Jak štěňátka přicházejí na svět, aneb Z deníčku těhotné Štěkny – 14. díl

Už jste někdy slyšeli o testování povah štěňat? Že ne? Tak se pojďme podívat, jak proběhlo testování u malých štěkníků.

Já chci toho s červenou mašlí. A já zase tu fenku s pěknými znaky. A já toho, který u mně byl první. Ano, každý zájemce o štěně má tendenci vybrat si ze smečky nějakého oblíbence a o toho následně usilovat. Rozumný chovatel ale nového majitele nenechá vybrat. Proč? Protože v tom nejlepším zájmu všech tří stran je, aby majitel měl psa, který mu bude vyhovovat především po povahové stránce, se kterým si sednou a se kterým budou provozovat nějaké vybrané aktivity. Na to ale potřebuje zkušeného chovatele, který mu takové štěně sám vybere. Chovatel, který má štěňata na očích 24 hodin denně a alespoň trochu rozumí etologii, by toho měl být schopen. Měl by vědět, které štěně bude v dospělosti pravděpodobně dominantní, které naopak submisivní, které je empatické, které je extrémně temperamentní, které je kořistníkem... A abychom si i my potvrdili naše sedmitýdenní pozorování chování štěkníků, vzali jsme si na pomoc Campbellovy testy! 

 Co jsou to Campbellovy testy 

William E. Campbell byl behaviorista, který v roce 1975 sestavil test pro ověření a hodnocení povahy malých štěňat. Podle něho se dodnes řídí množství chovatelů, ale také vědeckých pracovníků. Bylo publikováno množství studií, které byly prováděny na stovkách štěňat. A jak se ukazuje, Campbellovy testy nejsou pochopitelně dokonalé, protože popsat povahu štěněte z několika málo disciplín prováděných během jednoho odpoledne může být zavádějící. Ale v podstatném procentu se ukázaly jako průkazné a proto se i my v naší chovatelské stanici řídíme do značné míry právě těmito testy. Většinou nám pouze potvrdí výsledky našeho osobního pozorování, ale často ukážou drobné nuance v povaze, které v domácím prostředí není šance postřehnout. 

Důvodem, proč vykonáváme tyto testy, je jednak snaha vybrat majiteli vhodné štěně, ale především také proto, že test do značné míry ukáže vlohy štěněte pro budoucí pracovní využití. A to je pro nás opravdu velmi důležité zejména s ohledem na další chovatelskou práci, která se ubírá právě směrem pracovní upotřebitelnosti hovawarta.

V čem je test jedinečný 

Denní pozorování štěňat na zahradě je skvělou věcí. Ale... Štěně, které vyrůstá ve známém prostředí, ve smečce se svými sourozenci, matkou a dalšími psy, se nachází ve své komfortní zóně. Je v bezpečí, chráněné známým prostředím a známými situacemi. I slabší jedinec se v takových situacích může chovat vyrovnaně, sebevědomě až dominantně. Podstatou Campbellova testu ale je jeho provádění v prostředí zcela novém, pro štěně neznámém, ve kterém se může cítit ohrožené. Proto test ukáže i vlastnosti štěňat, které by jinak mohly zůstat i pozornému oku chovatele skryté. Skryté právě v oné komfortní zóně.   

Až potenciálně nebezpečná situace (neznámé prostředí, ideálně větší místnosti, se kterou se štěně ještě nikdy nesetkalo) může odhalit nevyrovnanost či dokonce bázlivost. Nebo naopak výraznější dominantnější rysy. Test se provádí jednotlivě, tedy bez sourozenců nebo jiných dospělých psů. A měla by ho provádět zcela cizí osoba, se kterou se štěně nikdy nesetkalo. Tato osoba zároveň musí být zkušeným a velmi vnímavým kynologem, aby byla schopná test citlivě provést a zároveň i správně vyhodnotit chování jednotlivých štěňat. 

Kdy na to 

Ideální je provádět test ve věku sedmi týdnů. V tomto období už je štěně dostatečně „psychicky vyspělé” na to, aby ukázalo, kam se jeho povaha může v budoucnu ubírat, ale zároveň ještě nezískalo více životních zkušeností, které by jeho chování mohly negativně ovlivnit ve smyslu zkreslení výsledků testu. 

A tak jsme se i s našimi štěkníky vypravili na testování! Nejdůležitější otázkou bylo, koho požádáme o provedení testů. Jako testovací osobu jsme si zvolili kamarádku Janku, chovatelku německých dog, maliňáků, zkušenou trenérku psů i koní. Janka má nejen množství zkušeností, ale jedná se o velmi citlivou osobu, ve kterou máme absolutní důvěru. Otázku „kde” jsme také vyřešili velmi rychle. Náš kamarád, chovatel německých ovčáků, má firmu na výrobu klimatizací, která disponuje velkou prostornou jídelnou, do které bez problémů povolil přístup našim štěňátkům. Takže základ bychom měli. Velkou místnost s novým, neznámým povrchem, ze které jsme odklidili veškerý nábytek, aby vypadala ještě větší a pro štěně „hrozivější”. Zde se budou štěňata cítit opravdu dost nekomfortně na to, aby ukázala, kde jsou jejich opravdové slabiny. Také máme testovací osobu dostatečně citlivou, přitom zkušenou, objektivní a upřímnou, která nám řekne pravdu, i kdyby se nám neměla moc líbit.

