Ke koliím jsem přišla jako slepý k houslím!

Měsíc s krátkosrstými koliemi zakončíme parádně, a to opravdu super rozhovorem o chovu těchto úžasných psů! A víte, kdo s lehkostí sobě vlastní a se střízlivým humorem odpovídal na naše záludné otázky? Nikdo jiný než autorka portrétu plemene! Tak si to pěkně užijte!

Asi se shodneme na tom, že každý chovatel by měl být vybaven dostatečnými odbornými znalostmi, měl by mít nějaký chovatelský plán a cíl a také patřičný rozhled v tom našem kynologickém světě i nezbytný nadhled nad věcí. A samozřejmě by měl nade vše milovat své plemeno a myslet především na jeho blaho. A přesně takovým chovatelem je sympatická a svérázná Mgr. Dita Ungerová…

Děkuji za slova chvály.

No, teď dojde na skandální odhalení. Tenhle příběh totiž skoro nikdo nezná. Navzdory všemu, co prosazuji a hlásám, jsem si kolii vlastně vůbec nevybrala. Přišla jsem k ní jako slepý k houslím. To si takhle na výstavě v Nitře vylepujete inzerát na štěňata australských kelpií a paní vedle vás lepí ten svůj. Dojdou jí lepítka, tak se s ní podělíte. Kouknete, co inzeruje a hele, plemeno, které vůbec neznám. Ze zvědavosti se dáte do hovoru. Paní má náhodou s sebou otce očekávaného vrhu a už vás k němu táhne, že se musíte podívat. Tehdy se mi Mighty, zlatý pes a otec mé první fenky, docela líbil, ale vrhal na mne opravdu znechucené pohledy. Paní chovatelka byla velmi výmluvná a opravdu vehementně mne přesvědčovala, že KK je pro mne určitě tou pravou volbou. Bylo mi to trošku nepříjemné, a abych se jí zbavila, řekla jsem, že jediné co by mne zajímalo, by byla trikolorní fenka s dokonalým límcem, vhodná na výstavy.

Co čert nechtěl, za měsíc mi paní chovatelka psala, že se tam pro mne ta fenka opravdu narodila. Úplně první a jediná trikolorní s tak dokonalou kresbou, že to ani nešlo lépe vymyslet. No, z toho už se prostě nedalo vycouvat. Za šest týdnů jsem se jela svým rozhrkaným nespolehlivým Favoritem podívat na „svou“ Alfaru až na Slovensko. To je celá, ničím nepřikrášlená pravda. Má první fenka se jmenovala Mighty’s Spring Meadow Alfa Arien (v překladu „první a osvícená“) a díky ní jsem se stala součástí úplně nové komunity. Její chovatelka Jana Semianová mi byla od začátku dobrou oporou a zažila jsem s ní hodně pěkného. Alfara byla a stále zůstává TOU PRVNÍ a OSVÍCENOU. Jen díky ní jsem tam, kde jsem a také díky Janě, která mi v začátcích mého vlastního chovu hodně pomohla, a za to jí budu navždy vděčná.

Vy víte, jak mi zatopit otázkami hned na začátku. Naše domácí smečka je značně proměnlivá. Jsem známá tím, že u mne vždy najde místo jeden pes nechtěný, handicapovaný, útulkáč nebo jinak zachráněný. To je má filozofie. Někdo prostírá na Vánoce u stolu místo pro náhodného hosta, u nás je vždy jedno teplé bezpečné místo, plná miska a láska pro pejska v nouzi. Toto místečko je aktuálně prázdné, protože náš adoptovaný pudliér Céline bohužel zemřela v létě.

Ale vás určitě víc zajímají kolie.

Tak pěkně podle věku a zásluh:

Gilded Glorie Ever After– osm let – zlatá, dlouhosrstá. Slyší na Glorie nebo „Ty ludro chlupatá, naval tu houbičku!“ a „Kdo zase ocucal utěrku?“. Dostala se k nám jako dospělá a je to má věrná duše. Trochu potvora, trochu koketa a především chlupaté srdce našeho domu.

Natalain Diamond of Bila Kaífa „Derbyšek“ – sedm let – trikolorní krátkorstý. Přicestoval k nám ze známé ruské chovatelské stanice Natalain. Výběr pro mne udělala chovatelka Natálka Popova. A vybrala přesně takového, který se ke mně nejlépe hodí. Derbyš je totální pacifista, vyjde úplně s každým a celý svět vidí svýma dětsky mírnýma očima. Laskavý a dobrosrdečný.

