Když zvítězí vlastní ambice a ego aneb Předčasný odstav štěňat!

Jsou podle vás etika chovu a welfare zvířat důležité záležitosti, které by se neměly nikdy porušovat? A co dělat, pokud je byť jen malé podezření, že se tak stalo? Jeden takový nepříliš veselý „příběh“ vám nyní přinášíme! A názor na věc, si, prosím, udělejte laskavě sami!

Před pár dny nám na základě nedávné skutečné události přišel do redakce podnět k sepsání článku na velmi závažné téma, a tím je záměrný předčasný odstav štěňat od matky. Neradi bychom vytvářeli nějaké umělé senzace a rozpoutali na sociálních sítích ještě větší „divočinu“ a vášně, než tam momentálně panují, ale domníváme se, že problematika je natolik choulostivá a osvěta je v tomto ohledu zřejmě i potřeba. Vlastní ambice a ego by prostě NIKDY neměly vítězit nad zdravým rozumem!

Koncem května se v chovatelské stanici jedné nejmenované začínající chovatelky papillonů narodila tři štěňátka – dvě fenky a jeden pejsek. Majitelka CHS, jak vyplývá ze zveřejněné messengerové komunikace na facebookových stránkách Agility v ČR a ve skupině příznivců plemene papillon, kterou jsme důkladně prostudovali, se rozhodla štěňata do jejich 5. týdne věku plánovaně odstavit od feny. Jako důvod uvedla, že začátkem července hodlá jet na agility tábor, kde již bude matka vrhu v plném dvoufázovém tréninku, a tím pádem samozřejmě nesmí kojit. Bohužel nepomohly ani dobře míněné rady, či prosby zkušené chovatelky papillonů, ani majitelky krycího psa. A výsledek? Jako kdyby hrách na stěnu házel…

Každému rozumnému člověku je jasné, že taková „akce“ nikterak neprospěje ani fence samotné, ani jejím potomkům, a to ať už po zdravotní nebo i psychické stránce. A na tom nic nemění skutečnost, že obě fenky si chce chovatelka ponechat pro sebe a na prodej je jen pejsek. A to nebyl zdaleka jediný exces této paní, což následně ještě vyšlo najevo. Pozdější její argumenty a jednoznačně smyšlený příběh, kterému už paní chovatelka zřejmě i sama věří, a to že fenka vlastně kojit nechce, od štěňat utíká, odhazuje je, je smutná, a že ji z agility tábora pochopitelně odhlásila, na celé věci nic nemění a fakta si navzájem protiřečí. Neobstojí ani dřívější tvrzení, že vše vlastně dělá kvůli dceři, která právě s touto fenkou běhá. Kde je však zodpovědnost člověka vůči živému a nám naprosto oddanému tvoru, jakým pes bezesporu je?

Všem je asi jasné, že garantem etiky čistokrevného chovu a welfare zvířat by měl být jednoznačně chovatelský klub, který dané plemeno zaštiťuje. To on by měl dělat osvětu mezi svými členy, radit, pomáhat a případně mít k dispozici takové nástroje, aby mohl v případě porušení pravidel nekompromisně zakročit. Vždyť to je také téměř to jediné, co nás všechny odlišuje od množíren a jiné neuvážené produkce štěňat bez PP. A právě příslušnému chovatelskému klubu byla podána oficiální stížnost na jednání této paní. Naše řády a příslušná ustanovení obecně jsou ovšem děravé a vypadá to tak, že i v tomto případě se v nich najde skulinka, do které se zmiňovaná chovatelka vejde a kárnému řízení se nejspíš vyhne. Bohužel. K tomu asi není co dodat…

Nám však nastalá situace opravdu jedno není, toto by se prostě dít nemělo. Pokud totiž někomu takový přístup projde, bude se třeba „inspirovat“ i někdo další. Dovolili jsme si tedy alespoň požádat několik zainteresovaných osob a subjektů, aby se nám k celé záležitosti vyjádřily.

