Je to úplně normální pes jako každý jiný

Musím se přiznat, že tento rozhovor se sympatickou a vtipnou Renatou Kolomazníkovou mě opravdu bavil. Ještě jsem nedělala rozhovor s někým, kdo se stal Mistrem republiky a bral to tak, jako by se vlastně nic nestalo a ještě si ze sebe umí udělat srandu. Navíc jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí o treibballu a to bylo velmi užitečné. A právě proto bych vás chtěla k přečtení tohoto pěkného, poutavého a i vtipného rozhovoru pozvat. Příjemné čtení…

Treibball je v České republice velmi krátkou dobu. Získal a získává si však čím dál více příznivců. A ti, kteří jsou u něj od začátku, tak tvrdě pracují na vývoji tohoto velmi zajímavého a aktivního sportu. Jako například sympatická Renata Kolomazníková. Letos se stala se svým psem Agrisem historicky první mistryní republiky ve treibballu. Natáčí videa, která slouží začátečníkům jako pomůcka, aby mohli co nejvíce proniknout do tajů tohoto sportu.

Renato, vy se věnujete hlavně novému psímu sportu zvaný treibball, oč se jedná?

Pes ťukáním dopraví do brány, kde stojí psovod, určitý počet (1 – 8) gymnastických míčů, tzv. gymbalů, z určité vzdálenosti podle své pokročilosti. Treibball vznikl v Německu asi tak před deseti lety a postupně se rozšířil do celého světa. Inspirací mu bylo pasení stáda ovcí, takže by se zdálo, že tento psí sport mohou provozovat jen pastevecká a ovčácká plemena psů, která mají geneticky zakódovanou práci na dálku. Pravdou ale je, že psy tento sport baví hlavně proto, že jde v podstatě o hru s míčkem, pravda trošku větším. Mezi treibballisty nalezneme tedy nejen pastevecká a ovčácká plemena, ale třeba i jorkšírské teriéry, čínské naháče, vlkodava, bígla a v neposlední řadě křížence všeho druhu.

Čím vás tento sport oslovil a kde jste se o něm dozvěděla?  

Se svým psem běhám agility a hledala jsem pro zpestření ještě nějaký jiný psí sport, který by byl akční a hlavně který by mého psa bavil a treibball mi přišel jako dobrá alternativa. Poprvé jsem jej naživo viděla asi před čtyřmi lety ve psím výcvikovém středisku v Happy Herolkách v Herolticích u Tišnova. Jednou na Silvestra jsme si s Agrískem zkusili první treibballové krůčky, na jaře jsem se přihlásila na víkendový kurz do Herolek k Monice Kalábové a pak už to fičelo.

Jaké to je začínat s něčím, co zde ještě vůbec nikdo nezná?

Dobrodružné. Neeee, trochu vážněji. Začínáte v podstatě od nuly. Metodiku tréninku si musíte najít sami, výcvikové pomůcky si musíte vymyslet sami. Nejdříve jsme jeli podle různých zahraničních videí, ale jak přicházely zkušenosti se stále více a více psy, vytvořili jsme si vlastní metodiku výcviku. Každému jednotlivému psovi pasuje trochu něco jiného. Co vyhovuje jednomu, druhý třeba vůbec nechápe. Velmi záleží na tom, jakým způsobem se se psem pracuje. My pracujeme zásadně cestou pozitivního posilování. Žádné korekce psa, žádné tresty, odměňujeme pouze správné chování a musím říct, že se nám to ve výcviku velmi vyplácí. Psi pracují s nadšením a vy máte pocit, že si stále se psem jen hrajete. Je to radost.

Letos se konalo historicky první mistrovství tohoto sportu u nás. Prozraďte nám o něm něco.

1. mistrovství České republiky v treibballu pořádal Treibball klub ČR. Členská základna si odhlasovala, že se bude konat v pomyslné  kolébce tohoto sportu v ČR v areálu Happy Herolky v Herolticích u Tišnova. V den „D“ 17. září se prezentovalo třicet čtyři týmů. Mezi startujícími byly i týmy z Německa a Polska. Soutěžilo se ve čtyřech třídách TRBZ, TRB1, TRB2 a v nejvyšší třídě TRB3. Startovní pole bylo dále rozděleno v jednotlivých třídách do kategorií small a large podle velikosti psa, malí psíci těžko mohou konkurovat těm větším. Hlavní soutěž byla doplněna doprovodnými hrami, ve kterých treibballové týmy měly prokázat nejen, jak umí pracovat na dálku, ale i jak dokážou spolupracovat jako opravdový tým. Musím říct, že se opravdu zúčastnila kompletní špička v tomto sportu u nás. Byla to skvělá akce se skvělými lidmi, takové vyvrcholení treibballové sezóny.

