Jak štěňátka přicházejí na svět, aneb Z deníčku těhotné Štěkny – 9. díl

V minulém díle jsme se probrali dlouhým seznamem zájemců a dnes si povíme něco o socializaci, o povinné výbavě chovatele hovawartů a vůbec o tom, jak se štěňátka připravují do života a co všechno je v jejich prvních týdnech důležité a proč.

Štěkníkům táhne na čtvrtý týden, a ačkoliv se teprve nedávno narodili, brzy už bude za námi první polovina společně stráveného času. Pomalu se začínáme smiřovat s tím, že je nakonec opravdu prodáme, a tak se snažíme si každý den s nimi užít na plné pecky. Už to nejsou jenom malé kuličky, které celý den prospí, už jsou to psi! Opravdoví psi, kteří vnímají okolní svět, vrčí, štěkají, hrají si a rozvíjejí svoje dovednosti. Každým dnem jsou větší, šikovnější, odvážnější a samozřejmě i rychlejší. A naším úkolem pro následující čtyři týdny bude nejen krmení, ale především jejich příprava do života.

Na rané socializaci záleží

V životě už jsem viděla hodně. Viděla jsem štěňata odchovávaná v garáži, bez denního světla a jakýchkoliv vnějších podnětů. Viděla jsem štěňata odchovaná v ohrádce na deseti čtverečních metrech, bez možnosti rozvíjení pohybové motoriky. Pokud se ovšem jedná o plemena typu německý ovčák, který nemá dlouhodobou paměť, není to asi v konečném důsledku taková katastrofa. I když já osobně bych si štěně z takové odchovu zcela jistě nepořídila. Hovawart má ale paměť jako slon a veškeré dojmy, kterých se mu od narození dostane, ovlivní nějakým způsobem jeho budoucí život. V případě hovawarta mluvíme o socializaci opravdu už od tří týdnů věku a klademe na ni velký důraz. Co si hovawart neosvojí do třinácti týdnů života, bude horko těžko dohánět. A protože apriori předpokládáme, že noví majitelé budou většinou spíše začátečníci, snažíme se co nejvíce práce udělat už v rámci odchovu. Proto je potřeba začít vážně brzy!

Zabavit štěňata znamená být opravdu kreativní

Štěkníci už bez problémů přeběhnou celou přední zahradu až na terasu, a protože není v našem zájmu, aby lítali až do zadního traktu pozemku, kde bychom je spolehlivě poztráceli, musíme jejich zájem udržet právě na terase. Není to zase tak těžké, protože na terase jsme celý den, máme tady takovou „mobilní kancelář” a tak můžeme být celý den ve společnosti štěňat a můžeme je mít stále pod kontrolou. Sama naše společnost by ale určitě nestačila, a tak jsou na řadě hračky, průlezky, zábava – zkrátka zajímavé kratochvíle, které se odehrávají právě v přední části zahrady a štěňátka tudíž nemají motivaci běhat nikam jinam.

Štěňata jsou ovšem jako děti. Baví je jen nové hračky, staré hračky jsou prostě okoukané a s těmi si nehrajeme! Proto je potřeba každý den dělat nějakou změnu. Pokud bychom hned první den vypustili štěňata do hotové zahrady, kam bychom jim naházeli všechny hračky, bavilo by je to přesně jeden den. Proto hračky a průlezky dávkujeme postupně, aby měli každý den nebo každé dva dny něco nového. Něco zajímavého, co přiláká jejich pozornost, co je na chvíli vážně zabaví.

Plyšáci!