Blamorder Bring It On– tři roky – trikolorní krátkosrstý. Říkáme mu Binki Boy a v podstatě není můj. Legálně patří své chovatelce Abby Lusty z Velké Británie a u mne žije tzv. v chovatelské zápůjčce. Což vnímá asi tak, jako že všechno tady je jeho, já jsem tu jen pro něj a ostatně celý svět je tu jen a zcela k jeho potřebám. Binki Boy je menší vzrůstem, ale velký osobností a charakterem. Typický malý uličník, který mne miluje víc než celý svět a je tím nejhorším případem „mamánka“, jaký jste kdy viděla.

Andora Smart Beauty– dva roky – zlatá krátkosrstá. Naše střela Dorli nebo Dorota. Dor je dcerou Derbyho a nádherné temperamentní fenky Chanel of Bohemia Balada. Nejlepší výstavní pes v domě. Ne proto, že vyhrává, ale proto, že ji to strašně baví. Ono ji totiž baví úplně všechno, za co se rozdává žrádlo.

A naše nejnovější přírůstky – moje antistresové mičudy – dvě fenky pomeraniana Mango a Mýval. Přátelé je nazývají MOLEKULY nebo SESTRY HEMŽILKY.

Krátkosrstá kolie pochází ze skotských hor a tak by měla být odolná a houževnatá. Správně by měla mít hustou kvalitní podsadu, která ji chrání před nepřízní počasí. V běžných teplotních mezích není nutné na procházky oblékat. Dokud je pes v pohybu, není problém až do mínus deseti stupňů.

Ve větších mrazech, nebo za situace, kdy pes musí někde čekat (při tréninku, v autě, atd.) je rozhodně vhodné použít vestu nebo oblek. Já beru s sebou vždy teplou podložku pro případ, že bychom se po vycházce stavili na pivo nebo čaj. Nikdy je nenechávám ležet na studeném. Vždy oblékám zimní štěňata. Mají ještě holá bříška a nikdo nestojí o zánět močáku.

Tak tady je odpověď úplně prostá. Vůbec žádné rozdíly nejsou. Výběr barvy můžete klidně podřídit svému osobnímu vkusu.

Co se týká chovné základny, tak jsem již psala v portrétu plemene, můžeme být na náš chov pyšní. Importů máme poměrně dost, vyjíždíme krýt do zahraničí a celkově dost z nás, chovatelů, dbá na to, bychom přivezli do ČR různé krevní linie. U krátkosrstých kolií se pohybuji patnáct let a řekla bych, že se nám daří držet velmi stabilní kvalitu. Samozřejmě existují chovatelé, kterým jsou nějaké vyšší cíle úplně ukradené, a zajímá je v podstatě jen to, jak levně nakrýt a draze prodat. Někteří se to snaží zahalit do rádoby „profi řečí“ o pečlivém výběru špičkového partnera, případně dokola ohlašují zahraniční krytí, na které pak ale nikdy neodjedou a nakryjí doslova za rohem (jenže natěšení zájemci už si pak vezmou štěně z jakéhokoliv spojení, protože jinak by museli čekat třeba další rok).

S rostoucí popularitou samozřejmě roste i počet uskutečněných vrhů. Aktuálně se jedná zhruba o dvanáct až patnáct vrhů ročně, počet štěňat ve vrhu bývá šest až devět.

V podstatě záleží na tom, co bude mít fenka v rodokmenu. Nicméně ještě se mi nestalo, že bych někomu nedokázala najít krycího pejska v ČR. Samozřejmě blue merle fenky mají výběr značně omezený kvůli barvě. Pro ně bych rozhodně doporučila hledat partnery i mimo ČR. Stejně tak, pokud hledáte blue merle ženicha. Ale pokud budete trvat na „domácím krytí“, určitě se dá najít přijatelný kompromis.

Všeobecně: Jsem skálopevně přesvědčena, že reprodukční problémy jsou dílem chovatelů. Pokud se protlačují plemeníci, kteří jsou v krytí vlažní, můžeme v další generaci očekávat tytéž potíže. Stejné je to s matkami. Pokud je fenka špatně krytelná, špatně zabřezává nebo se příliš nestará, není vhodná do chovu. Chovatelé často sahají k inseminaci a tím se připravují o možnost korektně posoudit přirozený krycí pud psa. No, a dostáváme se do smrtící spirály.

Krátkosrsté kolie jsou v tomto ohledu naštěstí velmi zdravým plemenem. Fenky nemívají problémy ani s háráním, ani s krytím. Rodí početné vrhy, a pokud neodkládáte štěňata až na vyšší věk fenky, porodí bez problémů samy. Kojí dobře a všeobecně vzato, jsou to dobré matky.

Jediné, co nás u kraťand trochu trápí, je častější neplodnost psů. A také brzká ztráta plodnosti. Například pes má dva vrhy do věku čtyř let a pak už nic. Není výjimkou, že po sedmém roce u psů rapidně klesá plodnost. Krýt osmiletým psem už je skoro zbytečné (až na výjimky, samozřejmě).

