Kniha, která ovlivnila můj život se psy...

Těšíte se na další recenzi nějaké zajímavé knížky? S dalším měsícem zde pro vás opět jednu máme! A komu se podíváme na stránky tentokrát?

Tentokrát jsem si vybrala knihu, která výrazně ovlivnila můj život se psy. Když mi bylo dvanáct let, moje maminka mi koupila mou první knížku o psech. Zakoupila ji v době, kdy jsem měla i svého prvního německého ovčáka, a tak jsem naplno využila rad, které jsem v této publikaci našla.

Kniha s význačným názvem Člověk a pes vyšla v roce 1986 a napsal ji Ing. Karel Hartl, jehož jméno je snad známé každému pokročilému pejskaři. Pan Hartl je autorem mnoha dalších knih a různých odborných článků s kynologickou tematikou, avšak právě teď si budeme povídat jen o této jediné. I když již nyní vám mohu přislíbit, že na řadu přijdou i další poklady z „dílny“ tohoto autora.

Co v knize naleznete?

Ačkoliv má publikace pouhých dvaadevadesát stran, je doslova nabitá vším důležitým, co by pejskař měl vědět. A je jedno, zda se jedná o pejskaře z osmdesátých let či dnešního moderního majitele psa. Začínáme tedy klasicky o původu psa. Pak se pozvolna přejde k jednoduché anatomii, která nám ukáže dokonalý popis kostry, orgánů a jednotlivých částí těla psa. Troufám si říci, že tyto vědomosti dnešním pejskařům schází. A možná proto, že je autorem právě pan Hartl, se v knize blíže podíváme na služební plemena. A od nich přejdeme rovnou k podmínkám, ve kterých má pes žít – to je opět něco, co by se mělo mnohým zopakovat.

Jak to vlastně funguje?

Velmi zajímavá kapitola je ta, která se věnuje podnětům, reflexům a útlumům. Opět jde o záležitost, na kterou se v dnešní moderní době opravdu zapomíná, přestože bez nich to nefunguje. Opravdu oceňuji, s jakou obratností je tato teorie čtenáři podána. Po přečtení této kapitoly to musí pochopit opravdu každý. Líbí se mi ilustrační zpracování a také stručný, avšak jasný popis toho, jak to vlastně v těch psích hlavičkách funguje...

Konečně...

Po těchto náročných kapitolách a ještě pár částech, které zde nezmiňuji, dojde čtenář konečně (alespoň v mém tehdejším dětském životě to bylo konečně) k samotnému výcviku psa. Dozvíme se zde něco, co jsem do té a vlastně i od té doby nikdy v žádné knize neviděla. Říkám tomu schéma toho, co by měl pes v určitý měsíc svého věku umět. A nebojím se přiznat, že v mých dětských letech jsem si vedla i deníček, ve kterém jsem měla přesně zapsáno, zda můj pes toto vše zvládá. Ale opět trochu odbočuji.

Jak naučit to či ono...

V kapitole o výcviku se naučíme, jak zvládnout se psem třeba cviky „sedni“, „lehni“, „ke mně“ atd. Musíme však myslet na to, že to bylo psáno v roce 1986, tedy v době, kdy se se psem pracovalo pouze touto metodou, na které osobně nevidím nic špatného. Dnes je však doba pozitivní...

Zazvonil zvonec a pohádkou to končí...

Po náročné četbě přichází fantastická odměna v podobě dokonalého vyprávění od vypravěče nejpovolanějšího – života samotného. My se právě v této části seznámíme s neuvěřitelnými historkami o psech, kteří zachraňovali životy. Přečteme si o psu vodícím, pohraničním, či o drogaři. A samozřejmě také příběh o Bleskovi nebo o Gerovi, a právě ti dva mě jako dítě provázeli i ve snech. Mohu však potvrdit, že vše je pravda pravdoucí a nic není smyšlené. Vím to velmi dobře, neboť právě to byla má úvodní otázka na pana Hartla, když jsem se s ním poprvé osobně setkala.

Doporučení...

Tuto knihu mohu s klidným svědomím doporučit do knihovny každému, kdo má rád psy. Je to publikace, která, ačkoliv je psána v minulém století, vám do té dnešní pejskařiny dá opravdu mnoho užitečných rad. A kde ji sehnat? Dnes se bohužel již nedá běžně zakoupit v knihkupectví, ale určitě ji seženete v antikvariátech, či na internetu. A tak neváhejte, a doplňte o ni vaši domácí knihovnu.

Foto: Iveta Panýrková