Plemeno papillon chovám 35 let a víc než devět let běhám agility. A jako zkušenější chovatel jsem byla požádána o rady při krytí a prvním vrhu fenky papillona. S majitelkou fenky se potkáváme na tréninkách agility, otec štěňátek je mým odchovem. Ráda se podělím o zkušenosti z chovu a jsem vždy nápomocná těm, kdo o to stojí.

Po úspěšném krytí jsem se snažila majitelce fenky poradit na co se připravit, co k porodu a odchovu štěňat bude potřebovat, na co dát při odchovu pozor, předat jí osvědčené chovatelské tipy. Zejména jsem zdůrazňovala, že fenka potřebuje mít pocit, že má bezpečné místo pro svá štěňátka, dostatek zdrojů, aby je uživila. Neměla by úplně vypadnout z kondice, ale zároveň musí mít prostředí bez stresu. Zejména pro prvorodičky společenských plemen je opora majitele velmi důležitá.

I v průběhu březosti se na mne majitelka fenky obracela s prosbou o rady. Nikdy jsem ji neodmítla, vždy si udělala čas a vždy zdůrazňovala potřebu nestresovat fenu. Zejména po porodu potřebuje fenka čas, klid a oporu v majiteli, než se vyrovná s pro ni velmi novou situací a bouří hormonů ve svém těle. Mít nepřetržitě k dispozici spoustu toho nejkvalitnějšího masa, sýra, granulí, pohodlný měkký a teplý pelíšek. A hlavně přítomnost majitele, který okamžitě reaguje vlídným a uklidňujícím způsobem. Už pět dní po porodu se majitelka fenky rozhodla, že musí jet na dvoudenní závody, fenku nechala doma s tím, že ji občas někdo zkontroluje a vyvenčí. Už toto jsem nepovažovala za dobré. Fenka se sotva vyrovnala s porodem, štěňaty a panička ji klidně nechá doma samotnou. Už tehdy jsem upozorňovala, že ji to zbytečně stresuje, přesvědčovala, předkládala argumenty, doporučovala jiné chování. Marně. Místo klidu a pohody byla fenka se štěňaty tři týdny po porodu odvezená spolu s ostatními psy do hotelového pokoje, protože majitelka se nutně chtěla účastnit dvoudenních agility závodů. I úplnému laikovi je přehledně jasné, že hotelový pokoj rozhodně není vhodným prostředím pro fenu po porodu s takto malými štěňaty a stěhování jí rozhodně na klidu nepřidá. Opět jsem se snažila já i majitelka krycího psa zdůrazňovat, že toto není správné a navést ji na vhodnější chování při odchovu štěňátek. Naše snaha byla bezvýsledná. Stále jsem ale byla přesvědčená, že chyby při odchovu štěňátek jsou jen z neznalosti, hlouposti a nezkušenosti.

Situace se změnila, když majitelka feny žádala radu jak přikrmovat štěňátka. Samozřejmě dostala rady jak postupovat s tím, že je třeba trpělivost, čas. Nabádání k trpělivosti bylo odmítnuto s tím, že štěňata se musí naučit jíst a pít z misky sama do dvou týdnů, protože za dva týdny bude matka štěňat v plném tréninku agility a už nesmí kojit. Ještě pořád jsme se s majitelkou otce štěňátek snažili paní přesvědčit, aby takto nepostupovala. Snášely jsme argumenty, že předčasné odstavení štěňat velmi ublíží štěňátkům i matce, fenka stejně ještě není natolik v pořádku po porodu, aby snesla plnou tréninkovou zátěž, a v neposlední řadě se to neslučuje chovatelskými normativy ani etikou chovatele. Všechno bylo marné a majitelka feny se doslovně vyjádřila, že štěňata jsou její stejně jako fenka a bude si s nimi dělat, co chce. Její prioritou je agility a tomu podřídí vše.

