Jak truchlit a vzpomínat na psího parťáka? – 4. díl

Také už jste někdy zažili odchod zvířecího parťáka za duhový most a velmi vás to trápilo? To je zcela přirozený stav a každý z nás si to musí „odsmutnit“ prostě po svém, někdo kratší dobu a jiný naopak déle. A my vám v dalším díle našeho seriálu společně s Lukášem Illekem nabízíme zamyšlení právě na toto téma…

Ztráta domácího mazlíčka může být pro mnohé nesmírně bolestivou zkušeností, kterou nelze jednoduše ignorovat nebo zlehčovat. Domácí mazlíčci, ať už jde o psa, kočku, papouška nebo malého křečka, se často stávají členy rodiny, jejich každodenní přítomnost naplňuje naše životy radostí, pohodou a někdy i důležitou podporou. Jejich odchod tak může vyvolat silné emoce, které jsou v mnohém podobné těm, které cítíme při ztrátě blízkého člověka. Jak tedy správně prožít smutek a truchlení za domácího mazlíčka?

Domácí mazlíček jako člen rodiny

Pro většinu lidí domácí mazlíček představuje víc než jen zvíře. Je to společník, důvěrník, přítel a zdroj radosti. Rodiny i jednotlivec si vytváří s mazlíčky pevné emocionální pouto, které může být stejně silné jako pouta s lidmi. Mazlíček je součástí každodenního života a jeho odchod znamená nejen fyzickou ztrátu, ale také vytržení z mnoha rituálů a návyků – od každodenního venčení po společné chvíle na gauči.

Smutek, který přichází se ztrátou mazlíčka, může být stejně intenzivní jako smutek po úmrtí blízkého člověka. Zvláště u lidí, kteří žili sami, a jejich mazlíček pro ně byl hlavním zdrojem společnosti, může být tato ztráta zničující. Někdy je ale smutek po ztrátě mazlíčka společensky přehlížen, bagatelizován nebo dokonce odmítán, což může ještě více prohloubit bolest postiženého.

Proces truchlení a přirovnání k lidskému zármutku

Truchlení za mazlíčka je velmi individuálním procesem a může trvat různě dlouho. Zahrnuje všechny fáze zármutku, které jsou známé i v případě lidské smrti: popírání, hněv, vyjednávání, deprese a nakonec přijetí. V první fázi člověk možná odmítá uvěřit, že jeho mazlíček je skutečně pryč, a stále očekává, že ho uvidí vbíhat do dveří. Hněv může být směřován na veterináře, nemoc nebo i sebe, pokud se jedinec cítí zodpovědný za smrt mazlíčka. Vyjednávání může spočívat v pocitech jako „kdybych udělal něco jinak, mohl/a by tu stále být.“ Deprese, která přichází následně, může zahrnovat pocit prázdnoty a smutku, kdy si člověk uvědomí, že už nikdy se s mazlíčkem nesetká. Nakonec přijde přijetí, kdy si člověk uvědomí, že jeho mazlíček měl svůj životní příběh, a že odchod je přirozenou součástí tohoto příběhu.

Přirovnání ztráty mazlíčka ke ztrátě blízkého člověka není přehnané. Lidé, kteří nikdy neměli blízký vztah s domácím mazlíčkem, mohou tento druh bolesti nepochopit. Ale pro ty, kteří měli zvíře jako součást každodenního života, je to opravdová ztráta, která si zaslouží plné prožití smutku.

Jak se rozloučit a jaké jsou možnosti truchlení

Rituál rozloučení

Důležitým krokem, jehož důležitost nám dojde až později, je samotný proces důstojného rozloučení. Pro naše „uzdravení“ a přijetí odchodu zvířecího přítele je důležitý pocit, že jsme rozloučení s mazlíčkem provedli důstojně jak si náš mazlíček zasloužil. Není podstatné, zda jsme ho sami pohřbili na zahrádce, využili služeb zvířecího krematoria nebo se naše kroky rozešli v samoobslužném pietním místě Memory Pet Point. Tyto rituály nám dávají příležitost pochopit, že společná cesta končí a uzavírají tuto kapitolu našeho života, a dávají nám možnost poděkovat za společně strávené chvíle.

