Krok za krokem mantrailingem – 5. díl

V dalším dílu našeho seriálu o přípravě štěněte na budoucí „dráhu“ profi mantrailingového psa si podrobněji rozebereme rozlišování pachů a dozvíme se, jak je v tomto ohledu zásadní postupný, cílený a hlavně správně vedený trénink. Tak pojďme na to!

hAzzard je mým čtvrtým bloodhoundem, dalším, se kterým se snažím pochopit, co to vlastně mantrailing je. Přestože už od prvního našeho článku, který vyšel před více jak patnácti lety, píšeme, že je to metoda pachové práce, ovšem teprve teď si uvědomuji, že je to v pravém slova smyslu pravděpodobně nepřesné označení…

Co „kus“ to originál

Snažím se dlouhodobě sledovat informace o výcviku pachových prací, které se globálně označují jako mantrailing a začínám být trochu skeptický, když někdo napíše „metoda mantrailingu – organizace xy, trenéra xy“. Možná mi to konečně objasňují právě štěňata, která teď pravidelně sledujeme v naší školičce. Každé je jiné, na každé platí jiný postup výcviku, každé se snaží rozvíjet svou genetickou výbavu jinak. Ke každému je potřebný jiný, individuální přístup.

Když se mě před lety jeden vysoce postavený policista zeptal, jaká je tedy metodika mantrailingu, jaké jsou postupy a pravidla, nedokázal jsem mu odpovědět. Musím přiznat, že jsem na to dodnes nenašel adekvátní odpověď, a proto říkám, že skutečný mantrailing má sice svou filozofii, ale prakticky žádnou metodologii. Možná i proto je mnoho lidí, kteří jsou k mantrailingu skeptičtí, mnoho lidí ho nechápe, nevěří a odsuzuje ho, právě kvůli tomu, že je kvůli tomu těžko „uchopitelný“. Možná i kvůli tomu se zrodil nápad redaktorky eCanis, Míši Weidnerové, skvělý v tom, že navrhla popsat postup výcviku hAzzarda, jednoho konkrétního štěněte. Samozřejmě existují obecně platné zásady výcviku mantrailingu, ale přístup k výcviku každého jednoho psa musí být individuální a tady hrají hlavní roli zkušenosti týmu, který se psem pracuje. Výsledkem, jestli se to povedlo nebo ne, nejsou diplomy a lajky, ale pouze dlouhodobá a stabilní úspěšnost v praktických pátráních.

A jsme opět u motivace a koncentrace

Tuto, trochu filozofickou úvahu jsem si dovolil právě na úvod této části výcviku, kterou považuji za jednu z nejdůležitějších, a tou je rozlišování pachů. Osobně si myslím, že toto je nejslabším místem stopařů, kvůli kterému je tak malé procento úspěšnosti v praktických stopách a atestech, které se praktickými stopami zabývají. Nejdůležitější součástí schopnosti rozlišovat správně jednotlivé pachy je tzv. „priorita hledaného pachu“. Tedy schopnost psa soustředit se pouze na jeden jediný pach a ignorovat všechny ostatní, které se v prostředí nacházejí. Tím se opět dostáváme k tomu, na co je nutné se soustředit ve výcviku mantrailera. Tedy na rozvoj motivace a koncentrace.

Vyhodnotíme-li loňský výcvikový rok hAzzarda, respektive plných pět měsíců, má za sebou sto třináct trailů o celkové délce 7,4 km, což je průměrná délka jednoho trailu 66 m. Všechno bylo zaměřené pouze na motivaci k práci a dobře zapracovanou koncentraci na jeden hledaný pach. Takto hAzzard zvládl relativně dobře první část výcviku, tedy sledování jedné pachové stopy v relativně čistém terénu, což je vlastně vtisknutí priority hledaného pachu.