Jde se testovat 

A jdeme na to. Když štěkníkům odbilo sedm týdnů, vyrazili jsme na testování. Naložili jsme všech osm štěňat do boxů, zavolali Jance a jelo se. Připravili jsme si potřebné rekvizity jako deštník, nárazové zvuky, a samozřejmě předtištěné tabulky. A co se vlastně testuje?  

Sociální pouto aneb Bude družný? 

Štěně jsme přinesli do místnosti, kde se nacházela pouze Janka, postavili ho doprostřed a odešli. Janka přišla na vzdálenost několika kroků, sedla si proti štěněti a lehce tleskla. Hodnotí se, jak štěně reaguje. Zda ihned přiběhne za testovanou osobou, nebo naopak vůbec, jde úplně jinam, chová se bázlivě nebo naopak sebevědomě. Úkolem testovací osoby je zaujmout pozornost štěněte, ale zároveň ho nevyděsit. Většina štěňat jako první řešila prostředí. Rozhlíželi se po té velké hale a nechápavě zírali. Ale po menším opětovném upoutání pozornosti už reagovali všichni na Janku, jen někteří se chovali více sebevědomě a někteří byli nejistí. 

Schopnost následovat určí, jaké má štěně předpoklady pro navázání se na člověka 

Poté, co Janka upoutala pozornost štěněte, se pomalu zvedla a začala odcházet. Hodnotí se, jakým způsobem se chová štěně vzhledem k testovací osobě. Zda ji následuje, opět jakým způsobem, zda se chová vyrovnaně, ocásek má nahoru, nebo stále řeší okolní vlivy, nebo osobu vůbec nenásleduje. Potom je rozhodující, zda ji nenásleduje ze strachu, z nedostatku zájmu o kontakt nebo proto, že má úplně jiné priority. V takovém případě by se mohlo jednat o psa, který bude přespříliš samostatný a bude problém ho na sebe navázat. Všichni štěkníci následovali Janku, ale holky byly v této fázi testu výrazně aktivnější, zatímco kluci projevovali menší zájem a zajímalo je kde co okolo. 

Test podřízenosti 

Štěně se položí na zem na záda, tlapkami nahoru a chvíli se přidrží rukou stlačením na hrudník. Hodnocení chování štěněte spočívá v tom, jak je v této pozici odevzdané, nespokojené nebo bojovné. Výrazně dominantní pes se bude metat na všechny strany, bude se snažit za každou cenu vymanit z tohoto sevření a použije tlapky i zuby. Výrazně submisivní jedinec se ihned poddá a odvrátí zrak, případně bude olizovat testované osobě ruce. Test ukázal, že žádný náš Štěkník není výrazně dominantní ale ani submisivní, což nás velmi potěšilo. Kluci (kromě Emíka) pochopitelně bojovali o něco více, než holky, ale v zásadě všichni prošli testem bez nějaké větší ztráty kytičky. Mezi holkama se ale také našly rozdíly, a právě výsledek této části testu nakonec rozhodl o jejich umístění do jednotlivých rodin. 

Test nadřazenosti 

Čtvrtá část testu nám ukáže skrytou dominanci nebo chcete-li osobnost psa. Provádí se tak, že se štěně otočí opět břichem k zemi a člověk ho hladí jedním prstem od vrcholu hlavy k ocásku. Přiznám se, že tuto část testu považuji u hovawartů za zcela zbytečnou a nikdy v historii mých odchovů (ani jiných odchovů, kde jsem naopak testovala já) jsem nezaznamenala u štěňat nějakou výraznější reakci. Výsledkem by mělo být zjištění, jak velká osobnost ze štěněte vyroste, zda bude nezávislý nebo naopak tvárný. Ne zcela prokazatelné výsledky u štěňat hovawartů jsou podle mně dané zkrátka tím, že hovawart jako takový je na jednu stranu velkou osobností, na stranu druhou je velkým závislákem a na svého člověka je až chorobně navázaný už od útlého věku.

Bude to hrdé zvíře? 

V testu hrdosti se posuzuje chování štěněte při ztrátě kontroly nad sebou samým. Štěně zvedneme do výšky tak, že ruce spojíme prsty a štěně leží na našich dlaních na břiše tak, aby mělo nohy ve vzduchu bez opory. Takto je třeba setrvat alespoň třicet sekund, u štěňat s delším reflexním obloukem a pozdním vývojem (jako jsou molossoidní plemena) rozhodně déle. Z hodnocení nakonec vzejde zjištění, jaké problémy s vaším pejskem ve finále můžete mít nebo naopak, zda vám bude plně důvěřovat a bude vám oddaný. U hovawartů tato část testu většinou nevychází v horní nebo spodní hranici, ale správná štěňata hovíků se vždy nacházejí ve středu tabulky, který znamená vyrovnané štěně s dostatečně velkým egem, které ale nebude na škodu společného soužití. Naši štěkníci dopadli všichni prakticky stejně pouze s minimálními odchylkami.

