Jak štěňátka přicházejí na svět, aneb Z deníčku těhotné Štěkny – 2. díl

Souhlasíte, že od krytí k potvrzení březosti je ještě poměrně dlouhá cesta? A ty nervy u toho! Znáte to také nebo naopak nevíte, co vás čeká, na co všechno se připravit a jak pro vaši fenku nastavit co nejoptimálnější podmínky“? A právě o tom všem se u nás nyní dočtete.

Když na něco čekáte, čas běží opravdu velmi velmi pomalu. Nicméně mise krytí je splněna. Štěkna má za sebou náročný a dlouhý sex a nyní přichází čas plný očekávání, nadějí, částečně i obav a neustálého sledování feny….

Kdo si počká, ten se dočká

Běžně rozšířený laický názor je ten, že na feně je březost poznat. Ano, já na feně podle chování březost poznám, ale nikdy nevím, zda je skutečná, anebo falešná. Některé feny svoje chování ale nemění vůbec a většinou spíš chovatel vidí to, co vidět chce. Chovatel podvědomě, a v horším případě i vědomě, feně začne přidávat na stravě. Té se začne automaticky zrychlovat metabolismus a než se nadějete, čubina je stále hladová a v jednom kuse se dožaduje jídla. Laik takovou situaci vyhodnotí jako jistou březost. Třetí týden po krytí už má fena tři kila nadváhu a na ultrazvuku potom není nic. Při troše šikovnosti ale lze po uplynutí třetího týdne plody nahmatat. Pokud se do toho chcete pustit, vyžaduje to nejen šikovnost, ale hlavně trochu znalosti o anatomii a samozřejmě opatrnost. Začátečníkovi bych to určitě nedoporučila – a navíc se nejedná o žádnou přesnou diagnózu, jen o předběžné potvrzení gravidity. Závazně ji stanoví až ultrazvuk.

Méně je někdy více…

Když si moc přejete, aby vaše fena úspěšně otěhotněla, uděláte pro to vše. A zejména, pokud je to váš domácí miláček. „Co dělá ta fena zase na gauči!?!“ „Štěknička moje, je těhotná, my se tady mazlíme…“, zaznívá z našeho obýváku. Páníček se mazlí a já skřípu zubama. Poněvadž je-li na gauči jedna fena, během chvilky jsou tam samozřejmě i ty další! Tak dost, spokojeně zabřezávat může fena i na pelechu, a že by z těch štěňat byl takový zisk, abychom následně měnili nábytek… ,to asi nevyjde. Ale péče a zvýšená starost o těhotnou fenu je samozřejmě na místě. Není nutné ji rozmazlovat, jakkoliv ji omezovat v pohybu nebo nedej bože překrmovat. I dobře míněná přehnaná péče může a často i bývá kontraproduktivní. Pokud totiž vaše fena skutečně otěhotní, to, co bude nejvíc potřebovat, bude dobrá kondice. Ne obrovská nadváha a ztráta svalové hmoty. Protože porod je z fyziologického hlediska poměrně náročný a fena na něj musí být dobře připravena. Tak jsme Štěkně řekli, aby si držela tajli, aby z ní i po porodu byla kočka, a ne bečka!

Žádné tréninky, ani skákání!

Pohyb jsme trošku omezili, ale pouze přiměřeně – tedy aby fena zbytečně příliš neskákala, zbytečně se nepřetěžovala a nechodíme na náročné vysilující túry. Ale máme pravidelné procházky, běžné hry na zahradě s míčky a podobně a staráme se o to, aby budoucí matka byla především v psychické pohodě. V tomto období už netrénujeme. Během celého roku jsme toho natrénovali až až – a pauza ve výcviku jen pomůže. Hlavním důvodem je především adrenalin, se kterým se zejména v první polovině březosti snažíme nepracovat. Protože odbourání adrenalinu je fyzicky velmi náročné a my aktuálně potřebujeme soustředit síly organismu především do ukládání plodů v děloze.

Fenka může plody i vstřebat!

Kritické období nastává mezi druhým a třetím týdnem březosti, počítáno od prvního krytí. V této periodě totiž dochází k usazování embryí v děloze a my potřebujeme, aby se jich uchytilo co nejvíc. Proto opravdu dbáme na to, aby fena měla dostatek všeho, především psychické pohody, aby nedělala žádné prudké pohyby – nechodíme na agility, ani na obrany, vynecháme veškeré náročné sportovní aktivity. Zbytečně necestujeme! A to ani s fenou, ani bez ní. Výlet do Tater tedy opět odložíme na další pětiletku. Pokud jste si na toto období naplánovali dovolenou, potom se rozhodněte, zda vám to za to opravdu stojí. Na konci prvního trimestru, pokud to tak můžu nazvat, byste měli být se svou fenou a zajistit jí maximální komfort a eliminovat stres.

Kvalitní a zdravá strava je na místě

A tak má i naše Štěkna všeho dost! V první řadě péče páníčka, který jí nespustí z očí, až mi s tím někdy leze na nervy. V druhé řadě je to samozřejmě kvalitní strava. Potenciálně březí fenu krmím stejně, jako psa před soutěží. To znamená trochu menší krmné dávky, zato kaloricky vydatnější. Přidávám na proteinech, přiměřeně i na tucích, zvýšenou pozornost věnuji dostatku minerálů a především – snažím se udržovat pořádek ve střevech. Organismus musí mít pocit komfortu a nepociťovat žádný nedostatek, protože fena musí být schopná nejen zabřeznout, ale také poskytnout dostatek makroživin pro vývoj plodů a následně vyrobit hektolitry mléka. Co ale nikdy, zejména v tomto období nedělám, jsou razantní změny v jídelníčku! Pokud na zdravém krmení své feny pracujete po celý její život, potom ani žádné změny dělat nemusíte. Pokud ale krmíte nezodpovědně, není na místě právě v období březosti měnit jídelníček za zdravější, kvalitnější, nebo kompletně přecházet na jinou stravu. To by nadělalo víc škody, než užitku!

