Krok za krokem mantrailingem – 8. díl

Asi je všem jasné, že maintrailový pes nebude v praxi čuchat jen na parádní travičce nebo v jiném příjemném přírodním terénu, ale musí se pro svou budoucí „záchrannou misi“ naučit pracovat v jakémkoliv terénu. Jak je tedy potřeba správně postupovat v nácviku a vhodně do něj zařazovat přechody na různé povrchy, se dozvíme v dalším dílu našeho seriálu!

Ačkoliv se nám lidem zdá být mnoho věcí jednoduchých a samozřejmých, někteří psi to mohou chápat úplně jinak a i někdy banální věc se může pro ně stát nepřekonatelnou překážkou.  U jednoho instinkt testu byla přes cestu spadená větev. Nebudete tomu možná věřit, ale pes se u ní zastavil a nebyl schopen kolem ní projít. Dalších příkladů určitě najdete i vy ve své praxi mnoho. Správná socializace určitě mnoho těchto stavů vyřeší, ale je dobré si uvědomit, že při práci v terénu je potřeba vždycky vše dávkovat s mírou a obezřetností.

Se změnou povrchů začínáme postupně            

hAzzard už postupně zvládá první fázi výcviku mantrailingu, tedy sledování jedné pachové stopy v čistém terénu a tak se postupně přidávají další prvky, které musí při své práci řešit. V minulých dílech jsme postupně řešili rozlišování pachů, což je alfou a omegou práce mantrailového psa a teď přidáváme rozdílné povrchy, na kterých musí pes pracovat. V první fázi by to měly být povrchy měkké, tedy vedle práce na loukách, v lese, na poli, jsou to štěrkové plochy, lesní a polní cesty, skládky dřeva apod. Většinou se už na takovém povrchu pohybovalo větší množství lidí, psů a vozidel, s čímž souvisí i větší kontaminace takového terénu cizími pachy. I proto se na tyto povrchy přechází až poté, co má pes základy v rozlišování pachů.

Postup je samozřejmě stejný, jako u všech ostatních činností, které psovi postupně do trailů přidáváme a kterými mu úroveň trailu ztěžujeme. Na začátku se stopy pokládají v blízkosti těchto povrchů, podél nich a účelem těchto prvních cvičení je, aby si pes udržel „prioritu hledaného pachu“ a nepřecházel hned na zapachovanější cestu, nebo na kontaminovaný povrch.

Pro psy jsou plochy, kde je více pachů, velmi zajímavé a může se stávat, že se ve větším množství různých pachů, tzv. „ztratí“ a nakonec je upřednostní před pachem, který měli primárně sledovat.

Psovod musí předvídat               

Když si pes udrží prioritu hledaného pachu, postupně se zařadí do trailu přechod takového terénu. Každá změna povrchů znamená také v různé míře změnu v množství sledovaných pachových částic a většinou i množství jiných pachů, popřípadě i změnu vnějších podmínek na pachovou stopu působících. Může to být změna v pohybu vzduchových hmot, jiná teplota, vlhkost povrchu, což jsou změny, se kterými se pes musí postupně vyrovnávat. Stává se dost často, že se pes se snaží hledat pachové částice pouze na tom povrchu, na který je zvyklý. Dojde na okraj trávy, nechce se mu přejít na jiný povrch a snaží se najít pachové částice pouze v trávě. Teprve poté, když je tam nenajde, bude pokračovat i na jiném povrchu. Toto je velmi důležitý moment, který by si měl zapamatovat každý psovod.

Priorita hledaného pachu musí být dobře zapracovaná              

V každém případě se ke každé změně, tedy i ke změněnému povrchu, musí pes zpomalit. Pokud si na konci travnatého povrchu zkontroluje jak levou, tak i pravou stranu a poté přejde na jiný povrch, co nejrychleji se snaží dostat opět na povrch, který zná, většinou cestu přeběhne a snaží se najít pachové částice opět v trávě na druhé straně. Tady si může opět zkontrolovat obě dvě strany, a pokud pachová stopa pokračuje rovně, rychle ji zachytí a pokračuje po ní. Takto se chová pes, který má dobře zapracovanou prioritu hledaného pachu a nezláká ho množství jiných, cizích pachů na jiném povrchu. Může se stát, že psa zláká větší množství cizích pachů na změněném povrchu a začnou ho zajímat. Pokud si je pouze prověří a v krátkém čase si opět najde hledaný pach, je vše v pořádku. Tuto situaci si můžete prohlédnout na videu č. 2 (viz níže), kde hAzzard reagoval na nějaký cizí pach a poté na kameramana, ale po slovním povzbuzení se ihned vrátil ke sledování správného hledaného pachu. Pokud by nastala situace, že ho cizí pachy natolik zaujmou, že přestane pracovat, musíme použít schéma návratového povelu, o kterém si napíšeme příště.

