Je pro mě ctí žít s takovými psy!

Třetí povídání o chlupatých briardech je doslova nabité a přetékající láskou k těmto hravým a inteligentním psům. Tentokrát si budeme povídat více o výstavách a dozvíme se, že nebylo vždy tak snadné jako dnes se „dostat“ ke štěněti.

Sympatická chovatelka Adriana Babicová se nám doslova a do písmene otevřela a povyprávěla nám o svých psech s takovou energií a láskou, že to člověka hned naladí do lepšího dne. A o tom, že se psy žije v maximální symbióze, není nejmenších pochyb. A tak vás nyní zveme ke krásnému povídání, které vás jistě přivede jen na samé pozitivní myšlenky.

Adriano, i vám musím položit onu záludnou otázku, proč právě briard?

To bude znít pro dnešní generaci trochu jako z doby kamenné, ale za mého dětství nebyl internet, mobily a po výstavách jsem nechodila. Kromě toho, že jsem měla spoustu koníčků, kupovala jsem si časopis Pes přítel člověka, sbírala pohlednice psů a usínala s Atlasem plemen psů. Kvůli pohlednici, na které byl nádherný briard, jsem o něm snila, ale nikdy nikde ho naživo neviděla. Odmala jsem domů tahala psy a až v pubertě mi rodiče dovolili pořídit si psa s průkazem původu. U mě to byla jasná volba. Další čas uběhl, než jsem sehnala nějaké kontakty na chovatele a oslovila je dopisem. Musím říct, že mi všichni odpověděli a snažili se mi poradit.
Po delší době jsem pak sehnala plavého pejska. Jmenoval se Adar Tu-Ci a byl ze spojení dvou jedinců od nejznámějších chovatelů v tehdejším briardím světě. Mamina se jmenovala Barbie Blan-Kyr od MVDr. Blanky Miholové a tatínek Brian z Ecolonu od MUDr. Jany Mrákové. To by můj vysněný briard, se kterým jsem „jen“ skládala zkoušky, pronikala do tajů kynologie a zúčastňovala se klubových výcvikových akcí a táborů.

Chováte plavé briardy, proč tak a kam váš chov směřuje? 

Chovat jsem začala hnutím osudu, nebylo to prvoplánovité a o to více mě to těší. Je to druhá dimenze života s briardem. Já osobně mám všechny své psy doma, tím pádem chovám také doma. Je to velmi časově náročné, což každý chovatel, který je, či chce být se štěňaty dvacet čtyři hodin, ví. Je to strašně moc práce, ale také chvilky přeplněné radostí. Takový odchov může dělat jen milovník psů, kterému stačí těch pár minut odpočinku denně. Vždy po štěňatech jsem absolutně vyšťavená, unavená, ale hodně šťastná. Snažím se o chov kvalitních zvířat, ne o kvantitu. Dávám důraz nejen na exteriér, ale hlavně na povahy, které činí briarda briardem. Samozřejmě moje práce prodejem štěňat nekončí, ale aspoň se již vyspíte. Štěnda jsou pro nás jako naše děti, tak se snažíme být s jejich majiteli v kontaktu.

Vždy po štěňatech jsem absolutně vyšťavená, unavená, ale hodně šťastná. Snažím se o chov kvalitních zvířat, ne o kvantitu.

Kolik máte v současnosti psů, a představíte nám je blíže?

Jak se říká odříkaného chleba největší krajíc. Tak já, milovník psů (jako kluků tedy), mám nyní doma pět holek. Poslední rok jsem se však musela se dvěma láskami rozloučit, ale i tak bych je ráda představila. Artemis je vlastně pravou zakladatelkou mého chovu. Byla to výjimečná holka se zájmem o vše, co se týče výcviku, pasení, agility, coursingu i výstav. Výborná parťačka, matka, která mě neustále do konce svého života nenechala být v klidu (v dobrém slova smyslu).

Artemis                                                              Bellatrix

Stejně tak její dcera Bellatrix, která nedávno odešla do psího nebe. To byla podle mne představitelka ideálního briarda. Moje první fena s prestižním chovným titulem z Francie jako země původu. Ačkoliv výstavy nemilovala, i přes to byla velmi úspěšná. Milovala coursing, pastevectví, cvičení a mého muže.
V současné době s námi žijí dvě sestry Etienne a Enigma. Je velmi zajímavé pozorovat, že ač sestry, každá je povahově jiná. Enigma je rozvážná, vyrovnaná a je to miláček mého muže. Ano, je šampionkou, ale výstavy nejsou její oblíbenou činností, raději cvičí. Naopak Etienne si výstavy užívá a je to fena ověnčená spoustou titulů i Selection Francie a Belgie. Co se týče cvičení, spíše miluje agility než sportovku. Jinak obě velmi baví coursing. Jsou trochu jako noc a den.

