Jak štěňátka přicházejí na svět, aneb Z deníčku těhotné Štěkny – 7. díl

Vidí, oni už vidí! Jste zvědaví, jak vypadá život štěňat po třetím týdnu? Jaké jsou jejich první pohledy na svět, první vědomé hry a první pořádná sváča? Další díl našeho seriálu je tady!

Třetí týden se naši Štěkníci dívají na svět doširoka otevřenýma očima. A aby bylo na co koukat, je třeba jim začít připravovat různé podněty. Na nožičkách se to sice ještě moc neudrží, když se to rozběhne, tak to upadne, ale zvědavé je to jako opice! Do porodní bedny jsme nainstalovali hračky a celé dny se bavíme tím, jak se ta banda snaží je urvat. Tady už se rýsují první lovci, první destruktoři a první flegmatici. Je to neskutečná radost pozorovat, jaké jsou mezi nimi obrovské rozdíly.

První výlet

Hračky v porodní bedně jsou fajn a zabaví štěňata na den či dva. Potom to už ale chce opravdové zážitky. Tak hybaj, bando, jde se ven! První krůčky po trávě se nesly v duchu obrovského šoku. Když jsme prcky vynesli ven, celá parta asi minutu seděla bez hnutí, nikdo téměř nedýchal. Údivem, strachem i překvapením. Až když dorazila máma, tak dech beroucí ticho přerušil nadšený jekot a boj o cecíky. Tak je to dobrý, je tu máma, také je tu mléčný bar, asi jsme tu správně. Nejsme ztracení! Zbytek dne strávili Štěkníci na prostoru asi deset krát deset metrů, tedy na přední části dvora, kde si vytvořili přirozenou hranici takzvaně „nadohled“. Jakmile se někdo trochu vzdálil, už byl řev jako o život. Sice už vidí, ale zřejmě ne tak daleko, aby našli cestu zpátky. A také už je jasné, kdo je největší hysterik, průzkumník a lotr. Samozřejmě se jako první projevují holky. Červená s fialovou běhají nejdál a běhají samy. Ale zatímco červená při ztrátě orientace začne vřískat na celé kolo a čeká, kdo ji zachrání, tak fialová je suverénní a když se ztratí, tak se časem sama najde. No, to bude pěkné kvítko! Růžová s oranžovou se pohybují s naprostou jistotou, ale pouze ve společnosti někoho jiného. Chlapci jsou rádi, že jsou rádi. Pohybují se pouze v rámci teritoria – buď z lenosti, nebo z obav okolního nebezpečí, nebo prostě jen nechtějí opustit prostor, kam přichází žrádlo. Štěkna to všechno sleduje zpovzdálí a nemůže se na to svoje potomstvo vynadívat!

První opravdové jídlo

A když už ti naši nezbedníci vidí a umějí se pohybovat po trávě, je na čase trochu ulevit mámě v krmení a zkusit první skutečné jídlo. V časech mých granulových začátků byly prvními příkrmy většinou různé instantní kaše od granulových výrobců, případně tvaroh s kozím mlékem. A vždycky byl výsledek úplně stejný. Štěňata jako prasata, špinavá až za ušima, všechna hmota skončila v kožichu a v žaludku nic. Od té doby, co krmím masem, je to zcela jiné. Jako první příkrm jsme si připravili kombinaci hovězího a kuřecího masa, které jsme najemno rozmixovali s kozím mlékem. A to byl fofr! Je to nádhera, jak příroda sama ví, co má dělat. Když si vzpomenu na ty nešťastné uprasené tlamičky obalené kaší, na kterou nikdo neměl chuť, tak to se vážně nedá srovnat. Malá dávka masa zmizela v našich otesáncích asi za pět vteřin a misky se leskly čistotou!

Jednoho by to skoro zmátlo a šel by připravit další dávku, my jsme ale opatrní. Nic se nemá přehánět, a tak ani žaludek není třeba hned první den šokovat. Další maso bude až zítra!  Je zkrátka radost je krmit. Jen aby jednou nesnědli i nás.

Po prvním dni venku jsou štěňata úplně tuhá. Doslova. Tenhle výlet je neskutečně zmohl, a tak bez odmlouvání zalehli do porodní bedny a spali a spali… S jednou přestávkou na krmení v podstatě chrněli až do rána. Samozřejmě hned s ranním rozbřeskem, kdy se jim opět otevřela jejich zvědavá očka, se začali dožadovat dalších zážitků. Druhý výlet ven už byl o poznání veselejší. Žádné obavy se nekonaly, Štěkníci se rozutekli po včera zmapované lokalitě a nadšeně si hráli. Asi hodinu. Potom přišlo další masové krmení, a když si naplnili bříška a doplnili energii, začali prozkoumávat další oblasti předního dvora. Než bys řekl švec, celá přední zahrada byla jejich! A tak nám začíná veselé období neustálého přepočítávání štěňat. A že se ti černoši počítají sakra blbě!

Největší suverén

Fialová je vážně dáreček. Jak si tak běhá po zahradě, zahlédne velké holky, jak běží dozadu. Samozřejmě se rozběhla za nimi, jenže už na terase nestačila jejich tempu a najednou zůstala úplně sama na novém místě. Tak sledujeme, co bude. Jestli začne vyvádět, aby přivolala mámu, nebo bude hledat cestu zpátky. Ani jedno, ani druhé! Té třítýdenní chlupaté kuličce, která sotva vidí, je už úplně jedno, že se ztratila. Vlastně o tom ani tak nepřemýšlí. Sourozenci jí nechybí, že je na cizím místě je jí fuk a s nasazením (a ocáskem zdviženým dominantně pěkně nahoru) se vydává prozkoumat, co všechno na té terase máme.  Asi nemusím říkat, že již odpoledne běhaly na terasu vesele všechny holky a i kluci už pomalu pokukovali, kam že to holky pořád chodí. Je to neuvěřitelné, že během dvou dnů štěňata získají takovou jistotu a zpracují tolik nových podnětů.

