K mantrailingu mě přivedla úplná náhoda!

Slyšeli jste už někdy o mantrailingu? A víte, že jde o metodu pachové práce, při které je jediným kritériem, zda pes našel, anebo nenašel hledanou osobu a je jedno jakým způsobem? Pojďme tedy společně odhalit, o čem to tedy celé je!

Richard Novotný je majitelem dvou bloodhoundů, se kterými se aktivně věnuje mantrailingu, a to včetně ostrých zásahů. Zajímavé na tom je, že k obojímu ho vlastně přivedla náhoda. Psa tohoto plemene si přála hlavně jeho manželka a k vyzkoušení této metody praktického stopování ho zlákala úplně cizí paní na veterině, se kterou se tam dal zcela neplánovaně do řeči. Náhody se prostě dějí a asi to tak mělo i být. To všechno nám už ale pan Novotný poví jistě rád sám…

Pejska jsme doma měli vždycky, ale vždy jen jako parťáka pro volné chvíle. Na myšlenku pořídit si bloodhounda mě přivedla má žena. V atlase psů, který dostala jako dítě, mi tohoto pejska často ukazovala a říkala: „Až budu velká, tak si tohoto fešáka pořídím.“ No, a protože jsme oba už dost velcí (smích), tak jsme si v roce 2014 přinesli svého prvního blouda.

Ano, doma máme dva pejsky tohoto plemene. Oba jsou z jedné chovatelské stanice. Starší Hugo je náš autista, který má rád svůj klid. K lidem je nedůvěřivý, nicméně je to velký dobrák a mazel. Quido, to je pravý opak – živel, který se ničeho nebojí, nic neřeší. Přes naprosto rozdílné povahy, jsou to nerozluční parťáci.

Úplná náhoda. V čekárně u veterináře jsem se dal do řeči s paní, která mě o této disciplíně pověděla a pozvala na trénink. Šli jsme to zkusit a už jsme zůstali.

Mantrailing je metodou pachové práce, kde psi pracují převážně s individuálním pachem konkrétní osoby. Vyhledávají tedy vždycky jednu konkrétní osobu i mezi ostatními lidmi. Cílem mantrailingu je pouze nalezení hledané osoby. Velký důraz se klade na samostatnou práci psa a využití jeho přirozených čichových schopností. Aby pes mohl hledat konkrétní osobu, potřebuje získat její pach z nějakého pachového předmětu. Jakým způsobem pach sleduje, ponecháváme na psovi.

Mezi mantrailingem a ostatními stopařskými disciplínami je asi zásadní rozdíl v tom, že u všech stopařských sportovních odvětví, včetně záchranařiny a policejní stopařiny si člověk definuje, co všechno chce, aby pes na stopě dělal. Každá disciplína má nějaká pravidla a předpisy, podle kterých se pak psi mohou porovnávat mezi sebou. Je zde zavedený systém bodování, vyhodnocení jednotlivých částí a přesná pravidla zkoušek, podle kterých se vše hodnotí.

Mantrailing na rozdíl od všech těchto disciplín má pouze jeden jediný cíl a tím je nalezení hledané osoby v co nejkratším čase. Jak to pes udělá, je jen na něm. Tady člověk žádná pravidla a bodové hodnocení nestanovuje. Výsledek je jednoduchý – Našel/nenašel.

Obecně tyto dvě disciplíny kombinovat moc nejdou. Co ale jde, je přechod od klasické stopařiny k mantrailingu. Obráceně to jde velmi špatně. Problém je v tom, že pokud se pes učí, že v mantrailingu si může vypracovávat pachovou stopu podle sebe, těžko pak chápe, proč by měl plnit nějaké úkoly, které s nalezením hledané osoby nemají co dělat. Proč by měl přesně chodit po stopě, když pachové částice jsou úplně někde jinde, než na místě, kudy hledaná osoba prošla.

Obráceně to ale funguje. Pokud pes, který je svázaný pravidly, která vymyslel člověk, má najednou možnost tato pravidla porušovat a pracovat podle sebe, rád to udělá. Je tady ale problém s poslušností. Někdy pes, který má dobře zvládnutou poslušnost, nezvládá samostatně pracovat.

Mantrailing je možné provozovat na různých úrovních, od rekreační, až po záchrannou. Mnoho lidí bere tuto činnost jako rekreaci, možnost, jak psovi a sobě vyplnit čas strávený v přírodě a hlavně lidi jsou většinou fascinování tím, co najednou jejich pes sám umí a co ho většinou hrozně baví.

Závody se v mantrailingu nepořádají, mantrailing není sport. Těžko lze porovnávat dva psy, respektive dva MT týmy mezi sebou. Nejdou nachystat stejné podmínky pro to, aby se dal připravit objektivní závod. Jakákoliv snaha o bodování, anebo vyhodnocení práce mantrailera na stopě je přímo proti podstatě mantrailingu. Existuje snad jediné bodování: Našel sto bodů, nenašel, nula.

