Jezevčík je univerzální lovecký pes!

Pamatujete také na dobu, kdy jezevčík žil v každé hájovně a myslivce pravidelně doprovázel do lesa? Dnes už ale není jen silným a odvážným pracantem, potkávat ho tudíž můžeme nejen v honitbě. Pokud patříte mezi fanoušky těchto krátkonohých neúnavných psů, pak vás jistě potěšíme, protože září u nás patří jezevčíkům...

Jezevčík je uznávaným a oblíbeným, v současné době již klasickým příslušníkem loveckého plemene. Mnohým předchozím generacím myslivců byl platným pomocníkem při lovu i oddaným a moudrým rodinným druhem, kamarádem dospělých i dětí. Jezevčík v podobě, v jaké ho známe, je dědictvím práce mnoha generací našich předchůdců myslivců a chovatelů.

Jezevčík je plemenem historickým

Z historie máme zprávy o podobných loveckých psech již ze starého Řecka, setkáváme se s ním také od středověku, o čemž svědčí například historické obrazy, byť ještě ne v dnešní ustálené podobě. Exteriér jezevčíka se postupně vyvíjel a měnil, v současné podobě je již dlouhodobě ustálený. Standard byl vypracovaný německým Teckelclubem koncem 19. století a dnes je uznán pod č. 148 FCI.  V roce 1888 byl v Berlíně založen první klub chovatelů jezevčíků (Deutscher Teckelclub 1888). Tento klub úspěšně funguje až do dnešní doby. V České republice zaštituje tyto psy Klub chovatelů jezevčíků.

Kterak jezevčík do Čech přišel

V době první republiky (do roku 1938) byli jezevčíci zapisováni do plemenné knihy ČLP (Českoslovenští lovečtí psi), jejich majitelé byli organizováni ve spolku norníků společně s teriéry. I když jezevčík byl již v té době mezi myslivci a lesáky hodně rozšířený, počet zápisů do ČLP i počet jezevčíků na výstavách byl velmi malý. Většina jezevčíků, zejména mezi lesáky, byla chována sice čistokrevně, ale „bezpapírově“, především na základě „práce“.

První samostatný spolek chovatelů a držitelů jezevčíků vznikl v roce 1937 a jeho předsedkyní a poradkyní chovu byla Pavla hraběnka Kinská (1888 – 1953) z Kostelce nad Orlicí. Její chov drsnosrstých jezevčíků „Stradina“ se velmi výrazně uplatnil. V padesátých letech byl tento spolek začleněn do Československého mysliveckého svazu a v jeho rámci ustaven samostatný Klub chovatelů jezevčíků, který v této organizační podobě funguje dodnes. V té době byla nejvýraznějším funkcionářem Klubu hlavní poradkyně chovu, paní Ludmila Laufbergerová (1902 – 1969). V roce 1992 se slovenští členové odtrhli, vytvořili samostatný klub na Slovensku a po vzniku samostatné České republiky byl název klubu doplněn na Klub chovatelů jezevčíků České republiky.

Hladký, dlouhosrstý i drsnosrstý…

Podle standardu je jezevčík psem s nízkou, protáhlou, ale kompaktní́ stavbou těla. Má vyzývavé držení hlavy s pozorným výrazem, který odpovídá pohlaví. Je velmi pohyblivý a hbitý. Osrstění je typické pro každé jednotlivé plemeno. Dnes se setkáváme se třemi typy srsti – hladkosrstým, dlouhosrstým a drsnosrstým a k tomu se třemi velikostními rázy – standardním (dříve hmotnost  do 9 kilogramů, dnes je přesně stanoven rozptyl OH  i u standardů), trpasličím  (obvod hrudníku do 35 cm) a králičím (obvod hrudníku do 30 cm). V barevných varietách rozlišujeme jezevčíky červené a černé s pálením (u hladkosrstých a dlouhosrstých), u drsnosrstých se nejrozšířenější zbarvení nazývá divočák, ať již světlý či tmavý. V posledních letech se i u nás objevují  méně obvyklé barvy, jako jsou například jezevčíci hnědí s pálením či tygrovaní nebo žíhaní.