Sdílejte své emoce s rodinou a přáteli

Jedním z nejdůležitějších kroků při truchlení je sdílení emocí. Mluvení o svých pocitech s blízkými, kteří rozumějí, co pro nás mazlíček znamenal, může pomoci zpracovat smutek. Rodina, přátelé nebo komunita lidí, kteří si prošli podobnou zkušeností, mohou poskytnout podporu a pochopení. Pokud máte pocit, že vaši přátelé nebo rodina situaci nepochopí, zkuste se obrátit na online skupiny nebo fóra věnovaná lidem, kteří ztratili své mazlíčky nebo se svěřte se svými pocity lidem, ke kterým máte důvěru, ať už je to sousedka, kadeřnice nebo lékař.

Vyhledání odborné pomoci

Pokud se cítíte zahlceni smutkem a nevíte, jak se s ním vyrovnat, může být vhodné vyhledat pomoc odborníka. Psychoterapeuti či poradci zaměření na ztráty mohou pomoci najít způsob, jak smutek zpracovat. Existují i terapeuti, kteří se specializují na ztrátu domácích mazlíčků. Vyhledání odborné pomoci není známkou slabosti, ale naopak odvahy a péče o své duševní zdraví. Myslete na to, že váš mazlíček by si určitě nepřál, abyste byli nešťastní.

Vytváření vzpomínkových míst a oltářů

Pro mnoho lidí může být útěchou vytvořit místo, kde mohou svého mazlíčka vzpomínat. Vytvořte si doma či na zahrádce své místo, chcete-li „oltář“, s fotkami, hračkami nebo oblíbenými předměty mazlíčka, kde si můžete v klidu sednout, zapálit svíčku a připomenout si všechny krásné chvíle, které jste spolu prožili. Tento prostor může sloužit jako místo k meditaci, modlitbě nebo jen tichému rozjímání. Je však dobré nepodléhat na tomto místě smutku a trávit tam příliš mnoho času. Vhodnější je vytvořit si novou rutinu, kterou budete vnímat pozitivně. „…. až odpoledne přijdu z práce, stavím se na chvilku u Roníka a povím mu, co jsem dnes zažil.“

Výroba vzpomínkových předmětů

Fyzická upomínka života našeho chlupáče nám pomůže nezapomenout. Není důležité, zda si ponecháme oblíbený míček, fotografie nebo si necháme vyrobit Památeční sklo či šperk s popelem. Podstatné je, že nám tato fyzická připomínka nedá zapomenout na jeho život, ať už ji máme uloženou na vzpomínkovém místě, nebo ji nosíme stále při sobě. Tyto pietní předměty nám mohou přinést pocit uzavření a pomoci v procesu smíření se se ztrátou.

Přijetí a uzavření   

Truchlení je proces, který nemá pevně daný časový rámec. Někdo se může cítit lépe po několika týdnech, jiný potřebuje měsíce, aby se s odchodem mazlíčka smířil. Důležité je především si dát dostatek času a prostoru pro zpracování smutku. Neexistuje „správný“ způsob, jak truchlit – každý si tímto obdobím prochází jinak.

Co je však podstatné, je nezlehčovat své emoce. Smutek po ztrátě mazlíčka je opravdový a zaslouží si naši pozornost. Může se také stát, že se po nějaké době objeví myšlenky na pořízení nového mazlíčka. To může být zdravý krok, jak pokračovat v životě a otevřít své srdce novému společníkovi. Není to ale náhrada za předchozího mazlíčka – každý zvířecí přítel je jedinečný a zůstane navždy součástí našeho života.

A jak je to správně?

Všechny způsoby jsou správné a žádný z nich není lepší či důstojnější.

Ztráta domácího mazlíčka může být velmi náročnou životní zkušeností. Je důležité si uvědomit, že takový smutek je přirozený. Ať už se rozhodnete pro sdílení s rodinou, vytvoření vzpomínkového místa, nebo hledání odborné pomoci, důležité je, aby tento proces přispěl k uzavření a smíření se se ztrátou. Vzpomínka na mazlíčka může zůstat živá prostřednictvím našich vzpomínek, fotografií a rituálů, které nám pomohou udržet jeho místo v našem srdci.

Lukáš Illek

Foto: archiv Lukáše Illeka a Memory Servisu, s. r. o.

Kontakt:
Memory Pet Point
www.memorypetpoint.com; info@memorypetpoint.com; Nonstoplinka 481 012 204

Krematorium zvířat česká Lípa
www.krematoriumzviratcl.cz; info@krematoriumzviratcl.cz, Nonstoplinka 481 012 200
https://www.facebook.com/KrematoriumZviratCeskaLipa/

Provozovatel:
Memory Servis s.r.o.
Dubice 32, 470 01 Česká Lípa
Obchodní ředitel: Lukáš ILLEK
E: lukas.illek@memoryservis.cz, T: 481 012 205