Jak štěňátka přicházejí na svět, aneb Z deníčku těhotné Štěkny – 15. díl

Jeden z nejhorších dnů v životě chovatele se blíží, štěkníci se musí odstěhovat do svých nových domovů. Jak to chovatel snáší? A co je potřeba si připravit? Vítejte u posledního dílu seriálu Z deníčku těhotné Štěkny!

A je to tady! Blíží se den „D”, kdy se naši Štěkníci vydají do svých nových domovů. Bude se jim tam líbit? Nezapomenou na nás? A nebude jim smutno? Strávili jsme společně více než osm týdnů života, a že to bylo nabitých osm týdnů! A určitě na ně jen tak nezapomeneme. Ani náš trávník a květiny nezapomenou. Ani náš dům nezapomene. Ani naši sousedi... 

Jak šel čas 

Se štěňaty se to má tak... první tři týdny o nich skoro nevíte. Sice máte spoustu práce s péčí o jejich matku a s udržováním hygieny v porodní bedně, ale po pravdě – je to šťastné období, které si každý chovatel užívá. Váží štěňata, převazuje rozlišovací mašličky a jinak se na ty roztomilé chlupaté kouličky chodí v podstatě jen koukat. Sleduje, jak mocná příroda čaruje, jak ta drobotina roste, a pokud nenastanou žádné zdravotní obtíže, jsou to opravdu tři týdny nálože roztomilosti a úžasu.  

Celé ty tři týdny se ale těšíme, až ty malé kuličky konečně začnou běhat. Až začnou pořádně vnímat, až začnou štěkat, až si začnou hrát. Prostě až s nimi bude konečně legrace! A vůbec nám nedochází, že s jedním štěnětem, které jsme si kdysi donesli domů, ta legrace vážně byla. Ale že s osmi jí bude osm krát tolik, zatímco my máme pořád jen ty dvě ruce!  

A tak následuje pět týdnů zoufalství. Ty se skládají z neustálého strachu o jejich zdraví (jsou to paka, co pořád někam padají a něco žerou), z permanentní přípravy krmení (ano, žerou každé dvě hodiny, a když je nenakrmíte, hrozí apokalypsa), čtyřiadvacetihodinové péče o jejich zábavu (každý den nová hračka, jinak sbohem nábytku, nářadí, botám, oblečení...) a snahy zachránit na zahradě aspoň kousek trávníku a kytiček. A dál jsou tu bezesné noci, během kterých se snažíte stihnout svoji normální práci a v rámci možností uklidit domácnost do životu schopného stavu. A v pět ráno na novo...

A během těch pěti týdnů si říkáte, už aby byli z domu. A jak štěňata stárnou a rostou, zdokonalují se ve svých schopnostech ničit vám život a v osmém týdnu je z nich skutečně perfektně vycvičená likvidační četa, která se nebojí žádného úkolu a do každého se vrhá po hlavě. Většinou po vaší hlavě. A vy víte, že už je to moc. Že už nezvládnete nespat další čtyřicet osm hodin. Že jestli po tom trávníku budou běhat ještě týden, tak už nikdy žádná tráva nevyroste. Že vaši sousedé už bijí na poplach a jsou na cestě za starostou kvůli rušení nočního klidu. A v první řadě – že už jim to nestačí. Už dospěli do věku, kdy se musí osamostatnit. Do věku, ve kterém štěňata opouštějí smečku a musí se zařadit do nové rodiny, do rodiny, kde jich nebude osm, ale kde bude každý jedináček. Kde budou sbírat nové životní zkušenosti, mít nové zážitky, přijímat nové podněty a učit se každý den novým věcem. Ani při nejlepší vůli nic podobného nemůže a nedokáže chovatel poskytnout štěňatům, kterých je osm. A proto čím dřív opustí svou rodnou hroudu, tím lépe pro ně. 