Hladkosrstý typ vznikl pravděpodobně křížením s brakou a je považován za nejstaršího jezevčíka. Prvotní byl hladkosrstý jezevčík pouze v barvě černé s pálením, ti byli později doplněni jezevčíky červenými, kteří vznikli křížením jezevčíka s hannoverskou brakou, která již vymřela.

Dalším typem je jezevčík dlouhosrstý. O dlouhosrsté variantě jezevčíka panuje domněnka, že se na jejím vzniku podílela některá plemena španělů. Příliv krve španělů přinesl dlouhosrstým jezevčíkům zcela jistě největší eleganci, výbornou práci nosu, někdy však menší ostrost.

Vývojově nejmladší je forma drsnosrstá, která vznikla křížením původního jezevčíka s některými teriéry, vydraři a vliv dandie dinmont teriéra je patrný dodnes. Drsnosrstý jezevčík je opravdu ostrým pracovním psem, ale v exteriéru se projevuje stále nejednotnost a nevyrovnanost jak velikosti a zbarvení, tak i struktury srsti a typu.

Pak zde máme jezevčíky miniaturní, ti vznikli koncem minulého století, jednotlivé velikostní rázy byly formovány pracovním upotřebením, jednoduše řečeno standardní jezevčíci se nevešli do úzkých králičích nor, byl proto vyšlechtěný drobný pes, například za pomoci trpasličího pinče v případě králičí formy, což se bohužel občas ještě projeví ve vzhledu – především hlavy, nejčastěji u hladkosrstých.

Říká se o něm, že je „svůj“

Jezevčík je plemenem, které je jasně popsáno standardem v typu a velmi těžko popsatelné ve svém charakteru. Někdo ho popisuje jako těžko ovladatelného, tvrdohlavého, svéhlavého, paličatého, někdy až zlomyslného. Jiný ovšem zase jako vytrvalého, samostatného, bystrého, vynalézavého, statečného a osobitého. Je tedy potřeba nahlížet na něho jako na tvora, který byl především vyšlechtěn k práci pod zemí, kde ovšem pracuje a bojuje sám za sebe, musí se umět sám a dobře rozhodnout. Pak se ovšem nemůžeme divit, že se někdy rád sám rozhoduje i mimo noru. Jezevčík je pes, který potřebuje důsledného, ale laskavého pána, a dostatek možnosti vyžití a pak je tím, čím má být – v lese a na poli obratným pomocníkem, doma pak miláčkem rodiny. Důslednost a dostatek aktivit, to je cesta k dobře zvládnutému psu.

Je to především tvrdý pracovní pes...

Vybereme-li si jako plemeno jezevčíka, vybrali jsme si plemeno především lovecké. Lovecká kynologie je službou myslivosti. Lovecký pes je nenahraditelným pomocníkem, podotkněme, že dobře připravený lovecký pes. I když v posledních letech jsou podmínky a možnosti přípravy dobrého loveckého psa čím dál tím složitější, je to právě jezevčík, který svojí až universálností dokazuje své pevné místo v lovecké kynologii. Jezevčík nám odevzdá svou práci v noře, ale je i výborným barvářem, nemalý díl práce umí předvést i na poli nebo ve vodě. Jeho vlohy oceníme při nahánění či slídění, hlasitost by u něj měla být samozřejmostí, je jednou z chovných podmínek tohoto plemene. Není asi ideální pořizovat si jezevčíka, přestože se mi líbí, pokud nemám možnost mu dát prostor a čas na „upuštění“ jeho energie. Jezevčíci, kteří tráví svůj čas pouze v panelácích, nemají dobrý život. Není pro chovatele nic smutnějšího, než když vidí přetloustlého jezevčíka navlečeného ve svetříku a sotva se plazícího na „vycházce“ okolo domu.

