Jaký byl Šediváčkův long 2022?

Slavný závod psích spřežení ŠEDIVÁČKŮV LONG pro letošní rok skončil. Byl to navíc ročník jubilejní. Ale jaký vlastně byl? Pojďme se na to opět zeptat několika závodníků…

Nejlepší pohled na každý závod jistě přinesou samotní jeho účastníci. A stejně tak to bude i v případě Šediváčkova longu. Vrátíme se ke třem známým musherům (Lucie Müllerová, Petr Kolář a Roman Habásko) a přidáváme ještě další zvučné jméno a tím je Rostislav Job. A právě oni se s námi podělili o své bezprostřední dojmy, pocity a také jak to vidí do budoucna.

Náš předchozí rozhovor se závodníky si můžete připomenout v tomto článku:

Šediváčkův long pohledem závodníků!

Stáli byste o pohled samotných aktérů na náš nejdelší a nejtěžší závod psích ...

21.1.2022Šediváčkův longMushing

Roman Habásko: Vítězným

Lucie Müllerová: Tento ročník pro mě byl zase chvílí, kdy si člověk sáhne na dno svých sil... A od toho dna se prostě musí odrazit, takže získá nové zkušenosti.

Rostislav Job: Závod byl naprosto skvěle připravený a my s týmem jsem si ho náramně užili, i když nás stál mnoho sil.

Petr Kolář: Dřina a řehole, byl to můj pátý start, ale opět mě hrozně moc věcí a situací překvapilo. Člověk musí mít respekt a pokoru od začátku až do konce.

Roman Habásko: Nemyslím si, že byl tento ročník náročnější, lehčí nebo nějak vybočoval od předchozích ročníků. Jiný byl jen tím, že bylo na startu méně závodníků a to vzhledem k situaci kolem Covid-19.

Lucie Müllerová: Porovnám to s mým prvním ročníkem, kde byly podobně těžké podmínky - holčičí tým stejně jako tenkrát byl v nevýhodě proti silnějším psům, ale bylo vidět, že jsme získaly mnoho zkušeností, které jsme zúročily. To, že jsem předem věděla, co těžkého nás čeká a jak se budeme prát, nás na jednu stranu sráželo, ale na druhou jsem věděla, že to zvládneme, měla jsem mladší a lépe připravený tým než před třemi lety.

Rostislav Job: Letošní ročník byl pro nás náročný kvůli počasí, které nám tentokrát moc nepřálo. Vítr, mlha a plno hlubokého sněhu, kde se psi propadali.

Petr Kolář: Psi mi pomalu stárnou. Podle startovky jsem ani neočekával, že můžeme skončit první. Bohužel docela dost lidí se odhlásilo nebo vypadlo v průběhu závodu. Podmínky na trati se hrozně střídaly. Přišlo mi, že jsme na 55 km potkali asi pět druhů sněhu. Už jen namazat na tyto podmínky bylo nemyslitelné. Sněhové podmínky byly nadstandardní, ale špatná viditelnost a déšť první dva dny nebyly ideální.

Roman Habásko: V letošním ročníku se na start postavilo hodně nováčků, kteří teprve hledají zkušenosti. Počasí také příliš přípravě na závod nepřálo a většina musherů jela letos prvně na sněhu. Jinak jak jsem říkal, závod sám o sobě není při dobré přípravě a péči o psy náročným.

Lucie Müllerová: Závod je náročný svou délkou a převýšením, to je jasné. Ale potom tam jsou další okolnosti, které náročnost ovlivňují. Třeba čerstvý sníh, déšť, vichřice, velký mráz nebo naopak vlhko (nejen) na bivak... A někdy to zkrátka také nesedne psům, nejsou to stroje. Letos nedokončilo tolik závodníků podle mě proto, že byl na větší části trati hluboký sníh, který dává psům zabrat, hodně jich muselo skončit kvůli bolavým ramenům. Musher musí celou dobu sledovat psy a opravdu jim hodně brzdit, aby nedošlo ke zraněním, nejlépe takovou trať absolvuje pes opřený do postroje, a to včetně sjezdů. Druhým důvodem podle mě bylo celkově vyčerpání týmů, které neměly dobře natrénováno.

Rostislav Job: Závod je náročný už jen svoji celkovou délkou 220 km a povinným bivakem, na který si musíte dovézt veškeré vybavení v saních jak pro psy, tak i pro mushera. Mnoho musherů nemá možnost trénovat v takových podmínkách a plno z nich bylo letos poprvé na sněhu. A zároveň si myslím, že velký vliv na to má COVID-19, protože do poslední chvíle nebylo jasné, zda se závod vůbec uskuteční.