Někdo by mohl nabýt dojmu, že by bylo dobré psa přes změněný povrch co nejrychleji dostat na druhou stranu tak, aby si mohl co nejrychleji najít pach v terénu, který zná. Opak je pravdou. Přes jakýkoliv jiný povrch je potřeba přecházet pomaleji, aby se pes nenaučil tyto povrchy bez čichání přebíhat a hledat jenom ve známém prostředí. Proto je důležité, aby měl pes v hlavě silně vtisknutou prioritu hledaného pachu a i ve složitějších podmínkách se dokázal na tomto pachu udržet. Pokud se psovod naučí už na tomto relativně jednoduchém příkladu správně reagovat, bude mít vyhráno i v budoucnu, kdy bude muset řešit i složité křižovatky cest, přechody vodních toků a podobné změny terénu.

V další fázi pak kladeč stopy našlápne trail těsně na hraně známého povrchu, tedy například trávy a hrany štěrkové cesty. Může jít jednou nohou v trávě a druhou po štěrku. Mantrailový pes nemusí sledovat pachovou stopu přesně v tomto místě, ale mělo by být z jeho chování patrné, že se snaží udržet na sledovaném pachu. Když pes zvládne i tyto situace, můžeme postupně přidávat i další povrchy, včetně těch pevných. Ale opět pozor! Je to další změna, se kterou se pes musí postupně seznámit a naučit se ji sám řešit.

Pes není stroj

Na videích se můžete podívat, jak tyto situace hAzzard zvládá. Schválně jsme se snažili ukázat, že pes není stroj a na vnější podněty reaguje, jako tady například na nějaký cizí pach a kameramana. Aby byla videa co nejrealističtější, jsou připravována tak, abych nevěděl, kudy přesně kladeč stopy šel. I proto se může zdát, že je hAzzard z některých situací zmatený. Ale i v případě přechodu asfaltové silnice jsem se následně dověděl, že na valu, který hAzzard kontroloval, stál kameraman, který pak seběhl ke stopě kladeče, což bylo pro psa velkým vyrušením (video č. 3). Tím konec trailu trochu ztížil. Je pak na psovodovi, aby tuto situaci správně vyhodnotil a nechal psa tento problém vypracovat.  

Není vždycky všechno ideální, ale co je důležité?

Ze všech situací, které nastanou, se musí psovod zpětně poučit a naučit se na ně správně reagovat. Přesně interpretovaný a pochopený problém je předpokladem toho, že dokážete příště reagovat tak, abyste psovi pomohli, popř. mu dokázali připravit další cvičení tak, aby se danou situaci naučil sám řešit.

Na koncích videí si můžete všimnout, že už psa na konci trailu neodměňuje jenom kladeč stopy, ale postupně se přidává i psovod. Motivace je již dobře zapracovaná a tak odměna může postupně přijít i od psovoda. V budoucnu ani ty hledané babičky v lese s sebou pamlsky nenosí, a tak se o to musíte časem postarat vy.

A jeden takový šok na závěr…

Nakonec si neodpustím jednu hořkou zkušenost, která ukazuje, proč je na mantrailing tak špatný náhled od mnoha kynologů. Na náš seminář v Itálii se přihlásili psovodi, kteří původně navštěvovali psí školu tzv. sportovního mantrailingu. Dlouho jsem nechápal, jak to vlastně funguje a jak jde i v tomto oboru soutěžit třeba až do úrovně mistrovství republiky. Poté, co mi vysvětlili, že psi běhají postupně na jednom trailu a vyhrává ten, který ji proběhne nerychleji, mě čekal ještě jeden šok. Co jsem ale vůbec nechápal, byly začátky výcviku. Hned od začátku se pracuje ve městě, na silně kontaminovaných místech, na známých stopách. Opomíjí se základy a postup správného výcviku mantrailingu, což samozřejmě vede k tomu, že psi i psovodi jsou totálně zmatení a nejsou schopni samostatně pracovat. To nutí psovody neustále tyto kurzy navštěvovat a neustále řešit problémy, které ve své podstatě nemají řešení. Hádejte proč?  Vůbec by mi to nevadilo, kdyby to mělo nějaký jiný název, ale toto s mantrailingem nemá skutečně nic společného.

Luboš Satora

Foto: archiv Luboše Satory

www.pohresujeme.cz