Pokud se majitel fenky rozhodne pro krytí a odchování byť jediného vrhu štěňat, je jeho povinností mimo jiné zajistit matce i štěňatům vhodné prostředí, dostatečnou péči. Poskytnout podmínky pro zdravý vývoj štěňat a dbát o welfare matky. Mnoho let pracuji v chovatelských klubech. Při podobných případech špatné péče, porušování předpisů apod. jsme vždy naráželi na neochotu lidí dát konkrétní informaci o nesprávném chování chovatelů a nějak ji doložit. Vždy to byly jen informace typu „jedna paní povídala“. Proto jsem dala konkrétní stížnost na chovatelský klub a doložila je konkrétními vyjádřeními chovatelky, které podle mne jasně dokazují její neetické chování.

To ony by měly dohlížet na dodržování všech zákonných předpisů a chovatelských normativů. Poradce chovu by měl být nejen odbornou autoritou, ale i morálním vzorem pro ostatní. Právě ony etické principy by měly odlišovat chovatele od množitelů. Žádný předpis není dokonalý a v každém se najde skulinka. V tomto případě je to fakt, že štěňata neopustí chovatele (paní si je ponechává pro sebe) a předčasné odstavení štěňat jí téměř nelze prokázat. I když to jasně řekla v korespondenci se mnou. A to je stanovisko klubu – paní nelze prokázat porušení některého konkrétního ustanovení legislativy, a proto není co řešit. Právně zodpovědný za zvíře je majitel. A kde zůstala etika chovatele? Dokážu pochopit, že se paní podařilo proklouznout slabým místem v předpisech. Ale vlažné postoje klubu jsou pro mne nepřijatelné. Právě kluby mají ve svých stanovách mimo jiné i chovatelskou osvětu.  A pokud špatné, neetické chování nelze postihnout v rámci zákonů a chovatelských normativů, měl by k němu klub alespoň zaujmout důrazné stanovisko a podobné věci zásadně odsoudit.

Není řešením nemluvit o tom s tím, že se dějí i horší věci. Naopak, o jakémkoliv neetickém chování se musí mluvit veřejně. A to bylo důvodem, proč jsem celou kauzu zveřejnila prostřednictvím Facebooku a doložila svoje tvrzení konkrétními důkazy. Jsem ráda, že téměř všichni diskutující mají podobný názor, ať jsou ze skupin agility nebo z chovatelských skupin. O podobných excesech se musí mluvit veřejně. My chovatelé a majitelé psů musíme sami vytvářet tlak, že takové chování je nepřijatelné. Říci jasně a hodně nahlas, co správné je a co není. Aby bylo nepřijatelné zacházet se psy neeticky. I za cenu toho, že si možná uděláme nepřátele.

Michaela Holá

CHS Nový krystal

Klub malého kontinentálního španěla je jediným specializovaným klubem pro toto plemeno v ČR v rámci ČMKU/FCI. To znamená, že v tomto klubu se nechová žádné jiné plemeno a klub sdružuje většinu chovatelů v ČR, kteří se zabývají chovem malého kontinentálního španěla s PP. Chov každého plemene s průkazem původu obnáší samozřejmě dodržování řádů a pravidel, nastavených nejen nadřízenou kynologickou organizací ČMKU a její nadřízenou složkou FCI, ale i dodržování veterinárních předpisů a zákonů ČR, ale samozřejmě i zdravotních testů pro plemeno a dalších, klubem nastavených pravidel.

Klub obdržel stížnost, která vyplývá ze soukromé korespondence mezi dvěma chovatelkami. Tato kauza je veřejně a velmi emočně diskutovaná na sociálních sítích. Jedná se o to, že jedna chovatelka plánuje odstavit štěňata a společně jet na agility tábor i s ostatními svými psy. Ano, plánuje, chovatelka tak dosud neučinila, pouze vyslovila svou myšlenku.

