Kdo ji koupí, neprohloupí...

Stýskalo se vám už po našich recenzích kynologických knih? Tak tu pro vás po měsíční přestávce opět jednu máme! A vybrali jsme si další z klenotů dob dávno minulých. A tato publikace by rozhodně neměla scházet ve vaší knihovně!

Jste zvědaví, cože to bude tentokrát? Tuto recenzi věnujeme publikaci z roku 1953, a to konkrétně „Kynologické příručce“ od MVDr. Jana Kollera. A proč zrovna tato kniha? No, tak trochu záměrně, protože je v proději právě její reedice, tak proč toho nevyužít?

Možná si říkáte, že v dnešní době vychází mnoho „nových“ odborných knih, které jsou díly špičkových a celosvětově uznávaných etologů, kynologů, trenérů a všech možných odborníků z celého světa. To je jistě pravda, jenže na co nesmíme zapomenout? Na moudrost dávno minulou... A informace, které se skrývají v této knize od MVDr. Jana Kollera, jsou k nezaplacení. Jen velká škoda, že málokterý pejskař se dnes o takové věci u svého psa zajímá.

Co v knize najdeme?

Kniha je rozsáhlou odbornou publikací, která se zaměřuje na vysvětlení podstatných věcí důležitých pro chov psů a je jedno, zda se jedná o rok 1953 nebo 2020. Tohle se nemění... A tak není překvapením, že v její první části nalezneme informace o výživě, tělovědě, plemenitbě a chovu či výcviku psa. Ten je zde však popsán poměrně stručně. Velká část je však věnovaná nervové činnosti. Takže nejsou vynechány ani reflexy a podněty.

Výživa – jako vážně? Vždyť máme granule...

Toto si může říci mnoho čtenářů, ale věřte – granule sice máme, ale je to pro ty naše drahoušky opravdu to pravé? A proč dříve kynologové zvládali své psy tak dobře nakrmit, a měli je zdravé? Protože to uměli, a tudíž informace, které zde najdete o výživě, jsou opravdu k nezaplacení. Je pravdou, že v současné době máme krmení velmi snadné, ale myslíte si, že je správné nevědět? Nevědět, co se v těle děje a čeho má mít pes větší příjem? Rozhodně je tato kapitola více než zajímavá.

Těžko si vybrat...

Je těžké vybrat si oblíbenou kapitolu, když vlastně všechny jsou jedinečné a přínosné. Mimo toho, jak tělo psa funguje, se dozvíme také, co dělat když třeba pes onemocní, zraní se, jak odčervovat nebo úplné maximum o reprodukci či ustájení psa. Za sebe mohu s čistým svědomím říci, že tato kniha je mi skoro denním průvodcem, protože je v ní vždy co číst.

Kolik jich vlastně je...?

Tak to je jistě podnětná otázka, protože knih s názvem „Kynologická příručka“ je na dnešním trhu opravdu mnoho. Je však třeba podívat se více na autora, obsah a vědět, co vlastně od knihy vyžaduji. Tak například – Kynologická příručka od autora MVDr. Jana Kollera vyšla v několika vydáních, a to nejprve v roce 1953,  posléze v roce 1979 a nakonec aktuálně v reedici v roce 2019. Již zmiňovaná příručka z roku 1979 je sice od stejného autora, ale obsahově se poněkud liší. Je možná trochu „zmodernizovaná“ a i zkrácená. Odborná témata nejsou tak rozsáhlá a obsahuje také obrázkovou přílohu s plemeny psů.

Jinak a s někým jiným...

Jak jsem již uvedla, kniha s názvem „Kynologická příručka“ vyšla také od jiných autorů. Nevím, zda jsou mé znalosti tak bohaté, abych zde vyjmenovala všechny. Avšak dle dostupných informací po Kollerově vydání z roku 1979 přišla na knižní pulty v roce 1995 další „Kynologická příručka“ ovšem tentokrát od autora Karla Nového, který své znalosti shrnul na 159 stránkách. Knihu vydalo vydavatelství Naše vojsko. A protože tuto knihu v redakční knihovně bohužel nemáme, nic více již o ní neřeknu. O dva roky později v roce 1997 vyšla další publikace s tímto názvem, a to od Jaromíra Dostála. Zdá se, že název „Kynologická příručka“ autory opravdu přitahuje.

Ach ty ženy...

Autorkou další „Kynologické příručky“ je také žena a není jí nikdo jiný než všem dobře známá Bc. Vladimíra Tichá, která ve své poměrně malé knize popisuje ty nejdůležitější zásady chovu psů s ohledem na dnešní potřebu chovatele. Kniha je barevná a obsahuje nádherné fotografie z dílny Jana Tichého. Vydavatelem je nakladatelství Dona. Příručka je relativně malá, má pouhých 144 stran a byla vydána roku 2010. Tato publikace se nezaměřuje tak těsně na tělovědu a podobné věci, ale spíše na otázky techničtější a bližší k dnešní době. Například se zde dovíme něco o rodokmenech, číslech zápisu, technice posuzování psů, hodnocení exteriéru apod. Seznámíme se také s druhy výstav, klasifikací a tituly. Jediné, co mi na knize „vadí“, je lepená vazba, která se mi hned rozpadla. A tak mám spíše „salátové“ vydání než pěknou knihu. Trochu to ruší kvalitu obsahu a fotografií. Rozhodně se kniha hodí pro ty, kteří s chovem začínají a ne jen pro ně...

Zpět ke Kollerovi

Letem světem jsme si prošli především „Kynologickou příručku“ od Jana Kollera, která by rozhodně ve vaší knihovně neměla scházet. A kde ji sehnat? Staré a původní vydání můžete najít ještě v nějakém antikvariátu a vydání nové neboli reedici si můžete zakoupit přes webové stránky nakladatelství Naše vojsko za pouhých 226 Kč. Co k ní říci? Kniha má více stran, ačkoliv v ní není žádný obsah navíc. Je naprosto totožná s knihou z roku 1953, jen má jinou obálku a nalezneme v ní také původní ilustrace Jiřího Wintery. Zajímavé na ilustracích jsou jejich barevné prvky. Kniha je brožovaná s chlopněmi, má 272 stran a je tištěna na kvalitním křídovém papíru. Rozhodně se vám při čtení nerozlepí.