Kašpárek v bílém kožíšku – to je westík!

Přemýšlíte o malém, líbivém a aktivním pejskovi, který vůbec nelíná? A měl by to být nejlépe některý z teriérů? Pojďte se tedy společně s námi seznámit s westíkem! A budete mít na to celý srpen!

West Highland White teriér pochází ze severozápadu Skotska, z vysočiny  Highlands, od čehož je také odvozen jeho pozdější název. Prostředí, ve kterém se tento malý, ale silný a temperamentní pes pohyboval, byly mokřady, vřesoviště a skalnatá kamenitá pobřeží. Podnebí těchto míst je drsné, větrné a deštivé. V dnešní době je však pro většinu z nás kouzelným milým společníkem a nehostinné podmínky své domoviny vyměnil za teplo našich obýváků…

Je mu více než sto let…

Milovníci whisky jistě znají malého bílého kašpárka v kožíšku vesele koukajícího z viněty whisky Black & White, ostatně to byl i můj první kontakt s tímto úžasným plemenem. Počátky chovu West Highland White teriéra se datují do 19. století, kdy sir Colonel Malcolm z Polthallochu nešťastnou náhodou zastřelil svého oblíbeného Cairn teriéra na honu, když si ho spletl s liškou. Po tomto pro něj zdrcujícím zážitku se rozhodl cíleně z vrhů Cairn teriérů selektovat bílá, nebo téměř bíla štěňata, která byla do té doby vyřazována z chovu. Postupem času a mnoha generací se u tohoto plemene podařilo zcela vyloučit tmavé zbarvení. Plemeno bylo nazváno Polthallochův teriér a brzy se stalo právoplatným partnerem na honech, a to především pro svoji odvahu a houževnatost, kterou zdědilo po tmavých předcích. Převážně bylo používáno k vypuzení lišek a jezevců v těžko přístupných norách náhorní vysočiny. Výhodou bylo jeho bílé zbarvení, které bylo dobře vidět za šera, mlhy či při snížené viditelnosti i v hustých porostech.

Skotský Kennel Club klasifikoval toto plemeno v říjnu 1904 a o tři roky později jej uznal i anglický Kennel Club. V té době se začalo nazývat West Highland White teriérem.

Co nám říká naše historie chovu…

V historii Terrier Clubu, kterou psal Miroslav Baitler, je uvedeno: „V létě roku 1924 se cestou do Brna shodli pánové Václav Blažek, Adolf Koula, Miroslav Látl a PhDr. Hynek Žák, že by bylo vhodné založit samostatný klub pro teriéry.  A tak byl po předchozích přípravách dne 8. 12. 1924 ustanoven Klub pro hrubosrsté teriéry, a po té, co se k nám dostali i teriéři hladkosrstí a dlouhosrstí, byl přejmenován (v roce 1930) na Československý teriér klub. Byl to klub elitní a měl tak vyspělé chovatele, že na všech vrcholných, ať celostátních, tak i mezinárodních výstavách figurovali teriéři na čele chovatelských skupin. Co do počtu tvořili teriéři jednu čtvrtinu přihlášek na výstavách.“

V roce 1934, kdy Klub chovatelů teriérů vydal nový Chovatelský řád, vedl vlastní plemennou knihu a vystavoval pro odchovy svých členů průkazy původu.

Takovým úspěchem jako KCHT se může pochlubit málokterý chovatelský klub. V roce 1960 bylo mezinárodní kynologickou federací FCI uznáno nové plemeno – český teriér, který si rychle získával popularitu a hlavně v zahraničí se brzy stal pojmem. V roce 1989 se od Klubu chovatelů teriérů oddělili bulteriéři. V roce 1993 došlo k dalšímu dělení a spolu se státem se museli rozdělit i chovatelské kluby, na Slovensku dnes funguje Klub chovatelů teriérů a foxteriérů.

A jak se westík měnil v průběhu let?

Popis plemene z třicátých let minulého století se mnoho neliší od toho dnešního: „West-Highland-terrier je psík sice malý, ale velmi čilý, přiměřeně silný a vyznačující se dvojitou srstí, vysokou inteligencí a ušlechtilým zevnějškem. Jest přítulným a milým společníkem a velmi dobrým davičem myší a krys.“

A zde se můžeme podívat na obecné hodnocení plemene dle poradce chovu z roku 2016 v klubovém zpravodaji: „Kvalita plemene stoupá. Díky některým chovatelům, kteří zároveň westy i upravují, je většina westů na výstavách předváděna ve velmi slušné kondici. Dbát je třeba na utváření hlavy, barvu oka, výraznost kohoutku a mechaniku pohybu. Upozornit je třeba na absence M2 nahoře. Není rozumné hledat u westa plnochrupost, ale velké funkční zuby by chybět nemusely. Povahy jsou vynikající. Občas se vyskytují problémy s onemocněním kůže, jejich příčinu je možné hledat spíše v přehnané péči než v dědičném zatížení.“