Ani Mezinárodní chovatelský řád, ani Řád na ochranu zvířat při chovu psů, ani Zákon na ochranu zvířat proti týrání nespecifikuje, kdy začít přikrmovat nebo odstavit štěňata a další pro někoho důležité, pro někoho méně důležité věci. Každá fena a každý vrh je jiný. Jedna fena třeba plně kojí do pěti týdnů věku štěňat, jiná pouze 14 dnů a pak už je nutné přikrmovat. Vše je velmi individuální, každá fena je jiná a celý chov by se měl odvíjet od její psychiky, pohody, nepohody, zdravotního stavu a jakým způsobem se vyrovnává s mateřstvím.

I když je důvod pro odstavení štěňat neetický a pro mnoho lidí nepochopitelný, z hlediska legislativy je nepostižitelný. Klub ani žádná jiná organizace v ČR nemůže postihovat člověka za jeho plány, myšlenky nebo předpoklady. Stejně tak nemůže žádná organizace postihovat člověka za porušení řádů, pravidel a předpisů jiného právnického subjektu.

Za Výbor Klubu malého kontinentálního španěla ČR, z. s.

Helena Jeníková, předseda

V Zápisním řádu je uvedeno, že minimální věk štěněte při odběru od chovatele je stanoven na padesát dní. Totéž uvádí Vyhláška č.21/2013 o stanovení podmínek při chovu psů a koček. Celá řada chovatelských klubů ve svých předpisech problém ošetřuje a požadavek zpřísňuje. Pravdou je, že při odběru by mělo být štěně odstavené a schopné přijímat  potravu.

Pokud se týká samotného termínu odstavu, ovlivňuje jej celá řada faktorů od zdraví fenky, přes počet štěňat ve vrhu až po plemeno. Jinak bude chovatel přistupovat  k odstavu v případě, kdy fenka trpí eklampsií, jinak u vrhu o jednom nebo deseti štěňatech a jinak na tom budou malá společenská plemena a jinak např. československý vlčák.

Obecně lze říci, že jako neetický lze hodnotit přístup chovatele, který se při odstavu štěňat neřídí skutečným stavem štěňat a fenky, ale zájmem svým (výstavy, zkoušky atd.). Rozhodnutí o tom, zda se opravdu jedná o bezdůvodný předčasný odstav štěňat a zda by se tedy náhodou nemohlo hovořit o týrání zvířat, přísluší veterinárnímu lékaři a orgánům činným v ochraně zvířat. 

Bc. Vladimíra Tichá,

Tisková mluvčí ČMKU

Zdraví feny a jejích štěňat je nutné chránit ve zvýšené míře i s ohledem na fakt, že agility je sportem náročným nejen na fyzickou, ale i psychickou stránku psa obecně.  Na jedné straně máme fenu, pro kterou je březost, porod a následné kojení a starost o štěňata vyčerpávajícím procesem, a na straně druhé také štěňata musí projít zdravým vývojem u matky, a ta si odstav štěňat přirozeně reguluje sama. Kromě kojení je přítomnost matky a její role při výchově štěňat nezastupitelná, neboť vstupuje do skupinových her štěňat a v případě potřeby do nich zasahuje. 

Stejně jako se v průběhu let měnilo nazírání na welfare zvířat v zájmovém chovu, procházela vývojem i ustanovení, týkající se startu fen, ať březích či po porodu. Původní řády obsahovaly zákaz účasti na soutěžích agility březím fenám a kojícím fenám do čtyř týdnů po porodu. Posléze došlo k zákazu startu březím a kojícím fenám bez stanovení lhůty. Důraz na životní pohodu zvířat v zájmovém chovu s ohledem na vysoké požadavky kynologických sportů pak vedly ke zpřísnění podmínek startu fen. Soutěžní řád Klubu agility ČR, účinný od 1. 7. 2019, v bodě 3.8 stanoví, že se závodů agility nesmí účastnit březí feny a feny do dovršeného 3. měsíce po porodu. Za březí je považována fena od okamžiku nakrytí, nikoliv od okamžiku potvrzení březosti dostupnými technickými prostředky. Ve druhém případě by to totiž umožňovalo starty březích fen na závodech agility až například do 28. dne březosti, což není žádoucí. V případě ukončení březosti je ponecháván start feny na zvážení majitele, ale i zde je důležité apelovat, aby byl feně poskytnut prostor se s danou situací fyzicky a psychicky srovnat. Den porodu je jednoznačně určen jeho datem.

