Jiří Šiška celý svůj život miloval psy!

Jste obdivovateli nejrozšířenějšího a nejvšestrannějšího plemene na světě a sledujete i práci výjimečných lidí okolo něj? Jeden takový báječný člověk však bohužel navždy opustil náš pozemský svět a vydal se na svou poslední cestu. Vzdejme mu tedy hold i tímto způsobem!

Český kynologický svět těsně po Vánocích obletěla velmi smutná zpráva. Na druhý svátek vánoční totiž po těžké nemoci ve věku sedmdesát dva let zemřel uznávaný chovatel německých ovčáků, rozhodčí z výkonu i exteriéru, funkcionář klubu NO, dlouholetý tajemník Českého kynologického svazu a také neúnavný pořadatel pražských mezinárodních výstav pan Jiří Šiška. Odchovy z jeho chovatelské stanice Clark jsou velmi ceněny nejenom u nás, ale i v zahraničí. Pojďme tedy společně zavzpomínat na tohoto skvělého odborníka a zapáleného kynologa…

Není pochyb o tom, že jméno Jiří Šiška vždy bylo a také vždy bude všeobecně uznávanou autoritou v chovu německého ovčáka. Například jeho posudky z výstav mají velkou váhu nejenom v České republice, ale třeba i u Světové organizace chovatelů německých ovčáků (WUSV). Za svůj život rovněž získal celou řadu nejrůznějších ocenění a pohárů. S pejskařinou ale začínal takříkajíc od píky a zpočátku opravdu neměl na růžích ustláno.

Těžké začátky velkého pejskaře

Jiří Šiška již od dětství velmi miloval přírodu jako takovou a samozřejmě i vše živé. Pocházel ze zahradnické rodiny, a tak měl k tomu všemu opravdu blízko. A Bráník, kde jeho rodina bydlela, byl v té době v podstatě vesnicí na okraji Prahy. Jako malý však psa doma mít nesměl a tak, jak jen to šlo, utíkal i přes výslovný zákaz k tamnímu cvičišti. Jeho tatínek totiž velmi dobře znal několik místních cvičitelů, kteří svých chováním nebyli zrovna tím správným vzorem pro své okolí. Jiří tak stál vždy jen za plotem, znal však jmény všechny psy ze cvičiště a také věděl, které mají složené zkoušky a zda jsou s průkazem původu, či bez něj. Vzhledem k tomu, že nemohl vlastnit psa (a hlavně německého ovčáka), nahrazoval si to jinými domácími zvířaty. Choval králíky, slepice a holuby, měl také svoje malé zahradnictví, kde se snažil velikostí plodů a množstvím sklizně konkurovat zahradničení na plochách, kde byl jeho tatínek vedoucím. V době, kdy jeho touha mít psa zvítězila nad strachem, co tomu řeknou rodiče, několikrát odchytl cizího psa a předvedl ho na tehdejší národní výbor nalhávaje si, že mu ho nechají, když ho přece našel. Po posledním odchytu však foxteriér Armín přehryzal provaz a pokousal domovnici. To bylo doma poslední kapkou. Pohovor s tatínkem nebral konce a jeho návštěvy cvičiště se staly bohužel na čas naprosto nereálnými.

Odvážnému štěstí přeje

Po několika týdnech, kdy ostražitost otce díky Jiřího se zlepšení ve hře na klavír (snem otce bylo, aby z něj byl klavírní virtuóz) opadla, opětovně uskutečnil návštěvu cvičiště, jak jinak než visíc na plotě tak, aby slyšel a viděl co nejvíce. Díky náhodě si ho všimla manželka jednoho kynologa a nabídla mu venčení dvou německých ovčáků. Později s nimi začal i cvičit. Dělal, co se dalo, aby mohl být se psy. Občas si i nějakého vypůjčil. Pak ale opět přišla roztržka s rodiči, kdy si musel vyslechnout, jak dělá ostatním, kteří na psy nemají čas, „otroubka“. Nakonec si vypůjčil peníze a koupil si svého prvního psa, německého ovčáka Bleska z Modřanských hájů. A pak už měl psy po svém boku až do svých posledních dní.