I když byl West Highland White teriér používán jako lovecký pes, stal se z něj v průběhu času domácí společník. Stále častěji byl předváděn na výstavách a postupným šlechtěním se měnil i jeho vzhled. Stal se nižším v kohoutku a také celkově kompaktnějším psem, srst mu zhoustla. Zatímco u loveckého psa byla hustá srst spíše překážkou, byl u psa chovaného k předvádění na výstavách kladen větší důraz na vzhled a právě hustá srst je požadována a dnes je i typickým znakem westíka.

West Highland White teriér je organizován pod záštitou Klubu chovatelů teriérů (KCHT) a v jeho rámci patří k velmi početným plemenům. Hlavní poradkyní chovu je ikona české kynologie a mluvčí ČMKU Bc. Vladimíra Tichá, dále je možno West Highland White teriéra chovat také pod Klubem málopočetných plemen KCHMPP.  

Westík je spojením síly a aktivity

Je to kašpárek v bílém kožichu vždy dobře naladěn a připraven k nejrůznějším lumpárnám. Je to malý pes silné stavby těla, je velmi líbivý a atraktivní. Mezi teriéry patří k nejžádanějšímu plemenu. Je veselý, hravý a se všemi typickými teriérskými vlastnostmi. Váha se pohybuje mezi 6,8 – 10 kg. Výška je u psů kolem 27,5 cm, u fen asi 25 – 28 cm.

Westí povahu bych vystihla asi vtipem:

Německý ovčák, dobrman a teriér zemřeli a všichni tři stojí před Bohem u nebeské brány a Bůh chce vědět, v co věří. Německý ovčák říká: „Věřím v disciplínu, výcvik a věrnost svému pánovi.“ „Dobře, potom budeš sedět po mé pravici.“, povídá Bůh. „Dobrmane, a v co věříš ty?“ Dobrman odpověděl: „Věřím v lásku, péči a ochranu svého pána.“ „Aha.“ Bůh řekl: „Můžeš sedět po mé levici.“ Podívá se na teriéra a ptá se: „A co ty?“ Ten odpoví:  „Věřím, že sedíte na mém místě!“

Přesto má velmi kontaktní a přátelskou povahu, je aktivní, hravý a každého si získá svým uličnickým výrazem. Je sebevědomý, veselý, téměř vždy naladěný ke hře. Pro strach má uděláno, nepostrádá velkou dávku kuráže a hned tak se něčeho nelekne. Svému pánovi je oddaný, dokáže být miloučký a naprosto úchvatný, ale také paličatý a pak se mnohdy majitelé westíků ptají, zda je možné, že je jejich pes někdy hluchý.

Výchova začíná již u štěněte!

Je dobré, aby mladý westík prošel základním výcvikem. Jednak je to aktivita, která dá mladému zvířeti pevné hranice, utužuje vztah s pánem pozitivními zkušenostmi při společné činnosti. West Highland White teriér je tvrdohlavý pes, který potřebuje důslednou, ale ne zlou výchovu. S fyzickými tresty u něho ničeho nedocílíte. Výchova musí začít hned od štěněte. Je nutné se obrnit trpělivostí a být dostatečně důsledný, protože rozkošné tvářičce westíka se jen těžko odolává. Dobře pozná, u koho si svou tvrdohlavost může prosadit, a kdo mu ji nebude tolerovat. Jako každý teriér dokáže být v zápalu hry poměrně urputný a westí hry mnohdy vypadají relativně drsně, je to dáno jejich temperamentem a opravdovým životním nábojem užít si vše naplno.

Není to žádný gaučák!

Je to pes velmi činorodý, který vyhledává jakékoliv zaměstnání a pohyb, společnost aktivního člověka ho opravdu těší. Veškeré aktivity vykonávané s majitelem velmi utužují vzájemný vztah. I když se dnes již westík v myslivosti nepoužívá, je to pes, který má silně vyvinuté lovecké vlohy. Činnosti jako agility, hoopers, dogdancing, flyball, frisbee nebo coursing  to jsou přesně takové, které westík zbožňuje. Přestože miluje lidi, děti a celkově lidskou společnost a povahou by byl úžasným canisterapeutickým psem, jeho hrubá a drsná srst je v této oblasti v kontaktu s člověkem handicapem a přestože westíci mívají složené canisterapeutické zkoušky, hojně využívaní pro tuto činnost nebývají.

