Krásný střapatý vořech – to je ODIS!

Zajímají vás málo známá nebo téměř neznámá plemena? Hledáte malého milého, ale přesto temperamentního společníka a stále si nemůžete vybrat? A slyšeli jste už někdy o plemeni s tajemným názvem ODIS? Tak právě toto zatím jediné národní ukrajinské plemeno si společně představíme. A kdo ví? Třeba vás okouzlí právě tak jako Markétu Sojkovou, která k nám přímo ze země původu dovezla v roce 2016 úplně první fenku.

Markéta Sojková je dlouholetou chovatelkou bernských a appenzellských salašnických psů, ale není tomu tak dávno, co se jí podařilo přivézt do České republiky vůbec prvního jedince velmi mladého ukrajinského plemene s pro mnohé z nás neznámým názvem ODIS. Jakého pejska si tedy pod tímto označením můžeme představit? To vám odtajníme v následujícím rozhovoru.

Markéto, jako první v republice se ti k nám před necelými dvěma lety podařilo dovézt z Ukrajiny, řekněme, téměř neznámé plemeno s tajemným názvem odis. Co to vlastně znamená a jakého pejska si můžeme pod tímto označením představit?

ODIS (oděsskaja domašnaja idealnaja sobaka) je vlastně takový krásný střapatý vořech a to mě na něm naprosto uchvátilo. Je to strašně vtipný a neustále veselý pejsek, který všechny kolem sebe nabíjí pozitivní energií. Je to nejen můj názor, ale říkalo mi to už hodně lidí v mém okolí, kteří moji Leušku poznali. Název plemene je odvozen od města jeho původu – ukrajinské Oděsy a v současné době je také jediným ukrajinským národním plemenem.

Odis vznikl křížením několika plemen poměrně nedávno. Mohla bys nám tedy přiblížit, jak to celé probíhalo a s jakým záměrem do toho tehdy jeho zakladatelka vlastně šla? 

První záměrné křížení mezi foxteriérem, malým pudlem a maltézským psíkem započalo již v osmdesátých letech minulého století, první jedinci odpovídajícího vzhledu se však začali rodit až v devadesátých letech minulého století. Ale až v roce 2009 byl sepsán standard, který byl inspirován ideální představitelkou plemene – fenkou Franshikou DIO PRESENT. Záměrem při šlechtění bylo úsilí vytvořit ryze společenské plemeno, rodinného pejska, který bude opravdovým parťákem svému pánovi.

A jak to vypadá dnes? Podařilo se již nějak ustálit standardem požadované znaky? Předpokládám, že chovná základna je zatím ještě velmi úzká, je tedy nutné stále ještě přikřižovat některé ze zakládajících plemen nebo si chovatelé již vystačí s tím, co mají?

Dnes už je, co se týká plemenných znaků, standard poměrně ustálený. Jde zejména o srst, barvu, typické fousky a obočí. Bohužel stále ještě není úplně upevněná velikost plemene, respektive délka nohou. Na jedné straně existují jedinci na kratších nohách, ale výjimkou nejsou ani zvířata na delších končetinách. Správný poměr proporcí by měl být 110% délky těla ke kohoutkové výšce. Ale jedná se opravdu o stále ještě mladé plemeno.  V současnosti máme přibližně dvě stě žijících jedinců tohoto plemene na Ukrajině a po Evropě.

Spolu s maminkou jste řadu let chovaly a stále ještě chováte bernské a appenzellské salašnické psy. Co tě vlastně vedlo k tomu pořídit si něco tak odlišného, jako je právě ODIS?

To je jednoduché. Odstěhovala jsem se se svou drahou polovičkou do malého domku se zahrádkou, kterou společně šlechtíme, a tím pádem bylo jasně dáno mít psa, který nezničí kytičku nebo keřík, když na ně náhodou stoupne. Ale žádné známé společenské plemeno mě neoslovilo a lovecké jsem nechtěla. Hledala jsem tedy něco nového, až jsem narazila právě na odise.

Nejen v Evropě, ale i v zemi původu je tento krasavec stále ještě velmi vzácný. Bylo těžké „přemluvit“ chovatelku, aby vůbec prodala štěně do zahraničí?

Ani ne, paní chovatelka byla naopak velice vstřícná a bylo zřejmé, že je hodně nakloněna myšlence, aby se odis dostal i k nám do Čech.