Zahrada bezpečná a zabezpečená

Na co by se měl každý chovatel připravit, než vypustí štěňata ven, je zabezpečení zahrady. Ačkoliv si to většinou neuvědomujeme, běžná zahrada je pro malá štěňata smrtelnou pastí. Jedovatými rostlinami počínaje (ano, všichni je máme na zahradě a většina z nás to ani neví), přes různé nebezpečné materiály až po místa, kde se dá někam spadnout nebo něco na sebe shodit. Anebo něco sežrat! A potom jsou tu samozřejmě zase naopak věci, které je třeba před štěňaty ochránit. A to velmi důkladně! Jako první přišly na řadu jedovaté oleandry, ty musí do minimálně metrové výšky, potom další nejedovaté květináče, se kterými bychom se ale rádi ještě někdy potkali. Kolem okrasné trávy přijde pletivo. Levandule přežijí všechno a pivoňky – no ty zase příští rok vyrostou. Juka je celkem jedlá a také dost odolná. Potom je ale potřeba zabezpečit schody (kvůli riziku břišní kýly), zajistit vchod do otevřené kůlny, kde se nachází různá hnojiva a také často ostré zahradní nářadí a dát pozor na hlubší nádoby s vodou. Pokud máte doma zahradní jezírko nebo bazén, je třeba je zabezpečit dvojnásob!

Tak máme za sebou druhý den. Štěkníci už obývají celou přední zahradu, někteří terasu, měli dvě krmné dávky masa a opět usnuli spravedlivým spánkem. Kdybychom věděli, že to bude naše poslední klidná noc, tak bychom si ji užili o něco víc.

Každý den větší, rychlejší, statečnější a silnější. A chytřejší?

Třetí den „nového života“ se Štěkníci už od rána opět dožadují výletu ven. Roman není doma, aby mi pomohl je vynést, takže jdeme poprvé po vlastních. Po otevření porodní bedny štěňata kupodivu úplně bez problémů vyběhli správným směrem a ve spolupráci se Štěknou se mi je podařilo vyvést ven – jen po cestě je pár loužiček. Jak jinak. Štěkníci si spokojeně hrají venku a já jdu utřít loužičky a připravit maso. Přední dvorek už je jim ale samozřejmě malý, to je jasné. Vždyť už jsou tu třetí den! Sice ho ještě nezvládnou celý přeběhnout, aniž by po cestě upadli a usnuli, ale když vyjdou síly, běží až na terasu. Všichni. No potěš, to jsou tedy výtržníci. Jediný, kdo nepotřebuje žádný větší prostor, je hnědý pejsek. Když všichni běží do světa, hnědák sedí a přemýšlí, zda mu taková námaha stojí za to. Dobře už si spočítal, že jídlo se podává vždycky u dveří, tak proč lítat jako blázen někam jinam? Tolik zbytečné námahy….

Krmení je vážně rychlovka

Do krmení dnes přijdou tři dávky masa. Kromě střídání hovězího a kuřecího tu máme ještě jehněčí konzervu od Reica a také trochu mletých vnitřností. Je to úplně jedno – co smrdí po mase, to vdechnou za pět vteřin. Začíná být trochu honička jich všech osm nakrmit tak, aby všichni měli svoji krmnou dávku a aby si nelezli do misek. Dnes překvápko, Štěkníci objevili v misce vodu! Venku je celkem teplo, takže jsme očekávali, že je voda potěší… ale zatím ji považují za odpornou. A protože z mámy teče mléka pořád hodně, vodu k životu nepotřebují. Trávení je u všech úplně skvělé! Naše obavy z prvních krmení se nenaplnily a štěkníci produkují úplně parádní bobky. Další výrazný rozdíl proti krmení industriální stravou.

První rušivé vlivy a trénink odolnosti

Jako první výraznější rušivý efekt, který štěňata zažívají, je štěkot a hlídání našich fen. Ne nadarmo se Štěkna jmenuje Štěkna, že? I za normálních okolností holky hlídají velmi spolehlivě, nyní je to ale jiné. Na zahradě máme osm mimin, které je potřeba chránit, a tak štěkají i v situacích, které by je jinak nechaly v klidu. Pokaždé, když ty naše tři obludy vyletí k bráně a začnou štěkat jako o život, Štěkníci mají šok a s hrůzou se běží schovat. Zřejmě jim bude trvat pár dní, než si zvyknou. A dlužno dodat, že hlasitost a hlídání našich holek je momentálně tak razantní, že se pokaždé vyděsím i já. A tak se prckové pomalu připravují na rušný život, který je teprve čeká.

Tak dobrou noc, Štěkníci, máte za sebou třetí den venku. Co budeme dělat zítra? Jóóóó zítra, kdybychom jen věděli, jaká nás dnes čeká noc. Vážně si myslíte, že štěňata po třetím dnu plném zážitků poslušně usnou? Haha! Ale to si povíme příště!

Foto: archiv Roman Rakovan

http://www.katcinasmecka.cz/

www.villarivvis.sk