Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák? VIII. díl

A je to tu! Poslední díl našeho putování do historie chovu snad nejoblíbenějšího plemene na světě! Shrneme si například nejdůležitější fakta o typizaci NO nebo také nejdůležitější historické mezníky v bodech.

Co je to vlastně typizace? Kdo a kdy ji vymyslel? Co pro nás chovatele znamená a co to vypovídá o psech? Naučíme se číst bonitační kód, zmíníme se o strašáku jménem dysplazie nebo se podíváme na spolky zastřešující toto plemeno. A tím uděláme pomyslnou tečku za naším vyprávěním…

Typizace byla zavedena v NDR po roce 1949, a díky tomu bylo dosaženo značného zlepšení v přehledu odchovů. Typizace je posouzení a rozdělení typu psů dle předem připravených tabulek. Každý pes tak získá svůj vlastní typizační kód. Podle těchto typizačních tabulek se rozhodovalo již v roce 1949. Vypracoval je Hans Hirsch, což byl správce plemenné knihy chovatelského spolku v Merseburgu. Plemenná kniha pak vedla tzv. kartotéku každého psa a feny.

Co nám řekne typizace...?

Příklad typizačních značek psa narozeného v roce 1944 - Roland v. Teglerforst SZ 598810, SchH 111, WZ 5545.

Typizace se skládala ze čtyř čísel. Každé z nich něco znamenalo. Typizační čísla (Wertmessziffern), zkráceně WZ (je důležité si toto neplést s indexem chovné hodnoty, který se značí ZW) vyjadřují čtyřmi číslicemi stručný, ale výstižný posudek psa. Tato čísla se stávají součástí jména psa stejně jako třeba výcviková značka. Díky typizačním značkám si chovatelé mohli udělat lepší představu o konkrétním jedinci. Vysvětlíme si to nyní – první číslo nám říká, o jaký typ psa jde, druhé něco o jeho konstituci, třetí číslo hovoří o stavbě jeho těla, a čtvrté číslo nám prozradí, jaký je daný jedinec v povaze. Takovýto model typizace převzali také naši chovatelé.

Původní typizační tabulka tak, jak byla otištěna v knize ?Německý ovčák? od Karla Všolka.

Typizace za celá ta léta procházela postupnou proměnou. Dnešní kód se skládá ze dvou čísel, několika písmen, lomítka a za ním opět následují písmena. Současný kód nám ke psu řekne daleko více údajů, a to třeba i jakou má barvu, či zda pouští nebo nepouští. Nejdůležitější zůstávají asi stále číslice. První značí celkový typ psa a poslední číslo jeho povahu.

Gao z Jirkova dvora s kódem 5JVQ1/P

Na fotografii vidíme psa jménem Gao z Jirkova dvora s kódem 5JVQ1/P. První číslo 5 nám říká, že se jedná o psa v požadované mohutnosti, výšce a síle, písmeno J zase znamená, že má správný výraz německého ovčáka. Další písmeno je V, to nám prozrazuje, jakou má pes barvu, v tomto případě konkrétně tmavě vlkošedou. Písmeno Q značí, že má pes sytý pigment a číslo na konci nám ukazuje na povahu zvířete. Číslo 1 je označení pro nejlepší typ v povaze. Pak přichází lomítko a za ním nalezneme již jen dvě písmena P nebo N – pouští nebo nepouští. V případě tohoto psa je jasné, že pouští. Sami vidíte, že vám stačí znát jen kód a ani nemusíte vidět fotografii, i když každý se přeci chce podívat...

Aktuální platné bonitační kódy

Typizace se v průběhu let několikrát změnila, přibývala čísla i písmena. A ačkoliv byla zapojená celá redakce do hledání informací, kdy, jak a ke kterým změnám došlo, bohužel se nám tyto historické údaje nepovedlo nijak vypátrat. Pokud patříte mezi pamětníky nebo znalce, kteří potřebnými údaji disponují, budeme velice rádi, když se s námi o ně podělíte. Napsat nám můžete na redakce@ecanis.cz. Předem děkujeme!