Zvyšujeme kritéria při rozlišování pachů

Teď postupně přecházíme do druhé fáze výcviku a tou je právě rozlišování pachů. Zařazujeme proto do výcviku jednotlivá cvičení, kterými testujeme, zda si hAzzard udrží motivaci k práci a koncentraci na jeden, sledovaný pach. Cvičení je celá řada, a když se podíváte na video č. 1, můžete vidět, jak se jedno takové cvičení může připravit. Stopu hledané osoby, kolmo křižuje falešný figurant. Je nutné zmínit, že toto není tou nejjednodušší variantou, protože falešný figurant přechází stopu později, tedy je jeho pach čerstvější. Dalším těžším prvkem pak je, že se falešný kladeč vrací velmi blízko od pachové stopy kladeče, kdy pohyb vzduchu může navát pach až do správné stopy, což je dalším vyrušením. Na videu jsme to udělali ještě složitější, kdy je falešný figurant osobou psovi známější, než kladeč. Bylo to schválně těžší cvičení, abychom ukázali, jak hAzzard po startu reaguje na navátý pach falešného (známého) figuranta a pak na místo, kde se pachové stopy kříží. V obou případech, cizí pach neignoroval, ale po jejich prověření se sám vrací do správné stopy. Pokud pes takto sám reaguje, nemůžeme to považovat za chybné řešení, v budoucnu se bude dostávat do situací, kdy si prostě bude muset dokonale prověřit cizí pachy, než udělá správné rozhodnutí. A takto se to učí. Chybou by bylo, kdyby byl pro něj cizí pach tak zajímavý, že by jej chtěl sledovat a opustil správný pach.

Jak trénovat rozlišování pachů?

Zajímalo by vás, jak se tedy má takové cvičení poprvé správně připravit? První položí pachovou stopu falešný figurant (nejlépe cizí osoba), který odchází v dostatečné vzdálenosti od stopy správného kladeče, teprve poté, po dostatečné časové prodlevě odejde kladeč, osoba psovi známá. Pokud vše pes zvládá v pohodě, podmínky cvičení se postupně ztěžují.

Dalším možným cvičením je klasické rozlišování dvou pachů, kdy dvě osoby odcházejí přímo od pachového předmětu. Jak je toto cvičení důležité, jsem si ověřil na Choockovi, se kterým jsme zapojeni do vědeckého projektu vývoje nových nosičů pachů, na bázi nanovláken. V průběhu minulých dvou let Chooco, mimo klasická cvičení na rozlišování pachů absolvoval více jak čtyři stovky těchto testů. Teprve v tomto velkém množství cvičení a testů jsem se přesvědčil, jak dlouho to trvá, než má pes jasno v tom, co je základním principem mantrailingu, tedy k čemu si čichnu, to budu sledovat.

Společný odchod dvou figurantů od pachového předmětu, kteří se od sebe oddělí, dokumentuje druhé video. Toto cvičení bylo pro hAzzarda připravené dobře, protože jej už cizí pach nezajímal a plně se soustředil na sledování hledaného pachu. Pokud budete pozorní, všimnete si, že hAzzard sledoval lom stopy za sloupem, kdežto kladeč šel před sloupem. Protože většinu těchto cvičení připravujeme jako SB (SingleBlind), psovod nikdy neví, kudy pachová stopa vede, musí se orientovat pouze podle chování psa. Na hAzzardovi vidíte zpomalení v místě, kde kladeč odbočil, tedy, kde mu pachová stopa zeslábla, ale plynule, bez změny chování pokračuje ve vyhledávání a po opětovném návratu do míst nejintenzivnější pachové stopy viditelně zrychlí. Toto chování je při návratu do nejintenzivnějšího pachu typické. Pokud se takto naučíte číst z chování vašeho psa, co právě dělá, máte vyhráno.