Enigma                                                            Etienne

Jelikož mi po Bellatrix nebylo dopřáno dočkat se holčičky, vzala jsem si její vnučku jménem Badria’s Darling, a to po synovi Bellatrix. Nyní jí jsou tři roky a i přesto, že je to mladá holka, je také velmi úspěšná na výstavách. Má své obrovské a neutuchající charisma a její oblíbenou činností je plavání.

Darling

Dále mám ještě roční fenku Jenifer, kterou jsem si nechala jako pokračovatelku po Etienne. Je to akční rarášek, který dělá vše s radostí, a to občas až s přehnanou. Také začíná sbírat úspěchy na výstavách, ale to jí nestačí. Stále mě nutí svým temperamentem a akčností k pohybu. Proto asi budu muset překonat svou lenost a začít opět trénovat sportovní výcvik. Nejmladším benjamínkem je půlroční Kleopatra. Je to fenečka, kterou jsem si vypiplala.  Narodila se jako nejmenší, a proto jsem o ni měla obavy. Díky tomu jsem k ní získala velký citový vztah a z tohoto důvodu padlo i rozhodnutí, že zůstane doma. Nyní se začíná ukazovat velmi nadějně na výstavách a roste do velkého mazlíka.
Je to jen strohá charakteristika mých zvířat. Možná bych je mohla i popsat v konkrétních případech, např. při ranním probuzení, jedna ví, že již jste probuzená, aniž otevřete oči, jiná čeká, až je otevřete, další až vstanete a některá až vyskočím z postele, aby mohla hupsnout za manželem a přitulit se.

Jenifer                                                          Kleopatra

Nevypisuji zde tituly svých fen, jelikož pro život s briardem nejsou tím nejpodstatnějším.
Kdo chce, najde si je na mých stránkách (www.badria.sweb.cz). Chci říct, že holky jsou prostě našimi rodinnými příslušníky. Děkuji jim na každé procházce za to, že jsou a že můžu být s nimi tak šťastná.
Pro mě jako pro člověka s láskou ke psům, je radost žít s takovými zvířaty.

Co považujete za váš největší chovatelský úspěch?

Ze začátku to byl každý titul, hlavně chovný. Pak první vítězství nejlepší chovatelské skupiny či stanice. Od roku 2008 se nám daří každý rok vyhrát někde nejlepší chovatelskou skupinu. I když si nemyslím, že výstavy jsou tím hlavním, jsou potvrzením, že má chovatelská cesta jde tím správným směrem. Časem si člověk uvědomí, že hlavní je, aby se štěňata měla dobře, a já se snažím jim poskytnout veškerý servis. Proto je pro mě největším chovatelským úspěchem, když najdu nejlepší majitele pro štěnda a oni se mi pak odvděčují úspěchy na poli výstavním, cvičebním a jiném. 
Chovatelský úspěch totiž nezáleží pouze na chovateli, záleží i na nových majitelích. Já osobně se snažím chovat krásná a vyrovnaná zvířata, a dále je to na majitelích. Proto jsem jim vděčná, že se mým odchovancům věnují. Dnes se naše odchovy můžou pyšnit např. dvěma Mistry republiky v IPO3, Mistrem v pasení, titulem Master of Dogdancing, Klubovými vítězi či tituly Selection. Uvádím zde jen tituly nejvyšší, za kterými je spousta dřiny od majitelů a tímto jim i prostřednictvím tohoto rozhovoru opět děkuji.

Každý pes je pro svého majitele samozřejmě jedinečnou osobností a každý je naprostým originálem, ale… Kdybyste si však měla vybrat jen jednoho jediného, který prošel vaším životem a nesmazatelně se vám do něj zapsal, který by to byl?

Na to nemohu odpovědět jedním jménem, jelikož každý je a byl něčím jiný, něčím první a něčím výjimečný. Proto má odpověď je každý! Mohu vyjmenovat všechny a u každého i říct proč právě on.  

Briardi vás doprovázejí životem dlouhých třicet let. Jak se plemeno za ty roky změnilo?

Ano, briardi mě doprovázejí neuvěřitelných třicet jedna let. Přijde mi to jako včera, co jsem si pořídila svého prvního. Velká změna přišla se zákazem  kupírování uší. Pro mě je stále ten nej… briard s kupírovanýma ušima. Říkala jsem si, že až nebudu moci kupírovat, že nebudu mít briarda. Nemohla jsem to však udělat pro jejich neskutečnou povahu. Co se týče exteriéru, tak se také mění, ale to je neustálou snahou chovatelů o lepší a lepší jedince.