Naše ohlédnutí za historií pomalu končí… Připomeneme si tedy již jen ve zkratce některé důležité informace, které zasáhly do chovu německého ovčáka.

Bubák jménem dysplazie

Velkým a léta řešeným problémem v chovu NO je největší dědičně podmíněná vada – dysplazie kyčelního kloubu (DKK). Asi poprvé se o tento problém začali chovatelé zajímat po roce 1960. Boj započal hned v několika zemích –  západní Německo, Itálie, Švédsko a USA.

Co bylo příčinou? Jako jedna z možných příčin se uváděla příbuzenská plemenitba. Faktem je, že chov byl prakticky postaven na jednom psu Hektoru Linksrhein a úzké příbuzenské plemenitbě. Později, když se dlouhé roky příbuzenská plemenitba nevyužívala, problémy se dlouho neukázaly.

A jsme u toho...! „Německý ovčák je klusák“. Znáte tuto větu? Jistěže ano! A tato věta možná stála za tím, že se začaly preferovat znaky, jako jsou stále pokleslejší záď a zaúhlenější hlezenní klouby, tedy anomálie.

• Roku 1966 se v NSR začalo provádět RTG vyšetření právě kvůli dysplazii. U psů, u kterých byla prokázaná těžká dysplazie, byl vydán zákaz zapsání jejich potomků do plemenné knihy.
• Roku 1968 se začalo vyšetření provádět také v NDR.

V NDR se tomuto problému věnovali více a bylo zavedeno daleko více opatření:

• 1. 1969 – všichni psi přivedení k typizaci musí předložit RTG snímky, jinak nebudou na akci vpuštěni.
• 6. 1969 – bylo nařízeno, že všichni psi, kteří již typizací prošli, musí RTG snímky dodatečně dodat. Pokud majitel neuposlechl, nebyl u potomstva jeho zvířete vystaven rodokmen.
• U psů, u kterých byla zjištěna těžká dysplazie, byl vydán zákaz použití v chovu.
• Pokud chtěl chovatel svou fenu krýt v zahraničí, musel dodat potvrzení, že vybraný plemeník není zatížený DKK.

A jak to bylo u nás?  V tehdejším Československu snad pouze Ing. Karel Hartl na tuto problematiku zareagoval u služebních psů a Jiří Ungerman, který navrhoval, aby se psi zatížení DKK do chovu vůbec nepouštěli. Jinak se nic nepodnikalo a tehdejší chovatelé prosazovali názor, že nebylo třeba ohledně DKK vyvolávat paniku. Jak již dnes víme, i naši chovatelé nakonec k vyhodnocování RTG přistoupili a od 1. 1. 1975 bylo u nás zavedeno povinné RTG DKK vyšetření. Zajímavostí je, že se po pěti letech rentgenování zjistilo, že cca 40% populace je DKK stejně zatíženo.

I další téma se týká DKK, ale trochu jinak...

Metoda vyřazování jedinců postižených DKK však nepřinesla žádné pozitivní výsledky, a tak SV klub musel přistoupit k jinému řešení. Proto se zavedl tzv. index chovné hodnoty (ZW). Jednalo se o číselný index, kdy vysoký stupeň ZW označoval zesílenou dispozici k DKK. Průměrná hodnota byla stanovena na sto a u takovýchto jedinců se očekával snížený výskyt DKK. Pokud ale index stoupal nad stovku, očekával se výskyt vyšší. 

A jsme zase u krevní linie, tentokrát u nás…

To, že Karel Všolek byl velkým odborníkem na chov německého ovčáka, nemusíme připomínat. Nejen jeho knihy ovlivnily chov, ale i práce, na které pracoval. V roce 1959 přišel Karel Všolek se svým kolektivem chovatelů s rozdělením krevních linií do deseti skupin, které měly vést ke zlepšení chovu NO. Jeho rozdělením se řídíme prakticky dodnes. Připomeňme si také, že práci Karla Všolka oceňovali i němečtí chovatelé. A tak několik zástupců německého SV klubu přijelo na světovou výstavu do Brna (rok 1959), kde mu byla udělena zlatá medaile za jeho práci a zpřehlednění krevních linií německého ovčáka.