Mantrailing mohou cvičit prakticky všechna plemena. V IBHA se už snad nenajde plemeno, které by si mantrailing alespoň nevyzkoušelo. Všechno je to otázkou limitů a toho, čeho kdo chce se svým psem dosáhnout. V Akademii cvičí i plno kříženců, psů z útulků, plemena, která nejsou primárně určená ke stopování. Samozřejmě největší předpoklady mají plemena specielně šlechtěná na pachové práce. Služební a lovecká plemena jsou většinou nejvýkonnější.

Jak jsem už řekl, každý pes, respektive každý mantrailingový tým (MT tým) má jak určité předpoklady, tak i limity, kterých může dosáhnout. Proto, aby mohl být MT tým využíván k praktickým pátráním po osobách, testují se MT týmy metodou tzv. Double Blind testů. V České republice touto metodou atestuje MT týmy IBHA. Atesty jsou čtyřstupňové a před připuštěním k nim musí mít MT tým složený ještě tzv. Instinkt test. Je to něco jako zkouška vloh. Aby mohl být MT tým využíván pro pátrání, měl by mít složený atest stupně 2.

Ve světě a i v Evropě je obrovské množství organizací, které se zabývají pachovými pracemi, které se běžně jako mantrailing označují. Internet je zaplavený videi a zprávami o výcviku mantrailerů. Podle mě je jednou z nejlepších organizací na světě americká GAK9, kterou založil Jeff Schettler. S touto organizací již dlouhodobě úzce spolupracuje naše IBHA – International Bloodhound Academy. IBHA přebírá nejenom tréninkové postupy a filozofii GAK9, ale také převzala i systém atestace Double Blind. IBHA je založená jako škola, jejíž náplní je propagace mantrailingu, výcvik a výuka, atestace MT týmů a hlavním cílem je prosazení mantrailingu do systému IZS a pátrání Policie.

Psi atestovaní IBHA a nebo GAK9 pak mohou být využíváni k praktickým pátráním pod hlavičkou zásahové organizace RESDOGS. Toto je klasická záchranářská organizace, která nejenom že využívá mantrailingové týmy k pátrání po osobách, ale také zabezpečuje technickou a organizační podporu, zázemí, kam patří třeba komunikační a spojovací zařízení, kurzy první pomoci, záchranářské vybavení, zásahová vozidla apod.

K pátrání si nás může zavolat jak Policie, nebo záchranné brigády, tak i lidé, kterým se někdo ztratí, tedy osoba blízká. Na našich website je uvedeno pohotovostní nonstop telefonní číslo, kde každý může nahlásit pohřešování osoby. Podle toho, ve kterém regionu v rámci ČR se na místo může dopravit buď nejbližší MT tým anebo ten, který je právě k dispozici. Zásahové psy máme teď v regionech Liberecka, Kolínska, Brna a okolí, Frýdku Místku a na Slovensku v Žilině a v Košicích. Na website www.pohresujeme.cz je návod, jak postupovat.

Na začátku, když jsem se rozhodl, že chci své psy vycvičit tak, aby byli schopni pátrat po lidech, jsem jezdil jako doprovod s Lubošem Satorou, který má za sebou několik desítek pátrání. Praktická pátrání jsem pak absolvoval s oběma svými psy. S Hugem jsem byl pátrat po seniorovi, který se ztratil v lesích na Olomoucku. Bylo to moje první pátrání a tam jsem si vyzkoušel, co je to za nervy a hlavně za zodpovědnost, když jsme měli najít živého člověka. Naštěstí se našel živý ještě v době, když jsme pracovali na stopě. Asi nejzajímavější pátrání jsem měl na začátku roku, kdy se tady u nás v Brně pohádal syn s matkou a odešel někam do města, které neznal. Na toto pátrání nás pozvala matka, na místo jsme se dostavili už po třech hodinách a můj Quido ještě nikdy v tak těžkém terénu nepracoval. Stopa vedla od kostela, přes náměstí, frekventovanou ulicí, po které jezdí tramvaje až k řece Svitavě. Byl jsem velmi překvapený, jak se s tak těžkým terénem popral. Když jsme byli asi tři sta metrů od hledaného syna, zapnul telefon, ohlásil se a chtěl se vrátit domů.

Teď, v době zákazu vycházení byly zatím všechny akce zrušeny, ale doporučuji sledovat website www.ibha.eu, kde je kalendář akcí. Tam najdou zájemci prakticky všechny tréninkové akce pořádané jednotlivými instruktory IBHA po celé ČR. Máme také FB profil, kde se zájemci mohou informovat o pořádaných akcích. Na FB se každý dostane přes website www.pohresujeme.cz a www.ibha.eu.

Asi by bylo skvělé, kdybychom mohli reagovat na otázky vašich čtenářů, ale pokusím se postupně popsat, jak by měl probíhat výcvik mantrailingu od malého štěněte.

Tak to je skvělé, sama už se moc těším a vám mnohokrát děkuji za rozhovor.

Foto: archiv Richarda Novotného