Péče o srst není náročná, má však svá pravidla i výhody

Jezevčík je pes, který nepotřebuje nějakou zvláštní péči, co se týká srsti. U hladkosrstých jedinců postačí pravidelné vytření srsti, aby se zbavila prachu a nečistot a odumírajících chlupů. Bylo by neopodstatněné si myslet, že hladkosrstá forma nelíná, naopak krátké tvrdé chlupy ze z oblečení a například z čalounění odstraňují velmi těžko. Ale zamazaný psík z lesa se snadno očistí od bláta. Hladká forma se ovšem snadněji může poranit v lese v nízkém porostu, případně může dojít i k olysání, pokud není chován v opravdu vhodném prostředí. Také by neměl výrazně prochladnout. Dlouhosrsté variety již větší péči vyžadují, pravidelné vyčesávání odumřelé srsti je na místě, je třeba předcházet případnému zplstnatění srsti. Po návratu z práce v lese je třeba psa osprchovat nejlépe pouze čistou vodou a po uschnutí dobře vyčesat.  Oproti ostatním plemenům jezevčíka mají dlouhosrsté formy větší skon ke kinetóze, je třeba je na cestování postupně připravovat a zvykat, nejlépe z počátku cestování spojovat s nějakou pozitivní (pro psa) záležitostí, jako je vycházka do lesa či pole. Drsnosrsté formy bývají, co se týká srsti, nejvíce nevyrovnané, v jednom vrhu se můžeme setkat s jedinci s opravdu kvalitní tvrdou srstí, stejně tak i s jedinci, kteří mají srst měkkou. V tomto případě je třeba občas sáhnout po trimovacím noži a odstranit odumřelou srst, na kterou se může v lese či na poli nachytávat nečistota, případně větvičky. Pro začátečníky je vhodné, aby se obrátili na zkušené chovatele, případně by jim s úpravou srsti měl poradit přímo chovatel, od kterého psíka získali.

Bavíme li se o zdraví, pak platí několik zásad!

Všeobecně pro jezevčíky platí několik zásad. Především to, že jsou to lovečtí psi, by se mělo odrazit v množství pohybu, který jim bude dopřán. Jezevčík zavřený v kotci opravdu není tím, co by se mělo vyskytovat. Dostatek pohybu zajistí kvalitní osvalení, vytrvalost a kondici psa, kterou jen najdeme při opravdovém výkonu práva myslivosti. Není smutnějšího pohledu než na obtloustlého sotva se valícího jezevčíka, který pro vysokou nadváhu trpí jak dýchavičností, tak i špatným pohybem a pronesenou páteří. Takový jezevčík je chudák. 

Tento pes může mít „díky“ své stavbě těla trochu problémy s páteří. Již od štěněte by měli majitelé dbát na to, aby se jejich pes vyhnul pohybu ze schodů dolů a zcela určitě by neměl prochladnout, tím snížíme pravděpodobnost uskřípnuté míchy či vyhřeznutí plotének. Své v tomto hraje i genetika. Je dobré si tedy u chovatele či u majitelů odchovů od konkrétního chovatele ověřit, zda v konkrétní linii problémy jsou či nejsou.

Jezevčíci se v porovnání s některými jinými plemeny dožívají v poměrně dobré kondici i vysokého věku. Nejsou výjimkou jedinci nad třináct let i více. Vše se odvíjí jak od rodové dispozice, tak samozřejmě i od péče majitele, od množství pohybu, od dobře zvolené skladby potravy a minerálů. Jezevčík jako takový má většinou velký sklon k žravosti, a pokud bychom mu dávali tolik potravy, kolik chce on, dočkali bychom se doma jen nevzhledné hekající koule. Při správném dávkování můžeme mít i do vysokého věku doma psa ve výborné kondici.