Pro a proti

Někteří z vás mohou namítat, že se pes naučí rozlišovat pachy automaticky i při vypracování klasických trailů a zvládne to i bez těchto cvičení. Samozřejmě i v klasickém trailu pes musí rozlišovat jednotlivé pachy a určitě to také mnoho psů zvládá. Problémem klasických trailů ale je, že je to v podstatě řada na sebe neplánovaně navazujících situací, které pes musí postupně řešit. Psovod pak těžko dokáže přesně vyhodnotit, jak kterou jednu konkrétní situaci pes zvládá, jak ji má zažitou a zda si je při řešení daného problému jistý. Pes na trailu nemusí mnoho situací správně vyřešit, pochopit, zvládnout, ale pokud nakonec najde hledanou osobu, dostane i za takovou práci odměnu. Opět můžete namítnout, že cílem mantrailingu je přeci jenom a pouze nalezení hledané osoby. Souhlasím, ale pokud chcete vycvičit skutečně dobrého stopaře, měl by si být jistý řešením co největšího množství problémů, do kterých se může v reálném pátrání dostat a které ho pak v těžkých situacích nepřekvapí.

Single Blind nebo Double Blind? Toť otázka!

Další otázkou pak také je, jak vlastně celý postup výcviku skutečně realizovat. Zda formou toho, že psovod ví, jak jsou cvičení připravena, anebo zná průběh trailu, nebo zda je dobré, aby měl kontrolu instruktora (Single Blind), anebo zda je nutné vše řešit formou „Double Blind“, tedy že nikdo, kromě kladečů nic neví. Byla by to diskuze na mnoho dní, ale navrhuji jedno řešení. Využívejte všech možností, protože každá je k něčemu dobrá. Známé stopy, traily a cvičení jsou dobrá pro kontrolu toho, abyste věděli, jak mohou vnější podmínky ovlivňovat činnost psa. Na fotografii je například dobře vidět, kudy šel kladeč stopy, kudy psovod a kudy pes. Přestože místo psovoda je za ocasem psa, obrázek ukazuje, jak podvědomě se psovod drží skutečné stopy kladeče, pokud ji zná. Tento způsob doporučuji minimalizovat.

Nejlepší je vhodná kombinace

Single Blind, tedy cvičení a traily  pod kontrolou instruktora je nejběžnějším způsobem správného vyhodnocení práce psa a psovoda. Má-li cvičení splnit svůj účel, tedy aby si pes ujasnil, jak danou situaci řešit, je kontrola instruktora nutná hlavně pro vyhodnocení reakcí psovoda na dané konkrétní chování psa.

Double Blind je pak skvělý v tom, že už činnost psa nikdo nemůže ani podvědomě ovlivňovat, pes se musí skutečně rozhodovat na základě svých schopností, zkušeností a intuice a psovod se učí sám správně číst chování svého psa.

Vhodnou kombinací všech těchto způsobů lze výcvik skutečně velmi zefektivnit. Ale pamatujte, že každý z těchto způsobů má také svá negativa. Pokud nesprávně zvolíme, nebo upřednostňujeme jedno z řešení, může to mít do budoucna velmi fatální důsledky.

Co říci závěrem?

Je mnoho různých variant cvičení na rozlišování pachů a je možné a nutné je připravovat v různých stupních obtížnosti prakticky po celou dobu výcviku. Samozřejmě od nejjednoduššího, po složitější. Jak poznáte, že jste došli na hranu schopností a dovedností psa? Vcelku jednoduše. Jakmile pes přestane zvládat daný stupeň obtížnosti, vraťte se o krok zpět a danou dovednost nejprve upevněte. Přeji vám mnoho radosti ve výcviku a snad i tyto informace mohou pomoci ve výcviku i vám. Mohu vám také doporučit, abyste navštívili některé tréninkové akce našich instruktorů IBHA (www.ibha.eu), kteří již mají zkušenosti s touto fází výcviku a určitě vám rádi pomohou.

Luboš Satora

Foto: archiv Luboše Satory

www.pohresujeme.cz