K péči o srst patří i trimování

Srst westa je dvojitá – krycí tvrdá srst odolávala dešti, chrání před deštěm, sněhem, ale i sluníčkem, zkrátka před rozmary počasí, oproti tomu měkká podsada udržuje teplo. I když se bílé zbarvení srsti může zdát nepraktické, odhalí jakoukoliv nečistotu, tak i vnější parazity (například klíšťata). Má také samočistící schopnosti, je poměrně odolná proti znečištění a koupání ji zbytečně vysušuje a samočistící schopnost se tímto omezuje. Přílišným koupáním můžeme westíkovi způsobit alergické kožní reakce. Pro běžnou péči stačí pravidelně vyčesávat a kartáčovat. Srst je ovšem třeba nejméně jednou za dva až tři měsíce trimovat. Je nutné zdůraznit, že pes nesmí být stříhán, což sice trvá kratší dobu, ale má fatální dopad na kvalitu srsti westíka. Ve své domovině, drsném deštivém a větrném Skotsku běhal tento původně lovecký pes klečí a vřesovišti. Přirozeně se tak trimoval – tedy zbavoval se mrtvé srsti zůstávající v kůži. Dnes, kdy s námi provozuje různé sportovní aktivity, chodí na procházky nebo jen odpočívá na gauči, nemá možnost se přirozeným způsobem zbavit mrtvé srsti v kůži, musíme mu tedy trimingem pomoci. Neodstraněná stará srst psovi může dokonce způsobovat nepříjemné svědění. Trimování by měl provádět zkušený trimér, špatnou úpravou se totiž může srst stát velmi nekvalitní. Výstavní west se v kondici udržuje častým pravidelným trimováním a laděním kontur a přechodů mezi jednotlivými partiemi s různou délkou srsti. Cílem je, aby výstavní jedinec vypadal upraveně, elegantně, avšak přesto přirozeně.

Chovatelé testují nepovinně!

West Highland White teriér obecně patří mezi zdravá plemena psů, ale stejně jako ostatní, i on je náchylný k určitým nemocem. Vyskytnout se může Craniomandibulární osteopatie (CMO), Perthesova choroba, šedý zákal, plicní fibróza nebo luxace pately. Pokud není srsti věnována dostatečná péče, mohou se objevit i alergické reakce a onemocnění kůže.

Přestože toto plemeno nemá žádná povinná zdravotní vyšetření podmiňující uchovnění, celá řada chovatelů sama aktivně nechává své psy vyšetřit na genetickou dispozici k CMO a dále i na luxaci pately.

Česko versus zahraničí

West Highland White teriér je označován jako poměrně mladé plemeno. Český (československý) chov začal již před několika desítkami let – oficiálně byl v novodobé historii u nás zapsán první jedinec až v roce 1962. Plemeno je u nás velmi populární a chovná základna je díky tomu široká. West nemá žádné specifické podmínky chovu, postačí účast na klubové výstavě s ohodnocením nejhůře velmi dobrá. Zastřešujícími kluby jsou Klub chovatelů teriérů (KCHT) a Klub chovatelů málopočetných plemen (KCHMPP), protože toto plemeno patřilo historicky k málopočetným.

Čeští westi patří k velmi kvalitním v Evropě, což dokazují také četná přední umístění i vítězství na prestižních evropských i světových výstavách. Přesto jedinci importováni zvláště ze země původu vždy chov obohatí.

Věděli jste, že…

se toto plemeno vyznačuje tím, že nelíná, čímž je hlavně u ženské části majitelů velmi oblíbené.

Westík má velmi tlustý silný ocas, za který byl při norování vytahován z nory. Jeho ocas je tak silný, že nedocházelo k jeho poškození ani k úrazům.

Pro koho se hodí a ke komu raději ne?

West Highland White teriér je velmi živý, veselý, přátelský, odvážný a sebevědomý pes. Díky své hravosti se hodí k dětem, aktivním lidem s notnou dávkou nadhledu a trpělivosti. Tito psi potřebují dlouhé procházky. Krátkou rychlou procházkou kolem domu ho neuspokojíte. Je to plemeno, které potřebuje stálý kontakt s člověkem, proto odchov v kotci nepřipadá v úvahu. Není určen pro sportovní kynology, tento byť aktivní nebojácný pes by nebyl schopen splnit očekávání těchto skupin výcvikářů.

Tak co říkáte, zamilovali jste se do kašpárka v bílém kožíšku?

Chovatelská stanice Star West (https://www.westik-prodej.cz/)

Foto: archiv Moniky Střítecké a Gabriely Martínkové, Nela Vyvlečková