Dokážete ze svého pohledu porovnat, jak si stojí v současné době český chov v porovnání se zahraničím?

S otevřením hranic spousta chovatelů vyjela krýt do zahraničí a tím se chov hodně pozvednul. Nyní má ČR v chovu briardů opravdu dobrý zvuk a všichni vědí, že jsou zde velmi kvalitní zvířata. Tím je poptávka po briardech od nás vyšší.

Řekněte nám něco více o povaze briardů, a myslíte si, že jej může mít i začátečník? 

Všichni jsme začínali, všichni jsme se učili. Jde o to, jestli se člověk chce učit. Majitel musí pochopit, že briard je akční společník a nebude dvacet čtyři hodin ležet u nohou. Bude-li s ním člověk chtít trávit společně čas nějakou aktivitou, tak s ním nebude mít nikdo problém. Nebála bych se toho a klidně bych ho doporučila.

Jak by se měl začátečník, tedy člověk, který má svého prvního psa v životě, chovat při výběru štěněte a posléze i při výchově briarda?

Myslím, že všichni jsme svého prvního briarda pořizovali bez ambicí a výběru. Až při druhém se člověk většinou rozhodne, co chce vlastně s briardem dělat a proč si ho chce pořídit. Podle toho si pak vybírá rodiče a chovatelskou stanici. Samozřejmě, pak se lze domluvit a vzít si akčnějšího či klidnějšího jedince. Se vším vám správný chovatel poradí, nebo se noví majitelé mohou sami chodit dívat na vrh a pozorovat mimča. Já osobně se snažím vybrat štěně tak, aby si i charakterově s novým majitelem vyhovovali. Ráda zůstávám s novými majiteli v kontaktu, proto vědí, že ráda pomůžu či poradím.

Výstavy jsou zřejmě vaší velkou vášní a o tituly u vašich psů není nouze. Řekněte, jak si má člověk, který má svého prvního psa, vybrat výstavu a hlavně jak se na ni připravit?

Postavit psa do výstavního postoje je jedna věc a druhá věc je naučit či přimět psa dělat to tak, aby to dělal s radostí a ukázal to nejlepší ze sebe. Odpověď, jak na to, může být u každého jedince odlišná. Každý jedinec je osobností a potřebuje trochu jiný přístup. Také každý chovatel má jistě spoustu různých zkušeností, o které se rád s majiteli svých odchovů podělí. Nejde zde napsat pouze jeden postup. Je to jako ve výcviku – rozfázování cviku a co cvičitel, to jiný názor, který však většinou vede k jednomu cíli.

Možná by někoho od koupě takového psa mohla odradit i jeho bohatá, krásná a dlouhá srst. Co vy a péče o srst? Mají se toho opravdu lidé bát? 

Briard má vlasy a nelíná. Když je milujete, berete česání jako samozřejmost, pak v tom nevidím žádný problém. Lidé se hodně diví, když jim řeknu, že vážně nečešu každý den.  Milovník briarda si najde čas např. jedenkrát týdně až jedenkrát za měsíc podle typu srsti na vyčesání. Jsou zde briardi s kvalitní tvrdou srstí, kterým stačí jednou za měsíc vyčesat, ale ti s bohatou podsadou potřebují každý týden. Každý potencionální zájemce si však musí uvědomit, že většinu roku je potřeba každý den umýt tzv. podvozek (packy, břicho). Já osobně mám briardy hlavně jako členy rodiny. Nemám je někde zavřené, aby si spolu nehráli a nepolámali si srst. Briard je pastevec a proto je šamponuji minimálně. Nejsem správný výstavní fanatik.

Komu tedy briardy doporučíte?

Briarda doporučím každému člověku, který chce něco dělat. Není to pes jen k sezení na gauči. Nepotřebuje chodit na výstavy, ale procházky a akční věci miluje. Dá se s nimi dělat skoro všechno.   Prostě parťák jak má být.

Má oblíbená otázka na závěr – copak letos plánujete se svými psy?

V první řadě si chci užívat každou volnou chvilku s holkami, a jak zlidověla hláška z filmu „kochat se“.
To slovo vystihuje přesně mé pocity na procházkách. Výstavy jsou důležité z pohledu chovatelského, že si člověk potvrdí správnou cestu, proto se opět zúčastním francouzské Nationale Elevage a nějakých výstav.  Mám mladé fenky, tak mě nenechají sedět doma. Dále bych si ráda uspořádala více času pro sportovní výcvik a chci zkusit i pasení. Všechny tyto aktivity beru jako bonusy k životu s mými psy. Prostě chci žít krásný život s briardy a těšit se ze všeho, co mi jejich přítomnost a sounáležitost s nimi přináší.

foto: Archiv Adriany Babicové
www.badria.sweb.cz