Prodloužení lhůty pro návrat fen na agility závody bylo nezbytné z důvodu úpravy situace, kdy by u chovatelů a současně závodníků převážily sportovní ambice nad zájmem o zdraví a psychickou pohodu jejich fen/y. Vezmeme-li v potaz, že dle vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 21/2013 Sb., o stanovení podmínek při chovu psů a koček je minimální věk pro odběr štěňat od feny 50 dnů, lhůta tří měsíců ponechává prostor pro odstav štěňat, jejich případný odběr novými majiteli a návrat feny do tréninku. Pochopitelně je to jen lhůta minimální a u mnoha chovatelů-závodníků můžeme s povděkem sledovat mnohem delší pauzy ve sportovní kariéře a velmi pozvolný návrat do závodního prostředí.

Bc. Alena Zbožínková

Místopředseda Výboru

Klub agility České republiky, z. s.  

„No, a protože budeme mít v říjnu závody, tak jen doufám, že mi čuba odhárá v září, já ji stačím připustit a v říjnu to ještě dáme, že jo?“

Na můj nechápavý pohled se mi dostalo upozornění, že sama přece říkám, že do poloviny březosti se feně nemá měnit životní styl, tedy je potřeba jí nechat dělat to, co dělá běžně... Tím paní myslela třikrát týdně trénink a o víkendu soutěže.

Stále častěji se setkávám s lidmi, pro které je úspěch jejich psa životní nutností. Jakoby sami nic nikdy nedokázali, takže se realizují na výstavách, ve sportech a v jiných činnostech, kde je medaile psa jejich vytouženým vítězstvím. Ale abych tu nepůsobila dojmem nepřítele sportu, to vůbec ne. Je radost se dívat na skvěle připraveného psa, který s chutí pracuje se svým člověkem a je nakonec jedno, jestli je to agility, coursing nebo dogdancing; jen bych se chtěla vymezit vůči těm „sportovcům“, kteří kromě titulů a pozic „na bedně“ ještě plánují pro svojí fenďulu v tréninku roli matky.

Pokud je pro mě aktivita se psem natolik důležitá, že ji nemám chuť na půl roku přerušit, měla bych si patrně pořídit psa, tedy samce, který nehárá, není březí, nerodí a nekojí štěňata… Anebo roli matky prostě feně neplánovat.

Dalším, pro mě nepochopitelným spěchem je ten, kdy po mladém štěněti někdo požaduje výkony vyspělého psa. Kdo nemá trpělivost počkat si s mládětem, až mu klouby, kosti a šlachy „dospějí“, nemá rozum a pravděpodobně s ním skončí na veterině a posléze u fyzioterapeuta. Z přiložené tabulky je zřejmé, jak dlouho ten který kloub dospívá. A co myslíte, že se stane třeba s lokty půlročního štěněte, které nutíte přeskakovat překážky nebo třeba „jen“ sbíhat po schodech tři patra v paneláku?

Každý si musí vybrat, jak říkal můj děda – není možné být jedním zadkem na dvou posvíceních... Jen ten náš pes si tak nějak zvolit život nemůže, to my mu určujeme aktivity, životní styl nebo třeba i to mateřství. Když už si hrajeme na boha, měli bychom být moudří, odpovědní a laskaví, jak takový bůh bývá.

Michaela Čermáková

CHS Zlatý kavalír

Chovatelka kavalír King Charles španělů, mezinárodní rozhodčí z exteriéru a autorka několika kynologických knih

Ilustrační foto: archiv Michaely Holé

Použité snímky jsou pouze ilustrační, v žádném případě se nejedná o papillony zmiňované v tomto článku.