíme s podepsaným krycím listem domů a těšíme se na další krytí.

Scénář prvního dne se opakoval

Za běžných okolností bychom překrývali fenu až za dva dny, ale proto, že se jednalo o Casperovo první krytí, pro jistotu jsme vyrazili hned na druhý den. Scénář prvního dne se opakoval prakticky ve stejném duchu. S tím rozdílem, že kávu jsem vypila pro jistotu ještě před krytím. Psi si vybrali k aktu opět stejné místo ve svahu, a v podobně krátké době došlo ke spojení, těsně poté, co dovezli pizzu. Jak já mám ráda pizzu… Tak koukám na ty papírové krabice a říkám si, jestli zase budou spojení čtyřicet minut, tak to bude ta pizza studená stejně jako včerejší kafe. Kdybych jen tušila… Dnes si to Štěkna vychutnává ještě o něco víc a zdržím se detailního popisu po minutách – konečný čas jedna hodina. Pizza je studená jako psí čumák, co vám budu povídat. Ale co by chovatel neobětoval pro úspěšné krytí, že jo?

A do třetice všeho dobrého

Třetí den opět startujeme auto a opakujeme stejnou cestu, kterou už všichni známe nazpaměť, a jedeme opět krýt, s tím, že kdyby se nám to už nezdálo, tak odjedeme hned po kávě. V podstatě je to takový pojistný pokus, jen pro pocit, že jsme pro úspěšné zabřeznutí udělali vše. Hned po příjezdu již poučená Mirka vyndává malá štokrlátka, abychom si u toho mohli sednout. Počítá s tím, že spojení bude zase o něco delší a už nemůže na kolena. Ani my ne, tak jsme jí dost vděční. Jako bychom vzali první i druhý den krytí přes kopírák – stejný scénář, jen doba spojení tentokrát „lidových“ třicet pět minut.

Bylo třetí krytí nutné? Nebo vám to připadá zbytečné?

Třikrát jsem kryla fenu jen jednou v životě a byl to v podstatě omyl. Kryli jsme v zahraničí, první den bez problémů, druhý den bez problémů, a třetí den jsme si dali u majitelů krycího psa jen kávu na rozloučenou a bylo to. Podle hodně malé velikosti plodů na ultrazvuku 24. den a podle poměrně pozdního času porodu veterinář odhadoval, že štěňata jsou skutečně až z třetího skoku. Co my víme, do přírody nevidíme. Ale když nám to tak dobře šlo, tak proč se trochu nepojistit. Ted nás čeká tři a půl týdne plných očekávání, než se dozvíme, zda rande Štěkny a Caspera zanechalo nějaké následky.

Foto: Katka Houšková, Roman Rakovan

www.katcinasmecka.cz

www.villarivvis.sk