Jako čtyři mušketýři – to je belgická čtyřka!

Víte, že belgičtí ovčáci jsou podobně jako Dumasovi mušketýři celkem čtyři? A rozhodně za nimi svou povahou a statečností příliš pozadu nezůstávají! A my vás o tom určitě rádi přesvědčíme…

Belgičtí ovčáci zažívají v posledních letech obrovský boom. Jsou čím dál populárnější a stále více a více vidět. Zaujímají své místo prakticky ve všech kynologických sportech, jsou často používaní jako služební psi, ale neméně oblíbení jsou i milovníky výstavního klání, či „jen“ jako rodinní společníci. A jak již společná část jejich názvu napovídá, pocházejí z Belgie a jsou celkem čtyři – groenendael, tervueren, malinois a laekenois.

Kde se vzal tento čtyřlístek?

Belgickým ovčákům je něco málo přes sto let. Jak již bylo napsáno, jejich domovinou je úchvatná Belgie. A téměř každý z nich získal své jméno po některém belgickém městě. Ale nepředbíhejme... Takže před rokem 1891 se o belgických ovčácích ještě moc nemluvilo. Mohli jsme však pozorovat prakticky po celé Evropě ovčácké psy jim velmi podobné. Tito psi se mezi příznivci ovčáckých psů opravdu prosadili a nakonec skupina několika nadšených lidí vytvořila v Bruselu spolek pro čistokrevný chov tamějších psů pod názvem „Club du chien de berger belgie“.

Kdo určil směr?

Absolutně první akcí tohoto klubu byla „výstava“, na které bylo předvedeno celkem 117 jedinců – předchůdců dnešního belgického ovčáka. Tuto akci tehdy svolal velký příznivec těchto psů profesor Adolphe Reul (1846 – 1907). Zde profesor Reul vytyčil znaky plemene: tři varianty srsti – dlouhosrstá, hrubosrstá, krátkosrstá a zbarvení černá, tmavošedá, hnědě žíhaná s, anebo bez tmavě žlutých odznaků a také kalně šedobílá; ucho vzpřímené, výška v kohoutku 55 cm. Stanoveným znakům odpovídalo tehdy čtyřicet psů, kteří byli vytipováni jako vhodní k dalšímu chovu. Mezi nimi bylo sedm černých dlouhosrstých. Profesor Reul také doporučil mezi sebou spojovat psy se stejným druhem srsti nehledě na jejich barvu.

Kam s ním?

Odpověď je jednoduchá: „Kam chcete“. Sice původním posláním belgických ovčáků byla služba u stáda. Nicméně o belgických ovčácích se dá říci, že jsou plemenem vhodným prakticky pro všechny druhy psích sportů, či do výstavních kruhů. Můžete se s ním věnovat prakticky všemu, na co si jen vzpomenete. Musíme si však uvědomit, že tito psi nejsou děláni jako přes kopírák, a tak se ne každý hodí k tomu samému, co dělá kámošky pes stejného plemene. Jisté však je, že by si i budoucí majitel měl předem rozmyslet, čemu se se svým psem chce věnovat.

Seznamte se, prosím...

Černá perla mezi všemi

Celočerný dlouhosrstý typ byl pojmenován jako GROENENDAEL. Toto jméno dostalo plemeno podle stejnojmenného městečka nedaleko Bruselu, které se stalo na počátku centrem chovu právě dlouhosrsté černé variety belgického ovčáka. Jde o nesmírně elegantní psy, kteří mívají kolem krku bohatou srst (hřívu) a pohybují se opravdu s velkou graciózností. Od pradávna se jednalo o ovčáckého psa, a tak není divu, že je stále nebojácným hlídačem a ochráncem rodiny. 

Je velice energický, všímavý, pracovní a inteligentní. Doporučuje se jej příliš nečesat, aby se předešlo poškození podsady. K jeho úpravě stačí řídký hřeben, a to hlavně v období línání. Je dobré ho brát na neznámá místa, aby se pod vaším vedením seznámil s novými lidmi a věcmi. Rychle se učí. Potřebují rozhodné a mírné vedení, ale také dostatek pohybu a potom jsou klidní i doma. Mají rádi aportování a hry s míčem.

Ten s černou maskou…

Dlouhosrstý krasavec s černou maskou a barvou mahagonu se jmenuje TERVUEREN. Také dostal své jméno po belgickém městě. Tento krásný pes je ochotný pro svého pána doslova vypustit duši. Stejně jako jeho „tři bratři“ je inteligentní, věrný, samostatný a naprosto oddaný své rodině. Jeho krásný vzhled je tedy jen pomyslnou třešničkou na dortu.

Maliňák je klasikou!

