Krok za krokem mantrailingem – 7. díl

Další díl našeho seriálu o přípravě štěněte a mladého psa pro práci budoucího záchranáře je tady! Tentokrát se Luboš Satora více pověnuje startům a významu pachových předmětů na začátku trailu. Kromě pěkných ilustračních fotek si můžete pro představu pustit i tři bezvadně zpracovaná instruktážní videa, která určitě stojí za to. Věříme, že to vše bude inspirací i pro váš trénink.

Místo činu je posvátné. Tak tuto větu jsem nedávno slyšel od uznávaného dlouholetého policejního psovoda a kynologa. Je v tom velké moudro a hlavně poučení pro všechny, kteří se pachovým pracím chtějí věnovat. Už v minulém dílu jsme nakousli význam startů a pokusím se na toto velmi důležité téma přidat ještě několik málo postřehů…

Pokud jsme v prvních motivačních trailech, kdy jsou většinou místa startů v čistém a nezapachovaném prostředí, až tak velký důraz na správné přičichnutí k pachovému předmětu zatím neřešili, postupem času se musí pachovka do startovacího rituálu poctivě zapracovat a psovod se musí naučit, jak správně k ní psa přivést.

Pachovka má na startu velký význam

U hAzzarda jsme nemuseli řešit aktivní a zvědavý přístup k pachovce, měli jsme spíše opačný problém, chtěl ji nosit, hrát si s ní a pokud byla malá, dokonce ji spolkl.  U většiny psů to bývá podobné. Pachovka je něčím, co do prostoru startu prostě nepatří, psi jsou od přírody zvědaví a zajímá je, co to tam vlastně je. U málo motivovaných psů, nebo naopak u psů příliš přemotivovaných zájem o pachovku není a psovod se musí snažit mu ji ukázat a zájem o ni posilovat. Krajním řešením pak může být i pamlsek položený přímo na pachovce. Přestože máte psa, který si do pachovky rád čichá, je dobré být vždy nachystaný na náhradní řešení, tj. pokud si pes náhodou čichnout nechce, musíme být připraveni mu ji ukázat. (viz foto) Vše by mělo probíhat kontinuálně bez toho, abychom psa k pachovce vraceli, nebo s ním jinak manipulovali. Pokud nastane situace, kdy si pes nečichne a psovod nezareaguje dostatečně rychle, je vhodnější činnost ukončit a celý předstartovní rituál opakovat znovu od začátku.

Nácvik stokrát jinak      

U počátečních startů je také možné, že si pes nechce přičichnout i kvůli tomu, že ho psovod vede  k pachovému předmětu po trase, kudy tam šel kladeč a on už dávno dopředu ví, koho bude hledat. Jakmile se do startovního rituálu správně zapracuje pachovka, můžeme začít starty postupně „komplikovat“.  To znamená, že se nejprve přichází k pachovce z jiného směru, než kudy tam přišel kladeč. Pak se postupně zvětšuje úhel ke stopě kladeče, přichází se kolmo na pachovku, později v ostrém úhlu, až se dostaneme na protistopu. Tyto nácviky je dobré provádět nejprve s oporou nějaké stěny, plotu, hrany lesa, křoví, vysoké trávy, později bez této opory, aby se pes naučil vyhledávat pachovou stopu v celém kruhu (360 stupňů). Další „komplikací“ startů jsou pak odhozené pachovky. Kladeč stopy nepokládá pachovku přímo do své stopy, ale odhazuje ji do nějaké vzdálenosti od sebe. Asi není potřeba zdůrazňovat, že i tady platí zásada od nejjednoduššího po nejsložitější.

Pachový předmět v různých podobách

Dále je možné, předkládat psovi pachový předmět v různých podobách. Myslím tím, nejenomže pachový předmět leží někde na zemi, ale může být pověšený na větvi, pařezu, nebo plotě, ve výšce, nebo v dolíku, uložený v otevřeném igelitovém obalu, ve sklenici. Tady je možné si i vyzkoušet, do jaké míry jsou igelitové obaly pro pachy propustné. Kdo nevěří, že plasty pachy propouští, doporučuji si někdy zkusit čichnout k pytlíku, ve kterém jdete do kontejneru odnést exkrementy svého miláčka. Naši psovodi mají pachové předměty většinou uložené právě ve zpevněných, igelitových sáčcích a pro „ekologické aktivisty“, kteří komentují čistotu naší přírody, je mají ještě vybaveny tabulkou, která nenechavce upozorní, že jde o výcvikovou pomůcku. Někdy sáček ani neotevřou a mnoho psovodů se zhrozí, že pes pach správně nepřijme. V tréninku můžeme uvažovat o variantě, nejenom že plasty pachy propouští, ale většinou si pachovku nosí každý kladeč sám, má ji u sebe, v kapse, sahá na ni, což i z uzavřeného pytlíku dělá plnohodnotný pachový předmět.

