Jeden papillon nikdy nestačí, je to návykové plemeno!

Přemýšlíte o nějakém menším pohodovém plemeni, se kterým by se ale dalo také něco dělat? Pak by se vám mohl líbit papillon! Jeho krásný vzhled ho sice předurčuje do výstavních kruhů, ale neztratí se ani při sportu a jde mu to náramně dobře!

Hedvika Dvořáková se se svými pěti papillony věnuje hlavně sportu a naše společné povídání vás určitě přesvědčí, že toto malé společenské plemeno je velmi všestranné, hodí se k celé řadě kynologických disciplín a rozhodně se tam jen tak neztratí. A pokud byste chtěli třeba jen prima parťáka na dlouhé procházky do přírody, tak s motýlkem rozhodně chybu neuděláte.

Hedviko, prozraďte nám, čím vás na začátku okouzlilo plemeno papillon, že jste se pro něj rozhodla?

K prvnímu papillonovi jsem přišla vlastně náhodou. Dcera chtěla také jako já začít běhat agility, náš KKCHS nám oběma nestačil a manžel nechtěl štěně… Takže kamarádka kamarádky povídala, slovo dalo slovo a jeli jsme si pro dvou a půlletého pejska nevhodného do chovu. Nakonec jsem s ním běhala já a dceři zůstal kavalír. Dareček – Dar Benpar Bohemia je nyní skoro šestnáctiletý dědoušek, který si užívá důchodu a rozmazlování.

Momentálně máte po svém boku tři fenky a dva pejsky, mohla byste nám blíže představit vaši srdcovku nebo třeba nejúspěšnějšího z nich?

Moje nejšílenější papillonka se jmenuje Viky – Amálka Aura Podbrah, je to slečna v sobolí barvě a v agility si vyběhala A3Ch. Dva roky jsme se spolu kvalifikovaly na mistrovství republiky a nezahálela ani v dogdancingu, má splněn titul MOD1 a také základní zkoušky poslušnosti ZZO, ZOP a BH. Je to taková divoška, poměrně dlouho nám trvalo než jsme se v agility sehrály, ale její drive mi vyhovuje. Před měsícem jí bylo už devět let, ale stále je to moje raketka.

Je jasné, že se se svými psy věnujete hlavně sportu. Co všechno jste již vyzkoušela a máte v plánu pustit se i do něčeho dalšího?

Kromě již zmiňovaných agility a dogdancingu jsme vyzkoušeli ještě coursing, flyball, nosework, hoopers a také klasický výcvik. Museli jsme si ale prostě něco vybrat, abychom se tomu mohli věnovat pořádně a také to finančně zvládli. Agility je náš TOP.

Agility a možná ještě dogdancing jsou tedy asi hlavní náplní vašeho společného programu. Povězte nám, jak si v těchto disciplínách stojí papillon ve srovnání s ostatními, řekněme, podobně velkými plemeny?

Papillon je velice pracovitým a inteligentním plemenem. Miluje své lidi a pracuje vlastně pro zábavu a v porovnání s konkurencí obstojí výborně. Někdy o něm říkají, že je to malá BOC, ale není to pravda, nesnáší totiž dril.

Vzpomněla byste si, co vám dalo v nácviku asi nejvíc práce a naopak, co šlo takřka levou zadní?

Nejvíce práce nám v nácviku dá pořádně vytrénovat paničku. Většinou máme problém, že si nerozumíme a pes pak neví, co má dělat. Takže pro nás je „uklidnit se“ asi nejtěžším cvikem! Ač mám zástupce jednoho plemene, každý je jiný. Pokud budu psát o Viky, nejjednodušší byla zónová překážka áčko a tunely a nejtěžší ji pak bylo správně naučit zónu na kladině, tu jsme přeučovali dokonce třikrát.

Jak často v běžném režimu trénujete, a v čem se liší vaše příprava třeba na zkoušky nebo na závody?

