Jednou pyrenej, navždy pyrenej!

Co byste řekli na slovní spojení pyrenejský horský pes a sportovní kynologie? Nejde vám to vůbec dohromady nebo by vás naopak zajímaly bližší podrobnosti? A tipli byste si, že vám tento pes bude venku honit zvěř, či může být naopak v pohodě a tyto situace neřešit? Odpovědi na tyto a další otázky naleznete na následujících řádcích…

Bez pyrenejských horských psů po svém boku si Markéta Langerová svůj život už ani nedovede představit, protože by byl jaksi neúplný. Od roku 2010 se ve své chovatelské stanici Perla Silesia aktivně věnuje jejich chovu, pro zábavu s nimi cvičí a užívá si každou volnou chvíli v jejich majestátní společnosti. To, co s nimi všechno lze dělat a i tak trochu „jak na ně“ nám prozradila v tomto moc pěkném rozhovoru.

Prioritou pro mě bylo velké plemeno, samostatně myslící, málo se vyskytující a které je stále ještě zdravé. Po pročtení různých knižních a internetových zdrojů padla volba na pyrenejského horského psa. A musím se přiznat, plně jsem tomuto plemeni propadla. V mém případě mohu říci: „Jednou pyrenej, navždy pyrenej“ (smích) a také se držím motta: „Jeden pyrenej, žádný pyrenej“. Musím však upozornit, že s tímto mottem partneři velmi často nesouzní. Soudě podle mého manžela, který měl tendence argumentovat a diskutovat. Po určitém čase rezignoval a nyní mi pokládá pouze dvě otázky: Kam jedeme a kdy tam jedeme (smích).

Pyrenejský horský pes je dle mého pohledu velmi bystrý, loajální a dobrosrdečný pes. Dobrosrdečnost projevuje vůči svým majitelům a svěřenému stádu. Vůči cizím lidem je často nedůvěřivý, obezřetný, se snahou potencionálního nepřítele zastrašit.

Svou první fenu, Ankaru od Beskydských vrchů, jsem si zakoupila v roce 2008. Vzhledem k tomu, že jsem před pastevcem chovala pouze sportovní plemeno, byla to pro mne nová cesta, nová výzva. Ankara mě uvedla světa jiného uvažování, jiného nadhledu, jiné rozvahy psů. Prožily jsme spolu neskutečných jedenáct a půl roku výzev, vzájemného pochopení a životního partnerství

Navázala jsem na svou působnost v kynologickém klubu a začala s Anuškou (Ankara) pracovat na poslušnosti, stopách a obranách.

I s PHP se lze věnovat sportovní kynologii. Má fena zvládala poslušnost dle ZVV2 včetně stop a překážek. V obranách neviděla smysl. Plenty obíhala pouze pro mé krásné oči, mnoho vtipných chvil z těchto situací mám v živé paměti.

Stojím si za názorem, že každý pes by měl být schopen zvládnout základní povely. Přivolání, chůze u nohy, nereagování na veřejnosti jsou úplným minimem.

Pakliže se rozhodnete pro výcvik PHP, prosím mějte na paměti, že je to velmi učenlivý a chytrý pes. Postačí požadovaný cvik ukázat jen párkrát a oni už poté moc dobře vědí, co se od nich očekává. Další krok, to, jestli v danou chvíli daný prvek předvedou, pak závisí na jejich, pyrenejcům vlastní, úvaze. Pokud si usmyslí, že letět za aportem přes půl cvičáku v sedm ráno je naprostá hovadina, budou si za tím „stát“ (smích).

Velmi dobře zvládají poslušnost. Rádi stopují, zvláště pak, pokud je stopa učená na oblíbený pamlsek. S překážkami také nemají problém, avšak zde je nutné brát ohled na jejich kosterní aparát a délku vývoje. Překážky nacvičujte uváženě a s rozvahou. Obrany, obíhání plent a zákusy bývají problémem. Celkový přístup ke sportovní kynologii je nutné brát jako hru, a společný koníček.

S pyrenejským horským psem se můžete věnovat jakékoliv činnosti, pakliže ji děláte pro zábavu. Dlouhé procházky, chození po horách, canisterapie, dog dancing. Jsou učenliví a naučí se mnoho. U všech aktivit je nutný brán ohled na stávající vývoj, fyzickou kondici jedince.

Pozitivní přístup, důslednost a trpělivost.

Jooo motivace! To je čarokrásné slovo. U štěňat a velmi mladých psů, kteří jsou žraví, velmi dobře fungují pamlsky různého druhu. S přibývajícím věkem a moudrostí daného jedince, je velmi často běžné, že zvažují, zda pokyn udělat i přes veškerou motivaci, kterou jim nabídnete. Balónky, hračky, potrava jdou stranou. Mnohdy veškeré pamlsky a hračky předčí partnerství, vztah a vzájemný respekt, který k sobě chováte. Velmi často plní pokyny pouze proto, aby vás potěšili.

Ano. Pozornost členů rodiny a pravidelné procházky jsou dostatečné. Avšak každý další podnět kvalitu života vašeho psa zpestří.

Pokud je socializace a základní poslušnost zvládnutá dobře, není nutné mít obavu psa pustit. Procházky na volno v přírodě, setkávání se se psy jsou velmi realistické.

Přála bych si, aby chovatelé chovali s rozmyslem a uváženě v zájmu zdraví a charakteristiky plemene. Správný typ, zdraví a povaha plemeni vlastní, je podmínkou úspěšného chovu a zachování jedince v co možná nejpůvodnějším typu.

Moc vám děkuji za krásné povídání.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Markéty Langerové

https://www.perlasilesia.cz/