Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák? II. díl

Zaujal vás posledně pohled do historie nejrozšířenějšího plemene na světě? Tak to se určitě nebudete nudit ani tentokrát, protože tu pro vás máme další porci informací! Vyšlechtit tak dokonalé plemeno, jakým je německý ovčák, totiž nebylo vůbec snadné. Pojďte se tedy společně s námi podívat na to, s čím vším se chovatelé museli doslova poprat, než se „dílo“ nakonec podařilo…

V úvodním díle našeho seriálu o historii chovu německého ovčáka jsme se podívali na jeho úplný začátek. Tentokrát se posuneme zase o několik let dál a podíváme se, co se s tímto plemenem dělo následně a jak chovatelé hledali tu správnou cestu k dokonalému cíli...

Beowulf nar. 22. 3. 1899 (Hektor von Schwaben x Thekla I von der Krone)

Zpočátku byl chov těchto psů plně v rukách pastýřů, byl založen čistě jednostranně bez vyšších záměrů – čistě primitivně. Po založení SV se však chovu ujali především sportovní chovatelé, kteří vypracovali chovatelské záměry, směrnice, přísné zkušební řády a moderní výcvikové metody. Absolutně nejstarším jedincem, o kterém jsou vedeny záznamy, byl pes Pollux(Roland x Courage). Avšak za zakladatele německého ovčáka se pokládal až jeho vnuk  Horand von Grafrath, který byl jako první NO zapsán v řádné plemenné knize a je původcem celé řady důležitých odchovů stejně tak jako jeho vnuk Beowulf.

První roky bylo prací chovatelů v řízeném a cílevědomém chovu vytvořit dostatečnou základnu pro další úspěšný rozvoj plemene. Všichni se však drželi důležité zásady, přes kterou, jak se říká, nejede vlak... A to, že německý ovčák je především všestranným pracovním plemenem! A toto má platit dodnes!

Dolf von Düsternbrook (vítěz z roku 1919), nar. 16. 4. 1918

Zprvu, respektive po první světové válce byl německý ovčák spíše vysokonohý, kratší, v hrudníku slabší a zaúhlení měl strmé. Pro lepší představu můžete vidět na fotografii vítěze výstavy psa Dolf von Düsternbrook (vítěz z roku 1919), který představuje přesně to, co bylo napsáno výše. Byl to vysokonohý pes.

Sigbert Heidegrund nar. 8. 8. 1933 (Odin vom Stolzenfels x Dina von der Webbelmannslust)

Jenže takový typ nebyl přesně tím, oč chovatelé usilovali a tak se i nadále pracovalo na vylepšení chovu. Přibližně v letech 1936 – 1938 došlo k výraznému zušlechtění. Přestalo se myslet na práci a více se řešil vzhled. Došlo to tak daleko, že v některých případech se přestali tito psi úplně „podobat“ německému ovčáku. Jedinci měli příliš krátké nohy, velmi hluboký hrudník a stejně tak předhrudí, zauhlení končetin bylo nadměrné, vazivo měkké, kostra těžká a tkáně houbovité. Co říkáte? Nepřipomíná vám to něco?

Baldur vom Befreiungsplatz nar. 19. 3. 1937 (Sigbert Heidegrund x Berna zur Saarkante)

Například ono přeúhlení pánevních končetin a slabost hlezna se přikládají Sigbert Heidegrundovia jeho synu Baldechovi von Befreiungsplatz. Práce na odstranění nežádoucích znaků, jako byla například vysokonohost, byla přeháněna a zapomnělo se i na to, že německý ovčák má zůstat především všestranným pracovním psem. Nejhorší na tom všem byl fakt, že tito psi byli krásní, působili velice harmonicky, avšak pracovnímu typu neodpovídali.

Bernt 2557S nar. 11. 5. 1946, syn Baldura vom Befreiungsplatz

Tyto přechody mezi vysokonohým a nízkonohým německým ovčákem přivedly plemeno do kritického stavu.  Na jedné straně se povedlo vytvořit krásného psa, ale na straně druhé se to výrazně odchylovalo od záměru mít všestranného pracovního psa. Chovatelé tedy museli rozhodnout kam se vydat! Naštěstí se rozhodli pro variantu, která je popsána ve standardu, což je pracovní pes!

Vysokonohý ani nízkonohý pes nebyly žádoucí typy německého ovčáka. Je nutné se držet zlaté střední cesty, a to by měli mít na paměti taktéž dnešní chovatelé! Německý ovčák, tedy pracovní pes by měl být suchý, šlachovitý, středně velký a středně silný. Musí mít správný poměr délky těla k výšce s rovným, krátkým a pevným hřbetem. Toto jsou faktory, které ovlivňují správný chod končetin. A jelikož je německý ovčák klusák, musí mít prostorný, těsně nad zemí probíhající rytmický pohyb, jenž vyplývá především z pevného hřbetu. A přesně takto se chov vyvíjel nejen v NDR, v NSR, ale také u nás. V poválečném období se ke střednímu typu německého ovčáka začalo postupně přecházet po celém světě.

Na tomto názorném příkladu přechodů mezi krátkými a dlouhými nohami je krásně vidět, jak moc ovlivňuje chov názor rozhodčích a jejich představa o ideálním jedinci.

Na obrázku výše vidíme vyobrazené krevní linie německého ovčáka. Z toho lze celkem snadno vysledovat, že celý chov německého ovčáka je příbuzný. Pokud by se na této základně zůstalo až do krajnosti, mělo by to za následek degeneraci plemene. A právě zde vstupují na scénu tzv. „starokrevníci“. To jsou psi z venkovských chovů, stále se pohybující u stád a žijící v přirozeném prostředí a vlastně i ti, ze kterých plemeno vzniklo. Tito psi jsou vybíráni hlavně při soutěžích v hlídání ovcí. Jsou to psi a feny zdraví, odolní, tvrdí a mají za úkol do chovu přinášet svěží krev. Starokrevníci bývají v rodokmenech označovaní písmeny HGH-Blut, U-Blut, HGH. Otec plemene Max von Stephanitz označil tyto starokrevníky jako „věčné mládí plemene německý ovčák“.

Nestor vom Wiegerfelsen nar. 25. 3. 1934 (Damm vom Sandhügel x Asta von der neuen Pforte)

Nejznámějšími starokrevníky jsou stádoví vítězové, například Hasso vom Hain HGH, Lustig v. D. MutterherdeHGH (vítěz z roku 1931), Nestor vom Wiegerfelsen, Worad von Saaletal. Krev těchto psů nepřímo pronikla také do našeho chovu.

Nyní víme, jak se německý ovčák vyvíjel, která krev byla použita a s čím se chovatelé v prvních desetiletích potýkali. A protože jsme to již maličko nakousli, tak příště se podíváme na krevní linie německého ovčáka. A také co jaká „krev“ vede nebo jak zjistit, do které linie patří ten váš pes.

Foto: pedigreedatabase.com

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák? 1. díl

Rádi byste se dozvěděli něco více o historii chovu německého ovčáka? Když se o ní mluví, ...

8.11.2019Historie chovu