Petr Kolář: Opět se potvrdilo, že co nenatrénuješ do konce roku, v lednu už nedoženeš. Letos jsem v lednu také sníh neviděl, naštěstí v prosinci ho bylo u nás dostatek. Nedokončit závod a vzít to KOčkem není žádná ostuda. V českých podmínkách je celkově náročné natrénovat na takovou vzdálenost. My na běžkách to máme s tréninkem o dost jednodušší než musheři na saních. Ve finále můžete mít natrénováno, kolik chcete, když vám pes špatně šlápne, zapadne do sněhu, tak prostě končíte.

Roman Habásko: V tomto typu závodu jsou podmínky po regeneraci psů dostatečné. Velké pauzy mezi dojezdem a následujícím startem dávají dostatek prostoru pro péči o unavené pejsky. Důležité je dostatečná hydratace. Napájení je jedním z nejdůležitějších faktorů pro úspěšné absolvování závodu. I vhodně zvolená strava psů dělá své. Pokud vidím, že pes nežere, nebo nepije, je to většinou známkou velkého vyčerpání a je potřeba ho nechat odpočinout, dopřát mu klid a také teplo. Dopřát mu maximální péči, namasírovat unavené svaly. Pokud ani po několika hodinách odpočinku nechce jíst a pít, je lepší jej do další etapy nezapřahat. Do těchto stavů se pes bohužel dostává i „díky“ špatné přípravě, tréninku a

nevhodným režimem napájení i krmení.

Lucie Müllerová: Určitě je hodně těžké tohle posoudit a případně ze závodu odstoupit, to se nikomu samozřejmě nechce. Ale myslím, že musheři mají se svými psy krásný vztah a umí posoudit zpravidla správně, jestli pokračovat, nebo ne. Já tohle například řešila s fenkou, která mi při sundávání postroje po druhém závodním dni zakňučela a potom chodila po třech. Rozhodnutí jsem nechala na ráno před závodem, a dopřála jí klid. Ráno jsem ji prohmatala, vzala na vodítko a sledovala. Byla veselá, chodila a hopsala zase po čtyřech, nejspíš to byla tedy jen nějaká křeč. Ale protože jsem byla z toho stále nervózní, dohodla jsem se s handlery, že v případě problému mi ji po 20 km stáhnou z „Masaryčky“ a postarají se o ni, druhou možností bylo zkrátit trať na „KO“ a vrátit se do cíle dříve. Ale závod dokončila nakonec celý, aniž by povolila jedinkrát šňůru. Pro mě bylo důležité, že jsem věděla, že se mi o ni případně postarají, protože psi neskutečně reagují na nálady mushera a moje nervozita by ten tým hodně ovlivnila.

Rostislav Job: O regeneraci se stará můj doghadler (přítelkyně), který rozhoduje i o tom, kterého psa nechat závodit, anebo nechat odstoupit ze závodu. Také samozřejmě dbáme na rady veterináře. Ten nám tento rok odstavil jednoho psa, který si natáhl sval v hlubokém sněhu. (Pozn. redaktora: Veterinář je po celou dobu závodu přítomen a buď rozhodne o ukončení závodu pro daného psa, anebo dá musherovi doporučení, jak dál u daného jedince pokračovat)

Petr Kolář: Po dojezdu etapy vždy napájím psy a rychle je dávám do tepla. Celý závod je o tom do psů pod tlakem cpát maso a tuky. Letos se mi krmná dávka podařila vyladit tak, že psi neměli zažívací potíže. Vždycky krmím dvojnásobnou dávku než doma a stejně mi psi během čtyř etap zhubnou o cca 4 kg. Letos jsme měli také problémy. Jeden pes mi po první etapě zakulhal. Vždycky to na flexině rozchodil. Druhý den už nekulhal vůbec, ale veterinář mi ho stejně do etapy nepustil. Raději se preventivně zeptám, než abych psovi více ublížil. Veterinární zajištění závodu je perfektně podchycené. Pan veterinář vám umí říct krutou realitu vlídnými slovy. Pokud ale večer vytáhnu psa z boxu a ten začne lítat, jako by nikde nebyl, vím, že je v pořádku a druhý den může jet.

Roman Habásko: Trať mají všichni stejnou, podmínky také. Rozdíl je v zátěži. Tam, kde s osmi psy pojedu do kopců v pohodě, se čtyřkou se tam budu trápit a makat, abych jim pomohl. Na druhou stranu, kde se čtyřkou pojedu z kopce v pohodě, s osmičkou budu brzdit jak o život a budu mít plné ruce práce náročný a technický úsek bezpečně projet.

