Kolem České Kamenice

TOP na 21. září Přemýšlíte, kam byste ještě mohli vyrazit na výlet, něco pěkného vidět a navíc to celé ještě absolvovat po boku svého psa? Možná by stálo za úvahu okolí České Kamenice! Je tam překrásně a žádné davy! Třeba se nám podaří vás nalákat…

Do Lužických hor, Českosaského Švýcarska a přilehlého okolí jezdíme s partou kamarádů se psy pravidelně už více než dvacet let. Tato oblast zatím není zdaleka tak přelidněná jako jiné české hory a podhůří, a přesto nabízí spoustu atraktivních a hojně navštěvovaných památek stejně tak jako kilometry tras a stezek, kde nepotkáte ani živáčka. Pro pejskaře pravý ráj a na své si tu přijde opravdu každý.

Letos jsme se oproti předchozím rokům posunuli více na západ a ubytovali se v penzionu Myslivna na okraji České Kamenice. Sice žádný luxus, ale zato majitelé vůbec neřešili ani celkový počet a ani kohoutkovou výšku našich čtyřnohých parťáků. A to bylo stěžejní pro konečné rozhodnutí, kde budeme ten srpnový týden bydlet. V okolí je toho k vidění spousta a určitě by nám na všechno nestačil ani měsíc. Ale několika zajímavými místy se vás nyní pokusím provést. A abych nezapomněla, nevím tedy, jak to děláme, ale pokaždé v těchto končinách máme naprosto luxusní počasí.

Zámecký vrch

Wikipedie: „Zámecký vrch je výrazný osamělý čedičový kopec v s nadmořskou výškou 541 metrů v Českém středohoří u města Česká Kamenice v okrese Děčín. Je známý zejména kvůli pozůstatkům Kamenického hradu a obnovené rozhledně na jeho vrcholu.“

Přímo z České Kamenice je po zelené turistické značce možné dojít až do cíle tohoto výletu. My jsme však mohli vyrazit rovnou od chalupy a na trasu se napojit až v jejím průběhu. Částečně jsme se pohybovali po loukách a poté se přesunuli do lesa. Středně obtížná lesní cesta se ve svém závěru změnila v prudší stoupání kamenitou stezkou až na samotný vrchol Zámeckého vrchu. Na první pohled nás zaujala zhruba šestnáct metrů vysoká dřevěná rozhledna, na kterou jsme samozřejmě vyšplhali (bez psů tedy), abychom se mohli vzápětí pokochat překrásným výhledem na samotné město a přilehlé okolí.

Celkově bych tento výšlap hodnotila jako středně náročný, zhruba šest kilometrů dlouhý a ovladatelní psi ho mohou absolvovat praktický celý na volno.   

Děčínský Sněžník

Wikipedie: „Děčínský Sněžník je pískovcová stolová hora, zvedající se 7 km západoseverozápadně od města Děčína. Představuje nejvyšší vrchol geomorfologického okrsku Sněžnická hornatina, celého geomorfologického celku Děčínská vrchovina, jakož i CHKO Labské pískovce a čtvrtý nejvyšší vrchol okresu Děčín.“

Zhruba čtyřicet minut jízdy autem zabral přesun z místa našeho ubytování na parkoviště přímo pod Děčínským Sněžníkem. Odtud je možné dle zdatnosti zvolit několik různě dlouhých okruhů po zelené nebo červené značce, naučné stezce či např. dle aplikace mapy.cz po dalších vytýčených cestách. My jsme ušli necelých dvanáct kilometrů překrásným terénem místy mezi skalisky prorostlými vřesem, dále úchvatným březovým hájem na ploše nejvyšší stolové hory v České republice, aby se nám už o pár kroků dál naskytl neopakovatelný pohled na okolní kopce a přírodu. V tomto ročním období navíc všechny cesty lemuje borůvčí, maliní i ostružiní bohatě obalené dozrávajícími plody. Mňam. A to jsme si pochutnávali nejen my, ale i naši pesani. Přesně v polovině našeho pochodování jsme dali nejen občerstvovací pauzu, ale zdolali i 153 schodů na vrchol místní krásné kamenné rozhledny, která zde byla vybudována už v roce 1864. A pozor, kdo maluje, sbírá nebo přemísťuje malované putovní kamínky, tak právě toto je jedno z míst, které se k podobné činnosti moc hodí. Také jsem tu jeden našla.