Místo činu je posvátné

Jak jsem psal na začátku, protože je místo činu posvátné, později, třeba u atestů, nebo i ostrých pátrání se ale musí pracovat na jistotu, tedy tam musí pachový předmět být k dispozici bez obalu. Potřebujeme-li s ním manipulovat, vše musí být připraveno před tím, než psovod zahájí klasický předstartovní rituál, to znamená, že se místo činu musí připravit dopředu a neměla by se kombinovat příprava a předstartovní rituály. Ve fázi výcviku, kde je teď hAzzard, neuvažujeme o tom, že by byl pachový předmět zatím ve větší vzdálenosti od pachové stopy více jak deset metrů, tedy na délku stopovací šňůry. Proč? Pokud víme, že je pachovka do vzdálenosti délky stopovačky, měl by se pes naučit vyhledávat pachovou stopu v kruhu tak, aby se psovod nemusel hnout z místa. V pozdější fázi, kdy je možné, že bude pachová stopa ve větší vzdálenosti, je potřebné do předstartovního rituálu zařadit tzv. perimetr, ale o tom až někdy později. Přestože je nutné si kladečů stop velmi vážit (protože bez nich by to nešlo), mají i své nešvary, na které je potřeba je upozorňovat a kontrolovat je. Nejdůležitější je na každý trénink měnit pachový předmět. Pokud používá kladeč pachový předmět opakovaně, vozí si ho v autě, nechává ležet mezi dalšími věcmi, pes si jej při přičichnutí dá do tlamy, nebo si ho olízne, bude takový pachový předmět časem velmi kontaminovaný. Sice se to zdá jako samozřejmé, ale u začínajících kladečů stop, nebo těch, co se mantrailingu nevěnují, až tak dostatečně, se může dokonce stát, že nechápou, co to vlastně pachový předmět je a k čemu slouží. Stávají se paradoxní situace, kdy začínající kladeč stopy dokonce chtěl nějakou pachovku od psovoda.

Ještě něco k pachovým předmětům…

Pachový předmět vždy zůstává na místě startu a nikdy ho nesmí psovod, nebo jeho doprovod brát s sebou na trail. Čas od času slyším výtku, že si psovodi neberou pachový předmět s sebou, aby mohli v průběhu trailu nechat psovi znovu přičichnout, když by se dostal do problémů a pachovou stopu ztratil. Toto je velký omyl. Pokud jsou správně dodržovány pracovní rituály a postup tréninku, pes si dokonale pamatuje pach, který má hledat. Práce pro psa začíná přepnutím stopovačky z obojku na postroj. Po přičichnutí k pachovému předmětu si pes pamatuje pach, který má sledovat, do té doby, než se mu postroj sundá. Nejenom ze zahraniční literatury, ale i z vlastní zkušenosti vím a jsem si tím jistý, že pes, který má správně vedený výcvik si hledaný pach pamatuje i při přerušení práce. Platí to i v případech, kdy je pes převezen třeba na jiné místo a kde se znovu uvádí do práce. I když pes stopu ztratí a trail nedojde, jednoznačně označí osobu, kterou měl najít. Tyto zkušenosti mám i z ostrých pátrání, kde pes sice hledanou osobu nenašel, ale při návratu chtěl jasně označit nalezenou osobu, kterou právě přebírala záchranná služba. Naopak pokud někdo z doprovodu, nebo dokonce psovod má pachový předmět sebou při práci psa, v kritických situacích, kdy je pachová stopa slabá, nevýrazná, se pes snaží najít i ty sebemenší pachové částice a začne označovat psovoda anebo člena doprovodu, který má pachový předmět u sebe. Po sundání postroje si pes už nemusí hledaný pach pamatovat. Na jednom z našich tréninků jsme se nemohli spojit s kladečem stopy, kterého pes nenašel. Chooco právě vypracoval DB trail, při návratu jsme se potkali s instruktorem, který měl pachový předmět tohoto kladeče u sebe. Po opětovném nasazení postroje a přičichnutí k pachovému předmětu druhého kladeče, jej po krátké době našel. I toto je potvrzení toho, že je nutné správně dodržovat všechny předstartovní, startovní i pracovní rituály tak, aby je pes správně chápal.