Evropská unie spolků pro chov NO

V roce 1968 byla v NSR na popud SV založena European Union der Verein für Deutsche Schäferhunde (EUSV), která měla za úkol dohlížet na chov německého ovčáka ve všech zemích, aby byl jednotného typu tak, jak si přál jeho zakladatel rytmistr Stephanitz. Plánem bylo také zavést jednotný chovatelský a výstavní řád. Rok po založení byly na prvním zasedání schváleny výcvikové značky jednotlivých států. V EUSV bylo organizováno dvanáct členských států.

Od evropského spolku ke světovému

O pět let později, tedy v roce 1973 vznikla již světová unie spolků pro německé ovčáky (od roku 1974 s názvem světová unie spolků pro chov NO) – Weltunion der Verein für Deutsche Schäferhunde. Úkolem pro WUSV bylo řešení otázek chovu, výcviku, výchovy, držení, potlačování dědičnosti a jiných nemocí a prostě všeho, co se točilo kolem německého ovčáka. Tuto novou organizaci tvořilo třicet jedna členských států. Nejsledovanější událostí je Mistrovství světa WUSV. Česká republika se může pochlubit dvojnásobným mistrem světa, a to Václavem Ouškou.

Pracovitost vs. exteriér – kdo z koho!!!

Věčné téma v chovu německého ovčáka. Asi poprvé se kolem tohoto tématu začalo diskutovat v sedmdesátých letech. Lidé, kteří se věnovali výcviku, si začali pokládat otázky, kam spěje chov. Ostatně na toto téma napsal i velmi zajímavý článek Honza Dubový. Chovatelé těchto pracovních psů začali kritizovat, že se chovatelé druhé poloviny zaměřují více na exteriér a povahy jsou pro ně vedlejší a o zkoušce ani nemluvě.

Ostatně asi stejná nutnost a zlo, jako pro ty, kteří chovají pracáky, je výstava. Je pravdou, že během sedmdesátých let se v našem chovu výrazně zlepšil exteriér německého ovčáka, ovšem patrně trochu na úkor povahy. V současné době už je situace maličko jiná.

Úplně vše se nám sem nevejde, a tak jen ve zkratce…

Rok 1974 – Bylo zavedeno povinné tetování štěňat.

Rok 1975 – Bylo zavedeno povinné RTG vyšetření.

Rok 1977 – Od tohoto roku se u nás pořádaly povinné svody štěňat.

Rok 1977 – Bylo zavedeno osvědčení o původu štěněte.

Rok 1977 – Vyšel nový chovatelský a zápisní řád u nás.

Rok 1978 – Vešel v platnost nový standard NO schválený FCI.

Rok 1978 – Do PP se zapisoval bližší údaj o výsledku RTG DKK (a normal, a fast normal, a noch zugelassen (přičemž písmeno „a“ se udělovalo psům, kteří se vyšetření podrobili).

Rok 1979 – Bylo zrušeno osvědčení o původu štěněte a zavedeny průkazy původu.

Nejnovější změny v chovu

Od 1. 1. 2009 je podmínkou u nově zařazených zvířat do chovu potvrzený odběr vzorku krve pro určení identity DNA v průkazu původu psa (feny). A důvod? Ten zůstává nevyřčen, ale my víme...

Od 1. 7. 2011 došlo k upravení standardu německého ovčáka a do chovu byla uznána i dlouhá varianta srsti. Dlouhosrstí ovčáci tak dostali šanci ukázat své kvality nejen na poli chovném, ale také výstavním. Otázkou je, co by na to řekli staří chovatelé, kteří mnoho desítek let bojovali za vymýcení této „vady“.

Od roku 2012 se do chovu zařazuje také povinně RTG loktů.

Zazvonil zvonec...

... a našemu vyprávění je konec. Víme, že to není vše, co je třeba o tomto plemeni napsat, avšak více se nám již do vyhraněných termínů nevešlo. Díky vašim ohlasům se ale může stát, že se k historii tohoto plemene ještě někdy v budoucnu vrátíme.

Foto: Internacionale Hunde Revue, SV, WUSV, pedigreedatabase.com, Honza Dubový