Kdo může v České republice vystavovat průkazy původu? – 4. díl

Také patříte mezi ty, kteří si nejsou tak úplně jistí, odkud by si měli pořídit štěňátko a jak se vyznat v organizacích, které mohou vydávat průkazy původu? A víte třeba, že ne s každým rodokmenem je možné se v budoucnu zúčastňovat výstav pod hlavičkou FCI, tedy většiny výstav pořádaných u nás i v okolních státech? Pokusíme se vám tedy tuto problematiku trochu přiblížit…

V poslední době se v rámci Českomoravské kynologické unie (ČMKU) množí dotazy na téma: „Koupil jsem si štěně s průkazem původu (PP), chci s ním jít na výstavu a pořadatel říká, že je to neplatný doklad a že pes na výstavu nemůže.“ Celá řada lidí se obrací na ČMKU i se stížností na to, že chovatelský klub nechce určitého jedince ze stejných důvodů přijmout na bonitaci a psa nebo fenku zařadit do chovu. Jak to tedy je? Existuje v České republice více možností pro PP? A co z toho plyne pro zájemce o štěně? Celá problematika asi zaslouží trochu vysvětlení.

V chovu psů s průkazem původu, nebo chcete-li laicky s rodokmenem, působí celá řada organizací. Většina z nich je označována zkratkami, ve kterých se začátečník a leckdy i zkušený chovatel nevyzná. Některé organizace vzájemně spolupracují, jiné ne. Následující povídání by mohlo alespoň částečně vysvětlit, oč se jedná a pomoci tak zájemcům o chov psů s průkazem původu se zorientovat.

Tři nejznámější organizace u nás

Asi nejznámější jsou u nás tři kynologické organizace. Jednu jsme zvyklí označovat zkratkou FCI, druhou UCI a třetí WKU.

FCI – Federation Cynologique Internationale je mezinárodní kynologická organizace, která vznikla v roce 1911. Jejími členy je 88 států, a některé další, např. Velká Británie nebo USA spolupracují s FCI na základě dohody. FCI dává základní pravidla chovu psů a schvaluje standardy jednotlivých plemen. Českou republiku zastupuje v FCI

Českomoravská kynologická unie (ČMKU). Průkazy původu (PP) vystavené ČMKU jsou uznávány u všech členských států FCI a je na nich logo, jehož součástí je znak FCI – zeměkoule.

UCI – United Kennel Club Internationale je mezinárodní kynologická organizace, která byla založena v Německu v roce 1976. Jejími členy je cca 12 států. UCI používá standardy FCI, ale bez omezení uznává i některá národní plemena, jako je např. bandog nebo turský harlekýn. Českou republiku v UCI zastupuje Českomoravská kynologická federace (CKF). I ona vystavuje PP pro odchovy svých chovatelů a i u ní platí, že si členové UCI vzájemně PP uznávají.

WKU – World Kennel Union je mezinárodní kynologická organizace, která byla založena v roce 2012 na Ukrajině. V současné době uvádí 24 členů. I tato organizace používá standardy FCI, některé si ale mírně upravuje. Uznává i celou řadu plemen, která v nomenklatuře FCI nenajdete. I ona vystavuje pro svoje členy PP.  V České republice je členem WKU Moravia Dog Club (MDC).

To ale není všechno

Organizací zastřešujících chov jednoho nebo více plemen a vydávajících vlastní průkazy původů existuje ještě celá řada.  Samostatnou kapitolu tvoří mezinárodní chovatelské kluby. Některé pracují v rámci FCI a PP pro štěňata pak vystavují plemenné knihy členských států FCI. Jiné kluby, např. v případě pitbulů, tedy plemene, které se do plemenných knih FCI nezapisuje nebo Internationale Biewer Yorkshire Club, si vystavují PP samy. Poměrně známá je německá IHR (Verein Internationaler Hundefreunde alles Rassen), která vystavuje PP i pro občany České republiky.

Průkaz původ – rodný list psa

Základním dokumentem, který psa doprovází, je průkaz původu. Dal by se přirovnat k lidskému rodnému listu. PP hodný toho označení, obsahuje celou řadu informací. Patří mezi ně základní údaje o psovi (plemeno, jméno a název chovatelské stanice, datum vrhu, typ a barva srsti, identifikační označení a číslo zápisu), údaje o chovateli (jméno, adresa a podpis), údaje o pracovišti, které PP vystavilo (adresa, razítko, podpis) a rodokmen psa (přehled předků, většinou 3 – 4 generace). Průkaz původu si v podstatě může každý vystavit sám. Bez razítka plemenné knihy a nezbytných oficiálních údajů to je ale jen možná zajímavý, ale jinak neplatný kus papíru. Velmi podstatné je, jaké podmínky jsou pro vystavení PP požadovány.

