Jak štěňátka přicházejí na svět, aneb Z deníčku těhotné Štěkny – 10. díl

Řečeno slovy klasika a mého oblíbeného autora Jamese Herriota – To by se chovateli stát nemělo! Přinášíme další z řady vtipných historek, které obohacují naši chovatelskou praxi a na kterou budeme rádi vzpomínat. Tentokrát to nebude o štěňátkách ani o Štěkně, ale hlavně o nás, o chovatelích, kteří se stále učí!

Co by to bylo za odchov štěňat, kdyby při něm byla nouze o vtipné historky. A tak dnes přidám jednu k dobru! Když jsou štěňátka malá, pravidelně je vážíme. Až do věku dvou týdnů kontrolujeme jejich hmotnost denně, abychom měli jasnou představu o jejich přírůstcích a v případě menšího přibývání na váze mohli začít panikařit a řešit, kde je problém. Následně vážíme štěňata spíš příležitostně a od třetího týdne, kdy začínáme přikrmovat pevnou stravou, už je na nich pravidelný přírůstek patrný pouhým okem, a proto přichází kontrola hmotnosti na řadu pouze v případě potřeby. A jednou z takových potřeb je například odčervení, nastavení množství krmné dávky nebo dávkování nějakých léků.

Zvážit štěně je přece tak primitivní!

A tak jsme jednoho krásného dne, na konci pátého týdne věku štěňat, vyndali digitální váhu a jali se vážit, abychom mohli zakoupit odpovídající množství odčervovacího přípravku. Plán byl jasný. Zvážíme nejmenší štěně a největší štěně, zprůměrujeme váhu a podle této hodnoty nakoupíme tablety. V pěti týdnech byla kupodivu největší ze všech štěňat fena, a to fena s fialovým obojkem, která je největší otesánek ze všech a ani kluci na ni prostě nemají.

Romane, přines váhu na terasu! Také u vás v domácnosti používáte kuchyňskou váhu jen vy, ženy? Mohlo mě napadnout, že muž, neznalý umění kuchařského a pekařského má v ruce digitální váhu poprvé. Ale nepředbíhejme!  

Váha je na stole, unavená štěňátka se chystají k odpočinku, a to je ten správný čas nacpat štěně do stále menší nádoby na vážení a donutit ho být pár sekund v klidu. Bývaly doby, kdy jsem k vážení používala kuchyňskou váhu s posuvným válečkem. Než se podařilo váleček správně nastavit, tak to většinou hodně dlouho trvalo, štěňata ztrácela trpělivost, vyskakovala „za jízdy“ z nádoby, a tak se jedno vážení protáhlo na několik minut a leckdy skončilo dokonce neúspěchem. Díky za dary moderního světa, za digitální technologie! Stačí štěně položit, a když se pár sekund nehýbe, váha obratem ukáže hodnotu.

Kolik váží mládě medvěda?

Vkládáme na váhu usínající „fialku“ a Roman hlásí: „Skoro devět kilo!“ „Cože? Zvaž ji pořádně, prosím, tě!“ Každý přece ví, že devět kilo váží štěně na konci osmého týdne, když odchází z domu. Často má i o pár kil méně. Ale Roman si stojí za svým – váha ukazuje 8,396 kg.  Nastalo dlouhé ticho. Tak je to naše největší fena, to víme. Ale že by v pěti týdnech měla váhu osmitýdenního štěněte určeného na prodej? Sedíme u stolu, nevěřícně koukáme na tu váhu a přemýšlíme, co s takovou obrovskou fenou budeme dělat. Obratem počítáme, že můžeme vzít rovnou odčervovací tablety kalibrované na deset kilo váhy psa.  

Ale to přece není možné! Po deseti minutách strkáme už spící fialku na váhu podruhé. Výsledek je stejný. Naše štěně hovawarta má v pěti týdnech vážně skoro devět kilo. To je záhada. Kolik jsme toho vypili? Nic, dnes žádný alkohol. Máme brýle? Jo, máme, na váhu vidíme dobře. Jsou v ní baterky? Ano, jsou tam měsíc staré baterky, váha váží dobře. Konec konců, včera jsem pekla koláč a všechny ingredience jsem odvážila správně, koláč se povedl.

Kde udělali soudruzi z NDR chybu?

Dáme si kávu a přemýšlíme nahlas. Naše fena-matka je opravdu velká. Otec vrhu patří mezi vyšší střední psy. Oba mají silnou kostru. Ale že by společně zplodili takové mastodonty? 

Chovám si fialku v náručí, potěžkávám a říkám: „Kdybych měla v ruce devět kilo, to je skoro jako půlka pytle s granulema. A to není!“  Co budeme dělat? Naštěstí se u nás vážně nic nevyhodí, a tak mám schovanou mou starou váhu s nastavovacím válečkem. Vítězoslavně ji nesu z garáže, fialka jde potřetí na váhu, a konečně se ukazuje realita. Váha je necelá čtyři kila. Ano, to je odpovídající váha pětitýdenního hovawarta! Tedy odpovídající váha hodně tlustého pětitýdenního hovawarta. Vlastně váha pětitýdenního otesánka! 

Kde se stala chyba? Když Roman nesl z kuchyně váhu, zmáčknul několikrát tlačítko, které neměl, a váha vážila sice správně, ale bohužel v librách.

Cenné zkušenosti, které nevyčtete z knih

Jeden by řekl, že po těch odchovech, které mu prošly rukama, už se cítí být poměrně zkušeným chovatelem. Ale chyba lávky – i taková úplná hloupost vás může dost vykolejit! Zasmáli jsme se opravdu z plných plic. A když už máme ty sociální sítě, tak proč se nepobavit ještě na účet někoho dalšího? 

Co se vám honí hlavou, ptá se Facebook? No, co by se nám asi tak honilo hlavou, chceme si z někoho tak trochu vystřelit. Roman vkládá příspěvek s fotkou fialky na váze a píše – naše pětitýdenní štěňátka už mají skoro devět kilo! A reakce? Super, to jsou krásné váhy… To máte mamuty... To je teda macek… Nikdo nezpochybnil devítikilové štěně, ačkoliv všichni kroutili hlavou, nikoho nenapadlo, že bychom byli taková paka a navážili devět liber. 

Sranda prostě musí být! Tímto se všem dodatečně omlouváme za zavádějící informaci, ale museli jsme se trochu zasmát i sami sobě. Každopádně od té doby nastavení jednotek na váze pravidelně kontroluji, ať vážím cokoliv.

Nocujeme se štěňaty

A jak se mají naše štěňátka? Nocování v porodní bedně už je pochopitelně nějakou dobu pasé, svoboda je svoboda… A tak jsou trvale ubytovaní venku. A protože o ně máme strach, a protože máme velkou zahradu a hlavně proto, že si je zkrátka chceme užít, spíme venku s nimi. Tedy abych byla přesná, tak se střídáme, a většinou si vstupenku na noční spánek na terase vytáhne Roman. Sice se moc nevyspíme, protože štěňata mají trochu kratší spánek než my, ale ten pocit stojí za to. Když večer usínáte v obležení osmi chlupatých kuliček, které se k vám všechny tulí a vrní vám do ouška. Ano, ráno se samozřejmě probouzíte ve chvíli, kdy vám na tom uchu dvě štěňata visí, tři z vás rvou deku a zbytek se snaží amputovat vám končetiny. Ale kdo by si stěžoval!

Katka Houšková 

Foto: archiv Katky Houškové, Roman Rakovan 

www.katcinasmecka.cz, www.villarivvis.sk