Zahájení trailů může být různé

Další variantou pak je, že pes přijímá pach bez zvláštního pachového předmětu. Například si kladeč stopy v lese sedne na pařez, odkud pak někam odchází. Nebo osahá nějaký předmět, sloupek plotu, dopravní, nebo triangulační značky, větev stromu, apod. Když si představíte, kolik možností jsem vám tady popsal, určitě si uvědomíte, že tyto nácviky nejsou ani na měsíc, ani na rok, ale je to kontinuální činnost po celou dobu výcviku mantrailového psa. Doporučuji se na tuto činnost zaměřit a raději, než pořád jenom vypracovávat čím dál těžší a delší traily, se koncentrovat právě na nácvik různých způsobů zahájení trailů. Je to nakonec jednoduché, pes, který neumí od startu odejít, skončil dříve, než vůbec začal.

Na videích se můžete podívat na dvě varianty startů. Jednodušší varianta (video č. 1), kdy je pachový předmět odhozený ve směru, odkud k pachové stopě kolmo přichází psovod se psem. Pes přijme pach z pachového předmětu a jak je od začátku zvyklý, kdy většinou pachová stopa byla před ním, tak po několika krocích na ni narazí, musí se ujistit, kterým směrem vede a pak se po ní vydat. hAzzard se už dříve na startech kolmých k pachové stopě připravených s oporou učil kontrolovat protistopu a pak pokračovat ve správném směru odchodu kladeče. Proto si i tady nejprve protistopu ověří a odchází ve správném směru. Může se stát, že toto ještě pes nemá dostatečně ujasněné a vydává se i do protistopy. V tomto případě je nutné vrátit se k nácviku startů v různém úhlu oproti opoře. Teprve až pes pochopí, jak tuto situaci zvládat a s jistotou odchází ve správném směru, je možno se k tomuto cvičení vrátit.

Na druhém videu (č. 2)je složitější varianta, kdy je odhozená pachovka až za prostorem, kudy kladeč prošel. Ve všech variantách je také nutné uvažovat i o vlivu větru. Pokud by vítr vál proti pohybu psa, bude mít toto cvičení ulehčeno tím, že může pachové částice, které se ještě pohybují ve větru, zachytit, což mu usnadní vyřešení tohoto problému. Cvičení, které si můžete prohlédnout ale bylo připraveno tak, aby vítr odvál pachové částice co nejdál tak, aby se hAzzard musel skutečně orientovat podle pachových částic usazených na zemi. Tedy vítr vál do zad psovoda, ve směru pohybu k pachovce.

Tady bych zopakoval další ze zásad a to, že je dobré mít psa připraveného k nasumování pachu klidně víc jak na délku stopovačky od pachovky.  hAzzarda přepínám z obojku na postroj (pro psa tedy signál k zahájení práce) cca 15 – 20 metrů od pachovky a pak už z něj nesmím spustit oči. Jak si totiž můžete všimnout, tak hAzzard zareaguje na pachovou stopu, kterou musíme překročit, už si pamatuje, že tam „nějakou“ pachovou stopu cítil, po přičichnutí k pachovce si spojí tyto dva pachy a v krátkém oblouku se k pachu vrátí, stopu najde a pokračuje po ní. 

Ne vždycky je všechno ideální

Zvláště v této fázi výcviku, kdy se z motivačních jednoduchých trailů a stop, kdy se pes učí sledovat jeden jediný pach v čistém prostředí, přechází do druhé fáze, tedy rozlišování pachů. I starty je dobré nejprve cvičit v co nejčistším prostředí, ale postupným zvyšováním jejich složitosti v kombinaci s rozlišováním pachů může nastat situace, kdy to pes přestane zvládat a začne dělat chyby. Opět je rada velmi jednoduchá. Snížit kritéria a vrátit se k jednodušším variantám. Neustále je nutné si připomínat, že výcvik mantrailingu je dlouhodobý, kontinuální proces, který nejde urychlit a co hlavně nejde, je přeskakování jednotlivých fází.

Vzruchy a vyrušení

Vyrušení dronem

Mimo to jsme už v této fázi začali přidávat cíleně prvky ze třetí fáze výcviku, tedy vzruchy a vyrušení. Pískavý vysoký zvuk dronů je pro psy většinou nepříjemný, nevidí zdroj tohoto zvuku, neví, odkud přichází a mohou se tak dostávat do stresu. Stejně jako u všech dalších socializačních prvků i tady je potřeba testovat, zda a jak pes na tyto vzruchy a vyrušení reaguje a postupně jej na tyto situace připravovat a zvykat. I tady platí jednoduché pravidlo. Čím lépe má pes vtisknutou prioritu hledaného pachu a koncentruje se na něj, tím méně vnímá a sleduje, co se děje kolem něj a mnoho z těchto vzruchů a vyrušení vůbec neregistruje.

Luboš Satora

Foto: archiv Luboše Satory

www.pohresujeme.cz