V této fázi oficiální Campbellovy testy, tak jak jsou publikované v zahraničních studiích, končí. My ale provádíme ještě druhou část testu, která nám ukáže další vlohy a vlastnosti, které jsou pro nás a pro naši chovatelskou i trenérskou práci velmi důležité. Jedná se o testy pracovních vloh, které prováděli Joachim a Wendy Volhardovi a my je považujeme za nepostradatelné.

Přinášení – aportování 

Hodnotí se přirozený kořistnický pud štěněte a zároveň jeho schopnost přinášet nebo chcete-li ochotu spolupracovat s člověkem. Záměrně nepoužíváme hračky, které štěně zná a které jsou pro něj přirozené, jako jsou různí plyšáci nebo jiné chlupaté hračky. Ale použijeme hračku papírovou, která pro štěně nepředstavuje žádný velký motivátor. Zmačkáme tedy kus novin do koule, a uděláme to tak hlasitě, abychom upoutali pozornost štěněte. Kouli následně odhodíme alespoň dva metry daleko. Podle toho, jakým způsobem a s jakou ochotou se štěně vydává za kořistí a následně ji chytí a přinese (nebo nepřinese), získá hodnocení. Toto je velice důležitou částí testu zejména pro majitele, kteří plánují kariéru ve sportovní kynologii. A jak dopadli naši štěkníci? Zde se ukazovaly větší rozdíly. Všichni projevili menší či větší zájem o kořist, ale ochota spolupracovat už nebyla u všech tak velká. Tyto rozdíly jsou mezi nimi patrné i dnes, ve stáří jednoho roku – a tak mohu zpětně potvrdit, že test má opravdu smysl. 

Citlivost na zvuk 

Reakce na střelbu bývá jedním z kritérií připuštění do chovu u řady plemen, především těch pracovních, kde se přirozená reakce bez strachu považuje za samozřejmost. U štěňat se pochopitelně netestuje přímo zvuk poplašné pistole, ale odolnost proti nárazovým zvukům, které nezná. Je možné použít například řehtačku, prázdný kanystr, který naplníme kamínky, nebo rovnou použít těžší kalibr, jako jsme použili my – tedy velký hrnec, do kterého jsme vložili řetízkový obojek a tím jsme silně zatřásli. Hodnotí se schopnost mláděte vyrovnat se s nepříjemným novým zvukem. Pochopitelně se očekává, že každé štěně (pokud není hluché) na zvuk bude reagovat. Výsledkem testu je ale zjištění, do jaké míry reaguje bázlivě a jak rychle se aklimatizuje a je schopné opět komunikovat s testující osobou. 

Zrakové podněty 

V originálním testu se pro testování zrakových podnětů používá ručník přivázaný na provázek, kterým testovaná osoba hýbe. Vzhledem k tomu, že my tuto kratochvíli provádíme doma v rámci odchovu prakticky denně, kdy rozvíjíme kořistnický pud štěňat, provádíme test zcela jinak. A to za pomoci deštníku. Testovací osoba viditelně rozevře deštník, tak, aby štěně mělo prostor tuto akci zaznamenat a reagovat na nový podnět. Následně osoba položí deštník do bezpečné vzdálenosti od štěněte. Hodnotí se, zda štěně reaguje bázlivě už ve fázi rozevření deštníku nebo následně po jeho položení, nebo zda se o deštník zajímá. Výrazně silný jedinec se na deštník vrhne a zkusí ho zneškodnit. Naši štěkníci reagovali vesměs všichni podobně, bez bázně a s dostatečným zájmem. Když ale zjistili, že deštník se nehýbe, ztratili o něj zájem. Nicméně našel se i jeden výtržník, který deštník poškodil. 

Nepříjemné doteky 

Poslední fází testu je stlačení polštářku na tlapce štěněte, kdy postupně zvyšujeme tlak. Tuto fázi testu neprovádíme, protože se u našich štěňat nikdy nesetkala s jedinou výraznější reakcí. 

A výsledek? 

Dodatečně tedy musíme poděkovat skvělé testovačce Jance a samozřejmě i firmě Klimat za poskytnutí vhodných prostor pro testování. Výsledky, které vyplynuly z tohoto skvělého dopoledne (ano, testování trvalo několik hodin), jsme následně skutečně využili při umisťování jednotlivých štěňat a dnes (s odstupem jednoho roku) mohu zodpovědně říct, že jsme se rozhodli správně a že všechna štěňata našla ten správný domov a že noví majitelé v nich získali přesně to, po čem toužili.

A na závěr trochu odlehčení. Pokud se vám nechce zařizovat složité testování, potom můžete použít lety prověřené testování, které vám zabere jen pár vteřin. Sežeňte si hóóódně velký svazek klíčů a hoďte ho mezi štěňata. Během chvilky uvidíte, která štěňata s hrůzou v očích utečou a které naopak popadne klíče a zdrhne s nimi…

Katka Houšková 

www.katcinasmecka.cz, www.villarivvis.sk 

Foto: archiv Katky Houškové, Roman Rakovan