Malina, maliňák a správně samozřejmě MALINOIS  – terminátor mezi belgičáky, varieta, která se již mnoho let tlačí na pověstné a všestranné německé ovčáky a v lecčems je již i předčila. Také jeho jméno má původ v belgickém městečku, tentokrát je to Malines. Zde místní chovatelé chtěli a usilovali o skvělého pracovního psa a exteriér šel poněkud stranou. Stávalo se také, že se zde křížili i bez ohledu na délku srsti. 

„Ošklivé“ káčátko, nebo spíš rarita?

Jeho vzhled asi není nebo spíše dříve nepatřil mezi tak atraktivní, jako jsou dva druzí dlouhosrstí belgičani, a ani nikdy neměl tu pověstnou pracovní náturu malinoise, ale určitě něco do sebe má. A my se vás o tom pokusíme přesvědčit. Řeč je samozřejmě o varietě LAEKENOIS. Maličko se liší i ve svém pojmenování. Své krásné jméno totiž nedostal podle belgického města, ale podle královského zámku Laeken, kde místní ovčácká rodina chovala právě drsnosrsté ovčácké psy. Laekenois jsou v ledačems jiní a možná právě díky tomu jsou málopočetnou až vzácnou variantou belgického ovčáka.

Boj o barvu

R.E., CAC, CACIB Milko du Parc de l'Hay, nar. 12. 4.1963

Tak by se dala nazvat speciální kapitola ve vývoji belgičáků. Již krátce po vzniku plemene se objevil i tzv. problém jinobarevných belgických ovčáků.

V roce 1914 byla na výstavě v Bruselu vystavována dlouhosrstá šedá fenka, která obdržela první cenu. Jmenovala se Creole, byla výborně stavěná a až na barvu odpovídala ideálům plemene, navíc měla vynikající povahu. Její barva byla šedá, na hřívě poněkud tmavší, s černou podsadou. Podle tehdejších regulí neměla být připuštěna do chovu. Chovatelé se však zcela logicky ptali, proč má být tak krásné zvíře vyřazeno? Creole tehdy spustila první skutečně vážnou diskusi o barvě.

R.E. , CH. SUIS. Vici des Hauts de Bievre, nar. 26. 5. 1972

První světová válka udělala konec všem hádkám, nepřežili totiž skoro žádní belgičtí ovčáci vhodní k chovu. Klub musel udělat ústupek a v rámci zachování populace uznal v roce 1920 také dlouhosrsté červenohnědé a šedé. Zase se dalo tu a tam vidět psy v šedých tónech, ale zájem se na ně obrátil až v letech 1965 -1970, kdy své vítězné tažení uskutečnil pes Milko du Parc de l´Hay. Milko byl vyštěpencem z groenendaelů. Jeho vnuk Vici des Hauts de Biévre navázal na jeho velké úspěchy a přidal si k nim ještě držitelství třech titulů Světový vítěz. Vici se narodil v roce 1972 po šedém Quarry van Nekkerberg Ter Leie (syn Milka) a šedé Riane du Donjon de Vincennes. Vici se stal otcem mnoha nádherných štěňat a jeho jméno dnes nalezneme prakticky ve všech rodokmenech kvalitních tervuerenů.

Quarry van Nekkerberg Ter Leie, nar. 9. 3. 1967

Na konci 20. století se stále vedly diskuse, hádky a boje o barvu. Boj mezi nesmiřitelnými představiteli francouzského a belgického chovu přinesl v devadesátých letech těžkou ránu. Na truc francouzským chovatelům (ve Francii je šedá a stříbrná barva velmi oblíbená) podal belgický klub návrh na změnu standardu a zakázání šedých a stříbrných odstínů. Po vychladnutí vášní a zásahu vyšších kynologických orgánů byl požadavek zmírněn a šedá byla v novém standardu z roku 1989 označena jako nedostatek. Šalamounská formulace ve standardu navíc umožnila některým rozhodčím velkou penalizaci barvy, stejně jako jiným titulování psů s šedou barvou, proto jejich posouzení záleželo spíš na posuzovateli a zvyklostech v tom kterém státě.

V roce 2001 došlo konečně ke změně standardu a šedí, či stříbrní tervuereni nejsou již tolik diskriminováni, je pouze stanoveno, že přednost se dává fauve (rezavé) barvě, a že šedá je nedostatkem.

„Belgičáci“ v Čechách...

První příchod belgických ovčáků do Čech je datován do roku 1979 a šlo o dva maďarské psy – bratry Adriano a Avocado Vörös Pimpernel. Adriano patřil manželům Švébišovým a Avocádo panu Horváthovi. Mezi lety 1979 – 1982 byla importována fenka Vörös Pimpernel EDNA. První vrh belgických ovčáků u nás (matkou nebyla Edna) se narodil v roce 1984 v chovatelské stanici od Řeky Ostravice. Historie belgických ovčáků jak u nás, tak i ve světě je celkem mladá, avšak velice zajímavá. A proto se jí budeme věnovat v samostatném článku.