Chov u nás v současnosti

Chovatelé a příznivci těchto plemen jsou sdružení v Klubu chovatelů jezevčíků ČR. Hlavním posláním klubu je zastřešení chovu jezevčíků v České republice, nejdůležitějším úkolem je péče o stoupající úroveň plemene, a to jak o exteriérovou, tak i o pracovní. Klub stanovuje především podmínky pro zařazení do chovu, které musí každý jedinec po pracovní stránce (zkoušky) i exteriérové stránce (výstavy) splnit, aby v něm mohl působit. Klub chovatelů jezevčíků se snaží rozvíjet spolupráci s ostatními kluby jezevčíků v okolních státech, samozřejmě spolupracuje s vrcholnými kynologickými orgány v České republice na rozvoji plemene i kynologie jako takové. Klub chovatelů jezevčíků je členem Welt Union Teckel. V současné době sdružuje přibližně 1700 členů, pro které vydává časopis Jezevčík, jedenkrát ročně pak Chovatelskou ročenku obsahující všechny podstatné informace o chovu. KCHJ ČR provozuje internetové stránky https://kchj2.webnode.cz, které aktuálně informují o dění ve světě jezevčíků jak u nás, tak i v zahraničí. Klub je rozdělen do sedmi poboček mapujících republiku. Tyto pobočky se pak aktivně podílejí na pořádání klubových akcí, ať už výstav nebo například pracovní akce Poháru Středočeské pobočky.

Klubové akce můžeme rozdělit do dvou oblastí. V oblasti exteriérové Klub pořádá tři výstavy ročně – Speciální výstavu KCHJ, Klubovou výstavu KCHJ se zadáváním titulu Klubový vítěz a „malou“ Klubovou výstavu KCHJ bez zadávání titulu Klubový vítěz. V oblasti pracovní pak Klub každoročně organizuje vrcholové soutěže, mezi něž počítáme Klubovou barvářskou soutěž, Speciální barvářskou soutěž, Klubovou honičskou soutěž a nejprestižnější z nich – Memoriál Rudolfa Kristla, soutěž, jejíž úspěšné absolvování opravňuje psa, aby mu bylo zapsáno do průkazu původu „U“ – tedy všestranný pes.

S jezevčíky se můžeme ovšem setkat i na ostatních vrcholových pracovních akcích loveckých psů například na Memoriálu Fr. Hebedy či Memoriálu J. Menšíka, Slováckém poháru a dalších. Většinou na těchto akcích tvoří velkou část startovního pole, což samozřejmě ukazuje na to, jak je dobře připravený jezevčík kvalitním loveckým psem.  

Portrét plemene Jezevčík

Originální název	Dachshund
Zkratka plemene	J
Číslo standardu	148
FCI skupina	IV. - Jezevčíci
Srst	Hladkosrstý - Krátká, hustá, lesklá, hladce přiléhající, pevná a tvrdá, bez neosrstěných míst. Drsnosrstý - S výjimkou mordy, obočí a slechů dokonale stejnoměrně přiléhavá, hustá drátovitá srst s podsadou. Měkká srst na temeni hlavy a tlapách je velmi nežádoucí. Na mordě je zřetelně utvářený vous. Obočí je husté. Na slechách je osrstění kratší než na těle, téměř hladké. Prut dobře a rovnoměrně, těsně přiléhavě osrstěný. Dlouhosrstý - Rovná, lesklá srst s podsadou, přiléhající k trupu, prodlužuje se pod krkem a na spodní straně těla, Na slechách musí přesahovat spodní okraj, na zadní straně běhů je zřetelně delší osrstění (praporce), své největší délky dosahuje na spodní straně prutu a tvoří tam úplnou vlajku. Barva a barevné modifikace
Vhodnost	pro zkušené pro aktivní lidi
Umístění	do bytu na zahradu
Využití	myslivost

---

Celkový vzhled:

Nízká, krátkonohá, protáhlá, ale kompaktní postava, silně osvalená, se směle vyzývavým držením hlavy a pozorným výrazem obličeje a stavba těla, která mu umožňuje velmi pohyblivou a hbitou práci na povrchu i pod zemí. Celkový výraz je typický pro příslušné pohlaví.

Barva:

---

Kolektiv autorů: Hana Spalová, Ing. Barbora Spalová, Ing. Michaela Přibáňová PhD.

Foto: archiv autorka, Jan Šmucar, Michaela Přibáňová, Jaroslav Nedoma.