Lucie Müllerová: Víc psů, to je víc možných komplikací. Míň psů, to je zase menší síla, větší potřeba zapojení mushera, povinná výbava je pro čtyři psy skoro stejně velká (tj. těžká) jako pro osm psů (ten základ jako stan, spacák, karimatka, vařič, misky, oblečení...). Lidi, kteří to jedou se čtyřmi psy, jsou vážně borci, co si máknou. Já jela se šestkou a celou dobu jsem myslela na to, že jestli pojedeme příští rok, tak to bude super, protože to už budeme v osmi, jupí.

Rostislav Job: Já si myslím, že pro tento závod je ideální šest až osm psů. Pokud jedete závod se čtyřmi psy, musí být musher v dobré sportovní kondici, protože psům musí pomáhat, a kdo tvrdí, že jim nemusí pomáhat, tak kecá!

Petr Kolář: Na běžkách netaháme těžkou výbavu a do kopců můžeme psům více pomoct. Ne všude je ta pomoc možná. Když na saních je povinná váha na psa 7 kg, tak když jsem dojížděl jenom s jedním, musel chudák táhnout 90 kg úplně sám. Nevýhodu máme ve sjezdech, a hlavně v tobogánech, které musíme běžet po svých. Naštěstí jeden ze tří hlavních tobogánů na běžkách vynecháváme.

Roman Habásko: Z organizačního hlediska byl závod perfektně zajištěný. Z hlediska tréninku a přípravy na něj je stále co zlepšovat a posouvat se dopředu. A jasně že přijedu i za rok, zastavit mě může snad jen nemoc má, nebo mých pejsků.

Lucie Müllerová: Pro příští ročník musím zase trénovat delší tréninky, letos jsme to měly chvílemi jako trápení, i když spíš z mojí strany, holčičky psí makaly pořád úžasně. Jestli přijedu příští rok, se ještě uvidí, ale jak se znám, až se z toho za týden oklepu, tak se zase hned přihlásím, tím spíš když budu mít konečně snad osm psů!

Rostislav Job: Určitě by to chtělo zlepšit a upravit trénink, jelikož s naším celkovým průměrem rychlosti v závodu nejsme vůbec spokojení. Příští rok si myslím, že asi nepřijedeme. Bohužel tam není pro nás taková konkurence, tak zkusíme už konečně LEKKAROD nebo ODDYSEU, ale určitě se na tento závod ještě někdy vrátíme buď jako závodnicí, anebo jako pomocníci. Je tam skvělá parta lidí!

Petr Kolář: Více natrénovat sám sebe. Tréninky na koloběžce mi nic nedají a spoléhat se na to, že to doženu na běžkách, se letos úplně nepovedlo. Jinak asi nic. Trénovat psy budu úplně stejně a necháme se překvapit, na co to bude tentokrát stačit. Lidí, co si na nás brousí zuby, už je celkem dost a já na jednu stranu doufám, že se to někomu konečně podaří.

Roman Habásko: Po závodě budeme odpočívat den, nebo dva. Pak bude následovat jen série lehkých a krátkých tréninků pro lepší regeneraci u psů. Do prvního tréninku se vrátíme tak týden po skončení závodu. Po zbytek sezóny budeme ladit formu na závod Polardistans, který se jede začátkem března ve švédské Särna, jako závod MS v longu na 300 km.

Lucie Müllerová: Pauzu po závodě plánuji cca na týden, ale možná si o víkendu už zajedeme sprintový závod. Uvidím, jak se psi zregenerují, teď mají pohov. A protože midové závody, na které jezdím ráda, už jsou bohužel zrušené (měly být v lednu), tak buď pro nás zimní sezóna tímto skončila, nebo si střihneme jen tak pro rozptýlení nějaký ten sprintový závod. Zatím nic neplánuji, to se uvidí.

Rostislav Job: Pauzu si dáme s týmem pět dní a pak budeme pokračovat v našem plánovaném tréninku na Mistroství světa v Norsku v kategorii MD6.

Petr Kolář: Pokud nám zdraví dovolí, tak se na startu 2023 určitě chceme ukázat. Pauzu si dáme určitě týden a pak si ještě užijeme sníh. Moje plánované závody na sněhu jsou všechny zrušené, tak alespoň strávíme jarní prázdniny s dětmi v Jeseníkách. Pokud to jen trochu půjde, rád bych si ještě i zasáňkoval. Konec sezóny uzavřeme na Radíkově. Máme to 3 km od domu. Tam už ale budou individuálové, kteří přes zimu odpočívají a těší se na kolečka. My si dáme do září zase pauzu. V plánu máme určitě Dogtrekking „Stopou strejdy Šeráka“, kde máme letos šanci dosáhnout na zlatou plaketu, která se dává za úspěšné dokončení deseti ročníků. Jinak budeme odpočívat a netrpělivě vyhlížet podzimní bahno a Šediváčkův long 2023.

Moc vám všem děkuji za hezké povídání.

Markéta Bělíková

Fotografie: Kamil Handlíř, Michaela Plisková