Kriminálníka zadržel vleže

Baví vás skutečné příběhy s kriminální zápletkou, ve kterých bývá hlavním hrdinou služební pes? Pak vám jeden takový z policejní praxe a samozřejmě s dobrým koncem moc rádi nabídneme. A jeho autorem není nikdo jiný než náš pravidelný dopisovatel Josef Růžička!

Argento je skvělý belgický ovčák, úspěšný na řadě soutěží psů se služebním výcvikem, ale především je vynikajícím ochráncem pořádku. Nejraději by se mu vyhnul i ten nejotrlejší kriminálník. Jenomže žádný takový lump nemůže tušit, že se dostane do křížku právě s tímto policejním malinoisem a jeho páníčkem Jiřím Macounem.

Při prohlídce zadrženého je Argento dokonale soustředěný.

V tuzemsku tato dvojice pomohla policejním hlídkám, vyšetřovatelům i detektivům dopadnout nejednoho pachatele, případně objasnit jejich trestnou činnost. Dvojice působila i v Maďarsku, kam jezdí naši policisté na výpomoc tamním kolegům při hlídání hranice se Srbskem. Duo si u hranic poradilo s nejedním agresivním převaděčem běženců z Afriky a asijských zemí.  

Artistické výkony nepomohly  

Argento je příkladně ovladatelný, pouští na první povel...

Argento se spolu se svým psovodem jednou podílel na pronásledování zloděje za zcela neobvyklých podmínek, aby lumpa nakonec ve stísněném prostoru vleže a přesto nekompromisním způsobem zadržel. Pachateli při úprku nepomohly ani téměř artistické výkony, když se ze čtvrtého patra spouštěl z balkonu na balkon v domnění, že tak policistům unikne. Možná měl v sobě hodně energie, neboť už po čtrnácté „odpočíval“ v kriminále a pouhý týden po propuštění se před půlnocí vloupal do pražského hotelu Step. Do objektu se dostal přes vylomený zámek. Snažil se zcizit věci ve třech kancelářích umístěných ve vyšších patrech, a když se výtahem vracel dolů, potkal se v kabině se správcem hotelu. Na dotaz, co zde dělá, neodpověděl a dal se na útěk. Zřejmě věděl, že hotel má v určité části stavby balkony, a právě ty chtěl využít, aby beze stop zmizel. Seskočil z balkonu ve čtvrtém patře na nižší, pak na další, ale někde se zranil a z ruky mu tekla krev.

Stopy na žaluzii

Každá běžná překážka je pro malinoise hračkou.

„K hotelu jsem dorazil se psem kolem půlnoci, asi půl hodiny po nahlášeném vloupání. Zpočátku určité indicie nasvědčovaly tomu, že zloděj utekl. Proto jsem provedl se psem prohlídku okolí hotelu, ale nic jsem nezjistil. Někdo z kolegů si však všiml, že některá okna na balkoně, který byl ještě dost vysoko nad zemí, jsou od krve. To nás vedlo k úvaze, že když zloděj zjistil, že v hotelu a v jeho okolí jsou policisté, tak přemýšlel, zda by nemohl uniknout jinak než po balkonech dolů. Proto zkoušel, zda se nějaké okno na balkoně nedá otevřít. Při detailnějším zkoumání se ukázalo, že na jednom okně stopy po krvi nejsou, ale zato jsou červené skvrny na žaluzii v apartmánu. To nasvědčovalo tomu, že toto okno nebylo zavřené a pachatel jím vnikl do místnosti a okno za sebou zavřel. Nechal však za sebou zmíněné stopy krve na žaluzii. Pokud v apartmánu opravdu byl, ven se dostat nemohl, neboť dveře se otevíraly hotelovou kartou,“ popisuje psovod průběh pátrání. Policisté proto požádali zaměstnance hotelu, aby zajistili otevření dveří. Nikdo nevěděl, zda je hledaný muž ozbrojený, proto se opět dostal na řadu pes.  

Nebyl to obyčejný zloděj

Jiří Macoun (vpravo) si váží každého úspěchu svého psa na soutěžích, ale nejvíce si cení jeho výkonů v policejní praxi.

Jakmile byly dveře otevřené, psovod ve skrytu připravil Argenta k zákroku a hned potom vydal zákonnou výzvu, aby osoba opustila úkryt a vyšla na chodbu. Ticho. Nikdo nereagoval ani po další výzvě a varování, že bude použitý pes bez náhubku. „Po výzvách jsem Argentovi vydal povel k hledání a on během pár vteřin zaštěkal a zjevně dotíral na osobu v nějakém úkrytu. Vzápětí jsem viděl, že pes vleže dotírá na člověka ukrývajícího se pod postelí. Muž se asi snažil psa odstrčit, možná mu nějak ublížit a mně bylo jasné, že to byl pro Argenta impuls, aby útočníka zadržel. Když se muž ani po další výzvě nevzdával, poklekl jsem a spatřil, jak Argento pod postelí drží zloděje za ruku. Muž stále odmítal vylézt, proto jsem psovi připnul k obojku vodítko a oba vytáhl zpod postele. Teprve potom bylo jasné, proč se muž zřejmě nechtěl hnout. V jedné ruce držel pod sebou nůž. Zda byl odhodlaný použít zbraň proti psovi nebo policistům, by bylo spekulací, ale faktem je, že to byl čtrnáctkrát trestaný recidivista,“ konstatoval policejní kynolog Jiří Macoun. A tak díky Argentovi a jeho nekompromisnímu zákroku, ale i neustávajícímu varovnému štěkotu, se kriminálník vzápětí podřídil pokynům policistů.

Závěrem můžeme jen doufat, že si tento lupínek alespoň na čas dá pokoj, aby se nemusel znovu setkat s policejním psem. Když už se přesvědčil, že před psem se služebním výcvikem se obtížně uniká a ukrývá.                      

Josef Růžička

Ilustrační foto: Josef Růžička