Tento výlet patří rovněž mezi ty středně náročné, co se terénu týče. Délka a volba konkrétního okruhu je již na každém z nás. Vzhledem k tomu, že se jedná o frekventovanější trasu, pejsky je lepší mít spíš na vodítku, ale fyzicky to zvládnou bez jakéhokoliv problému.

Benešov nad Ploučnicí

Wikipedie: „Město Benešov nad Ploučnicí se nachází v okrese Děčín v Ústeckém kraji. Žije v něm přibližně 3 700 obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.“

Toto půvabné městečko je známé především díky vskutku romantické architektuře místního zámku, který se skládá ze dvou budov a určitě stojí za to ho navštívit. Nicméně se psy je třeba počkat venku, případně se u nich vystřídat, neboť mají přístup povolený pouze do zámecké zahrady a to na výhradně vodítku. V podobném stavebním stylu, jako je panské sídlo, je vybudované i hlavní náměstí a přilehlé uličky. Tam všude již se svým čtyřnohým kamarádem můžete a to platí i pro většinu restaurací a venkovních zahrádek. Ono totiž není město jako město. A tady je moc příjemně.

Panská skála

Wikipedie: „Vznik Panské skály je spojen s nárazem kontinentální africké litosférické desky do evropské, což vedlo ve druhohorách a třetihorách k alpinskému vrásnění a znovu aktivování vulkanismu v této krajině vlivem vzniku nových zlomů v kůře. Přes tyto zlomy mohlo opět proudit magma k povrchu.“

 Jen pár minut jízdy autem se u nedalekého Kamenického Šenova nachází čedičový útvar „Panská skála“ známý nejen každému malému dítěti, ale i dospělým z nesmrtelné pohádky „Pyšná princezna“. Vzpomínáte, jak se k ní Krasomila tiskne při svém útěku z otcovského zámku a snaží se, aby si jí nevšimli královští biřici? Tak i sem se můžete vypravit po boku svého psa a nechat na sebe dýchnout kouzlo tohoto místa, ale zároveň se obrnit i trpělivostí, neboť právě tady se to turisty jen hemží.

Celkově bych to klasifikovala spíš jako příjemnou a nenáročnou procházku, kterou by měl zvládnout úplně každý. Psy bych ale doporučila mít spíše na vodítku a pod kontrolou.

Prysk

Wikipedie: „Prysk je obec v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji, na západě Lužických hor, severně od Kamenického Šenova, v nadmořské výšce 468 metrů. Obec leží v Chráněné krajinné oblasti Lužické hory, v údolí Pryského potoka. Dnes má charakter rekreační obce. Žije zde 461 obyvatel.“

Ve skutečnosti se ve jmenované lokalitě nacházejí celkem tři obce, které spolu bezprostředně sousedí – Prysk, Horní Prysk a Dolní Prysk.  Okolní malebná krajina disponuje nejen překrásnou přírodou a voňavým lesem plným hub, ale i celou sítí turistických tras a cest, na kterých můžete potkat řadu zajímavostí. Co byste například řekli několika vrchům (Šenovský, Ovčácký, Tetřeví, Střední), které můžete zdolat, dvěma vyhlídkovým altánům (Historický altán, Rudolfinum), jeskyním (Sloní, Lipka) nebo třeba skalnímu divadlu? Jen tato oblast samotná by vydala na celý týden výletění. A se psem samozřejmě. My jsme si na ni vyhradili jeden den a nachodili jsme kolem deseti kilometrů.

Podle kondice účastníků lze zvolit středně náročnou, ale i náročnější trasu a v návaznosti na to upravit i její délku. Psi mohou téměř celou dobu běhat bez vodítka, ale pochopitelně pod kontrolou jejich majitele.

Závěrem

V krátkém článku samozřejmě nelze obsáhnout a vyjmenovat všechny zajímavosti tohoto úchvatného kouta naší republiky a něco o nich napsat. Kdyby však alespoň těchto pár tipů přimělo někoho vyrazit na dovolenou právě tímto směrem a pořádně si to tu užít, pak budu moc ráda. A pokud nám do redakce napíšete, kde jste všude byli a navrch k tomu pošlete i několik fotek, rádi vaše dojmy přesdílíme a doporučíme dál. Budeme se těšit!

Michaela Weidnerová

Foto: Michaela Weidnerová