Bez plyšových hraček si odchov asi nikdo nedokáže představit. Kteří plyšáci jsou ale ti správní? Dobrý plyšák nemá žádné plastové komponenty, které by mohlo štěně spolknout (např. korálkové oči). Dobrý plyšák je dostatečně odolný, aby při prvním přetahování mezi štěňaty nedošlo k nějaké fraktuře a následné pitvě. Střeva plyšáků totiž nebývají stravitelná. Dobrý plyšák je dostatečně velký, aby se na něj dokázalo pověsit hned několik štěňat. A především – dobrý plyšák se druhý den odstěhuje a místo něj se nastěhuje jiný. Jiný, kterému budou moct štěňata natrhnout švy. Proto na hraní pro štěňata používáme především hračky pro psy přímo určené, protože dětské hračky většinou nemají velkou výdrž. Za pozornost stojí i velikost! Jeden by řekl, že malým štěňatům stačí malé hračky. Omyl! Čím větší kořist, tím větší radost! Jasně, že malá štěňata mají menší hračky, ale občas jim poskytneme i nějakou větší, a to je potom radosti. Když se mrňousovi podaří vyhrát a odnést velkého plyšáka, je z něho o hlavu větší, hrdý hovawart! Ocásek i hlava se nesou až do nebe, jak se to štěně chlubí obrovským úlovkem!

Hračky zvukové

Bez těch bychom si dost dobře dokázali představit klidný odchov, a proto je štěňatům nekupujeme. Ale jak už to bývá, máme dostatek „dobrých” kamarádů, kteří při každé návštěvě nějaké strašlivě pískací, ječící, řvoucí a cinkající hračky donesou. Asi netřeba říkat, jakou radost taková hračka způsobí štěněti ve chvíli, kdy přijde na to, jak se na ni „hraje“. Sbohem, klidné odpoledne u kafíčka. Je to sice neskutečně otravné, ale zato se malé štěně už v tomto věku učí, že samo vlastní aktivitou dokázalo vyvolat aktivitu na druhé straně. A to se bude v životě hodit!

Průlezky, houpačky, prostě dětské hřiště!

Ano, jako na dětském hřišti to vypadá na naší zahradě v době odchovu štěňat. Jednou z důležitých součástí odchovu je rozvíjet u štěňat pohyb, šikovnost, zpevňovat svalovou soustavu a také učit štěňata odolnosti vůči různým povrchům nebo stísněným prostorám. Proto už od malička poskytujeme štěňatům různé tunely, roury, stany, průlezky připomínající kladinu, houpačky a různé nepříjemné povrchy. Malé štěně totiž nic z toho neřeší jako problém, naopak, je to vítaná zábava, změna, zkrátka zážitek. Povrch, který by v budoucnu mohl pro ročního puberťáka znamenat noční můru, je pro štěně zkrátka sranda. A více než kde jinde právě zde platí otřepané ale pravdivé „co se v mládí naučíš...” A úplně stejné je to s překonáváním překážek jako jsou různé kladiny nebo pohyblivé povrchy, které štěně z míry nevyvedou, nebo pouze minimálně. Ale jsou to zkušenosti, které každý pes ve svém dospělém životě nějakým způsobem zúročí – ať už na cvičáku, nebo v běžném provozu.

Nárazové a nepříjemné zvuky

Ne nadarmo se u řady plemen, hovawarta nevyjímaje, vylučují z chovu jedinci s reakcí na střelbu. Pes, který nepřiměřeně reaguje na nárazový zvuk, je z chovu bez milosti vyloučen, protože tato jeho bázlivá reakce se přisuzuje genetickému zatížení. Ne vždy tomu tak ovšem musí být, někdy je reakce na střelbu získaná v nějaké nepřiměřené situaci, kterou pes špatně vyhodnotí. A stává se to poměrně často! Psi jsou totiž na zvuky mnohonásobně citlivější než lidé a jen těžko si umíme představit, jak může být taková střelba pro psa nepříjemná. Aby naše štěňata byla kvalitně připravena do života a zvuky běžného provozu je v životě neděsily, připravujeme je už u nás na zahradě. Na terase máme nainstalovaný přehrávač s poměrně silnými repráky a od malička pouštíme štěňátkům různé zvuky. Samozřejmě je to jako se vším – pomaloučku a polehoučku. Když sousedi sedí na terase ve vedlejší zahradě, často se podivují, kdo že to dělá za poledního slunce ohňostroj nebo jak je možné, že přijíždí vlak, když železniční trať je vzdálená několik kilometrů. Občas také přistává letadlo a samozřejmě někdy si ze sousedů i trochu „vystřelíme”. Co by člověk pro ty štěkníky neudělal! Policii na nás ještě nikdo nevolal a sousedi jsou sice občas trochu šokovaní, ale zvládají to v pohodě. Také budou kvalitně socializovaní!