Agility trénujeme celoročně jedenkrát týdně, v zimě k tomu navíc tak jedenkrát měsíčně vyjedeme někam na intenzivní trénink do haly na koberec. V létě pak většinou absolvujeme dva týdenní tábory u oblíbených trenérů. Na zkoušky a závody se nijak zvlášť nepřipravujeme, maximálně máme postavenou nějakou sekvenci, kterou má daný rozhodčí rád (třeba tři až pět překážek). Každý rozhodčí má svůj „rukopis“. Na některého jezdíme třeba neradi, protože se nám nelíbí, jak staví parkúry. To je jediný způsob, co totiž můžeme ovlivnit v agility.

Dogdancing letos trénujeme aktivněji, snažíme se každý den chvilku, trochu jsme se posunuli od triků k pozicím. Tady je příprava na závody či zkoušky nutná, musíme mít sestavu, muziku a vlastně si určujeme sami, co a jak proběhne, tedy samozřejmě pokud pes spolupracuje. Také pracujeme na postupném odbourávání pamlsků. To třeba moji psi v agility vůbec neřeší.

Alfou a omegou každé činnosti se psem je jistě správná motivace. Co se tedy nejlépe osvědčilo vám?

U nás je základem dobrý vztah, pes pracuje radostněji a dělá méně chyb. Nejdříve se učí poslouchat, a když jsou ovladatelní, dostanou i svobodu. Tím, že je jich hodně, musím mít hlavní slovo já!

Jinak klasicky nejsilnější motivací jsou pamlsky, pak hračky a Viky má třeba k tomu ještě ráda míčky v určitém tvaru a barvě.

Pokud psovi člověk pravidelně zaměstnává hlavu a jezdí s ním na různé akce, musí mu dát také prostor pro aktivní odpočinek. Co je tedy pro vaši smečku největším relaxem?

Relaxem pro mou smečku je chvíle, kdy mohou lítat za míčkem, někteří milují procházky a běhání se stejně velkými psy. A pak je to společná práce… Mám na mysli trénink triků, louskání hlavolamů, popravdě sami moc nemají zájem aktivně odpočívat. Například Viky bere procházku jako povinnost (ujde deset až patnáct kilometrů, ale má to jako úkol), zato překážky to je relax…

Kterých úspěchů si asi nejvíce vážíte a máte třeba i nějakou vysněnou metu, na kterou byste někdy ráda na poli sportu dosáhla?

Nejvíce si vážím titulu A3Ch., protože to bylo nedosažitelnou metou, a to hlavně když jsem měla ve štěněcím věku Vikynky zdravotní problémy. Navíc raději trénuji, než závodím, takže jsme moc nejezdili a stejně jsme to zvládli. Také účast na MR byla fajn. Jsme malý klub a přesto je nás vidět. Mou metou je cesta, takže bych ráda vydržela běhat, užívat si aktivního odpočinku a už se mi letos dokonce stýská i po závodech.

Pomineme-li sportovní a služební kynologii, tak ke kterým dalším sportům se podle vás papillon ještě hodí a co by se s ním v žádném případě dělat nemělo?

Nevím o sportu, pro který by se nehodil. Jedině snad bull sporty nejsou pro papillona tím pravým ořechovým. Je potřeba mít na paměti, že je to křehký pes, hlavně ti menší (pod 3 kg) a tomu je potřeba sport přizpůsobit. A jak už jsem se zmínila, pokud chcete mít výsledky, nesmíte psa drilovat. Občas se mu musí něco rozležet a pak vás mile překvapí.

Podělila byste se s námi na závěr o své plány do budoucna, a co byste navíc popřála majitelům motýlků?

Do budoucna bych moc ráda, aby Viky vydrželo zdraví a mohli jsme i s Rumem – Rebel Brilliant Bohemia běhat dál agility. Zkusíme se kvalifikovat na MR 2021, pokud to bude možné. V dogdancingu každému ze smečky chybí nějaká zkouška pro splnění titulu MOD1 a někteří budou mít i na dvojkové zkoušky. Také trénujeme na závody v DD, ty jsou zcela specifické. Hodně se u toho bavím tvorbou kostýmů.

Všem majitelům chlupatých motýlů a můrek přeju hlavně hodně zdraví a ať se jim daří si vzájemně porozumět. A malé varování: „Jeden papillon nikdy nestačí, je to návykové plemeno!“

A děkuji za možnost se podělit o radosti s papillony.

Foto: archiv Hedviky Dvořákové