A tak nastává další období v životě chovatele, a to období smutku. Poslední týden už stříháte metr a doufáte, že ten den nepřijde. Ale on přijde. Den, kdy si přijede osm rodin, čert ví jakých, a ti vám je odvezou. A ve vašem srdci zůstane jedna obrovská díra. Ty malé kuličky, o které jste se dnem i nocí starali, kvůli kterým máte pět kilo nadváhu, nervy v háji, oblečení bezdomovce a doma bordel jak v tanku, ale přesto jste je milovali celým svým srdcem, tak ty vám někdo sebere. A odveze, bůh ví kam. Ale tak už je to na světě zařízeno, a každý správný chovatel by měl ten odchod sobě usnadnit a štěňátkům zpříjemnit. 

Výbavička na cestu 

Nedávno volal jeden zájemce o štěně a jeho první otázka nebyla kupodivu na cenu, ale jestli dostane ke štěněti i pytel granulí. Tak každý máme jiné požadavky, někdo prostě slyší na akce. Štěně plus kotě zdarma! Ale měl v podstatě pravdu. Jedna z nejhorších věcí, která se může štěněti v novém domově stát je, že dostane úplně jiné krmivo, než na jaké bylo zvyklé. Následuje průjem, případně něco horšího.  

My krmíme BARFem, ale kvůli novým majitelům, u kterých nepředpokládáme takové nasazení, byla štěňátka zvyklá i na suchou stravu, tedy na granule. Granule krmíme lisované za studena, ze kterých není přechod na BARF (v případě zájmu nových majitelů) vůbec komplikovaný. Navíc štěňata v rámci syrové stravy dostávají opravdu všechno, a protože i fena matka je krmená přirozeně, mají velmi kvalitně vyvinutý střevní mikrobiom a jsou schopná strávit prakticky cokoliv, co stravitelné je. A protože nám na zdraví našich štěňátek velmi záleží, tak novým majitelům dáváme nejen krmení na prvních pár dní s sebou, ale ještě je (trochu pod nátlakem) donutíme, aby si kvalitní krmivo zakoupili předem, aby ho měli doma s předstihem.  

Pořídit výbavičku pro štěně totiž není jen tak, a často se na něco zapomene. A zatímco kupodivu všichni majitelé nakupují do zásoby hračky, misky a hřebeny, tak nakoupit si předem krmivo většinou nikoho nenapadne. A od toho je tady chovatel. Aby všem novým majitelům dal ještě před odběrem seznam potřebné výbavy, kterou je třeba pořídit, a pro jistotu jim ale nabalil něco s sebou.

A protože máme mezi našimi odchovanci řadu dobrých přátel, tak různé tety (majitelky našich předchozích odchovů) a babičky (majitelky prarodičů), tak samozřejmě i tchýně s tchánem (majitelé krycího psa) přijeli s hračkami a dárečky pro štěňátka. Aby na ně v novém domově nezapomněli. Odpověď tedy vlastně zní ANO, ke štěňátku dostanete opravdu bohatou výbavu. Takže je to tak trochu akční nabídka.

Kromě hraček a jídla dostávají štěňátka na cestu také něco, co jim bude připomínat domov. Kdysi se tradovalo, že malému štěněti by se v novém domově měl dávat do pelíšku budík (aby jim připomínal tlukot srdce matky), teplá lahev (aby mu připomínala zahřívání od sourozenců) a hadr, který bude navoněný (teda vlastně pěkně smradlavý) od celé smečky. Vzhledem k tomu, že naše štěňata jsou pěkní rošťáci a ještě nikdy nikdo z nich v novém domově nebrečel, první dvě rekvizity vypouštíme. Srdce matky stejně žádný tikot hodin nepřipomíná, navíc s matkou už dva týdny nebydlí. Teplá lahev by je sice zahřívala, ale oni si stejně chrápou každý sám a žádné tulení se sourozenci nepotřebují. Ale vůně domova, tak tu je potřeba mít s sebou pro případ, kdy na ně přijde smutná chvilka. A tak k těm naleštěným krásným dárkům ještě všichni dostanou odporně špinavý a smradlavý hadr, který jim bude připomínat domov, když bude nejhůř.