Kynologické organizace a předpisy

Velmi důležitou informací pro případného zájemce by měly být základní předpisy organizace, která PP vystavuje. V České republice platí Vyhláška 384/21 o ochraně psů a koček při chovu za účelem rozmnožování. V ní jsou zakotveny požadavky zaměřené na ochranu psů. Patří mezi ně např. minimální a maximální věk pro využití fen a psů v chovu, minimální věk pro odběr štěněte od fenky nebo maximální počet vrhů u jedné feny za určité období.

Některé kynologické organizace (např. ČMKU) mají tyto požadavky zakotvené ve svých předpisech, jiné je zcela pomíjí. Pravdou je, že požadavky platí pro všechny chovatele, slušná organizace ale na jejich znění upozorňuje a např. krytí fen mimo stanovené věkové rozmezí nebo předčasný odběr štěňat od fenky trestá.

Velmi důležitá je také otázka, zda se v dané organizace pracuje s podmínkami pro zařazení do chovu a zda jsou u plemen, kde to je třeba, sledovány vlohy pro dědičně podmíněná onemocnění.

Občas se stane, že se určitý jedinec právě z uvedených důvodů nedostane např. v rámci ČMKU do chovu a jeho majitel si řekne, o nic nejde, budu chovat pod jinou organizací, která takové podmínky nepožaduje. Člověk, který se v problematice neorientuje, pak získá štěně, které může být nepříjemně zatíženo vlohou pro nějakou chorobu.

Na co dávat pozor?

Podstatné je to, zda jsou údaje uvedené v PP pravdivé. Pokud nelze věřit např. uvedeným předkům, vystavuje se chovatel nebezpečí, že použije spojení dvou blízko příbuzných jedinců a nepočítá s nebezpečím, které z toho vyplývá. Pokud by podobné podezření vzniklo v rámci ČMKU, bude nařízena parentita a PP se vystaví až na základě potvrzení genetické laboratoře o tom, že rodiče uvedení v PP opravdu rodiči štěněte jsou.

Smutné jsou případy, kdy je chovatel z jedné organizace pro podvody nebo nekorektní přístup

k chovu psů vyloučen a klidně přestoupí do organizace jiné. Otázkou je, zda se přestup projeví na jeho morálce nebo zda v nové organizaci bude vesele podvádět dál.

„Dvakrát měř a jednou řež!“

Na zkousky lovecké upotřebitelnosti může jen pes s PP vydaným plemennou knihou členského státu FCI.

Asi nelze říkat zájemcům o chov psů s PP, že si musí brát štěně jen od chovatele z té či oné organizace. Pokud ale sáhnete po štěněti s PP vystaveným jinou plemennou knihou než členského státu FCI nebo plemennou knihou, kterou FCI uznává, musíte počítat s tím, že se nemůže zúčastňovat oblastních, krajských, klubových, speciálních, národních nebo mezinárodních výstav pořádaných FCI, ČMKU nebo jejími členy. Nemůže také být předváděno na některých výcvikových akcích, např. zkouškách z loveckého výkonu nebo se zúčastňovat dostihů. A co je podstatné, nemůže být na základě svého PP v rámci ČMKU (FCI) zařazeno do chovu.

Existuje i další problém při vystavování PP. Někteří „také chovatelé“ klidně zájemci o štěně řeknou, že mu ho dají bez PP. Pokud ale o ten doklad stojí, za určitou částku nechají štěněti PP vystavit v zahraničí. Lidé jsou prostě různí a mezi těmi, kdo prodávají štěňata, se bohužel narazí i na podvodníky. Je však třeba podotknout, že naprostá většina registrovaných chovatelů má svůj chov i svou chovatelskou agendu v souladu se zákonem i kynologickými předpisy, tedy v pořádku.

Stále ale platí, že ten, kdo si chce pořídit štěně, by měl velmi přemýšlet, od koho si ho bere. A nejde jen o kynologickou organizaci, ale hlavně o chovatele. Stále totiž platí, že pokud si lidé budou brát štěňata z množíren, budou mít množírny „kšeft“ a budou, přes veškerá opatření, prosperovat.

Bc. Vladimíra Tichá

Foto: archiv ČMKU, Jan Tichý, Jitka Metličková, Martina Irglová

www.cmku.cz