Jak moc složité bylo uspořádat takové mistrovství?  

No, tak o tom by vám mnohem víc řekla předsedkyně našeho klubu a moje velká kamarádka Magda Novotná. Podstatnou část příprav mistrovství měla na bedrech ona. Musím říct, že je to neuvěřitelná ženská, která je neustále plná energie a energii předává i ostatním. Organizovala všechny přípravné práce od shánění sponzorů, přes zajištění ubytování až po tisk startovních listin. Bylo toho opravdu moc. Organizaci vlastního závodu jsme pak dostali na starost já a Lucka Vybíralová. Musím říct, že bez nezištné pomoci spousty našich kamarádů z Herolek bychom se vůbec neobešli, patří jim velké poděkování. Tři dny v dešti, promočení, zmrzlí, ale stále připraveni být po ruce. Fakt byli všichni skvělí. Myslím, že se nám to celé vydařilo a dokonce i počasí se na nedělní dopoledne, kdy se konal hlavní závod, umoudřilo. Asi nám fandí i tam nahoře.

Vy jste se svým psem stali Mistry republiky v nejvyšší kategorii TRB3. Popište nám, jak vypadala ta kategorie a jaké jste měla pocity z vítězství historicky prvního mistrovství?

Jak už jsem říkala, nejvyšší třídy TRB3 se zúčastnila téměř kompletní naše špička. A moje pocity? Když si to tak zpětně promítám v hlavě, tak to byl jeden úžasný pocit za druhým. Bývám na závodech vždycky hodně nervózní, ale tentokrát jsem na nervozitu neměla moc času. Mezi organizací závodu jsem prostě vytáhla psa, vyvenčila ho, rozcvičili jsme se a šli jsme do toho. Snažila jsem se plně soustředit jen na Agríska a na to, co nás čeká. Když jsme odehráli hru, tak jsem byla spokojená, že šel Ňufka bez chyby, ale zdálo se mi, že to bylo pomalé. Když jsem se pak dozvěděla, jaký jsme měli čas, tak jsem padla Magdě do náruče a rozbrečela jsem se. Bylo mi v té chvíli jasné, že jsme asi vyhráli. Ale ten čas –  1:05,81, to byla fakt bomba, dvacet sekund před všemi ostatními, byla a stále jsem na Agríska moc hrdá. Další nádherný pocit byl, že s námi na stupních vítězů stáli Magda Novotná s Kubíčkem a Nikča Mrázová se Samíkem. Magda, která se zasloužila o rozšíření treibballu u nás a Kubíček, který byl vůbec prvním psem v republice ve třídě TRB3. A pak Nikča, kterou jsem k treibballu přivedla já a vedla jejich první treibballové krůčky. Bylo to nádherné stát na stupních vítězů s těmito lidmi.

Treibball je fajn psí sport, ve kterém se váš pes vyřádí a vy se můžete flákat a stát na místě!

Představte nám vašeho Mistra Agrise  a jak se s ním pracuje. Na videu to vypadá, že jej treibball neskutečně naplňuje. Je to tak?

Ha, ha, ha Mistr Agris!  Je to úplně normální pes jako každý jiný. Jeho největší odměnou po vykonané práci je balónek a hra se mnou nebo kus buřtu. Ňufka, celým jménem Agris z Čertovy kazatelny, je úžasný čtyřletý pes border kolie. Jedeme spolu na stejné vlně. On miluje jakoukoliv práci, kterou mu nabídnu, a udělá, co mi na očích uvidí. Je to prostě zlatíčko. Pracuje se s ním už od malého štěňátka moc prima, dobře chápe a je radost s ním cvičit.

Už jako holka si pamatuji, že můj tehdejší německý ovčák s náhubkem lítal za míčem, když se hrál za barákem fotbal. Některá videa mi tuto vzpomínku vrátila. Ale o tom treibball není, jak již víme. Je tedy potřeba nějakých přirozených vloh pro tento sport? A co když to psa nebaví nebo se míče bojí? Jak tedy začít správně?

Už jsem se zmínila, že přirozené vlohy pro tento sport mají určitě pastevecká a ovčácká plemena. Je u nich předpoklad, že jim nebude dělat problém práce na dálku. A když se k těmto vlohám přidá rychlost a drive, tak máte vyhráno.  Ostatní plemena bych ale v žádném případě nezatracovala, ťuká celá řada společenských i loveckých plemen. Je třeba mezi námi skvělý bígl Koblížek (Cleo z Panství Offenheim), který se svou paničkou Andrejkou Mrázovou už postoupil do třídy TRB2 a myslím, že trojky brzy pokoří. A to ještě musím podotknout, že je mu už jedenáct let. Takže vidíte, že treibball je sport i pro psí důchodce. Všechno je otázkou způsobu výcviku a motivace. Jsou i psi, kteří se míče bojí nebo naopak psi, kteří jsou u míčů velmi impulzivní. Vše se dá zvládnout, třeba jen po malých krůčcích, ale dá.

