Ken Ramirez navštívil Prahu!

Co nám řekl Robert Goldwein?

Jak to celé probíhalo a co vše za tímto víkendem stálo, jsem se zeptala Roberta Goldweina, jednoho z hlavních organizátorů…

Kdo vlastně s celým tímto nápadem přišel a jak dlouho se to celé chystalo?

V březnu 2017 mě napadlo oslovit Kena Ramireze na Clicker Expu ve Stamfordu (Connecticut, USA). Ptal jsem se ho, kdy by měl čas na víkendový seminář:

Ken: „Mám tu jeden volný víkend v listopadu.“

Já: „To je ok, to stihneme.“

Ken: „V listopadu 2019…“

Aktivní přípravy pak probíhaly až od letošního března.

Jak byla vyřešena jazyková bariéra mezi posluchači a anglickým rodilým mluvčím Kenem Ramirezem? Měli jste z něčeho obavy?

Měli jsme výborné simultánní tlumočnice do češtiny a polštiny, kterým jsme v průběhu několika měsíců dodávali podklady pro jejich přípravu. Báli jsme se toho hodně, úspěch takového semináře je přímo závislý na bezchybném tlumočení.

Co v rámci příprav trvalo nejdéle a co na nich bylo asi nejnáročnější?

Z pohledu organizátora byly „nejdelší“ právě ty dva dny semináře.
Za Kenem jsem byl několikrát v Seattlu nebo ve Washingtonu D. C., kdy jsme dlouho probírali jeho přednášky a vybírali, co na náš seminář dát, ale to oproti tomu uteklo až moc rychle.
Hodně práce nám pak dalo dát dohromady podklady pro tlumočnice a nejnáročnější byla pro mě osobně komunikace s přihlášenými lidmi, resp. tedy jejich nekomunikace.

Mohl byste nám prozradit, co se vám osobně na tom všem líbilo nejvíc? Zopakovali byste si to klidně znovu?

Mělo to smysl – ty nadšené komentáře po semináři jsou pro nás tou nejlepší odměnou („reinforcerem“).  A po tomhle si myslím, že bychom společně zorganizovali cokoliv.

Plánujete do budoucna pozvat i některého dalšího trenéra zvířat?

Ken je naprosto jedinečnou osobností. To, co bychom chtěli, je ale ještě mnohem víc, a to přivést jednou do Prahy celé Clicker Expo!

A to nejlepší na konec!               

Ken Ramirez měl hodně nabitý rozvrh, ale i přes to si našel chvilku a věnoval ji krátkému rozhovoru se mnou…

Jaký byl váš první pes a cvičil jste ho pomocí pozitivní motivace?

Můj první pes nebyl tak úplně můj. Vyrostl jsem na farmě a první pes, kterého jsem měl, byl pastevecký, který pomáhal pást dobytek. Staral se o něj můj strýc a děda. Oni tehdy nikdy neslyšeli o pozitivní motivaci, tudíž ani můj první pes nebyl pomocí této metody trénován. Strejda a děda dodržovali tradice, a tak i psa cvičili tradičně.

Přednášel jste už v mnoha zemích, přijde vám něco specifického na českém publiku? Oceňujete na něm něco?

Jistě! Byl jsem obzvlášť překvapen počtem českých trenérů, kteří na seminář přijeli. Však víte, Česká republika je menší země, ale se spoustou trenérů, kteří se o metodu pozitivního posilování zajímají. To pro mě bylo opravdu vzrušující. Také si myslím, že čeští trenéři jsou vystaveni spoustě nápadů, jak trénovat psa, a tak působí velmi zkušeně a informovaně o tom, jak tréninky probíhají. Takže pro mě je vždycky vzrušující mluvit se skupinou lidí, kteří jsou v tomto ohledu pokročilí a myslí dopředu.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?  

Mezi mé další plány nyní patří odletět do Afriky, kde jsem zapojen do jednoho z projektů na ochranu životního prostředí. O tom také dnes budu mluvit ve své poslední přednášce. Hned poté, co to tam dokončím, mířím do Austrálie, kde se účastním dalšího takového projektu.

Měl byste nějaký vzkaz pro české trenéry a majitele psů? Na co se mohou těšit?

To, co bych rád českým trenérům vzkázal, je, že budoucnost je jen na nich. Na zájmu a představivosti každého z nich. Kam chtějí jet, co chtějí dělat – je tu tolik možností čemu se věnovat. Já hlavně vždycky doufám, že když někam přijdu sdílet své unikátní a odlišné nápady, lidé budou odcházet inspirovaní a možná to vše budou chtít i zkusit.