Dovezla jsi opravdu „exota nejexotovatějšího“, jak pak probíhal vlastní import a následná registrace u nás? A co případné uchovnění? Jezdíš na výstavy a výhledově plánuješ určitě i štěňátka… 

Původně jsem chtěla mít doma Leušku už ve dvou měsících, ale dle všech veterinárních zákonů to bohužel nebylo možné. Štěňátka se totiž mohou převážet až po naočkování vztekliny a po uplynutí požadované doby po této vakcinaci. Takže nakonec to dopadlo tak, že Leuška se ještě na Ukrajině účastnila klubové výstavy odisů. Pro zajímavost uvedu, že se na ní prezentovalo celkem dvacet pět zástupců tohoto plemene. Na této výstavě vystavovali i polští chovatelé polských nížinných ovčáků a odisů, kteří mi ji nakonec přiblížili do Bjelostoku v Polsku. Tam se mnou jela jako doprovod kamarádka Svatava Beránková. Uchovnění bude probíhat jen na základě posudků z výstav, jsme členy klubu málopočetných plemen. Štěňátka určitě plánuji, na krytí poletíme nejspíš na Ukrajinu, nebo pojedeme do Polska, to ještě nevím. Ale už se těším.

Musíme si také představit tvou fenku. Jaká tedy Lea je?  

Leuška je hlavně perfektní parťák, který se mnou jezdí každý den do práce, a trávíme spolu opravdu hodně času. Je to také pořádný závislák a neustále pozitivně naladěný tvor, který vysílá svoji energii všude kolem. Je velmi učenlivá a vnímavá ke všemu novému, zároveň se však ničeho nebojí.

A teď to vezměme obecně. Jaký by měl správný odis být a kdybys ho ty měla už dnes zařadit do některé ze stávajících skupin FCI, která by to byla a proč?

Jaký by měl odis být? To už bylo zmíněno v odpovědích několikrát. A až bude jednou uznán, pak bude určitě patřit do IX. skupiny FCI mezi společenská plemena, protože právě k tomuto účelu byl i vyšlechtěn.

Mnoho lidí si stále ještě myslí, že když doma mají malé nebo společenské plemeno, není třeba se příliš zabývat výchovou a nechávají tomu tak nějak volný průběh. Jak náročný je tento malý ukrajinský zázrak v tomto ohledu?  

Každý pes se musí vychovávat a musí mít ve smečce svoji pozici a postavení a je úplně jedno jestli váží dvě kila, dvacet kilo nebo šedesát kilo. Odis je pejsek hodně učenlivý a přizpůsobivý svému okolí. Velice dobře vnímá a rychle a rád se učí. 

Na druhou stranu ale řada majitelů plánuje nejen prima parťáka, ale chce se svým psem také něco dělat. Doporučila bys nám některé kynologické disciplíny, které by mu pasovaly?

Určitě by byl výborný na agility, dogdancing, flyball, nosework a spoustu dalších sportů. Já sama jsem se svou fenkou zkusila agility, triky formou pozitivní motivace a nosework a fakt jí to moc jde. 

Odis má v sobě mimo jiné i krev foxteriéra, projevuje se to třeba nějak na procházkách ve vztahu ke zvěři?

To byla jedna z věcí, které jsem se na začátku trochu bála. Naštěstí ale žádný lovecký pud nemá, alespoň tedy Lea ne. Neslyšela jsem však o žádném odisovi, který by jej měl. Samozřejmě v lese čuchá, ale nikdy nikam neuteče.

Na první pohled vidíme, že je to pes s krásnou dlouhou srstí. Jak náročná je její údržba v průběhu roku, ale třeba i před výstavou?

Já osobně ji češu skoro každý den. Každé ráno, než jedeme do práce, tak vezmu hřeben a učešu ji, zabere mi ti asi deset minut, což je zanedbatelný čas. Před výstavou s koupáním a foukáním je to cca hodinka a půl.

V současné době se ve všech pádech skloňuje i otázka zdraví, a to nejen lidského, ale i toho psího. Zde se samozřejmě jedná o velmi mladé plemeno, ale přesto, jaké jsou alespoň vyhlídky do budoucna?

Odis je v současné době velice zdravé plemeno, netrpí žádnými nemocemi pohybového ústrojí, srdce, ani očí.

Kdybys měla naše povídání nějak shrnout, ke komu se tedy odis jednoznačně hodí a kdo by na něj měl raději zapomenout?

Odis se určitě hodí do rodiny s dětmi, ale i ke svobodnému člověku nebo k někomu, kdo by chtěl dělat nějaký kynologický sport. Bydlet může jak v domku, tak i v bytě. Myslím si však, že by se nehodil k hodně starým nebo méně aktivním lidem, protože je až příliš temperamentní.

Myslíš, že si tento roztomilý psík v dohledné době získá dostatek příznivců nejen v zemi původu, ale třeba i u nás nebo zůstane celosvětově spíš málopočetným plemenem?

To je otázka, na kterou odpoví až čas, ale já bych to tomuto plemeni hodně přála a také, aby byl co možná nejdříve uznán FCI…

Foto: archiv Markéty Sojkové