Jsem členem Klubu chovatelů kolií a šeltií pod nímž jsem dosud zapisovala své vrhy. Zde se žádná omezení nekladou, poradce je skutečně jen hlasem poradním nikoliv direktivním (což mimořádně oceňuji!) a kontroly vrhu u nás dělá veterinář při očkování. Výsledky zaznamenává do přihlášky vrhu (kýla, podkus, předkus, zálomek na ocase, kontrol varlat, výživový stav štěňat).

Prošla jsem několika kluby a sama se účastnila kontrol štěňat a dost často se stávalo, že kontrola dopadla hodně neobjektivně a „podle potřeby“ ať už klubu nebo chovatele. Bohužel zde hraje příliš velkou roli lidský faktor a vztahy „s těmi správnými lidmi“. Veterinář je při kontrole vrhu mnohem objektivnější a také lépe dokáže posoudit konkrétní vady.

Upřímně řečeno, kdybyste se mne zeptala před rokem nebo dvěma, byla bych proti a argumentovala tím, že i při sebelepším výběru partnerů nemusí vrh dopadnout dle očekávání a u tak málopočetného plemene by to bylo hodně svazující. Nicméně občas vidím nehorázně hloupé přetěžování fenky úplně zbytečnými štěňaty (např. pět vrhů a z toho třikrát opakování stejného krycího psa).

Takže ptáte-li se mne dnes, říkám ano, byla bych pro omezení počtu vrhů na maximálně čtyři. A to především s ohledem na welfare fenky. Jsem zásadně proti prodlužování chovnosti u fen krátkosrsté kolie. (tedy krytí po osmém roce života).

S hrdostí mohu napsat, že u kraťand dosud žádné chovy bez PP nemáme. V ČR žije pouze jeden jediný blue merle pejsek bez PP, kterého sem kdosi přivezl z Polska, naštěstí psík funguje jako rodinný mazlík bez jakýchkoliv potomků.

Většina chovatelských stanic funguje pod hlavičkou FCI, ale máme tu i jednu chovatelskou stanici, která registruje své odchovy pod UCI (CHS Rose Garden). Další chovatelská stanice se specializuje na chov amerických kolií krátko i dlouhosrstých a registruje své odchovy prostřednictvím německého klubu u AKC a CKC (CHS Lugaru).

Osvětu v tomto ohledu dělají především sami chovatelé a to skutečně důsledně. Ti angažovaní pomáhají novým majitelům s uchovněním jejich kolií. Musím říct, že jsem velmi hrdá n to, že se nám všem zatím daří držet situaci na uzdě. Každopádně čím oblíbenější se krátkosrstá kolie stává, tím větší zapojení nových chovatelů to vyžaduje.

Pokud budeme mluvit o tomto konkrétním okamžiku, tak rozhodně ano. Stačí se ohlédnout do výsledků výstav většiny evropských států. Vždy se české kraťandy umisťují na předních pozicích, zájemci z celého světa si vybírají štěňata od českých chovatelů a já sama jsem exportovala už tři štěňata přímo do země původu. To je pro chovatele neuvěřitelnou poctou. Jedna z fenek se už letos stala matkou a přivedla na svět mimořádně pěkná a cenná štěňata v chovatelské stanici Blamorder. Každopádně jak bude situace vypadat za pět nebo deset let záleží na tom, kolik úsilí budeme věnovat edukaci nových chovatelů. Odchovávat pravidelně štěňata vysoké kvality znamená neztratit ze zřetele cíl. To zkrátka není dílem náhody.

Mohla bych tady napsat celý elaborát o tom, jak správně vybrat chovatele atd. Ale má jediná rada je: „NENECHTE SE OPÍT ROHLÍKEM!“ Počet výstavních ocenění není úměrný kvalitě psa, stejně jako počet zdolaných zkoušek není zárukou toho, že váš vysněný psík bude „makáč“ první kategorie.

Vybírejte i pocitem. Pokud chcete zůstat s chovatelem v kontaktu, měl by vám být sympatický. Těžko si budete ve chvíli nouze volat o pomoc někomu, z koho máte nepříjemný pocit.

Z celého srdce jim přeji férové, zapálené chovatele, pro které je na prvním místě pes a jeho kvalitní život a ve své fence nevidí jen snadný zdroj příjmu.

Moc vám děkuji za rozhovor opravdu od srdce!

Foto: archiv Mgr. Dity Ungerové

https://bila-kaifa.webnode.cz/

Portrét plemene

Krátkosrstá kolie – aristokrat, který umí i zabrat!

Nejste vyznavači dlouhých chlupů a raději byste něco méně náročného na údržbu? A měl by ...

2.10.2019Představení plemene v podobě portrétu