Socializace ve smečce je k nezaplacení

Nezanedbatelným zdrojem socializace jsou samozřejmě návštěvy, a to jak lidské, tak ty psí. Naše smečka čítá tři feny, které jsou se štěňaty od rána do večera, vychovávají je, hrají si s nimi, a tak mají prckové od koho odkoukávat a od koho se učit především sociálním vazbám. Zároveň se na naší zahradě pohybují dvě labradorky, feny naší spolubydlící. Ty sice nejsou se štěňaty celý den, ale rovněž poskytují pravidelnou zábavu a zdroj zkušeností a sociálního chování. A takové „tety” jsou úplně k nezaplacení! Zatímco matka, unavená porodem a vysílená kojením, má sotva náladu se té nezvedené bandě ještě věnovat, další čtyři feny se postarají o jejich zdravý mentální vývoj a naučí je mnoha dovednostem. A samozřejmě i mnoha neplechám.

Děti jako kámoši, ne jako hrozba nebo kořist

Aby byl správný psychický vývoj štěňat kompletní, musejí mít také podněty od lidí. Nejen od nás, kteří s nimi trávíme celé dny, ale také od lidí cizích – od návštěv, sousedů, brzy samozřejmě i od prvních návštěv zájemců a co je opravdu důležité, to jsou kontakty s dětmi. Hovawart je pes od přírody nedůvěřivý a pokud s dětmi nevyrůstá, často se k nim v budoucnu staví velmi opatrně až ostražitě. Ne proto, že by děti neměl rád, ale zkrátka proto, že jim nerozumí a představují pro něj hrozbu. Taková setkání bohužel často končí i úrazem. Proto rádi zveme na návštěvy rodiny s dětmi, aby si štěňata již od malička zvykala, že děti jsou fajn, že je s nimi zábava a že je dobré s nimi vycházet. Má to ale jeden háček. Ne každé dítě je natolik vychované a natolik odolné, aby se taková socializační návštěva neminula účinkem a aby nakonec nenadělala víc škody než užitku. Nevychované či dokonce rozmazlené dítě určitě není vhodným socializačním prvkem. Poměrně důležitý je také věk dětí. Takové tříleté dítě si v početní převaze osmi štěňat ani neškrtne a je více než pravděpodobné, že celou návštěvu stráví na zemi a skončí s roztrhanýma kalhotama a okousanýma ušima. A naším cílem není učit štěňata dítě roztrhat, ale učit ho vhodným a hlavně vyrovnaným hrám.

Otec, který nebyl u porodu, se dostavil na kontrolu potomstva

Protože naše štěňátka jsou ještě malá, začali jsme instalací prvních menších průlezek, střídáme množství hraček, zvuky pouštíme prozatím s citem a jako úplně první návštěvu jsme pozvali ty nejvíce neodbytné a nejzvědavější kamarády, a to majitele krycího psa – Mirku a Stana. A jaká by to byla návštěva bez hlavního aktéra? A tak štěkníci v necelých čtyřech týdnech konečně poznali i svého taťku. Zatímco prckové touto návštěvou nebyli nijak ohromeni, chudák táta Casper byl lehce v šoku. Takovou drobotinu ještě nikdy neviděl a moc nevěděl, co si má o tom vůbec myslet. Nicméně snažil se být celou dobu nad věcí a tvářil se jako hrdý otec. Pravda je, že s koncem návštěvy mu spadl velký kámen ze srdce, že už může jet domů... Ale návštěva to byla pro všechny velmi příjemná. Mirka jako správná babička dovezla spoustu hraček a dobrot a mazlila prcky, co se do nich vešlo. Je moc fajn, když máte velkou kynologickou rodinu!

Katka Houšková

Foto: archiv Katky Houškové, Roman Rakovan

www.katcinasmecka.cz, www.villarivvis.sk