Naši psi jsou krmeni přirozenou stravou, tedy BARF v kombinaci s přírodním, za studena lisovaným krmivem. A když je ten náš Štěkník těhotný (resp. doufáme, že brzy bude), měníme skladbu stravy jen lehce, resp. malinko ubíráme na zdravém selském rozumu a začínáme trochu počítat… V praxi to znamená, že stravu „od oka„ měníme za trochu přesnější odhad a více než dřív se snažíme vyvažovat krmnou dávku. Dietní rybu částečně nahrazujeme vepřovým, více hlídáme poměry svaloviny, vnitřností a kostí a nezapomínáme na minerální doplňky. I v běžném roce doplňujeme probiotika, ale nyní si hlídáme, aby to bylo dostatečně pravidelné. Na mojí kuchyňské lince to docela žije! Vlastně je to taková moje malá ZOO… Jogurty Vilda a Filda (pro psy v kozí variantě), něco málo klíčků a výhonků, na které většinou zapomenu, až z nich mám domácí bio zeleninu (i bez skleníku a hlíny!), vodní kefír a nově malý poklad – medová kombucha. To vše zapadá do konceptu přírodní, živé stravy a hlavně doplňování probiotik a péče o střevo. Protože jak známo, střevo je druhým mozkem a bez kolonií hodných bakterií ve střevní mikroflóře se žádný živý organismus neobejde. Tím méně ten, který má na svět přivést nové životy.

Kouzelná kaše je samozřejmostí!

Bez kouzelné kaše se osobně neobejdu a v období březosti zejména. Recept na kouzelnou kaši můžete najít v návodech / https://www.ecanis.cz/clanky/laska-prochazi-zaludkem-i-tim-psim-2-dil_403.html/ a já přidám několik tipů a vylepšení. Pro větší obsah vitaminu C (a také proto, že mi z loňska ještě zbyl a na okně už se louhuje letošní) přidávám navíc sirup ze smrkových výhonků. Pro lepší energetický potenciál a jako zásobník tuků můžete přidat jeden nebo dva vaječné žloutky. Pokud nemáte doma sušené kvasnice, můžete použít klidně i čerstvé. A konečně jablečný ocet někdy nahrazuji kombuchou, kterou jsem nechala zoctovatět. A protože všem psům úplně nepotřebuji dávat takovou pecku, tak „netěhotné“ feny dostávají light variantu s jogurtem místo smetany a v poloviční dávce všeho. Asi netřeba zdůrazňovat, že olej by měl být za studena lisovaný a jablečný ocet pokud možno v bio kvalitě. Pokud nevíte, kde sehnat květový pyl – tak vězte, že v každé prodejně včelích produktů nebo na trhu u stánku s medem bez problémů koupíte za úplně normální peníz.

Tak je, anebo není v tom?

A tak krmíme Štěknu, která na nás od rána do večera hladově valí svoje obrovské oči (ona je normálně celá obrovská, a teď vypadá ještě větší), a od konce druhého týdne sledujeme, zda nááááhodou nezpozorujeme hlenovitý výtok, který se někdy v souvislosti s uhnízďováním embryí v děloze vyskytuje. Marně. Štěkna se sice tváří strašně těhotně, ale žádný hmatatelný důkaz prozatím nemáme.

Dvacátý den – Štěkna zvrací! Jistě, nemusí to znamenat vůbec nic, ale my samozřejmě doufáme v ranní těhotenskou nevolnost. Postupně se začíná měnit i její chování. Ano, se sousedovic ovčandou sice naše holky nemají úplně vřelé vztahy, ale že se Štěkna pokusí projít plotem, aby jí zakroutila krkem, nás všechny trochu překvapilo. Plot přežil, sousedka také. Štěkna má asi trochu otřes mozku… ale tváří se vítězně, poněvadž sousedka odletěla od plotu na tři metry. Odpoledne už dává i Godzile najevo, že žádné vtipné hrátky se nyní nekonají, a je hrozně důležitá. Ale vysvětli to roční Godzile…  takže až napodruhé a s vyceněnými zuby. Po ukázce dentální hygieny i jinak dost neodbytná Godzila pro jistotu vyklízí pole a s „těhotnou“ Štěknou teda nechce nic mít. Pořád ale nevíme, jak moc je ta fena těhotná, jestli se můžeme těšit na pěkný vrh, nebo na léčbu falešné gravidity. Čas se vleče jako týden před výplatou a ultrazvuk máme objednaný až na dvacátý pátý den.

Hurá, povedlo se!

No, vydrželi byste to? Já ne! A tak se stalo, že dvacátý třetí a dvacátý čtvrtý den jsem znovu zabořila prsty do Štěknina černého kožíšku a jemnými pohyby v oblasti podbřišku nahmatala cosi, co by mohly být plody. Ale také nemusely. Pravdou je, že po oba dny jsem došla ke stejnému zjištění – tedy že tam „něco“ je.  A dvacátý pátý den ultrazvuk ukázal, že jsem se skutečně nemýlila. Je to tak, čekáme štěňátka!

Foto: archiv Katky Houškové, Roman Rakovan

http://www.katcinasmecka.cz/

www.villarivvis.sk