Osudový pes jménem Blesk

Každý z pejskařů má svého osudového psa. Nebylo tomu jinak ani v případě Jiřího Šišky. Jeho osudovým psem byl již zmíněný Blesk z Modřanských hájů, který byl nejen jeho prvním vlastním psem, ale i tím, který způsobil, že se stal chovatelem. Bleska kupoval již jako staršího od kamaráda, který na něj neměl čas. Byl to čtyřletý a velice temperamentní pes. Nemohl mít více jak den volno, protože jinak hned dělal „něco navíc“. Jak Jiří sám často říkal, Blesk si své jméno skutečně zasloužil. Složil s ním zkoušky ZVV3, ZPO a startoval na mnoha závodech včetně mistrovství.

Jak šel čas...

Ztráta velkého chovatele jistě chov nejoblíbenějšího plemene na světě poznamená, ale pojďme se nyní podívat zpět na život tohoto báječného člověka. Původně byl „pouze“ výcvikářem a jen snaha odchovat následníka svého prvního vynikajícího psa Bleska posunula pana Jiřího Šišku do chovatelské oblasti a v roce 1969 si založil svou chovatelskou stanici Clark, ze které vzešlo mnoho skvělých výstavních jedinců, ovšem k tomu i se skvělou pracovní povahou. To prostě této CHS nelze upřít. Mnozí z nás jej známe ale také z pozice rozhodčího z výkonu a především rozhodčího z exteriéru.

Při posuzování exteriéru nikdy nezapomínal na skutečnost, že rozšíření německého ovčáka bylo výsledkem především jeho vynikajících povahových vlastností a teprve následně propěstováním i líbivého exteriéru. A vždy se držel hesla: „Jak říká standard, nemá mít NO nikde moc a nikde málo ve svých znacích a ve zdravém těle má sídlit i zdravý duch. Každý NO nemusí být špičkovým v exteriéru, ale měl by mít typický výraz a každopádně by měl mít nadprůměrnou povahu. Samozřejmě každý pes není stoprocentní, ale při chovu musí chovatel vždy v určitém období slevit třeba z oblasti exteriéru a utvrdit povahy, aby se pak následně na takových jedincích dochoval jedinců, kteří jsou jak povaze, tak exteriéru vysoce kvalitní. O tom chovatelství je. Po šampiónech nejsou vždy jen šampióni.“

Pan Šiška dokázal dobrého psa ocenit…

Sama vzpomínám, jak jsem jela na svou první výstavu s vlkošedým německým ovčákem a dostala jsem od pár přátel, jak se říká, vyhubováno. „Co lezeš na výstavu s vlkošeďákem, kde posuzuje Šiška?“ Jenže já se tehdy přesvědčila o přesném opaku. Celá vyklepaná jsem tam nastoupila a byla jsem v šoku, co vše se děje kolem kruhu, jak tam všichni lítají a překřikují jeden druhého. A světe div se – můj vlkošeďák dostal výbornou a k tomu také CAC, a to přímo od pana Šišky. A co tím vlastně chci říci? Ono asi není nic lehčího, než nedostatky svého psa „hodit“ na rozhodčího, který mu tu špatnou známku dal jen proto, že je vlastně vlkošedý. Jenže pan Šiška dokázal dobrého psa ocenit a věřte, že barva byla tím posledním, co by jeho hodnocení ovlivňovalo.

Čest jeho památce!

Věnujte tedy v tento den tichou vzpomínku člověku, který velmi miloval psy, zasvětil jim celý svůj život a nebál se stát si za svým názorem, i když byl možná někdy tak trochu proti proudu. A přesně to byl ON. Pan Jiří Šiška. Děkujeme, že jste tu s námi byl, a také za to, co jste pro naši kynologii a německé ovčáky udělal! Nikdy nezapomeneme!

Iveta Panýrková

Foto: archiv