Administrativa je důležitá i v chovatelství 

Kromě toho, že jsme se všichni domluvili na podmínkách a předpokládáme, že z nás a nových majitelů budou dobří kamarádi, je nutné to hodit na papír. Kupní smlouva sice v tuhle chvíli vypadá jako zbytečnost, ale pořádek dělá přátele, a proto je dobré, když obě smluvní strany svou dohodu stvrdí podpisem a předejdou tak budoucím sporům. 

Co by měla taková kupní smlouva obsahovat? V zásadě je to na vás, každý chovatel si klade jiné podmínky. Kromě povinných údajů o chovateli, o štěněti, platebních podmínkách a samozřejmě o novém majiteli, jsou tu potom různé věci, které je třeba předem vyjasnit. Co všechno chovatel majiteli předal, co mu naopak nepředal a zavazuje se mu to dodat, kdy to asi bude, co se stane, když se to nestane... No, a v neposlední řadě jsou tu podmínky, které si někteří chovatelé, nás nevyjímaje, kladou. Pro mě osobně je nejdůležitější:

1. Umožnění pravidelných návštěv a kontrol
2. Účast na svodu mladých
3. Povinný RTG kyčlí a loktů
4. Předkupní právo
5. a další podmínky péče o psa, za jejichž nedodržení máme právo štěně majiteli odebrat

Nerada bych se někdy dožila toho, že moje štěně někdo někam prodá, daruje, a že skončí, bůh ví kde. A díky bohu, musím zaklepat, zatím to funguje. Prozatím každý majitel mého štěněte, když se ho chtěl zbavit (i ve vyšším věku), tak jako první vytočil moje telefonní číslo. Všem takovým navrácencům se nám vždy podařilo najít nový, lepší domov, ve kterém byli šťastní. A kde jsme o nich v první řadě věděli!

S kupní smlouvu majitel samozřejmě dostává mezinárodní očkovací průkaz, základní návod k použití (který po letech mého chovu už čítá asi dvacet stran, tedy taková malá publikace), a samozřejmě podrobný krmný návod.

Den „D” jsme tedy rozdělili nadvakrát..  

Polovina přijela v sobotu a druhá polovina v neděli. Dohromady bychom se totiž všichni na terasu nevešli. Pro štěně si vždy jezdí celá rodina, takže i tak to bylo dost natěsno. A teď je tu ta chvíle. Už jsme si vyměnili podpisy, veškeré informace, a teď se čeká, kdo se první zvedne. Kdo bude za toho darebáka, který nám to štěně odveze. Vzhledem k tomu, že poslední dvě hodiny se nám klepe brada, i úplný asociál vidí, že odebrat nám ty děti nebude jen tak. A že je dost dobře možné, že jim je ani nedáme! Že si to ještě rozmyslíme, smlouvu roztrháme, peníze vrátíme, a nic nedostanou. A v některých chvilkách mě to samozřejmě také napadá. Jestli bychom si aspoň půlku třeba nenechali...  

Ale potom se rozhlédnu po té zdevastované zahradě, přejedu po krvavých jizvách na rukou i na nohách, a kouknu na naše feny, které leží úplně vyčerpané v rohu zahrady a jejich pohledy říkají „bože tak už, už ať všichni jedou a nikdy se nevracejí!” A je to jasné, musíme se rozloučit.

Sbohem, Štěkníci, vybrali jsme vám skvělé rodiny a určitě se v nich budete mít skvěle. Přejeme vám na cestu samé štěstí a snad se brzy uvidíme.

„Zavolejte, prosím, večer, jak jste dojeli. A ráno, jaká byla první noc. A volejte prosím často!” Odjíždí poslední auto a je na čase začít ronit krokodýlí slzy.

To chce panáka. A ne jednoho.

Velké holky tančí kankán a radují se ze života.

• Teenager Godzila: „Kam všichni šli? S kým si budu hrát? Koho budu válet po zemi?”
• Matka Štěkna: „Díky bohu, že už jsou v trapu a už se nikdy nevrátí!”
• Zasloužilá matka Dráča: „Kdybys jen tušila, jak často se budou ti haranti vracet...”

Katka Houšková 

Foto: archiv Katky Houškové, Roman Rakovan 

www.katcinasmecka.cz, www.villarivvis.sk