Tréninkových míst není mnoho. Nejsou ani pokryty všechny kraje. Pro obyčejného človíčka je tedy asi dost těžké s tímto sportem začínat. Co byste poradila? 

Máte pravdu, míst kde se treibball trénuje, není mnoho. Mezi největší střediska patří Happy Herolky, Pesopark v Praze a Koira v Ostravě. Snažíme se treibball prezentovat na různých psích akcích a lidem se to většinou moc líbí. Naráží to však právě na to, že není kde trénovat, že v jejich okolí tento sport prostě není. Mám pro ně jednu radu. Zkuste se občas mrknout na Facebook do naší skupiny Treibball CZ, objevují se zde pozvánky na treibballové víkendy, semináře a intenzivky. Určitě si vyberete. Nebo se můžete podívat na můj youtube kanál „Treibball s Rendou“. Mám zde také nějaké návody pro začátečníky.  

Viděla jsem několik velmi zajímavých videí z vašich seminářů triebballu. Líbí se mi, že si práci těch začínajících psů natáčíte a každý tak vidí, jaké pokroky je pes schopen zvládnout. Jaký je zájem o takové semináře?

Minulý rok jsem si půjčila od své dcery na prázdniny psa a natočila jsem se Sidečkem začátky treibballu v jednotlivých krocích. Na semináři tak můžu lidem ukázat, jaké pokroky lze se psem docílit během tří měsíců, a že to fakt jde. Je to podle mého názoru důležité. Ze své vlastní zkušenosti vím, že počáteční nezdary odrazují. Ale všechno se dá pravidelným tréninkem zvládnout, stačí jen vytrvat a být důsledný. Občas dělám praktické semináře pro začátečníky a obsazenost je přímo úměrná reklamě. Někdy mám plno, že musím lidi odmítat a jindy naopak. Záleží opravdu na tom, jak mám čas svůj seminář propagovat a času je zpropadeně málo. Potřebovala bych, aby měl týden deset dní a den třicet hodin.

Z těch videí je vidět, že jste opravdu výborná trenérka. Dokonale ovládáte tento sport a umíte pracovat se psy. Kde jste se to naučila?

Děkuji za poklonu.  Já si myslím, že člověk se má učit celý život. Stále objevujete něco nového. Treibball mě naučila Monča Kalábová a stále za ní chodím pro radu, když se s nějakým problémem potýkám. Snažím se pořád vzdělávat, ať už třeba na specializovaných seminářích treibballu v Německu u Anji Jakob nebo na různých všeobecných seminářích tady v Čechách. Nejvíce jsem se naučila od holek v Herolkách, prošla jsem snad všemi kurzy, které se zde pořádají, a každý z nich ve mně něco zanechal. Hlavně jsem se naučila, že všechny psí sporty mají stejný základ. Když naučíte psa principům učení, tak ho potom naučíte v podstatě cokoli.

Když byste měla v několika větách přesvědčit lidi, že tento sport za zájem pravdu stojí. Jaké věty byste zvolila?

Jakože reklamní slogan? Jejda! Treibbal je sport pro psovoda i psa každého věku. A to myslím doslova. Je to fajn psí sport, ve kterém se váš pes vyřádí a vy se můžete flákat a stát na místě.

Letos již sezona skončila. Už víte, co budete dělat příští rok a jakých závodů se zúčastníte? 

Sezóna skončila, to máte pravdu, ale makáme pořád, teď nastal čas kondiční přípravy. Takže běháme, posilujeme, prostě se připravujeme s Agrískem na příští treibballovou sezónu. No, a pořídila jsem si štěndo, takže Coudášek se bude celou zimu učit treibball tak, aby na jaře zvládl třídu TRB1. Příští rok budu organizovat společně s Luckou Vybíralovou dva závody u nás v Brně. Já sama bych se ráda zúčastnila s Agrískem závodů nejen u nás v Česku, ale také nějakého zahraničního, a pokusíme se tedy změřit síly s cizinou. Tak nám držte palce!

A na závěr – to prostě musím. Popřejte našim čtenářům do nového roku něco pěkného?

Přeji vám všem, abyste se svými psími kamarády prožili ty nejúžasnější chvíle života. Prostě užijte si čas se svým psem naplno.  Krásný nový rok 2018 vám přejí Renda, Agrísek a Coudášek.

Děkuji vám za rozhovor.

Nemáte zač, i já děkuji.

Foto: archiv Renata Kolomazníková