Pojďme si to shrnout...

Belgické ovčáky máme čtyři – GROENENDAEL, TERVUEREN, LAEKENOIS, MALINOIS. Jejich původním využitím je práce u stáda. V současné době je to výborný sportovní, či služební pes. Jedná se o psy ve střední velikosti spojující eleganci a sílu. Jsou odvážní, aktivní a doslova překypují vitalitou. U nás všechny čtyři variety zaštituje Klub chovatelů belgického ovčáka (www.kchbo.com), varietu malinois pak ještě Czech malinois club (www.malinoisclub.cz). Pokud si chcete vybrat štěňátko a pustit se do chovu, pak nejlepší informace vždy naleznete na stránkách chovatelského klubu.

Víte, že...?

Při našem putování a hledání informací o plemeni belgický ovčák jsme narazili na několik zajímavostí. Takže se pohodlně usaďte a nenechte si nic ujít...

Kim byl belgický ovčák malinois, který byl výborným parťákem svého pána Patrika Topinky, psovoda PČR. Tento statečný pes letos (rok 2020) pro záchranu člověka obětoval svůj život.

Při pátrání po pohřešovaném turistovi se Patrik Topinka s Kimem ujali nejnebezpečnějšího úseku. Zkušený a několikrát oceněný Kim pátral na prudkém a kluzkém svahu. „Když jsme byli asi patnáct metrů nad řekou, náhle zavětřil a vyběhl nahoru směrem k vyhlídce. Na chvilku jsem ho ztratil z dohledu, neboť to bylo místo za skálou. Pak už jsem jen viděl, jak nekontrolovatelně sjíždí a chvílemi padá, až skončil v kamenité řece. Zůstal strnule stát ve vodě, snad dva metry od břehu. Na žádný povel, ani na oslovení nereagoval.“ Vypráví o jedné z nejhorších chvil svého života psovod Patrik Topinka.

Když Patrik svého psího přítele našel, tak s ním ještě pomalu vyšel na břeh. Pak si mu Kim lehl k nohám. Na místě nebyl signál, a tak se Patrik nemohl dovolat pomoci. Vzal si Kima do náruče a přebrodil s ním řeku. Tam už kroužil vrtulník, který bohužel našel pohřešovaného mrtvého muže zaklíněného mezi skálou a stromem.

Psovodovi se s pomocí turistů podařilo dostat zraněného Kima k hřebenové cestě. Společně se střídali v nošení nebohého chlupáče, který chvílemi upadal do bezvědomí. Na cestě, kam pro něj už mířila pomoc, vydechl naposledy. Nepomohlo už ani oživování. Statečný Kim dostal na pražském Vyšehradě ocenění In memoriam, které za něj převzal jeho páníček. V anketě Statečné psí srdce zvítězil v kategorii Spící srdce, o které jsme vás na eCanis již informovali.

Ano, ano, přesně tak. A tak není nic zvláštního na tom, když ve Washingtonu slyšíte české povely jako třeba „sedni“, či „lehni“. Ono už dávno nemají jen čeští němečtí ovčáci dobré jméno ve světě, už jej mají také čeští belgičáci.

Herce Alana Delona zná asi každý ze starší generace diváků. Ale málokdo ví, že představitel Černého tulipána má jedno bizardní přání, které se týká právě jeho odchodu z našeho světa. Delon chce, aby jeho tříletý belgický ovčák Loubo zemřel společně s ním. „Jestli začnu umírat dříve než on, veterinář ho ke mně přinese a dá mu injekci, která ho uspí. Odejdeme tak spolu, můj milovaný pes zemře v mém náručí. Dávám tomu přednost před situací, kdy by se Loubo utrápil k smrti u mého hrobu.“ řek Delon. Co vy na to?

Takových zajímavostí by se dala nalézt celá řada. Ale na závěr zmíníme toho, jenž své jméno nese s hrdě vztyčenou hlavou. Představujeme maliňáka Conana. Jde o amerického hrdinu nasazeného v operaci, ve které americká armáda zlikvidovala vůdce Islámského státu. Tento pes byl při nasazení zraněn, ale přežil a za svou odvahu byl dokonce oceněn americkým prezidentem Donaldem Trumpem.

Belgický ovčák - malinois, groenendael, tervueren, laekenois,

Zdroj informací: www.kchbo.com. www.zkovarny.com, wikipedia.com

Foto: archiv CHS z Kovárny (H. Pisarčíková), archiv CHS de Alphaville Bohemia (J. Pospíchalová)Šárka Velčovská, Andrea Pavlíčková, Marta Lapsz, Zuzana Mrňáková, Monika Vaňourek, Michaela Heřmanová, Josef Růžička.